Adam a Eva (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Adam a Eva

Autor : Nestor   18. září 2008   Povídky
Parafráze na stejnojmenou báseň Karla Šiktance.

Stáli proti sobě.
Topili se navzájem v očích, hledíc si do tvaře přes ulici, kterou jako splašené stádo cválala auta. Cestami se nesl pach výfukových zplodin a rozzuřený křik motorů. Lidé je míjeli. Davy kolem nich plynuly s vervou rozbouřené řeky, burácejíc hlasitěji než amazonské peřeje.
„Kdo jsi?!“ Křičel na ni, snažíc se přehlušit ryk pístů, skřípot pneumatik, klapot podpatků, vzrušené hovory, vodu v kanálech líně se převalující jako sirup a něčí televizi, která hrála z okna druhého patra protějšího domu.
„Kdo jsi?!“ Křičel na ni, vnitřnosti sevřené úzkostí, že neuslyší a bez odpovědi se otočí a nechá se strhnout divou řekou lidských těl, která ji odnese do oceánu. Mimo dosah jeho sítí.
„Jsem Eva.“ Odpověděla tak tiše, že rozuměl pouhým odezíráním ze rtů.
„Já jsem Adam!“ Předběhl s odpovědí na nepoloženou otázku.
Na semafor blikla červená a všechen pohyb ulicí ustal. Ztuhl jako svaly v rigor mortis a čekal na povel na povel tříokého kyklopa. Čekal na pohled zeleného oka, které promění jezero v řeku a pastvinu v dostihovou trať.
Na kostelní věži odbil zvon poledne. Vábivý zvuk mosazi se nesl ztichlou ulicí a laskal uši nadpozemským zvoněním. Dvanáctá hodina, čas oběda, poledne. Doba, kdy se vám v hlavě usídluje nepříjemný pocit, že den se přehoupnul do druhé půle a do zítřka už moc času nezbývá.
Ale pro některé to nebyl prostředek dne, nýbrž začátek.

Stáli proti sobě.
Dva blázni. Kameny v běsnícím řečišti. On, Adam a ona, Eva. Dvě postavy z laciné pohádky. Každý sám za sebe, přesto spolu a za všechny.


A viděl Bůh světlo, že bylo dobré. I oddělil Bůh světlo od tmy. A nazval Bůh světlo dnem a tmu nocí. I byl večer a bylo jitro.


Stáli vedle sebe.
Rozeklaný vrcholek radniční věže. Menhiry, které s kamenu vlastní tvrdohlavostí odolávají nepřízním počasí, času i osudu. Stáli a dívali se dolů, do útrob města, které ochotně vyjevilo všechna zákoutí jako děvka, svlékající se beze studu před cizincem.
On se opíral o chladné zábradlí a s dětsky čirým smíchem a nadšením ukazoval na vše pod sebou.
„Podívej, toulavé kočky a zmatený vítr, hledaje v milnících, kterou ulicí se dát. Bludičky skryté za prosklenými obrazy, které ne temperou, ale námrazou namalovány jsou. A tam, bdící snílek za pochodu s hlavou v oblacích, líbá dlážděnou zem, kterou pro něj mraky jsou. Podívej!“ Smál se hlasitě. „Celé město, celý svět je pod námi. Tady jsem král, královno, stačí jen natáhnout ruku a vzít co chceš. Všechno je naše, ber co chceš.“ Rozpřáhnul ruce a smál se na celé kolo, až smích uháněl na větrných křídlech andělů, kteří jej s neomylností poštovních holubů, donášeli lidem dole. Ti jen udiveně vzhlíželi k radniční věži a pozorovali dvojici, která tam stála vedle sebe, a přesto tak daleko jako ráno s večírem.
Ona stála na špičkách a škvírou v chladivém zábradlí a s vráskami starostí kolem očí, sledovala vše pod sebou.
Sněhem pokryté duby a zrezivělé okapy. Chřtány do kamenných vězení a bludné potoky, které tekly chvíli na jednu, chvíli na druhou stranu. Čas, který je přítomností, i když teď už je vlastně věcí minulou. Zaběhnuté psy, brodící se na pokraji sil sněžnými dunami a po čichu hledali něco do mordy. Šedé průchody zející do světlých ulic, brány do bezútěšnosti a zmaru.
„Nechci, nechci nic.“
A on, jako v pouštní horečce uprostřed zimy: „Podívej, šedé tělo, svaly z malty, kůže z cihel, šlachy ze zeminy. Krev pulzuje v ulicích a srdce tluče pod chodníky. A mozek kalkuluje nad střechami a ledviny se dohadují o malichernostech, každá na jiném břehu řeku. A játra, zakleslá v korunách stromů, poslouchající neslyšný šepot listí. A žaludek, vždy v centru dění, na náměstí tráví stánky. A to, co nestráví vrací jícnu, který vše u tramvajové smyčky vydáví. A plíce v průchodech domů a tunelech, kudy sípavě sviští nasávaný vzduch. A močový měchýř v nedaleké nádrži, kam se chodí děti přes léto koupat. A pyj v radniční věži a varlata v budově pod ní. A děloha v bouřkových mracích, které se kupí nad radnicí. To vše je naše, ber co chceš!“
A jí lýtka od věčného stání na špičkách trnula a zubatý vichr se prokusoval přes tenký svetřík až do morku kostí.
„Nechci nic.“
A táhla ho pryč. Pryč z věže.
A on se udiveně ptal.
„Co chceš? Blata v zamrzlém ledu? Zámek s klíčem, který nepasuje?“
A jeli výtahem. Z výšin téměř nebeských zpátky na zem, kde byli obyčejnými lidmi. Ocelové lano vrzalo jako nepromazaný pant a míjená patra odpočítávala prožitá léta.
Objal ji a topil se ve studních modrých jako nebe při západu slunce.
„Co chceš? Nefrity v kapičkách potu?“

A větrní andělé nesli výtahovou šachtou do výšin zprávu. Míjeli patra, ignorujíce tak léta, neboť zpráva nesla poselství, které i čas překlene.
„Všecko.“


Řekl také Bůh: “Buď obloha uprostřed vod a děl vody od vod!" I nazval Bůh oblaka nebem. I byl večer a bylo jitro.


Lilo. Lilo. Bíle lilo.
Jakoby se oblaka nemohla rozhodnout zda nám seslat chmýří nažek, či oceány ukryté v hlubinách kapek.
Lilo a déšť smýval zbytky sněhu ze střech a štěrk z ulic. Prach z kapot aut a červí larvy z kmenů stromů. Čistil samotný vzduch a oprašoval jeho opotřebované kosti.
A v této symfonii kapek se vznášely sněhové vločky. Samy o sobě bezvýznamné, neschopny proniknout orchestrem. Ale všechny pospolu tvořily doprovodný chorál.

Za okny lilo.
Vzdechy zanikaly v árii kapek a v posteli leželo jedno tělo. Jedno tělo v oku bouře. Uprostřed víru. Kolem létaly rozvětvené blesky a masa vod se točila ve zhoubném mäelstromu.
Ale uprostřed byl klid a radost.
Vlny nesoucí na zpěněných vrcholcích strachy, že tělo potká nehoda a bude zmrzačeno. Že se probudí postižené, neschopné soběstačnosti. Proto byla bouře tak inteznivní.
Vítr fičel a s sebou táhnul vzdušné proudy rozžhavené doběla. Hučící pec, která vše spalovala a ve stopách jí kráčela jen bolest a žal.
Bouřková mračna zastiňující slunce, kterým se plece blýskaly v rytmu hřmění.
A déšť, který očišťoval a chladil čerstvé rány.
V oku bouře byl klid, bezvětří a ticho.

Lilo. Lilo. Bíle lilo.
Za okny lilo.
Vzdechy zanikaly v árii kapek a v posteli ležela dvě těla. On, topící se v kapkách jejího potu a ona, vpletená do jeho vlasů. On, polomrtvý v prohlubni mezi lopatkami. Ona zamyšleně sedíc na klíční kosti. On, ve vlastním odraze na jejích řasách. Ona na rtech, poslouchajíce jejich vůni. Roztřeseně pod čelistí. Bezostyšně na stehni. Zkoumavě na hrudi. Vyčítavě mezi obratly. Unaveně v nehtovém lůžku. Zuřivě v ochlupení Mírumilovně mezi bradavkami a láskyplně mezi stehny.
Dvě těla v jedno spojené.
Zámek a klíč, kterým neotočíš.

Lilo. Lilo. Bíle lilo.
Za okny lilo.
Dech zanikal v árii kapek a v posteli ležela dvě těla. Hora a dno moře. Pouštní led a voda v ohni. Světluška ve dne a krtek za noci. Ptačí hnízdo a dubová rakev. Šálek kávy a medový dort. Sen za slunečného odpoledne a ráno s myslí po flámu zahalenou. Smějící se děti v jeskyních žalu a hřbitovní plačky na svatbě. Krása a zvíře. Klíč a zámek. Večer a jitro. Muž a žena.
Adam a Eva.

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Adam a Eva?
Amthauer, Annox (5.00*), Blackmoore, Drtikol, Kopretinka, kucik, LadyShade, Laethé, MARK, Morigan, Saxana, šnek

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1 2

Laethé - 4. dubna 2009 00:39
Laethé

Tato povidka byla VYBRANA DO TISTENEHO ARAGORNSKEHO SBORNIKU!
Jsem anděl / co Tě dostal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubrikační gel / tak mi namaž perutě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

Gran - 30. září 2008 19:14
Gran

Dané uživatelce možná vadila některá vyjádření o orgánech... je potřeba si uvědomit, že na některé lidi některá i běžná a slušná slova působí vulgárně.

Každopádně, smekám. Je to hodně pěkné - některá přirovnání mě odrovnala. Na druhou stranu, nacházelo se tam i několik vět, které mě naopak vyhazovaly z představivosti, které mi celkový dojem kazily, které mi prostě nesedly... to je holt individuální. A i tak hodnotím velmi pozitivně =)
NIN: https://www.youtube.com/watch?v=EyKNUj-AjgA

TheDave - 28. září 2008 23:17
TheDave

Debata jak rybí stehno, to vám povím.
"Každej si holt dělá tu anarchii po svým." - Charlie

LadyShade - 28. září 2008 23:04
LadyShade

TheDave 28. září 2008 16:21
Na druhou stranu rozpoutala debatu, což je vždy oživení .. kort u tak nudného díla, jako bylo toto s plným počtem;)
Život je kurva a Smrt dá všem.

Nestor - 28. září 2008 17:50
Nestor

Správně, moje ego splasklo a už se nemůžu vychloubat :)
Hráč roku 2010 - Vítěz AT´10 (DrD)

TheDave - 28. září 2008 16:21
TheDave

Drahá šnek, úplně jsi narušila celou tuto skvělou soutěž. Doteď byl Nestor suveréně ve vedení, ale tys ho musela sundat zpátky na zem, mezi ostatní běžná hodnocení. A to se prostě nedělá...
"Každej si holt dělá tu anarchii po svým." - Charlie

Nestor - 28. září 2008 16:19
Nestor

šnek 27. září 2008 13:36

Jestli někomu přijde sprosté slovo "děvka", tak prosím. Jenom podotýkám:"Tohle slovíčko tam není samoúčelné a pěkně ti děkuju, že jsi svojí nevědomostí naboural(a) zatím perfektní skóre téhle povídky.... Děkuji. :-)
Hráč roku 2010 - Vítěz AT´10 (DrD)

Amthauer - 28. září 2008 15:56
Amthauer

šnek 27. září 2008 13:36
Každý má právo na názor, ale tento je opravdu hodně zcestný, nicméně měli bychom počítat s velmi širokým věkovým spektrem uživatelů ;)
- What is a life devoid of strife?

LadyShade - 28. září 2008 08:39
LadyShade

šnek 27. září 2008 13:36
Bohe jeho! A ještě to má nick šnek....!

Divné? Nudné? sprosté? Nuže dobrá je to tvůj názor.. ale holka, ty nejsi šnek, ty si ... (Nebudeme sprostí)
Život je kurva a Smrt dá všem.

šnek - 27. září 2008 13:36
šnek

hodnotila jsem 0.5 protože mi to přijde divné a taky trochu sprosté a nudné
kolem koní se točí svět

LadyShade - 26. září 2008 22:13
LadyShade

Málokdy si přečtu povídku.Řekla jsem si, že takto hodnocená povídka by za to mohla stát a stála.

Úchvatné, bez výhrad.. 5*
Život je kurva a Smrt dá všem.

Laethé - 25. září 2008 16:27
Laethé

Tato povídka byla nominována do Aragornského sborníku, http://www.aragorn.cz/diskuze/aragornsky-sbornik.
Jsem anděl / co Tě dostal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubrikační gel / tak mi namaž perutě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

Laethé - 25. září 2008 08:35
Laethé

Tleskám ve stoje!

5* (a je mi líto, že není možné dát víc)
Jsem anděl / co Tě dostal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubrikační gel / tak mi namaž perutě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

kucik - 21. září 2008 18:06
kucik

Nestor 21. září 2008 16:44
Jasne, kazdemu sedne neco jineho a me tohle trosku hur brala predstavivost.
Básníci krve / básníci šílenství / básníci výsměchu / básníci beze slov.

Nestor - 21. září 2008 16:44
Nestor

kucik 18. září 2008 20:39

Adamovo knižní vyjadřování je tam schválně ;) Charakterizuje totiž Adama, jakožto člověka, bytost stvořenou Bohem a všechny muže, proto jsem si usmyslel, že trocha archaického vyjadřování by nebyla na škodu... :)
Hráč roku 2010 - Vítěz AT´10 (DrD)

Morigan - 21. září 2008 13:29
Morigan

Moc hezké. Nemám k tomu jedinou výhradu, dávám 5* :-)
"Fool me once - shame on you, fool me twice - shame on me..."

Blackmoore - 19. září 2008 01:05
Blackmoore

Přečteno jedním dechem... Však radši jsem to ještě potuploval, aby mi snad nic neuniklo... Dílko, které je radost číst a které by čtenáře tak vtáhlo do děje jako tohle, aby člověk s lupou hledal... Nemohu jinak než *5*
..„Na mém sihillu je starobylýma trpaslickýma runama vyryté strašlivé trpaslické zaklínadlo. Enom ať sa nějaký ghúl ke mně přiblíží na délku meča, dám mu ten nápis přečíst.“ „Co stojí na tom meči?“ „Ať chcípnú všeci zkurvysyni!“ (Zoltan Chivay)

Bob Falfa - 19. září 2008 00:48
Bob Falfa

jako pocta skvělému básníkovi báječné a stojí to i bez toho na pevných základech...jojo, můj šálek...

Amthauer - 18. září 2008 23:30
Amthauer

kucik 18. září 2008 20:39
Neříkal jsem, že je použit špatně, jen, že se nehodí ;)
- What is a life devoid of strife?

kucik - 18. září 2008 20:39
kucik

Pardon, jen... přítomný přechodník snaže/snažíc/snažíce je naprosto regulerní.

Celé mě to okouzlilo. Opravdu hodně dlouho jsem tu nečetl něco tak dobrého. Jediné, co mě trochu vyvedlo z nadšení, byl Adamův první monolog - na můj vkus až moc knižní čeština.

Jinak nevím, nad čím žasnout více a kdybych už z toho čumění do monitoru neměl krvavý oči, vrhnul bych se na tvé ostatní texty.
Básníci krve / básníci šílenství / básníci výsměchu / básníci beze slov.

1 2


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog