A nadechnout se... (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

A nadechnout se...

Autor : Amthauer   2. listopadu 2008   Povídky
Rychlopsaná miniatura o vesnickém životě kontrasty v neurčeném čase.

Ranním vzduchem nesly se kroky, páchla vlhkost a přivřenými ústy lidí zívalo ospalé ráno. Břidlicové střechy se leskly v nezdravě bledém ránu neschnoucími kalužemi a ulicí zvlněnou jako hliněné moře drnčel rozviklaný vůz. Hluboké bití zvonu přijímaly hlavy prořídlých vlasů, s kruhy pod očima a navátým prachem do mělkých vrásek, spíše mechanicky, noha předbíhala druhou v pomalém krokokladu a ohnuté hřbety tlačily pár páteřních výčnělků přes pytlovité košile, volné u krku, s plandajícími rukávy a volným koncem bijícím lidi do stehen.

Muži sňali čepice a ženy vykasávaly bílo rudých sukní překračujíc kostelní práh. Uvnitř byl rovnaký snad chlad venkovnímu, jiný přece v podstatě. Stísněné červy, kteří ještě venku, rochníc se blátem, špínou a prachem, směli snad trochu zdvihat zohyzdnělé tváře vzhůru, zde zatlačila neznámá síla do lavic, ba přímo zlomila je v pase, uvěznila kolena pod lavicí a přimáčkla brady ke knížkám modlitebným. Červi sebou ani nemrskli.

Rtuťnatá ruka vytáhla z důvěrné známé škvíry v policích omšelou knihu těžkokožených desek. Pomalým také krokem belhala se postava na své místo, bylo však cosi jiného v tomto belhání, ne pokora, ale výsost, shrbená důstojnost. Kniha rozvířila prach dosedajíc na pult a zašeptaly znaveně a mdle praskající otáčené listy. Vyschlé rty obrušuje nafialovělý jazyk, slova chraptí, kroutí se a jsou mučena, přesto se plíží mezi lavicemi, kolem sloupů a až k vysoké klenbě.
Bídná stvoření se plazí pryč vlastními výkaly, rozmazanější než jindy, s vyhřezlými střívky a komickými posmrtnými záškuby.

A nadechnout se.

Buclatá ruka nahnula v důvěrně známém gestu sklenici, plně ji zlatavým mokem a korunujíc pěnou. Svižným pak krokem ve skoro tanci balancoval ten lidový bůh s podnosem a lidé se smáli, bylo však cosi jiného v tomto smíchu, ne výsměch či posměch, ale upřímná, veselá srdnatost. Sklenice zalomila světla slunce dosedajíc na pult a ozářila útěšně pultu naoranžovělým svitem. Vyschlé rty vzkřišuje sytého piva lok, slova jak po másle plynou, rozhorlují se a jsou mumlána, zatímco mezi židlemi, kolem sloupů a až k dřevěnému stropu nese se smích.

Muži bili o stůl kartami a ženy vykasávaly bílo rudých sukní, výskajíc u jedněch stolů. V lokále bylo rovnaké snad teplo venkovnímu, jiné přece v podstatě skrz tabulky skla do ztěžklého vzduchu se mísíc. Stísněné červy, kteří ještě venku, rochníc se blátem, špínou a prachem, směli tak leda klanět zohyzdnělé tváře dolů, zde zkrásnila neznámá síla málem na polobohy, ba přímo vytyčila jejich jedinečnosti, osudovosti, jednoduché přímosti a prosté krásy, osvobodila jim ramena zkřivená tíhou dne a pozvedla brady k motýlů hejnům. Bůh v každém jednom z nich.

Podvečerním vzduchem nesly se hlasy, voněla mlha a rozvášněnými ústy lidí zpíval rozmarný letní večer. Dlaždičkové chodníky se třpytily v hřejivě zlatém slunci schnoucími kalužemi a ulicí zdusanou mnohostí bot klapal si zvesela naložený vůz. Hluboké bití klekánice přijímaly opité hlavy rozpuštěných vlasů, s rozzářenýma očima a vkvetlým ruměncem do kulatých lící, spíše teď poeticky, noha pletla se s druhou v divokém krokokladu a ztěžklá víčka vedla pár vesnických sedláků přes louku, cestu a pole, kol vzrostlého obilí, s plandajícími rukávy a volným koncem košil bijícím lidi do stehen.

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek A nadechnout se...?
agarwaen, Anael, kapitán Lebka, Kopretinka, kucik, Nestor, Sihája, Stenly, TheDave, urox

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

kucik - 13. listopadu 2008 18:00
kucik

Amen
Básníci krve / básníci šílenství / básníci výsměchu / básníci beze slov.

TheDave - 12. listopadu 2008 21:49
TheDave

Serou mě lidi, co ke svému hodnocení nepřipojí komentář. U mých děl se vám to zdálo jako nějaká touha po publcite nebo co, tak si stěžuju tady. Komentujte to. Nemusí to být hlubokomyslný literární rozbor, kterým se tu někteří s oblibou ohánějí, ale prostě něco, čím podpoříte svoje číselné hodnocení. Nehledě na to, že slovní komentář má pro autora mnohem větší váhu než nějaké číslo.
"Každej si holt dělá tu anarchii po svým." - Charlie

kucik - 10. listopadu 2008 11:09
kucik

Amthauer 9. listopadu 2008 19:42

Pardon, tam mělo být ,,Nejde vlastně o žádný děj..."
Básníci krve / básníci šílenství / básníci výsměchu / básníci beze slov.

TheDave - 10. listopadu 2008 02:28
TheDave

Mě se to asi líbilo o něco víc, než předchozím dvěma komentátorům...nevidím nic špatného na pokusu o pomalu a pečlivě se pohybující obraz, tím méně, že jsou tam pro mě důvěrně známé obraty a postupy, je to jako panák vodky. Čiré, zdánlivě prázdné, ale silné. Pro mě je to jako číst sám sebe. Přesto by to mohlo být ještě o trochu lepší, malinko hladší nebo naopak hrubější, takhle to trochu uvázlo někde na půli cesty.

Ale líbilo se mi to, 4*
"Každej si holt dělá tu anarchii po svým." - Charlie

Amthauer - 9. listopadu 2008 19:42
Amthauer

kucik 9. listopadu 2008 19:25
"Nejde vlastne o zadny obraz, jen o jakousi impresi." Hlavně, že teď všichni víme :)
- What is a life devoid of strife?

kucik - 9. listopadu 2008 19:25
kucik

Povidka se snazi vykreslovat atmosferu, coz se ji castecne dari. Nejde vlastne o zadny obraz, jen o jakousi impresi. Me osobne ji narusuje obcas zlvastni pouziti slov a slovnich spojeni. Povidka se na jednu stranu snazi pouzivat trochu archaictejsi jazyk, ale jeho doplnovani novotvary mi prilis nesedlo.

Obecne mam s timto textem problem, ze si nedokaze udrzet moji pozornost. I pres svou malou delku na me pusobi prazdne.

Je to zajimavy napad, ale aby to melo smysl, chtelo by to vice si s tim pohrat. Nabidnout ctenari nejaky dej, ktery ho zaujme a skrze ktery bude vnimat naladu.

Prumer
Básníci krve / básníci šílenství / básníci výsměchu / básníci beze slov.

agarwaen - 8. listopadu 2008 01:15
agarwaen

Teď jsem si přečet anotaci :) Takže hádám že muj odhad o vesnickém životě byl správnej :)
http://bandzone.cz/zixi

agarwaen - 8. listopadu 2008 01:13
agarwaen

Nemám tolik vzkušeností a neznám tolik věcí jako ty,ale přesto - jak to na mně působilo:

Z článků sem cítil chlad. Teď nemyslím chlad jako klid,ale chlad jako zimu. Pokud jsem to správně pochopil jde o den vesničana? Začíná procházkou po ulici,pak vejde do kostela,přes hospodu a radovánky a končí -to přesně nevím- pochodem přes pole domů?

Když se na to kouknu ne z uměleckého pohledu je to v podstatě naprosto banální popis vesničanova dne. Přesto je v tom jakýsi nádech myšlenek co se uvolňují když to čteš. To popisování okolí bych neoznačil za reálné ,ale za zajímavé.

Když jsi v článku popisoval ten chlad a nakonci jsi zmínil "volným koncem košil bijícím lidi do stehen" úplně sem si najednou představil promrzlá stehna jak o ně něco bouchá - a ono to bolí. Zhruba takle na mně působil obsah.

Styl psaní, tos napsal takle schválně hádám. Aby to líp sedělo k obsahu kterej je taky z mírně dřívější doby ne? Trochu mi připomínáš Kafku. Ikdyž to nebylo s jeho nadhledem a ..nevím jak to popsat..nejspíš víš.. ,ale myslím že nadhled tam neměl co dělat :).

Je to zajímavý,hodně zajímavý. Ale zase to neuvízne v paměti. Musím hodnotit subjektivně , protože tenhle styl -ač záměrnej- mi zrovna moc nesedí. 3 hvězdy.
http://bandzone.cz/zixi

Amthauer - 5. listopadu 2008 16:49
Amthauer

Za dvoje plnopočtové děkuji, ale víc by mě jakožto autora asi potěšilo třeba i zápornější hodnocení, ovšem podložené slovy...
- What is a life devoid of strife?

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog