Čarodějka (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Čarodějka

Autor : Akasha   6. července 2007   Povídky
Pokus o vyjádření pocitu člověka zahnaného okolnostmi do kouta v těžké době lovu na čarodějnice ...

Těžký, sotva dýchatelný vzduch smíšený s neskutečně odporným zápachem zatuchliny ji nelibě udeřil do nosu a na chvíli vrátil ztracené vědomí. Vědomí, které by už nejraději nikdy neměla. Z chladné země pronikal mráz a prožíral se jí až do morku kostí. Polonahé tělo zakrýval jen zašpiněný a notně potrhaný kus hadru, který mohl být považován za oblečení jen s bujnou fantazií nebo s velikou dávkou nadsázky. A tak se jen těžko mohla ubránit ledově smrtícímu dechu neviditelné stvůry, která na ni dýchala nejen z prochladlé a špinavé podlahy, ale i ze všech stěn temného vězení.
*Kde to...* Jediný záchvěv myšlenky jí proběhl zmatenou hlavou, než poblouzněná a zcela dezorientovaná mysl opět upadla do sladkého bezvědomí a tiché nic neříkající temnoty.

Letní rozpálené slunce podávalo své zlaté a vyhřáté ručičky pestrobarevným kvítkům rozprostřeným na celé mýtince obehnané hustým lesem a vystrkovaly své hlavičky vstříc těm života dávajícím dotekům. Mezi nimi tančila mladičká dívka. Teprve nedávno překročila práh dospělosti a jejím společníkem se stal tichý, ale přešťastný smích. Sluneční paprsky se jí odrážely v dlouhých plavých vlasech a lehký vánek do nich vplétal své neviditelné prstíky. Jemný a stále trošku dětský obličej s pomněnkovýma očima, malým nosíkem a úzkými usměvavými rty zářil štěstím a radostí. Bosé nožky měkce našlapovaly do zelenajícího se koberce a její ladné pohyby a něžné vzezření připomínaly svou křehkostí spíše lesní vílu než tvorečka té zvláštní lidské existence. Pomalu se sklonila k zemi a do jemných dlaní vzala namodralý kvítek, aby mohla vdechnout jeho opojnou vůni rozprostírající se v širokém okolí.
Obloha ale náhle a prapodivně potemněla. Vrhla na sedící dívku zlověstný stín. Světlý záblesk nad lesem vyvolal předzvěst blížící se bouřky a rozběsněného počasí. Avšak místo ohlušujícího úderu blesku se ozval jen vyděšený a zoufalý dívčí křik. Netušila, z jaké strany teď už potemnělého lesa se ozval. Ozvěna si s ním pohrála jak s nebohou loutkou a vyslala ho na okružní cestičku kolem mýtinky, a vyvolala tak dojem ještě děsivějšího výkřiku, než kterým opravdu byl. Dívka zděšeně vyskočila na nohy a rozehřátá měkoučká tráva pod jejíma nohama náhle zastudila a mráz jí bodal do bosých chodidel. Nad mýtinkou se zvedla hustá neprůhledná mlha, která pod svá křídla skryla vše, co prozatím nemělo být viděno. Řinčení zbroje a dusot párů těžkých bot byl slyšet stále blíž a blíž. V tu chvíli jí přeběhl mráz po zádech a strach jí doslova přikoval k zemi. Zahlédla mohutné a temné siluety, jež se rýsovaly v husté mlze a nebezpečně se blížily stále blíž. Hrdlo se jí sevřelo děsem - nedokázala vykřiknout, zavolat o pomoc, a tak raději zavřela oči, když tu opět zazněl další, až děsivě bolestný výkřik trpícího člověka…

Ztěžka otevřela své pomněnkově modré oči, z kterých pomaličku vyprchával život. Jiskřičky štěstí a radosti se nadobro vytratily a místo nich zůstala jen temná a zrádná propast. Na rtech ucítila sladkou chuť krve a odporný hnilobný zápach v temné kobce jí už poněkolikáté udeřil do nosu. Zvedl se jí žaludek, ale už neměla síly zvednout se z mrazivé a špinavé podlahy, natož pak cokoliv vyzvrátit. Vyhaslé oči pomalu přivykly temnotě, kterou narušoval jen nepatrný proužek měsíčního světla z maličkého okénka téměř až u stropu. Nesnesitelný chlad ji svýma nabroušenýma jehličkama bodal po celém těle, které bylo ozdobeno množstvím pestrobarevných podlitin, menších i větších tržných ranek. Každým sebemenším pohybem jí tělem projela nesnesitelná dávka bolesti a prozatím nekončícího utrpení. Přesto se dokázala s vyčerpávajícím vypětím sil alespoň posadit a opřít o kamennou stěnu pokrytou několikaletou plísní.
„Ááá!“ ozval se zoufalý, téměř plačtivý hlas z útrob potemnělé chodby, která spojovala všechny kobky, kde čekali všichni podobní téhle dívce. Čekali na svou vlastní a bolestnou smrt.
„Přiznej se ke svým prohřeškům, zatracená čarodějko!“ obořil se na naříkající ženu hrubý mužský hlas rozléhající se celou chodbou.
„Přiznávám, přiznávám!“ ozvalo se zoufale s bolestivým podtónem, „slibuju, že se přiznám, k čemukoliv budete chtít!“
*Nesmí se to stát… Nedopustím, aby mě zlomily…* Proběhlo zubožené dívce hlavou a pohled prázdných očí padl na ošuntělý a otřískaný keramický džbánek na vodu. Netušila, kde se v ní náhle vzalo tolik energie, že se k němu dokázala doplazit alespoň po čtyřech. Vzala ho do dlaní a vší silou s ním mrštila o stěnu. Rozlétl se snad na tisíc střípků a s novou jiskřičkou naděje v očích pohlédla na jeden z nich.
Už necítila žádný chlad stoupající vzhůru od kamenné podlahy smáčené rudou tekutinou řinoucí se z jejího úzkého zápěstí. Už neslyšela žádné bolestivé výkřiky, které vystřídalo to toužebně očekávané ticho. Vypadala klidně a konečně spokojeně. Vždyť její pobledlou tvář po dlouhé době zase ozdobil letmý úsměv…

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Čarodějka?
Eleovny, hater, Jackie Decker, Kaena, Miar, Radament, Tinamar (4.00*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Akasha - 10. července 2007 19:24
Akasha

hater 10. července 2007 16:53

Ono totiž nejde o zatčení, ale o její noční můru, kterou z toho všeho má. Ten výkřik na konci se má prolínat s oním výkřikem v mučírně, když už je ona při vědomí a opět si uvědomuje fakt, kde se nachází :)

hater - 10. července 2007 16:53
hater

no, ... tak ja musim rict, ze se mi to necetlo uplne nejlip. Slova na sebe nenavazuji tak hladce, jak by mohla, prestoze vetsinou pochopim, jakou predstavu chtel autor znazornit. Vetsinou mi to ale trva dele nez je vhodne ;-) a pak uz to neni odpocinkove cteni, ale analyza textu.
Stejne jako slova, ani obrazy na sebe nenavazuji uplne presne tak jak bych si predstavoval. Jedna se mi predevsim o to zatceni, ktere jsem prilis nepochopil jak probehlo. Proc se tam najednou objevila ta mlha a jak s tim souvisela zatazena obloha, ...

Jinak zcela jiste plus za to, ze to ma zamer a cil.

Akasha - 9. července 2007 22:44
Akasha

Miar 9. července 2007 18:48

Díky za kritiku (názor), mě jen šlo o to, pokusit se vyjádřit pocit člověka zahnanýho okolnostma do kouta. Těžkost té doby, kdy nikdo netušil kdy a za co bude mučen a nucen přiznat se k věcem, které nespáchal. A následně jeho odchod ze světa, díky kterému mu začne být zase líp ... (jako před obviněním) :)

Miar - 9. července 2007 18:48
Miar

No, když odběhnu zpátky k tématu... V prvé řadě vynechám chybky, byly už řečeny. Co se týče formy, Akasha píše přesně to, co mám rád. Strach, bolest, poslední okamžiky před smrtí. Miluju dekadenci :-) Hlavně na mě zapůsobil ten kontrast mezi prvním a druhým odstavcem. v porovnání s ostatními články musím (a chci) dát jedině za 5*
chrocht

Gran - 8. července 2007 19:39
Gran

Jackie Decker 8. července 2007 11:22

Tse, neboj, myslím, že tahle projde bez problémů. Vypadá v pohodě.
Každopádně jsem se pro nedostatek času jí vzdal, postará se o to jiný admin.
NIN: https://www.youtube.com/watch?v=EyKNUj-AjgA

Jackie Decker - 8. července 2007 11:22
Jackie Decker

Gran 7. července 2007 18:49
Já se nesměju a z o té mojí stejně vím že neprojde... Asi jsem jí dost špatně otagovala. Pravopis by neměl být tak hrozný opravoval mi to kámoš a co se týče děje? Je to jen první kapitola takže se nediv že nebudeš téměř ničemu rozumět. A taky co se týče vět užívám zajímavá spojení... Uvidíš sám ale já pochybuji že mi to schválíš a pokud ano, nebude se ti to lbíit a tvá kritika obsáhne alespoŇ Km...
Čekáme nečekané a řešíme neřešitelné. Nemožné plníme hned, zázraky na počkání...

Akasha - 7. července 2007 23:25
Akasha

Gran 7. července 2007 18:49

Nj v tý větě máš pravdu, je špatně napsaná, měla být zformulována jinak, ale asi je to tím, že mě po sobě nebaví tisíckrát něco číst a pak to dopadá takhle :))

Gran - 7. července 2007 18:49
Gran

A vůbec, JD, moc se nesměj, teď mi přišla na řadu tvoje povídka =P ;))
NIN: https://www.youtube.com/watch?v=EyKNUj-AjgA

Gran - 7. července 2007 18:48
Gran

Jackie Decker 7. července 2007 09:00

Ehm, tam nejde o to, jak je hezká či jak zní... nemluvím o nějaké krkolomnosti, ale _logice_ té věty .)
Ale to je jedno .)
NIN: https://www.youtube.com/watch?v=EyKNUj-AjgA

Akasha - 7. července 2007 11:26
Akasha

Jackie Decker 7. července 2007 09:00

Hehe díky zkusím si z toho vzít poučení na příště :)) to víš tohle jsou mé ehm začátky ;-) takže každou výtku uvítám:) a to že tě z toho mrazí, mě velmi potěšilo, přesně tak to mělo zapůsobit :)

Jackie Decker - 7. července 2007 09:00
Jackie Decker

Gran: Ta věta není tak nesmyslná. Mě se třeba líbí...
Akasha: ...té zvláštní lidské existence. - tophle mi tam přijde jako pěst na oko. Možná lidské rasy by znělo lépe...
Netušila, z jaké strany teď už potemnělého lesa se ozval. Ozvěna si s ním pohrála jak s nebohou loutkou a vyslala ho na okružní cestičku kolem mýtinky, a vyvolala tak dojem ještě děsivějšího výkřiku, než kterým opravdu byl. - Tuhle větu by to bývalo chtělo rzdělit na více. Je hodně zmatená.
Každým sebemenším pohybem jí tělem projela nesnesitelná dávka bolesti a prozatím nekončícího utrpení - Snad s každým sebemenším pohybem :-) - ale neber si ti osobně přehlédnout nebo překlepnout se může každý...
Ale jinak je to pěkné. Docela mi ztoho až mrazí. Líbí se mi tvůj styl psaní :-)
Čekáme nečekané a řešíme neřešitelné. Nemožné plníme hned, zázraky na počkání...

Akasha - 6. července 2007 22:51
Akasha

Gran 6. července 2007 19:59
V první řadě díky za kritiku ;-)
No a za druhé - jistě že Akasha je ženský nick :)) bylo by pod mou úroveň vzít si mužský ehm :))

Gran - 6. července 2007 19:59
Gran

Inu, není to úplně špatné. Co se týče gramatiky, je to vlastně velmi dobré, i když pár chyb se našlo.
Každopádně, možná, kdyby sis to po sobě přečetla, zpacifikovala by jsi zmatenost až nesmyslnost této věty:
Letní rozpálené slunce podávalo své zlaté a vyhřáté ručičky pestrobarevným kvítkům rozprostřeným na celé mýtince obehnané hustým lesem a vystrkovaly své hlavičky vstříc těm života dávajícím dotekům.

Když si to přečteš, určitě pochopíš, co mám na mysli .)

Jinak to nebylo úplně špatné... jako ochutnávka. Nemám tomu co vytknout, ale... takovéhle kratičké věcičky mě zas tak neberou. Ovšem, to je jen můj subjektivní názor... já mám holt rád, když se věci dějou trochu dýl.
Což je ostatně důvod, proč čtu spíše romány než povídky...

Na druhou stranu, díky tomu, že to je text poměrně krátký, dobře se to kontrolovalo =P ;))

Ale jinak se mi to líbilo, i přes to, že tenhle "druh" povídek není můj šálek čaje .)

Takže, stručně řečeno:
Pěkné, po všech stránkách =) Ač by některé zajímalo něco víc, je jasné, že nebyl autorčin účel něco víc říct...

P.S. A doufám, že "Akasha" je skutečně ženský nick, ono ve fantasy nikdy nevíte =P ;)))
NIN: https://www.youtube.com/watch?v=EyKNUj-AjgA

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog