Bitva o hrad d´ Emploi (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Bitva o hrad d´ Emploi

Autor : Amato   9. března 2009   Povídky
Rozhodl jsem se napsat o opuštěném oddílu vojáků, kteří brání zříceniny starobylého hradu.Tuto událost jsem vsadil do středověku.

Jemný vánek se opřel kapitánovi posledního vojenského oddílu do drsné, vousaté tváře.
"Připravte se na další vlnu útoku," řekl kapitán znaveným hlasem a tasil meč, už tak dost špinavý od krve nepřátel, které pobil kvůli králi, kvůli svému králi, kterého ctí a miluje.
Stáli na hradbách zpustlého hradu, který skýtal jejich jediné útočiště. Stáli tam, on a jeho oddíl mužů, mužů, kteří by pro něj obětovali vlastní život.
"Kapitáne? Už přicházejí," řekl mladík v kroužkové zbroji, kterému nemohlo být více než 17 let. Z lesa naproti hradu to zadunělo válečnými bubny, tak hlubokými, že by probudily i mrtvé.
"Lučištníci na hradby, šermíři na svá místa!" řekl kapitán úplně jiným hlasem než předtím, hlasem silným a plným sebevědomí. Vojáci jako by to nacvičovali milionkrát, stoupli si na svá místa, to teď bylo ze všeho nejdůležitější - udržet pozice. Mezi tím z temného lesa vyběhly bytosti, jak medvědi vypadali a řev šílený vydávali. K bráně utíkali jak šelmy řítící se na svou kořist. Já jsem stál za bránou, útroby se mi svíraly při jejich divokém řevu, srdce se mi rozbušilo, jako by na mě sahala sama smrt, která mě už chce do svých spárů, smysly se mi zbystřily, slyšel jsem každý nepatrný zvuk, slyšel jsem jak čmelák poletuje nade mnou, slyšel jsem šustění trávy, která se ohýbá ve větru. Pak jsem uslyšel náraz jak horda nepřátel narazila svou silou do brány, už tak ztrouchnivělé, že by ji balvan z katapultu protrhl jak papír. A znovu náraz, v bráně už to zlověstně zakřupalo.
"To je můj konec," Zašeptal jsem a pevněji sevřel jílec svého meče. "Bože dej mi sílu…" zaznívalo mezi řadami bojovníků, kteří prosili boha o to, aby když zemřou, mohli s ním být dneska za nebeskou branou a užívat si svého posmrtného života. Brána se rozletěla jako když fouknete do listí. “Do útoku! “
Zaznělo z kapitánových úst jako řev lvího samce. Muži pozdvihnuli meče a s bojovým pokřikem se střetly dva oddíly bojovníků. Bušení do štítů a mečů znělo jako když kapky bubnují do okna silněji a silněji. Můj meč, dokola jsem cítil jak do něčeho narazil, do něčeho měkkého, někdy do něčeho tvrdého, jako bych nevnímal čas a na místo muže, kterého jsem zabil se objevil další voják. Řady neměly konce, pomalu se rozjasňovalo, když jsme zabili poslední skupinu vojáků. Bohužel i naši padlí vojáci museli na hromadu spolu s nepřáteli, abychom jejich těla spálili. Štiplavý mastný kouř prosakoval mým oblečením. Zvedal se mi žaludek při pomyšlení, koho tu vlastně cítím.
"Pane bože, proč…" naříkali vojáci nad svými padlýmy druhy. Zbytek dne jsme odklízeli raněné a opevňovali hrad, který byl teď naše jediné útočiště.
"Dávejte ty bedny sem! Nanoste ta těla támhle," znělo celý den, když jsme konali práci, kterou nám kapitán zadal. K večeru jsme ostražitě hlídali, nikdo nemohl spát ani mluvit, všude vládla tichá atmosféra, ale i napjatá atmosféra, plná očekávání dalšího útoku. A znova jsme uslyšeli "ty" bubny, které ohlašovaly příchod našich obávaných nepřátel.
"Všichni na svá místa!" zvolal kapitán a všichni na jeho povel ihned zareagovali, vytasili meče a očekávali konečný souboj na život a na smrt. "Muži s kopím dopředu, lučištníci za ně!" zareagoval kapitán, když zpozoroval, že se k nám blíží jezdci místo pěšáků. Jak řekl, tak jsme udělali, jelikož jsem byl lepší lučištník, než kopiník, postavil jsem se za ně.
"Napnout tětivy!" poručil nám kapitán a tak jsme provedli.Když už byli jezdci pár metrů od nás, kapitán zvolal: “Pal!“
Vzduchem zasvištěly šípy, když letěly přímo do řad jezdců. S potěšením jsme sledovali, jak jezdci krotí své poraněné koně, toho zmatku jsme využili a obklíčili jsme je. Jezdci neměli na vybranou, buďto se nám vzdát nebo zemřít, ale jakmile jsem jim to chtěli navrhnout, uslyšeli jsme znovu bubny a ty samé.
"Co to je? Padli jsme do léčky," ozývalo se z našich řad.
Někteří muži zbaběle utekli do hradu a někteří zůstali stát a sledovali jak se před lesem kupí vojáci.
"To je naše smrt,“ zašeptal jsem a po tváři se mi skutálely slzy. "Nebojte se mí vojáci, oni jsou jen barbaři, kteří válčí jen tak pro radost, ale my válčíme za někoho, za našeho krále za naše děti a ženy, kterým se můžeme vracet!"
Ihned se mi v mysli rozjasnilo.
"Kapitán má pravdu, jsou to jen bezduché příšery, my máme za co bojovat."
Proslov okamžitě sešikoval vojáky, za hlasitým výkřikem jsme se rozeběhli proti nepříteli. Cítil jsem se jako by pro mě neexistovala žádná překážka. S hlasitým výkřikem jsem sekal a bodal, když už mi ubývalo síly, vzpomněl jsem si na kapitánův proslov, který mi načerpal síly k boji. Nepřátelé se stahovali a my jsme jasně měli převahu, s poslední salvou šípů všechno utichlo.
"Vyhráli jsme! Jo vyhráli jsme! To jsme jim to natřeli!"
Veselí rázem utichlo, když jsme viděl našeho kapitána na zemi s kopím v břiše.
"Kapitáne!" vykřikl jsem automaticky a vyrazil jsem ke kapitánovi. "Výborně... hoši... jsem... jsem na vás pyšný... ty..." ukázal na mě. "Předávám ti... velení..." kapitán utichl navždy.
Viděl jsem jak svýma mrtvýma, skelnýma očima díval kam si do dálky. "Ano... pane..." zořekl jsem skrz zaťaté zuby a zavřel jsem kapitánovi oči.
"Předal mi velení," řekl jsem každému koho jsem potkal, když jsem odnášel kapitánovo tělo. Někdo přikývl, někdo si odfrknul, ale jinak s tím neměl nikdo problém. Večer jsme udělali kapitánovi pohřeb.
"Byl to dobrý voják a člověk," vypadlo mi s pusy to co jsem chtěl říct od té doby co kapitán umřel.
Dalšího rána se můj oddíl sbalil a vyrazili jsme domů, kde na nás čekají naše rodiny, pro které jsme tady nasazovali životy.

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Bitva o hrad d´ Emploi?
Amthauer, Arte-Zherth, Imaru, milka654 (4.50*), MIRAS33

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Arte-Zherth - 24. března 2009 01:09
Arte-Zherth

S tím, co pečlivě vypsal Amth, souhlasím. Kvůli zanedbané formě působí celý příběh tak trochu naivně až infantilně. To, že by sis to po "stvoření" mohl po sobě přečíst a u/opravit, snad už ani nemá cenu tady někomu říkat. Mělo to však i pár světlých okamžiků. Například metafora s kapkami se mi hodně líbila.

Snad se i Ty rozhodneš (za něco) bojovat a ukážeš nám, jaký talent v Tobě dřímá.
Je sex nemravný? Jen dělá-li se pořádně.

MIRAS33 - 17. března 2009 17:13
MIRAS33

Ve večerních hodinách,při né moc duchapřítomném stavu se to četlo dobře...

Jednoduchý příběh doplněný několika zajímavostmi,i když pár slov navíc tam bylo.
Dala by se z toho udělat i delší povídka s rozšířenějším obsahem.

Líbí 4*

Amthauer - 9. března 2009 15:14
Amthauer

Laethé 9. března 2009 14:33
Tak jsem se mrkl do slovníku a vyznívá to trochu komicky, ale třeba to má hlubší smysl. :)
- What is a life devoid of strife?

Amato - 9. března 2009 14:37
Amato

Laethé - 9. března 2009 14:33

no někde jem ten název sebral(nebo jsem ho vymyslel?) a dal jsem k tomu d' no aby to vypadalo francouzsky..ˇˇzrovna v tu chvíly mě ani nenapadlo podívat se do francouzského slovníku(vidíš aspon vím co příště dělat až něco takovýho napíšu...

Laethé - 9. března 2009 14:33
Laethé

Jeste jsem se na to nestihla poradne podivat, ale zajimalo by me kde jsi sebral nazev hradu... shodou okolnosti jsem francouzstinarka a vim co znamena - a tak nejak mi to nejde na rozum.
Jsem anděl / co Tě dostal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubrikační gel / tak mi namaž perutě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

cehlo - 9. března 2009 14:30
cehlo

Jo celkom v poriadku až na chyby, ktoré sú dole vypísané:-D. A čakal som trochu viac od príbehu. Bolo to dosť dobre písané, možno trochu krátke na takýto typ poviedky a
nezdalo sa mi že by všetkých vyburcoval taký preslov aký si tam mal. Trochu krátky. Nemyslím že presvedčil všetkých;D ale ono to bylo celkem v poŕádku...
Život stojí zato.!!!

Amato - 9. března 2009 14:25
Amato

No jo no.Já a český jazyk jsem odvěcí nepřátel顡
Taky s anglickým bojuju,ale to je zase něco jinýhoˇˇ

Amthauer - 9. března 2009 14:12
Amthauer

Ták, to byl zas porod. Já vím, škola je opruz, ale prosím, udělejte to alespoň pro mě, poslouchejte občas, co vám paní učitelka v českém jazyce povídá. :) Budu komentovat jen ty největší chyby.

Je tady často taková rozšiřující vazba jako "meč, meč, který...", "muži, muži, kteří..." apod. Na jednu stranu je to fajn, protože máš pak "svůj styl", na druhou stranu pozor, aby to pak nevypadalo stereotypně. S tím souvisí i časté opakování stejných nebo podobných slov velmi blízko u sebe: "mě ... mě" (zde je možnost použít varianty "mne", u "mně" pak někdy "mi"), "náraz ... narazila", "atmosféra ... atmosféra" a další. Už ani nekomentuji tu přemíru chybných shod přísudku s podmětem, "válečnými bubny, tak hlubokými, že by probudili i mrtvý", "vyběhli bytosti", "útrobi svírali", "smysli se mi zbystřili" byl jen malý výběr s širokého panoptika zrůdností. Dále mne pobavila "kroužkovaná zbroj", chvíli jsem uvažoval, jestli měl bojovník na ní vskutku namalované kroužky, ale nakonec jsem usoudil, že jsi zřejmě mínil "kroužkovou zbroj". Dále tu máme obrácený slovosled "jak medvědi vypadali a řev šílený vydávali", což sice vypadá archaičtěji, ale vzhledem k tomu, že zbytek povídky tímto stylem napsaný není, to vyzní rušivě. Pak tady jsou různé zvláštní vazby a spojení: "dokola jsem cítil" - spíš "stále", "něčeho tvrdého, jako bych nevnímal čas" - nedává moc smysl, chybí třeba "náhle", dál "kterým se můžeme vracet", což je sice správně (komu se budeme vracet), ale zní to divně, spíš bych přidal "ke" (ke komu). Divné mi přišlo i odklízení raněných, neodklízí se spíš mrtví a ranění ošetřují?

Jinak, ten příběh v zásadě není špatný, určitým způsobem i k něčemu spěje, pasáž se silou projevu až přitaženou za vlasy je sice trochu k pousmátí, ale budiž.

***
- What is a life devoid of strife?

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog