Delirium (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Delirium

Autor : Gil - avardil   17. března 2008   Povídky
Svými kritikami mnohým často zvedám mandle. Nastala jedinečná chvíle pro odplatu.

Zaprášená realita se nepříjemně leskla v neosobně pravidelné oblině nepatřičně moderní sklenice. Byla prázdná – jak sklenice, tak realita. Cigaretový dým, prolézající útroby malé místnosti, zvolna olizoval obnažená nitra sedící u nenápadných stolů. Vzduch rozechvívala hudba. Nestvůrně optimistická křivka líbivého zvuku právě vytvářela jeden z letitých hitů. Jak absurdní! Vrcholem groteskní neskutečnosti byl krucifix zavěšený nad zbytečně špinavou zárubní vstupních dveří.
Na zašlý nízký stůl v rohu doputovalo další podměrečné pivo, které už svým zápachem napovídalo o nesympatické chuti. Špinavá ruka sevřela výsměšně stojící sklo, nehezké prsty s nedostatečně ohlodanými nehty nepatrně sklouzly. Vzápětí sevření povolilo. Popraskaná vyprahlá ústa, zdá se, navzdory všem příznakům nepociťovala žízeň. Popelník přijal cigaretu.

**

„Jsem anděl,“ pronesl už poněkolikáté skřípavý pobavený hlas
„Jasně, jasně...“ ozvala se neméně nemelodická odpověď
„Hmm...“
„Ukaž mi nějakej trik...“
„Magore...“
„Jasně... ...přímo nebesky vznosná mluva.“
„Hmm...“
„Nemám rád anděly...“
„Hmm.“
„S tebou je taky pokec, člověče.“
„Anděli.“
„Ok, jak chceš... ...anděli“

**

Umaštěný léta nečištěný stůl dráždil oči impresionisticky pojatými skvrnami na poctivé dubové desce. Celkovou kompozici rozkošnicky dotvářelo několik melancholicky prázdných, zdánlivě neuspořádaně rozmístěných, sklenic. Skrz tuto provizorní, směšně průhlednou, hradbu upíral zaujatý muž své zraky k nemožné vidině údajného anděla.

**

„Jseš nesmrtelnej?“
„Co myslíš?“

**

Výhružně prostá železná brána se s vrzáním otevřela a vpustila do útrob nepřístupné tmy dvě vrávorající postavy. Nocí prosvítal úlomek měsíce. Jen díky jeho přízračně nejasnému světlu se nepřivyklým očím dařilo rozpoznávat kamenné náhrobky lemující bojácně úzkou stezku. Lezavý chlad se beze spěchu protahoval skrz staré děravé oblečení, zákeřně dusil veškeré paprsky tepla už v zárodcích. Trýznivé ovzduší popůlnočního hřbitova působilo na oba vetřelce jako elektrizující doping. Seschlé větve obstarožní lípy pozorovaly okolní dění nedůvěřivě - avšak s neskrývaným zájmem.

**

„Umíš lítat?“
„Ty jseš fakt hovado, co?“

**

V neproniknutelné neurčitosti noční černi se počala rýsovat nepravidelná silueta. Snad se kdysi tyčila do výše pyšně a majestátně, nyní však její povýšená marnivost zchátrala a její nadutá symbolika se v drobných úlomcích povalovala kolem. Uprostřed odlámaných kamenů stála socha, socha s již nepatrnými náznaky křídel a očividně odlomenou svatozáří. Hozený kámen oddělil od kamenných prstů modlitební knížku.

**

„Tak na co čekáš?“
„Co blbneš...?“
„Hoď si taky!“
„Proč?!“
„Protože nemáš rád anděly!“

**

Zneuctěné soše klesla hlava. Padla hluboko a surově cíleně. Ve své neoblomné pomstychtivosti zasáhla jednoho z mužů. Tento se bez protestů sesunul k zemi. Marnivá pýcha ničené sochy dosáhla zadostiučinění.

**

„Proč nedáváš pozor? Dostala tě, vole.“

**

Neadresně mířený kopanec naposledy zasáhl podstavec. Nezřetelná postava se laxně protáhla a spokojeně zmizela v temnotách - anděl se vytratil.
Nehezky sešklebená tvář násilně uražené hlavy s přezíravou arogancí pozorovala temně rudou ránu na týle jednoho z vandalů. Zlomyslné větve staré lípy se zalykaly tichým, nepřátelsky klidným smíchem.

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Delirium?
Amthauer, Grom, hater, kucik, Mr.Frost, [FAST]NAVi (5.00*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Gil - avardil - 19. března 2008 14:00
Gil - avardil

I když se to tak možná nezdá, vždycky experimentuju. Vždycky ale s něčím jiným. Tady šlo vysloveně o pokus s přímou řečí. Přesněji řečeno chtěla jsem zjistit, jak se bude snášet s množstvím přívlastků a celkovým stylem, který, jak jsi správně poznamenal, v podstatě neměním.
Že je to neosobní..o to mi vlastně šlo. Mělo to být..hmm, představ si to jako filmovou scénu. nemělo to ukazovat pocity sochy ani pocity těch dvou, záleželo mi na výsledném efektu a myšlence, která vyplynula...ne díky tomu, že bych prezentovala pohled někoho z účastníků. Prostě to mělo být tak, jak by to vnímala třetí osoba. Bez náznaků banálních duševních pochodů.

hater - 19. března 2008 10:40
hater

mam pocit, ze je to stejne jako tve predchozi dilka, i kdyz jsem uz dlouho nic od tebe necetl ;-) takze bych rekl pravdepodobne zrhuba to same co minule a to same co kluci tady ;-) az na to, ze nesdilim Amatheurovo nadseni kresleni barvou pro krasu barvy ;-) pro mne je dulezita i zprava, nejen to provedeni, vlastne si myslim, ze textik piseme kvuli one zprave, trebaze tou zpravou muze byt jen podivejte se na tu dekadenci ;-)
Namet je podle mne pekny a dobre vymysleny. Jednotlive scenky take a s rozhovorem nemam problem, ale pouzil bych jine jazykove prostredky. Ty privlastky uz kluci rikali, ale ja bych zkusil psat to vice osobne. Napsal bych, ze ten clovicek dostal na stul pivo a chce se napít. Ale pak jsou tam ty zvuky (krivky :-)) ), line se vznasejici bledy sloup cigaretoveho kour v porovnani s nezdrave vypadajici, zlutozelenou barvou tekutiny v ohmatane sklenici. A zbytek nevalne chuti na jazyku z posledniho dousku. Pak kdyz to vsechno napises, tak si muze hlavni postava uvedomit, ze pit vlastne nechce. Takze tim chci rict, ze bych to podaval spise z pohledu toho co to pije ;-) teda aspon tu prvni cast s tim pivem ;-))

tu dalsi cast bych podaval z pohledu te sochy ;-) rikal bych jak na ni pusobi slova tech dvou muzu, nejdrive dolehajici z dalky a postupne se priblizujici. Rekl bych jak vnima svetlo mesice a okoli ... mno a nebo mozna ne ;-)

Gil - avardil - 18. března 2008 07:56
Gil - avardil

Co se týče těch přívlastků - ano, vytýkali mi je už mnozí. Jsou, dá se říci, tak trochu mým trvalým zlozvykem. Odmítám se jich vzdát - popravdě řečeno se v nich trochu vyžívam.
A co dodat k přímé řeči? Nu ano, dosud jsem psávala spíše "němé" povídky, takže dialogy se teprve učím.

Chlodva - 17. března 2008 22:04
Chlodva

No, vím, ež to je asi schválně, ale mně to hromadění přívlastků nepřesvědčilo. Myslím, že se to dá udělat i tak, aby to bylo hezký a nerušilo to, ale tady mi to prostě místy nesedí.
Nestvůrně optimistická křivka líbivého zvuku a podobně, místy je to až křečovité. Nemluvě o tom, ež jsem si skoro jistej, že např. ve větě
Skrz tuto provizorní, směšně průhlednou, hradbu upíral zaujatý muž své zraky k nemožné vidině údajného anděla. Máš úplně zbytečně čárky, stejně jako v tý předchozí. Ale já nejsem úplnej expert na gramatiku, takže to jen tak od vidění.
Co se týče přímý řeči, ta se mi zamlouvá asi nejvíc. I když, kdyby ses zeptal mě, myslím, že bych doporučil trochu víc opileckýho blábolení. Trvání na svým, opakování výrazů... Tohle je rozmluva dvou mírně podnapilejch, ale z jejich chování bych řekl, že jsou pěkně na šrot.
To je asi tak všechno, jinak je to pěkně strukturovaný, atmosféra myslím velmi sugestivně vystižená (ačkoli ty přívlastky tomu někdy paradoxně trochu brání - člověk se v nich ztratí, aspoň já jsem třeba v tom posledním odstavci trochu tápal, tam by asi neuškodilo to proškrtat), myšlenka se dostavila ale zase se moc nenutí... Dobrý kousek :)
Dvě věci mi porád nejdou z hlavy --- Tak především ty její oči, krásný dravý... --- A pak taky ten hřebík.

Amthauer - 17. března 2008 20:31
Amthauer

Odplata... ...až příště :)

Vsuvky s přímou řečí sice dodávají povídce dynamiku a vlastně tvoří i většinu epické složky, ale alespoň pro mě mohly být klidně vynechány, protože narušují jinak harmonický obraz. A ten zbytek - prostě krása. První, co se mi vybavilo, bylo dílo V. Vančury a jeho, stejně jako zde, "jazyk pro jazyk" - jazyk není jen prostředkem, skrze nějž přichází příběh a poselství, ale přímo samotným hlavním motivem. Jako když malíř obtiskne svou výjimečnou paletu na plátno, ne proto, aby namaloval obraz, ale aby ukázal krásu jednotlivých barev.

Tak asi tolik a i když hvězdičky neuznáváš, neodpustím si to sem vyťukat - *****.
- What is a life devoid of strife?

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog