Dead Bell (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Dead Bell

Autor : Riakel   20. února 2008   Povídky
Jedna z mých prvních povídek.

Cink. Cink. Večerní městskou tmou se rozléhá cinkání rolniček. Obyvatelé města při tom zvuku zavírají okenice, dávají dveře na závoru. Zvířata se probouzí a sledují pohyb zvuku rolniček, všichni ví kdo se blíží. Za zvukem jdou opuštěné kočky a v tu chvíli, co se rolničky rozezvoní, nikdo, ale opravdu nikdo necítí nenávist k nikomu. Jen strach. Zvuk který se městem rozléhá je nevinný, krásný a však smrtící zvuk.

* * *

Dead Bell, neboli Smrtící Rolnička. Tohle jméno nosí žena, spíše dívka. Vždy se objeví, když někdo leží na smrtelné posteli, nebo je spatřena u nehod končících smrtí. Mnoho lidí říká že to ona je smrtka, jiní zas, že pouze chodí oznámit, že umíráš, uklidní tě a řekne ti kam přijdeš. Na Onen svět? A tam kam? Do tábora Tisíce Bolestí? Na Odpočinek? Či budeš zůstávat mezi našim světem a tím druhým jako duch a budeš mít šanci na návrat? To nikdo neví. Nebo snad ona je opravdu Smrt?

* * *

Ve městě, které proráží zvuk rolniček leží na smrtelné posteli matka právě narozené holčičky. Dveře se s tichým skřípáním otevírají a ve dveřích stojí postava v černém plášti a obličej schovaný pod kápí.
“Už?“ tiše se plačící matka ptá.
“Ano, ale neboj se, na Onom světě to je krásné, ty totiž půjdeš na Odpočinek“ postava sundá kápi a na matku se s laskavým obličejem dívá asi šestnáctiletá dívka. Prudkým pohybem se její tvář otočí do tmavého rohu kde všechno a všechny proklíná stařena.
“Zmiz! Zmiz ty stvoření z pekel! Neber mi mojí dceru! Kdo se o to dítě bude starat? Manžel utekl jakmile zjistil že Marllëna čeká dítě! Tak zmiz!“ V očích dívky se objeví pohrdání tou stařenou a zlost nad jejím chováním a láskou ke své dceři. Nenávist k takovýmto lidem dívka uzavírá ve své mysli, protože nejen z ní čerpá svou sílu. Díky tomu dokáže uklidnit lidi i když jdou do tábora Tisíce Bolestí.
“Tvá dcera umře a ty se musíš postarat o dítě,“ řekla a otočila se zpět k matce.
“Smrtka si pro tě přijde zítra v poledne, pojmenuj svou dceru a najdi někoho jiného kdo se o ní bude starat, někoho jiného - hlavně ji nedávej této stařeně, Marllëno!“ pronesla a dala se na odchod.
“Počkej, Dead Bell! Na, vezmi si ty moji dceru, moje matka by ji bila nebo by skončila v sirotčinci či bys jí nakonec osobně předávala Smrtce,“ náruč ve které svírala spící batole natáhla k dívce.
“Já... nemohu,“ překvapeně pronesla, když se za zvuku rolniček otočila k Marllën.
“Jmenuje se Räell. A vezmi si ji, prosím!“ V tu chvíli místností projel mrazivý vítr, všude začalo být chladno a na oknech se objevila jinovatka. Uprostřed místnosti se objevila černá smrtí nasákla postava. Smrtka.
“Přišla jsi pozdě Dead Bell,“ kdyby se mohla Smrtka usmát, vzduch by prorazil mrazivý, smrtící smích.
“Ano, poprvé jsem se spletla,“ vzala Marllën Räell a poodstoupila.
“Vidím že proto dítě si také brzo přijdu,“ pronesla Smrtka hlasem jako když někdo vrže nenamazanými dveřmi.
“To nepřijdeš - nyní je má,“ uťala dívka klidným chladným hlasem chamtivý pohled Smrtky.
“Ó, nyní je z tebe chůva, cheche...“ napodobila Smrtka smích.
“Sbohem Marllën!“
Nevnímaje Smrtčinu poznámku odešla.

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Dead Bell?
Amthauer, Kaena, Khajit (5.00*), LBsmoke, Logduš, Otacon (4.50*), Sakutzik

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Sakutzik - 1. března 2008 17:14
Sakutzik

Nejsem sice žádný češtinář ani expert v povídkách... ale když jsem se dal do čtení tak sem si zprva myslel že by to mohl být dobrý příběh... Ten popis celé atmosféry na začátku se ti opravdu povedl...

Ale když sem to dočetl docela mě fascinovalo jak je vidět že konec té povídky je "odfláknutý"... nevím jestli je to tak ale prostě mi to tak přijde.... už podle písma vidím že ta kvalita se na konci prostě ztrácí...
Ale to by mi tolik nevadilo... ale nejvíc mě překvapilo že jsi tu Dead Bell nejdříve popisovala jako zlou postavu která předurčovala smrt... a ta matka já najednou svěřila dítě a ani neprosila o milost... atak... prostě mi to přišlo divný že si z ní nakonec ještě udělala 15 letou holku... která si ještě k tomu (až po té co přišla smrtka) vzala dítě... přijde mi to trochu zamotané ale jinak to není zas tak amatérské a to se musí uznat...

Dávám za 4...
"Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl!"

Logduš - 28. února 2008 22:35
Logduš

Nevím, jestli je to tím, že nejsem patnácti-šestnáctiletá dívka, ale tahle povídka se mi opravdu nelíbila.
Proč?
Inu, navnadila mě a pak velmi rychle zklamala. Uvození do atmosféry prvními dvěmi třemi větami je, podle mě, úplně skvělé. Měl jsem na očích předměstí, všude sněhové peřiny jak z Ladových obrazů, naprosté ticho,... paráda.
Ale paráda skončila s výrazem "městem proráží zvuk", který mě úplně vyškubl z četby. A dál už se to všechno drolí.
Byla jsi tady upozorněna na spoustu chyb a bylo by asi zbytečné se tomu dál věnovat.
Věc, která mi asi nejvíc vadila je strunulost, programovost a patetičnost postav, která vrcholí větou: "Ano, poprvé jsem se psletla."
Když jsem tvoji povídku četl, představoval jsem si celou tuhle pasáž jako scénu z ochotnického představení. Matka vzpíná ruce a prosí Rolničku, ta nad ní toporně stojí s unilým výrazem ve tváři, dítě brečí a toporná smrtka ve dveřích. Netvrdím a nikdy jsem netvrdil, že postavy musí mluvit přirozeně a jazykem odpovídajícím jejich socilní pozici, to ne. Ani netvrdím, že postavy musí být nějakým způsobem "živé".

Nechci, abys to, co jsem napsal, brala jako nějaké zesměšňování nebo něco podobného.
Jestli můžu, tak bych ti doporučil jednu věc. Slyšela jsi spoustu názorů od různých lidí, tak co kdybys tuhle povídku zkusila napsat znova?
Chápu, že je to děsná otrava, ale jestli celá tahle diskuze a naše výtky mají mít nějký smysl, tak je to právě tenhle. Navíc si troufnu tvrdit, že z malého děvčátka s tím podivným jménem se postupem času stane něco jako Mort, což by mohla být celkem zajímavá variace na staré známé téma.
Zkusíš?
"píp"

Gil - avardil - 22. února 2008 19:14
Gil - avardil

V zásadě souhlasím - první odstavec se mi poměrně líbil.
Další už ale moje očekávání zklamal. Hned jeho druhá věta napověděla to, co zbytek textu potvrdil - jedná se o jeden z mnoha typických výlevů (patnácti-šestnáctileté?) dívčí duše. Jistě, neříkám, že je to červená kniovna, ale rukopis něžného pohlaví je i přes to znatelný, na čemž není nic špatného, jen v tomhle případě mi připadá až trochu příliš zřetelný.
Přibližně od věty: "Zmiz! Zmiz ty stvoření z pekel! Neber mi mojí dceru! Kdo se o to dítě bude starat?" může čtenář poměrně jasně uhodnout, jak bude povídka pokračovat. Psala jsi, že příběh má ještě jeden díl. Pokud se nestane malý zázrak, ani zbytek povídky mě nijak nepřekvapí a nejspíš ani neuchvátí. Není stoprocentně nutné, aby dílo neslo nějakou prudce originální myšlenku, důležitá je hlavně ta "omáčka" kolem. Smrtící Rolnička má potenciál stát se zajímavou postavou, ale jen v případě, že s ní budeš správně zacházet. Například mě je dost nesympatický vzhled šestnáctileté dívky. Je docela možné, že je to jen můj problém. Osobně by mi vyhovovala spíš stará dáma nebo naopak ještě malé děcko..jakmile spisovatel něke zmíní šestnáctiletou dívenku, hned mi vyskakuje v hlavě takové to "Jak Mařka a Pepík ke štěstí přišli", jestli rozumíš...Nebo má právě ten věk nějakou skrytou symboliku? Pokud ano a já ji jen nepostřehla, beru to samozřejmě zpět.
Ještě jedna připomínka, když už jsem se tak rozepsala - Smrtící Rolnička mi přijde mnohem "estetičtější" než Dead Bell. Možná i proto, že anglické jméno v českém textu působí trochu jako pěst na oko. U zahraničních autorů je to samozřejmě něco jiného, ale předpokládám, že ty z ciziny nejsi..

Ještě pár slov ke gramatice.
Zvířata se probouzí a sledují pohyb zvuku rolniček, všichni ví, kdo se blíží.
Za zvukem jdou opuštěné kočky a v tu chvíli, co se rolničky rozezvoní, nikdo, ale opravdu nikdo, necítí nenávist k nikomu.
Zvuk, který se městem rozléhá je nevinný, krásný avšak smrtící zvuk.
Mnoho lidí říká, že to ona je smrtka, jiní zas, že pouze chodí oznámit, že umíráš, uklidní tě a řekne ti kam přijdeš.

Dál s tím hledáním chyb pokračovat nebudu. Bylo by toho moc. Ach, kde jsou ty doby, kdy jsem bývala povinná už při schvalování všechny tyhle chyby hledat a opravovat..
No nic, na tu mluvnickou stránku by se ti mohl ještě někdo podívat. Ale upřímně si myslím, že většinu těch chyb bys zvládla odstranit sama. Možná stačí jen být o něco pozornější.

Známkování neuznávám. Celkový dojem shrnu jen několika slovy. Pokud to je opravdu tvoje první povídka, jsou chyby (ne ty gramatické) pochopitelné. Předpoklad ale je, že se z nich poučíš.

Annox - 21. února 2008 20:38
Annox

Riakel 21. února 2008 15:11
No, budem se těšit...
Jsem docela zvědav...
Moderní realista uznává pouze pesimistický optimismus.

Riakel - 21. února 2008 15:11
Riakel

Juj velice se omlouvám...zapoměla jsem dopsat že povídka na pokračování...páč kdyby tu byla celá tak to je nehorázně dlouhý...a navíc další část je úplnej začátek neboli Zrození...chybí mi tam u toho pár věcí na dopsání tak to sem později hodím...
Každá mince má dvě strany a i démon může mít křídla andělská....

Amthauer - 20. února 2008 23:18
Amthauer

Škoda, mělo to šanci a tendence být výtečnou povídkou - zajímavý námět, celkem dost podařené popisy v prvních dvou odstavcích...

...ale ten zbytek to totálně zabíjí. Příběh začíná být až příliš moc jednoduchý a lineární, ke konci se pak nejen nedočkáme pointy, ale dokonce ani žádného vyvrcholení, jen trochu podivného dialogu a konce.

Nerozvinuté motivy - stařena, dítě, smrtka, Dead Bell... Naprosto pokažený potenciál, přesto za ten potenciál musí jednu hvězdu přidat, takže ** a víc ani o chlup.
- What is a life devoid of strife?

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog