Balada o Strážci (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Balada o Strážci

Autor : dangoball   4. září 2010   Poezie
Poetický prolog prozaického projektu (prozatím postrádající potřebná písmenka). Formou balady, nebo alespoň pokus o ni.

Jak krásná ta uvězněná

jak krásná ona je.

Vlas plavý, šíji štíhlou má.

Jen ret se nesměje.

 

Svou svobodu již pozbyla,

na hradě vězněna.

V kobce Pán ji drží.

Je Strážcem hlídána.

 

Rek mnohý chtěl ji zachránit

kvůli marné lásce.

Utkati se se zlým Pánem,

setnout jeho Strážce.

 

O zakleté dívce krásné

pěli bardi písně.

Rek pro píseň barda zhynul,

bard cítil děsně.

 

Aby svědomí se vyhnul,

na tutéž pouť se dal.

Vyzbrojen šavlí a loutnou

jen s malou šancí stál.

 

Cestou potkal mága Dorma,

mladého kouzelníka,

znalého jen pár formulí,

kouzel učedníka.

 

Tak k pevnosti temné došli,

se strachem naň hledíc

až úmysl se objevil

utéct jako zajíc.

 

Strach překonali oba dva

a do hradu vnikli.

Uvítal je rudý ďáblík,

nechtě se ho lekli.

 

Pána hledaj hrdinové?

Strážce by nám setli?

Krásku sobě získat chtějí?

Ha! To jste se sekli!”

 

Ticho skřete, nech si žvásty!

Otevřít chceš tlamu?

Užitečné věci říkej!

Kde najdeme dámu?”

 

Najít Krásku není těžké!

Hrdino, hledej dál!

To kdybys ji tu nenašel,

tak pak bych se ti smál!

 

Jestlipa ty mou radu chceš?

Po pomoci toužíš?

Nepomůžu, jen si hledej!

Ať se trochu soužíš.”

 

Ďáblík rudý smát se začal

Za břich se popadal.

Zato Martin zrudl vzteky,

notně mu vynadal.

 

Za ďáblíkových řečiček

procházeli hradem,

hledali pannu spanilou

a třásli se chladem.

 

Katakomby procházeli,

bez čerstvého vzduchu,

vlhké, zatuchlé a temné,

plné smrti puchu.

 

Strážce našli, jak si mumlá

bez vůle a duše:

Je má! Jen má! Má! Je jen má!”

Však tvářil se hluše.

 

Hrdiny uvítal mečem,

Martin hned se bránil.

Strážce mečem zvláštně mával,

o šavli se zranil.

 

Strážce zhynul rychlou smrtí,

Martin vítězem stál.

Tak Krásku přeci získám já!”

A ďáblík se furt smál.

 

Né ty, ona získá si tě!”

křikl ďáblík hlučně.

Zmizel v plamenech.

Vyděsil tím učně.

 

Bard šel pořád za svým cílem,

s klidem ji hledal dál.

I přes sýčkování učně

na loutnu šťastně hrál.

 

Krásku našli sedíc v cele

za krk připoutanou.

Kovovým kruhem tížena.

hlavou skloněnou.

 

Učně náhle Bard odehnal,

aby sám trofej měl.

Dveře zbývalo otevřít.

Radostí málem pěl.

 

Dveře však zavřené nechal,

Krásku už měl jistou.

Jen posadil se u stěny,

ucho těšil loutnou.

 

Pro sebe získal divu krás

za čas říkal hluše:

Je má! Jen má! Má! Je jen má!”

bez vůle a duše.

Další články v kategorii Poezie:

Kdo hodnotil článek Balada o Strážci?
Kaveh (1.00*), Narwhal (4.00*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Kaveh - 17. ledna 2011 22:27
Kaveh

Velice mne zaujalo vysoké hodnocení tvé básně, abych se ujistil že jej nemá právem. Rýmy často nejsou poetické a místy vážně skřípají. Jako pokus, snad. Jako báseň, ne.
In war,victory in peace,vigilance, in death,sacrifice....

Nefrete - 4. září 2010 21:07
Nefrete

Anotace nám sice slibuje poezii, já však na dílu nic zvlášť poetického neshledávám. Téma docela obyčejné, pohádkové, o krásné dívce – možná i princezně – která je zavřená v temném hradu a hlídána strašlivým Strážcem (jak nám název napovídá). Jak už to tak bývá, krásnou zajatkyni je potřeba zachránit – jinak by to přeci nebyla pohádka – což se však zdá být pro mnohé doslova nadlidským úkonem (a také tím poslední v životě). Nebýt docela zajímavého závěru, který jsem popravdě neočekávala, a kousku humoru (i určitého nadhledu) při setkání s dalším obyvatelem hradu, byl by to jen další z mnoha počinů, které nestojí ani za druhý pohled. Tu a tam náznak rýmu, jinde možná pokus o volný verš – jen těžko ale říct – jinak spíš většinou volný sled (zdánlivě) náhodných slov. Jako literární pokus, určitý experiment to přijatelné je, ale příští počin raději opět v prozaické formě.
Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog