Defenders: Díl První, Počátek (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Defenders: Díl První, Počátek

Autor : vrab   17. října 2007   Povídky
Rozsáhlejší projekt o sepsání příběhu, který jsem částečně vymýšlel od svých 9let.

Aréna DefConu, York City, Planeta Nová Naděje.
Arénou se rozlehl výskot diváků následovaný hlasitým komentářem „Dámy a pánové, není nic méně překvapujícího než dnešní vítěz.. Je tó Triumphus!“ arénou projela další vlna radostného křiku.
Triumphus, hadí Defender se teď tyčil nad padlým Victoriem. Výsledek byl všem jasný hned po vylosování dvojic. Triumpha ještě nikdy nikdo neporazil.

Defenderů jsou již jen tři typy, které se od sebe moc neliší. Všichni jsou více jak tři metry vysocí a jen se liší základní stavbou těla. Útoční Defendeři vždy byli robustnější, vysocí. Mnohdy jejich stavba těla podobala nějakému zvířeti.
Dál tu byli Úderní Defendeři. Menší, ale o to více členitější a tím pádem i pohyblivější.
Třetí a podstatně vzácnější Defendeři jsou vyráběni v lidské podobě. Od normálního člověka je liší, jen možná trochu zvláštní kůže, jinak jsou téměř k nerozeznání stejní. Vydrží a zvládnou mnohem víc.

Chvilku tam stál a snažil se co nejvíc vyburácet dav ještě o trochu víc. Zbývalo pouhé čtyři vteřiny než by zvítězil. Nepřítelova hruď byla držena jeho celou vahou, tak čeho by se bál.
„Tři! Dva!“ začal odpočítávat dav. Najednou se arénou rozlehlo hrobové ticho.
Victorius sevřel ruce v pěst a prudce s nimi praštil do Triumphových nohou. Při dopadu jeho pěstí se mu z ocelových kloubů vysunuli ještě tenké ostny které neměli jiný účel než poškodit nepřítelovo energetický obvod.
Ohlušující rána a oblak prachu se vznesli při dopadu nic nečekajícího hadího robota. Victorius se rychle vzepřel na rukou a vymrštil se na nohy. V aréně se nesl pach seškvařeného maziva.
Victor zatím rychle sebral svůj energetickou šavli a sledoval soka, jak se snaží dostat zpátky na nohy. Muselo dát jeho pilotovi hodně práce přesměrovat energii tak, aby neprocházela primárními obvody které Victoriosův podlejší trik zničil.
Victorius i jeho pilot se musel z toho pohledu radovat. Avšak oba byli čestní bojovníci a jen co mohli být oba Defendeři na nohou, hodil mu jeho kladivo. Triumphova hadí hlava se protočila a zadívala se na Victoria.
„Tak pojď, jestli to dokážeš“ pobídl Victorius svého nepřítele a zaujal bojovnější postoj. „Teď se drž mladej.“ řekl svému pilotovi a vyrazil tryskem kupředu. Běžel přímo na něj , avšak v poslední chvíli uskočil doprava a sekl. Přímý, čistý zásah. Přesně do generátoru stability. Teď co Triumphovy odpadl ochranný štít nebylo těžké ho zasáhnout.
Trefa způsobila, že Triumph při dalším kroku se zhroutil a již se nepohnul.
Teprve teď vypukl v aréně ten pravý jásot. Tohle nikdo nečekal. Tři roky nikým neporažený mistr v aréně a teď ho porazí tenhle starej vrak. A ještě k tomu při rozhodujícím boji na postup do historicky prvního turnaje DefCon.


Dveře výtahu se otevřeli a zněj vyšel vyšší blonďatý mladík s začouzeným obličejem. Okamžitě ho oslnily záblesky stovek kamer . Jásot fanoušků přehlušoval všechny otázky kterýma jej zasypali všichni novináři a reportéři
Mladík se vyžíval ve své chvíli slávy. To co on zvládl se ještě nikomu nepodařilo. Dostal se do velkého turnaje DefConu. Ale hlavní je na tom, že je nejmladším účastníkem jakéhokoli turnaje Defenderů.
„Michaeli! Jak se cítíte?“ zaslechl mladík jeden z dotazů reportérů.
„Ech, je to zajímavý. Počkejte ale na tiskovku!“ snažil se překřičet odpověď na zpět, ale zdálo se, že beznadějně.
Zápasy Defenderů byli v novém světě velmi oblíbeny. Bude to již dvě stě let od prvního zápasu Defenderů. Původně byli tito roboti vynalezeni armádou jako supermoderní zbraň, ale poté co vypukla válka a zničila celou starou planetu Zemi, stali se zakázanými prostředky. Ale to je už opravdu dávno. Lidé téměř zapomněli na staré časy a radši se věnovali přítomnosti.
Lidstvo teď obývalo celkem šestatřicet planet plus nějakých dalších deset začali přeměňovat.
Nová Naděje byla vlastně druhá planeta kolonizována lidmi. První byl Mars, nejbližší planeta ke staré Zemi.
Dnešní Defendři jsou vyspělejší a modernější. Již to nejsou pouhé skeletony do kterých si člověk mohl vlézt a ovládat je. Teď to jsou vlastní myslící bytosti. Jsou pravou souhrou člověka a stroje. Praví myslící roboti. Veřejnost se dlouho obávala, aby oni nezačali opět s ničením, ale k ničemu takovému nedošlo. Ba naopak. Defendeři se rozhodli vypomoct s budováním nových planet. Možná vycítili potřebu odčinit, to co jejich bratři způsobili.

Již před arénou byli přistavěny vznášedla které měli hráče dovést až na tiskovou konferenci. Michael nastoupil ihned do prvního vozidla, které se okamžitě rozjelo, následováno ostatními.
Mladík vydechl úlevou a pohodlně se opřel. Ve voze s ním byl kompletní tým.
Ta mladá černovlasá a poměrně i pohledná pilotka je Alex. Jejich opravářka Defenderů . Dcera ministra kultury a slavné herečky Viktorie Devant. Byla to právě ona se kterou kdysi založili svůj tým.
Dále tu byl Tomáš Vévr, menší brýlatý zrzek a expert na všechnu elektroniku. K partě se přidal dva měsíce po založení. A konečně jejich zbraňový mistr Jack. Je nejstarším členem týmu. Záhadný už jen zjevením. Vysoký, černovlasý, často viděn pouze v černé tunice s černými kulatými brýlemi. Hlavně však vždy na sobě má tmavě rudou čelenku. Nikdo o něm moc pořádně neví. Přišel z nenadání, sebou přivezl staré Defendery které stačilo lehce opravit a dodat jim vlastní mysl. Nikdy za to nic pořádně nechtěl. Jen místo mezi nimi
Tak to byla celá parta.

„Tak?“ zeptal se nedočkavě Michael
„Co , tak?“ řekla lehce smutně Alex, šlo vidět jako by všichni v autě byli zklamaní.
„Počkej, vy jste nevyhráli? Do turnaje nepostupujeme?“ zamračil se a stále mu to nedocházelo.
Najednou ve vozidle vypukl smích. „To víš, že tam jsme!“ začal jásat Tomáš.
„Jedem na Zem!“ vykřikla Alex a začala vyndávat skleničky. Jack mezitím vyndal láhev šampaňského.
„Člověk by nevěřil, kolik toho tenhle nápoj přežije a u kolika oslav bude.“ Řekl Jack s úsměvem, který u něj nebyl moc častý. Všichni se radovali. Před dvěma lety by nikdo nevěřil, že se dostanou až sem. Turnaj DefCon se pořádal jen jednou za století a byl ukázkou těch nejlepších Defenderů a jejich pilotů. Jen dostat se tam, znamenalo zapsat se silně do historie zápasů.
„Takže, kdo pronese přípitek?“ zeptal se Michael a pozvedl skleničku.
„Já nevím, co třeba ten, bez kterého bychom tu teď nebyli? Jacku?“ koukla se na Jacka Alex
„No já ne, já v tomhle nikdy nebyl dobrej. Co vy dva. Vy dva jste tým založili.“ Navrhl zas Jack.
„Dobrá, to beru.“ přidal se Tom.
„Ech, Alex tak co řekneme?“ koukl se na ni Michael.
„Napadá mě jediná věc. Tak ať vyhrajeme!“ řekla a napila se. Ostatní ji zopakovali.
Vznášedlo zahnulo za roh a vydalo se k mrakodrapu společnosti DefCon. Zastavili před ním. Zde již čekal zástup fanoušků. Aspoň že stráže udělali možný průchod do budovy, jinak by je určitě umačkali. Postupně všichni vylezli ven a začali mávat a rozdávat podpisy. Teda jen Michael a Alex, ti jediní byli zvyklí na podobné akce. Alex, ze strany matky a Michael zase ze strany otce.
Jack s Tomem vyrazili kupředu do budovy a jen párkrát zamávali a hezky se usmívali. Jack si neodpustil menší poznámku „Ti by byli schopní porazit i Defendery, jen aby mohli mít náš podpis.“ Tom se jen usmál ještě víc a otevřel dveře do mrakodrapu. Kus za nimi šli i jejich kamarádi ve výslunní slávy.
„U těch dvou by nemuseli ani porážet Defendery.“ Ušklíbl se Tom při pohledu na jeho společníky.
„Co naděláš, ještě to jsou děti.“ Zasmál se Jack a počkal na ostatní.
Už i Michael s Alex naposledy zamávali a pak zmizeli za dveřmi.
„Tak co vy dva? Už jste se pokochali slávou?“ zasmál se Tom
„No fanoušci jsou důležitý. Aspoň si zajistíme, že po nás za pár let aspoň ten pes štěkne.“ Odpověděla mu klidně Alex, „Za patnáct minut začíná ta konference. Tak se Michaeli umyj a sejdeme se v hale za deset minut.“
„Dobrá.“ Odsouhlasili všichni Alexiiny rozkazy.


Celý tým se za bouřlivého potlesku posadil za stůl a začal maratón otázek.
„Jak se momentálně cítíte Michaeli? Ten souboj s Triumphem byl velmi napínavý. Ke konci to vypadalo, že prohrajete.“ zněla první otázka.
Michael ji však čekal, ten souboj byl docela překvapivý i pro něj, chvilku zaváhal a spustil, „No, je pravda, že toho zápasu jsem se bál. I Victorius říkal že to bude ztracený zápas a jako jediní se určitě do turnaje nedostaneme. Když jsme se pak dostali na zem, tak se mu poškodili systémy. Měl jsem co dělat abych to opravil a musíte uznat, bylo to jen tak, tak.“
„Vy s pověstí nejčestnějšího hráče zápasů jste použil takový, jak to říct, podlejší trik“ zaznělo dál
„No, bylo to podlejší, ale již jsem se s Victoriusem rozhodli. Bez těchto menších triků, je občas vítězství těžko dosažitelný.“ Odpověděl.
„A teď jedna otázka na vaši týmovou opravářku. Vaši Defendeři byli v dnešních zápasech vážně poškozeny. Jak to s nimi vypadá?“
Alex spokojená, že přišla otázka i na ní odpověděla:“ Defendeři budou v pořádku. Nejhůř je na tom Lucius. Má zničený hlasový modul, zaměřování a poškozenou stabilitu. Konec zápasu mi dal dost zabrat, museli přejít na manuální řízení.Však jste ale viděli, že to zvládli ne?“
V na konferenci padly další desítky otázek, některé padli i na Jacka, ale byli stále stejné. Otázky na jeho minulost. Vždy odpověděl stejně. „To co bylo, bylo. Nikoho to nemusí tížit“
Konečně nadešel konec a všichni se mohli odejít do svých domovů. Ulice města se s přibližující nocí klidnily a klidnily. Avšak městu nemělo být dopřán klidný spánek....

***
Halou se ozýval jen zvuk svářečky a hraní řádné rockové hudby. Celý tým momentálně pracoval na opravě Defenderů. Byli tu všichni. Jeden zajímavější než ten druhý.
Jackův Defender se hrdě nazýval Mystik, stejně jako Jack mnohdy dokázal v boji překvapit. Měl v záloze mnoho triku, čestnějších, ale i těch podlejších. Všeobecné vzato však nebyl v boji moc silný, dával spíš na rychlost a pohyblivost než na sílu a zbraňovou techniku. Byl i o něco menší než ostatní, ale jak oba řekli „Nám to takhle vyhovuje“
Victorius který se pyšně hlásil k Michaelovi byl pravým opakem Mystika. Mohutný, těžce obrněný a ozbrojený. Do bitev se vrhal s nelítostným řevem a pálil po všem co bylo proti němu. Victorius nebyl známý sic svou dobrou muškou, ale pokuď by jste se zeptali kohokoli co vás napadne při jménu Victorius, tak snad všechny odpověděli by půlměsíc. Vládl půlměsíční šavlí tak dokonale, že když útočil tak jedině co nepřítel viděl byl půlměsíc odrážející se od čepele.

„Uch, bacha s tím plamenem.“ Zanadával svým burácejícím hlasem Seržant.
„Že já jsem ten hlasový modul neopravila naposled“ řekla si pro sebe Alex, avšak její hlas se nesl halou dosti slyšitelně. Opět si nasadila černé brýle a sjela plošinou k Seržantovo noze, kde se táhla hluboká rána. Vzala kovovou desku a přiložila ji k ráně „Drž to!“

Seržant je jak sám říká, Alexiin domácí mazlíček do nepohody. Dost se podobá Victoriovi jak pancířem tak i zbrojením. Avšak radši dává přednost střelným zbraním a čemukoli co vybuchuje. Problém nemá ani s bojem na blízko, avšak ani k určitým podlým trikům. Jeho konstrukce dovoluje být téměř univerzální. Pohyblivost skloubená se silnějším brněním a silnou palebnou silou. Alex tomuto mixu okamžitě propadla a opravdu Seržant funguje pro ni jako dopravní prostředek.
A nakonec tu máme Luciuse, Tomova oblíbence. Prozatím radši vypnutého Defendera. V brzkém raním zápase dostal velmi slušnou nakládačku a bylo to jen tak, tak to vítězství. Lucius je takový malý zázrak. Má mnoho technických vychytávek jako je třeba štít, EMP zaměřování či třeba radar který pokryje menší plochu. Největší výhodou však jsou droni. Pokrývali celý jeho trup, tím mu dávali takový lehce šupinový nádech. Poskytují efektivnější ochranu před střelnými zbraněmi, bohužel na úkor těch na chladnějších. Pokuď ovšem je potřeba, můžou vzlétnout a provádět téměř nemožné věci. Ono když se na vás narojí kolem sedmdesáti řeza-laserů, tak je to špatný. Ovšem bez těch dronů je Lucius téměř bezbranný, těch pár zbraní co má, či jeho slabé plátování nic nezachrání. Aspoň že ta obratnost je vyšší.

„Uch, dneska na to kašlem ne? Omlouvám se přátelé, ale již nemám náladu na tohle svářečství“ ozval se Michael a protáhl se. Pomalu sjel s plošinou až na zem a pohlédl na svého Defendera „Tak co kámo? Ukážeme turnaji jakej tým vyhraje?“
Victorius se jen odpoutal od údržbářských úchytů a kývnul hlavou na svého přítele. Dveře haly se pomalu otevřeli a on sám vyšel ven.
*Pak že roboti nic necítí, dal bych nevím co za to, že jemu se ty hvězdy líbí.* Usmál se Michael svým myšlenkám. Koukl na ostatní aby zjistil jak oni na tom jsou.
Alex víceméně byla hotova ze svou prací a Serža již jen sledoval droni jak obnovují jeho zelenočerný nátěr.
Tom, jako vždy něco smolil na počítačové konzoly a všechnu jeho práci odváděli droni. On mezitím určitě vymýšlel další šílenou věc kterou by mohl přidat Luciovi nebo jeho dronům.
Pohlédl ještě na Mystikovo box. Nikdo a nic tam nebylo. Michael se zamračil a zvedl z železné skříňky “desítku“ klíč. Mrštil s ním kde původně stál Jackův Defender.
Alex se při pohledu na letící klíč usmála a čekal co bude následovat. Klíč se odrazil od neviditelné stěny v boxu a okamžitě se vracel zpátky k jeho majiteli. Michael měl co dělat aby uskočil. Ozvala se hlasitá rána, jak se klíč zarval do železné skříňky a celou ji převrhl.
„Haha, Tome. Já tě miluju!“ rozlehl se Jackův smích halou. On i Mystik se pomalu začali objevovat jako miliony střípků navracejících se do zrcadla.
Jack seskočil z železných ramen a dopadl tvrdě na nohy.
„Heh, jak ten to dělá?“ zeptala se polohlasem Alex i když věděla, že odpověď nedostane.
„Tome! Ten deflektorovej maskovací štít je bezvadnej Kde jsi k němu přišel?“
„Mám svá tajemství, jako ty“ odpověděl mu Tom, aniž by odtrhl hlavu od obrazovky.
„Černej trh! Sázím sto rublunů na to, že to má z černého trhu!“ ozvala se Alex
„Dobrá, dej je sem!“ odpověděl bez váhání Tom.

***

„Pane. Mám hotov ten seznam, který jste chtěl. Jsou tam všichni soutěžící, jejich Defendeři i statistiky.“ Řekl muž který pokládal holodisk na stůl svého šéfa.
„Dobře, jak vypadají přípravy turnaje?“ zeptal se muž v křesle.
„Ano, přípravy. To je další věc. Vypadá to, že Země není tak úplně pustá.“
„Není? To je divný. Myslel jsem, že se naše společnost o to kdysi postarala ne?“ odmlčel se šéf a napil se trochu whisky, „A jak je to vážné?“
„Moc ne, ten život co tam je je téměř zanedbatelný, avšak pár Defenderů přežilo.“
„Hm, to by mohl být zajímavý zpestření. Okamžitě zjistěte víc!“ pokynul šéf a mávl rukou na znamení odchodu.
Jen co zaklaply dveře za poskokem, zapnul muž v křesle telekomunikační obrazovku.
„Barstowa“ řekl a vyčkal než se na obrazovce objevil obraz mladého muže s bradkou a černými brýlemi na očích.
„Mám dobrou zprávu........“

Další články v kategorii Povídky:

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

FAPIJU - 28. října 2007 19:25
FAPIJU

Moc pěkný, souhlasím s druhou částí od hater, dobře popsané prostředí a defendeři se mi zhmotňují přímo před očima, jsem natěšená na pokračování
„Čemu věříš, to tě zradí, v čem jsi silný, to tě zničí, čeho se bojíš, to tě uštve!“

vrab - 28. října 2007 18:47
vrab

Dík všem ;)

Druhý a třetí díl určitě přijde (ty jsou už napsané.)

Další díl bych sem chtěl hodit 1.listopadu.

hater - 28. října 2007 17:27
hater

Pekne napsane, ale jak tomu u techto prvnich dilu casto byva, je to jen prvni dil, ... uvod do neceho ani nevime ceho. Otazka zni jestli nekdy prijde druhy dil ;-) a pak treba treti ;-)

Jinak je potreba jiste pochvalit pekne rozhovory, dobre promysleny svet a uvedeni jasne predstavy defenderu. Take je videt blizici se konflikt. Proste je to uvod.

Voju - 17. října 2007 20:56
Voju

pěkný, už se těším na pokračování .. 5
Jen díky idiotům je svět ještě zábavný :)

akrim - 17. října 2007 20:45
akrim

Zajímavá myšlenka ,slušně napsané.Je tam pár chyb, ale to nevadí.
Dala bych 5, ale na to tomu něco chybý.
těším se na pokračování

Annox - 17. října 2007 16:55
Annox

Kamaráde... úplně mě to dostalo... těším se na pokračování :)
Moderní realista uznává pouze pesimistický optimismus.

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog