Algeron I. (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Algeron I.

Autor : Padre557   28. února 2013   Povídky
Prvý diel môjho prvého diela. :)

Lesy obkolesovaly vysoké múry Algeronu. Mnoho ludí vedelo, že táto doposial neporazená pevnost, v ktorej sídli aj mesto má silné hrady, ktoré nepremohla ešte žiadna armáda. Navyše, ked sa v okolí pohybovalo dost škretov a iných ohyzdných bytostí. Pevnost sa nachádzala severne od najvačšäj rieky v kraji a bola tak najsevernejšou obývanou častou tohto sveta ludmi. Pevnost obývalo dve tisíc mužov rúznych oddielov, od kopijníkov po balistov. Taktiež tu bolo okolo dvesto roľníkov a remeselníkov. A nakoneic obyvatelia, ktorých bolo asi stodvadsat, čo nie je veľa, ale na pevnost to docela stačí.
Do Algeronu občas zavítala aj nejaká tá návšteva v podobe obchodníkov, spojencov, ale hlavne nepriatelov, ktorý sa ale doposial nedostali za hradby. Aby ak nie, ked hradby majú niekoľko desiatok metrov a je tu aj približne dvadsat veží. Lesy boly tiché a mrtve. Ani jeden tvor nežil v týchto končinách, pretože ho tu čakala bud smrt, alebo nelútostné prostredie. Ani štebot vtákov nebolo počut. A zabudol som zmienit jednu vec. Pevnost je rozdelená na vojenskú čast, ktorá je hradbami oddelená od remeselníckej a rolníckej časti, ako aj polí, ktoré sú tiež vnútri pevnosti, ale aj obyvatelstva.
Tento príbeh však nebude o obyvateloch a pevnosti. Príbeh bude o mladom vojakovi menom Roland Mardorn, ktorý je v pevnosti len chvílu a má za úlohu strážit mesto ako strážca na hradbách.
Pomaly sa stmieva a Rolandova služba sa má končit, ale zrazu zbadá neznámeho kona a na nom muža, pravdepodobne posla, ktorý má v chrbáte zapichnuté tri šípy. Roland rozoznal, že sú to šípy škretov, ale nikde ich nevidel. To bolo len dobre ako pre pevnost, tak aj pre škretov, kedže by nemali šancu proti lukostrelcom na hradbách. Obrovská kamenná brána sa otvorila a kôn vbehol dnu. Brána sa ihned zavrela a kapitán stráží zastavil kona pričom dal s neho dole posla.
"Skreti. Prídu aj sem... to bude váš... koni..ec..."
Posledné slová posla pred jeho posledným výdychom nahánali hrôzu. Okamžite nastala panika a ludia začali strácat nervy. V tom kapitán zakričal.
"Tiiiichoooooo! Všetci pokračujte vo svojej činnosti. Nemajte strach. Skreti nikdy nezdolajú naše hradby"
To už bežal za generálom, ktorý velil pevnosti.
*Mal by som íst,* pomyslel si Roland a bežal dole s hradieb, pričom sa cez obytné časti dostal na poradu hlavných armádnych funkcionárov.
"Nikdy naše hradby nezdolajú!" povedal jeden kapitán.
"Máme taktickú výhodu!" vravel druhý.
V tom zvolal Roland.
"Nepodcenujme ich. Co ak nás prekvapia. Ved podla erbu na plášti toho mrtveho posla to bol posol královskej gardy. A ak škreti zabili jeho, určite dostali aj gardu!"
Nato mu ale generál odpovedal.
"Si mladý a hlúpi! Nemajú šancu porazit naše hradby, aj keby ich bolo desat tisíc! Takéto hlúposti počúvat nebudem! Bež preč!"
Roland sa mierne nahneval a odišiel bez slova pričom stále myslel na to či mal generál pravdu.
*Ak má pravdu tak je to len dobre ale takúto vážnu situáciu by nemal brat na ľahkú váhu. Každá pevnost je porazitelná. Aj tá naša, aj tá naša..*

Pokračovanie nabudúce...

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Algeron I.?
Amthauer (2.00*), rafaela (1.50*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

rafaela - 1. března 2013 09:53
rafaela

Nevím, proč je to takhle kouskované. Proč sem posíláš začátek povídky? Nebylo by lepší ten začátek uložit do šuplíku, druhý den dopsat druhou část a za měsíc tvorby nám předložit celý příběh? Takhle je to úplně o ničem, příliš krátké, příliš suché, naprosto bez děje. Chápu, že takhle svoje dílo kouskuje někdo, kdo ho dopsal a zjistil, že má 60 stran. Chápu to i u někoho, kdo má velké ambice, chce napsat román a posílá ho sem po jednotlivých kapitolách. Tohle ale není ani jeden případ, tohle není prostě vůbec nic.

*
Víš, cos vlastně chtěl, kdyžs žádal po bozích za ženu z jezera Paní...?

Amthauer - 28. února 2013 19:48
Amthauer

Základní myšlenka není špatná: máme pevnost, na tu se řítí armáda skřetů, její pravá síla je neznámá, někteří je podceňují, jiní jsou vystrašení. Proč ne, takhle by se dal uvést skutečně napínavý fantasy příběh.

Bohužel tady toho je představeno dost málo a co je ještě horší, je to představeno docela nudně. Úvod působí jak popis nějaké jeskyně, zbytek je resumé.

K tomu bych se vyjádřil trochu víc. Existují zhruba dva základní způsoby, jak odvyprávět příběh: scéna a resumé. Rozdíl je prostý: Když popisuješ scénu, je to jako bys u ní stál a v reálném čase ji komentoval, tedy jako např. při sportovním utkání v přímém přenosu. Resumé je vedle toho shrnutí, zkrátka se tím nechceš moc zaobírat, pouze shrneš, co se všechno stalo, jako bys psal něčí životopis nebo učebnici dějepisu.

Tahle povídka je, snad s výjimkou dialogů, prakticky jen resumé. Napíšeš třeba:

Roland rozoznal, že sú to šípy škretov, ale nikde ich nevidel.

Porovnej to s tím, kdybys napsal:

Rolan sebou trhl, seběhl z hradeb a zastavil koně s mrtvým mužem. Zachytil padající tělo a pohled mu utkvěl na opeření šípů. Skřeti! Instinktivně vzhlédl na obzor, očekávaje ježaté armády nepřátel, ale nic.

Když to rozvedeš jako scénu, tj. přidáš nějaké detaily, tak to už není takové suchopárné sdělení.

A ještě jedna poznámka. Toto není příspěvek do jeskyně. Nepiš přímou řeč tučně a myšlenky kurzívou.

Jsem zvědav na pokračování.

**
- What is a life devoid of strife?

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog