Dech - Prolog (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Dech - Prolog

Autor : Dadoun   19. července 2010   Povídky
V prologu se podíváme na začátek života osoby jedné a na konec osoby druhé. Za korekturu děkuji Merloušce.

Garth si povzdychl. Popravdě řečeno, bylo to spíše takové zvláštní zachrchlání. Kostry totiž zpravidla nevzdychají - nemají plíce. Garth byl mrtvý už několik století. Nevzpomínal si sice kolik přesně, ale když to počítal naposledy, vycházelo mu to na nějakých tři sta let. Jeho vybělené a místy ohlodané kosti vypadaly křehce a nestabilně. Garth sice věděl, co všechno jeho kosti vydrží, ale i přesto si nebyl zrovna jistý, jestli vydrží průběh rituálu znovuzrození.
Rituál znovuzrození dával nekromantům jejich schopnosti i postavení. Podle toho, jak si kostlivec vedl, dostal poté od mistra dávku syrové magie. Ta okamžitě způsobí odpor těla a pak už záleží jen na tom, jak silný a nadaný budoucí nekromant je. Pokud rituál přežije, zjistí se, který další element ovládá kromě magie Smrti, která je pro všechny nekromanty společná. Také mu bude přiřazena oblast kontroly, se kterou pak může nakládat dle libosti. Oblastí kontroly nekromanté většinou myslí relativně velký kus zničené půdy plné spálených vesnic a se spoustou kostí. Ideální místo jak pro odpočinek, tak pro vyvolávání dalších mrtvých pomocníků.
Tento rituál může být vyvolán jen, když zemře jiný nekromant. A to se právě stalo. Jeden ze dvaceti nekromantů handrkujících se o moc a území padl v šarvátce s domobranou blízké vesnice. Kostlivci ho nesli na čtvercovém podstavci, aby mohl snadněji upalovat své oběti. Jenže tento nekromant, jmenoval se Hup nebo možná Chlup, Garth si nevzpomínal přesně, ke své smůle zapomněl na kameny místních barbarů, které sice přímo jemu ublížit nedokázaly, ale jeho služebníkům ano. Když jeden obzvláště velký kámen rozdrtil jednoho z kostlivců, podstavec se převrátil a nekromant se zřítil přímo na jeden z mnoha špičatých kůlů. Samotná tato drobná nehoda by mu ani tak nevadila, jenže háček byl v tom, že kdosi mu ukradl kosti nohou a rukou, takže byl naprosto bezmocný. Jeho magie sice fungovala, ale prostě neměl dostatek síly na to, aby se dostal pryč. Ostatní kostlivci postupně také padli a on se odebral na místo, odkud nekromanti berou své duše - do Aegorothu.
A protože není možné oživit nekromanta do původní podoby, musí být vždy vybrán jeho následovník. Garth byl jeden z deseti dobrovolníků nalezených v hlubinách Aegorothských jeskyní.
Garth si jasně vzpomínal na poslední momenty svého dřívějšího života. Byl gardista, jeden z profesionálních bojových mágů sloužících k ochraně Jeho Královského Veličenstva. Vybavoval si i znaky na brnění, podle nichž pocházel ze Starého království, odněkud z Ennelwellu nebo blízkého okolí. Stál v řadě s dalšími gardisty, připraven čelit protivníkovi. Bomba! Hučelo mu v hlavě. Tento výkřik zaslechl těsně předtím, než se všechno kolem zahalilo do naprosté temnoty a ticha.
Nyní měl znovu vstoupit do života. Nebo snad neživota? Nebyl si příliš jistý, ale hlavu si s tím dlouho nelámal.
Rozhlédl se po svém pokoji. Byla to místnost ve staré věži, s hřbitovní hlínou na podlaze a čerstvou krví v umyvadle. Nechyběl ani kostěný trůn s kůží z koně, stolek s několika svitky papíru, několika brky napuštěnými krví a vyvolávací knihou. Velké okno s výhledem na zpustošenou krajinu pokrytou hustou mlhou doplňovalo stísňující atmosféru pokoje. Nebyla tam postel, nekromanti totiž nemůžou spát, i kdyby chtěli. Garth byl se svým ubytováním maximálně spokojen.
Najednou někdo důrazně zabušil na dveře jeho pokoje.
"Co chcete?" vyštěkl Garth svým hlubokým a rezonujícím hlasem, nezvyklým i pro učně nekromantů.
"Jste na řadě," odpověděl mu jasný a bezbarvý hlas.
Garth si uvědomil, že za dveřmi stojí zombie. Ať už by řekl cokoli, zombie by stále opakovala jeden a ten samý rozkaz. Povzdechl si. I když by si to nikdy nepřiznal, a ačkoliv věděl, že nekromanti nemají emoce, připadal si nervózní. Rozrazil dveře a přimáčkl za nimi stojící zombie na stěnu. To mu na chvilku rozjasnilo jeho pochmurnou náladu. Vydal se pryč přes dlouhou halu osvětlenou zeleně planoucími pochodněmi.
"Jste na řadě," ozvalo se ještě přidušeně za ním.
Garth kráčel chodbou, necítil ani chlad, ani žár, ani žádné emoce, ale přesto se cítil podivně. Pořád si připadal nervózní. Zatřepal hlavou - ne, teď není čas na hlouposti. Jsem mrtvý, nemůžu být nervózní.
* * *
Umíral. Nikdy sice nedoufal v dlouhý život, ale přesto mu smrt připadala příliš předčasná. Ještě to nemělo přijít, ještě ne! Musel ještě splnit svůj úkol - ochránit dědice trůnu Ahortského knížectví. Teď nesměl zemřít.
Z posledních sil se Lucas přinutil otevřít oči. Naskytl se mu hrůzný pohled na barbarského válečníka s obrovským mečem, jímž proklál ani ne dvacetiletého mladíčka z pěší divize střelců, který se sesul k zemi, na místě mrtvý.
Chtěl se otočit, ale nešlo mu to. Jednu nohu necítil vůbec, druhou jen trochu. Zkusil se alespoň převalit na břicho, což se mu po chvilce povedlo. Zahlédl scénu, která se mu zjevovala jen v nejhorších nočních můrách. Bojující princ byl obklíčen třemi barbary, kteří se k němu čím dál tím víc přibližovali.
Lucas nevěděl, co má dělat. Zahlédl kámen a v posledním záblesku naděje ho vší silou mrštil po jednom z barbarů. Ten se otočil a pozvolna kráčel k Lucasovi, aby dokonal dílo smrti. Lucas ale věděl, že to neudělal zbytečně. V levé ruce svíral své poslední sbohem.
Začal z posledních sil křičet: "Utečte, můj princi! Mám v ruce bombu! Spaste svůj život a řekněte králi, co se děje!" Nevěděl sice, jestli ho princ zaslechl, ale doufal, že ano. Barbar už stál těsně u Lucase a potěšeně sledoval jeho smrtelné křeče. Nijak nespěchal, aby Lucase dorazil, a to byla chyba.
Lucas zapálil roznětku o kus hořícího keře a se vzdycháním umístil bombu před sebe. Barbar na něj nechápavě zíral, nerozuměl téhle neznámé zbrani.
"Chcípni, ty potvoro..." stihl ještě zachraptět Lucas. Pak už viděl jen tmu - děsivou a chladnou.

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Dech - Prolog?
Assassins (4.00*), TweeTy (4.00*), Under (3.50*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Under - 27. července 2010 22:45
Under

Ze začátku v tom bylo na mě moc informací najednou, pokud člověk čte něco jen tak, nesnaží se to memorovat, tak velkou část zapomene, resp. zapamatuje si to nejdůležitější a nejpodstatnější. Jenže taková je tam každá věta.
Ale jinak téma je to zajímavé, sice celkem časté ale i tak. Jako čtenáře si mne zaujal :) To je v prologu hlavní :). Rád si přečtu pokračování. 3,5*.

Assassins - 22. července 2010 18:08
Assassins

Takééé...no...ehm...príbeh odlišný, ale mám pocit, že na dej málo bohatý. Ak však je pravda, že je len prológom, tak si tie 4 body určite zaslúžil.
I´ll Chuck you!

Nefrete - 21. července 2010 16:34
Nefrete

Pokud vás prvotiny tohoto autora příliš nezaujaly, pak vězte, že to, co vidíte právě teď před sebou, je zcela jiné – poněkud toporný styl psaní zmizel, stylistika se posunula o několik stupňů výše a gramatika jakbysmet (než jsem našla jednu nepřesnost, pořádně jsem se z toho hledání zapotila), obsah působí atraktivně a jeho zpracování je skutečně precizní (a to nepřeháním!). Nelze se ubránit srovnávání jednotlivých děl autora, protože kvalitativní skok mezi nimi je značný. Pokud jste jeho předchozí počiny nečetli, doporučuji, abyste tak nečinili a raději věnovali více času a pozornosti tomuto – zaručeně nebudete litovat.

Prolog je jen předzvěstí něčeho většího; autor si pomalu a zlehka chystá základy, na kterých pak bude nadále budovat svůj příběh. Ty zatím vypadají poměrně bytelně – podaří se tak úspěšně pokračovat i dál?
Odhaluje nám postupně jednotlivé střípky, které zatím nemusí dávat příliš smysl, ale je jisté, že v díle jakožto celku budou hrát důležitou roli. Zorientovat se v nich nebylo – alespoň pro mě – úkolem příliš snadným, protože leccos je jen letmo naznačeno, myšlenka započata, ale dokončena až o něco později, pro člověka s krátkodobou pozorností může být něco takového docela utrpením.
Autor dal nejspíš přednost stručnosti výkladu před rozvleklostí, která by někoho mohla unudit, ale zároveň jinému více osvětlit. Sama jsem tvůrci musela položit nejednu doplňující otázku, abych se v problematice znovuzrození (ale nejen té) s jistotou vyznala – máme-li vstřícného autora takhle hezky po ruce, není v tom problém a můžeme se jej ptát donekonečna, ale co v případě, kdy nám na blízku není nebo není ochoten?

Autor mě mile překvapil; těším se na další pokračování a jsem skutečně zvědavá, jak se bude příběh dále odvíjet a zda se podaří udržet stávající úroveň nebo ji dokonce ještě zvýšit. Jak už jsem psala výše, nemám příliš co vytknoutz formálního hlediska je vše tak, jak má být, a v případě toho obsahového bych jen zopakovala, že autor nechává své čtenáře pohybovat se na velmi úzké příčce srozumitelnosti a hrozí, že by mohli přepadnout do chaosu. Musí proto být vždy připraven a v případě nutnosti jim hodit záchranné lano, aby se mu v tom chaosu neutopili.
Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

Dadoun - 20. července 2010 22:20
Dadoun

TweeTy - 20. července 2010 20:32

Co se týče bomby, jde o součást něčeho většího - tento svět nebude čistě fantastika, bude v ní i něco z technologie. Zakomponuji tam střelné zbraně, možná i nějaké stroje - samozřejmě se objeví tak, aby nenarušovali celkový dojem příběhu, který, jak doufám, bude tímto osvěžen.

Samozřejmě, pokud se to nebude líbit, jednoduše to vynechám.

Za kritiku Ti děkuji, podobné komentáře mám rád. Konstruktivní kritika je jedna z nejlepších věcí, co se spisovateli může stát. :)

Jinak Stmívaní jsem nečetl, takže to nemohu posoudit, ale je dost možné že upíři se tu nakonec taky uchytí... těch není nikdy dost, pokud jsou tedy v omezené míře. :))

Ještě jednou děkuji,

Dadoun

TweeTy - 20. července 2010 20:32
TweeTy

Hodnotil jsem za 4, nyní s pokusím vysvětlit, proč jsem nedal plný počet.
1) Ve čtení a toku myšlenek mi překážely věty, které vysvětlovali, jak to s nekromanty chodí. Vím, že bez nich bychom to nevěděli, ale mě osobně by se líbilo, kdyby byly na začátku jako shrnutí, co to nekromanti vlastně jsou, nebo nebyly vůbec a ponecháno vše na představivosti čtenáře - popřípadě zakomponováno tak, aby to nerušilo při čtení (spíš při ději)
2) Bomba na konci. Fantasy svět podle mě taková slova vůbec neměl potkat, nebo alespoň vysvětlit, že to byl například střelný prach, zabalený s hořlavou trávou, jako doutnákem
- s tím se pojí i to, že mi nejde dohromady, proč by měl bojový mág bombu, když přece má plávat firebally a jiné povedenosti :)

To je vše. Ještě bych (to se hodnocení netýkalo) vytknul, že mi popření citů a dalších věcí až nápadně připomínalo Stmívání a upírské móresy (i když jsem si říkal: je to nekromant, oni takový můžou být!!)

Dost kritiky. Moc se mi povídka líbila. Četl jsem ji jedním dechem (až na viz dbod 1). Doufám, že je to částí něčeho většího. Moc se mi líbí děj, je to nápadité. Samozřejmě, že to není úplně originální a některé náměty jsou i jinde, ale o to nejde, to by nikdo nic nemohl dělat.

Chválit moc neumím, jde mi spíš kritika, tak se nezlob.
Někdy si říkám, jestli bych jako PJ neměl ty příspěvky v jeskyni číst...

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog