Deník upírky (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Deník upírky

Autor : Bechy   26. ledna 2009   Ostatní
Je to deník jedné holky která se stala upírkou.Je to dost strašné.nevím co stím mám udělat.tak když tak napište kdyby jste věděli co udělaj jinak nebo jak to jinak napsat.

Narodila jsem se v roce 1436 v Karpatech za vlády Vlada II.. Po něm nastoupil Vlad III. Říkali mu Tepeš, neboť své nepřátele a zrádce nabodával s oblibou na dřevěné kůly. Jeho oběti umíraly pomalu ve strašných mukách. Před jeho hradem byly kůly s hlavami protivníků, aby všem připomínaly, že si s ním není radno zahrávat. Lidé z naší vesnice říkali, že pije i jejich krev. Nevěřila jsem tomu. Nemůže být přeci tak zlý. V roce 1445 jsem byla už dospělá a tak jsem se rozhodla vydat na jeho hrad. Matka mě nechtěla pustit z domu a tak jsem jedné noci utekla z domu. Napsala jsem jí dopis na rozloučenou, aby o mě neměla strach.

Na hrad jsem se dostala po dvou dnech strašné cesty. Přijali mě do služby jako pomocnici kuchaře. První den se zdál být normální a klidný až do chvíle, než se ozval křik z vězení... Všichni najednou znervózněli, jako by to byli oni, koho mučí. Moc jsem to nechápala a tak jsem se raději zabrala do své práce. Po chvíli přišli do kuchyně rytíři a vedli s sebou tmavovlasou dívku. Hodili ji na zem a odešli pryč. Dívka měla potrhané oblečení. Na zádech krvavé šrámy od biče. Brečela, křičela. Kuchařka ji zvedla z podlahy a odvedla ji pryč z místnosti. Pak se vrátila a pokračovala dál v práci. Nakonec celý den proběhl v klidu.

Zanedlouho jsem poznala jak to doopravdy na hradě chodí. Každý kdo něco zkazil, byť i jen málo, byl potrestán. I já jsem na to brzy přišla. Rozbila jsem pár talířů. Ozvala se strašná rána jak mi spadli na kamennou podlahu. Ve dveřích se objevili stráže. Popadli mě a odtáhli do mučírny. Místnost byla vlhká, špinavá a byl z ní cítit strach a bolest. Spoutali mě jako nějakého vězně. Pověsili mě za pouta na hák který visel ze stropu dolů. Nechali mě tam, myslím dvě hodiny. Zdálo se mi to jako věčnost. Najednou se rozrazili dveře a vešel vysoký, statný muž s červenou maskou přes obličej. V ruce měl bič. Roztrhl mi šaty, které mi halily záda. Pak už bylo slyšet jen práskání bičem a bolest která byla nesnesitelná.

Přesto že mi hořeli záda bolestí, vůbec sem nekřičela ani hlásku sem ze sebe nevydala. Najednou to přestalo. Sundali mě a dotáhli do kuchyně a hodili na zem. Kuchařka mě odtáhla do zadní místnosti. Tam mě položila na postel a krvavé rány mi otřela mokrým hadrem. Pak odešla pryč. Nechala mě tam, ale ještě než za sebou zavřela dveře pověděla: “Jsi statečná, že si nekřičela.“

Po nějakém čase se mi rány zahojily. A nechápu proč, ale naschvál jsem zničila pár talířů. A vůbec jsem nedělala co mám. Potom co jsem udělala měl přijít trest. Proběhlo to stejně jako minule, ale zase jsem nekřičela. Tahle se to opakovalo několikrát. Najednou do kuchyně přišli rytíři. Nikdo nechápal proč. Nikdo nic neprovedl. Jeden z nich došel až ke mně. Chytl mě za zápěstí a odtáhl ven na chodbu. Pak mě vláčil někam po hradu až do jednoho pokoje.“Tady si sedni a ani se nehni“ Řekl a odešel. V místnosti byla jen dvě křesla s jedním dubovým stolem. Na stěnách byly obrazy různých lidí asi příbuzných. Pak už jen krb, ve kterém vyhasínal oheň.

Otevřely se dveře a dovnitř vchází vysoká postava. Byl to kníže Vlad. Stála jsem na místě bez hnutí. Když za sebou zavřel dveře, ukázal na křeslo a pověděl „posaďte se.“ Sám se posadí do druhého křesla. Také se posadím s nechápavým výrazem ve tváři. „Položte pravou ruku na stůl. Prosím.“ Nevěděla jsem pořád o co jde, ale pravou ruku jsem položila na stůl. Musela jsem se zeptat „Proč?“ Neodpověděl. V krbu zapraskalo. Tak jsem sebou trhla a podívala se do krbu. V tom jsem ucítila strašlivou bolest v pravé ruce. Když jsem se na ní podívala, ruku mi probodl malou dýkou. Jediné co jsem v tom okamžiku udělala bylo to, že jsem vyndala dýku z ruky a hodila na zem. Ruka se mi klepala. Krev tekla z rány po ruce. Ve tváři jsem měla dost vyděšený a bolestný výraz. Pak jsem ze sebe znovu vydala: „Proč? Co jsem…“ Nedořekla jsem, skočil mi do řeči: „Bez výkřiku. Měli pravdu. “Přitom po mě hodil hadr. Vstal z křesla. Přešel ke krbu a přihodil pár polínek. Já mezi tím vezmu hadr a obvážu si sním ruku.

On začal přecházet po místnosti sem a tam. Já jsem zvedla dýku ze země a položila ji na stůl. Vstala jsem z křesla a chytala se k odchodu pryč. Otevírám dveře vedoucí do chodby, když v tom mě chytl mě za zápěstí a strhl zpět, pak došel ke dveřím a zabouchl je. Nechápavě jsem se na něj dívala, nic neřekl, nic nenaznačil. “Nikam nepůjdeš!“ Zařval. Ještě pořád mě držel za zápěstí dost pevně. Vysmekla jsem se ze sevření a zeptala se: „Co vlastně chcete?“ Přitom jsem pomalu couvala až jsem narazila na stěnu místnosti. Vlad se na mě podíval. Přešel až ke mně. Chytil mě za ramena. „Klid, nic se neděje,“ pověděl milým hlasem. Nevím proč, ale naklonila jsem hlavu na stranu. Jako kdyby mě k tomu něco přinutilo. Odhrnul vlasy z krku.

Pak sem v krku ucítila strašnou bolest. Takovou bolest kterou jsem ještě nikdy necítila. Najednou jsem viděla rozmazaně, nevěděla jsem co se kolem mně děje.

Probudila jsem se u sebe v pokoji, nevím co se včera stalo. Jak jsem se zvedala z postele, trochu se mi zamotala hlava. Tak jsem zůstala ještě chvíli sedět. Začnu se oblékat. Najednou když sem se koukla do zrcadla, měla sem na krku dvě rány. Říkala jsem si od čeho to mám? Nevěděla jsem. Vzala jsem si šátek a obvázala jsem si ho okolo krku tak, aby rány nebyli vidět. Den byl pak jako každý jiný, ale někteří lidé mi říkali že jsem strašně bledá a ptali se jestli nejsem nemocná. Sem tam se mi zamotala hlava. Cítila jsem se zesláblá, bezmocná. Po pár dnech do naší kuchyně přišel sám kníže Vlad. Všichni přestali pracovat a srovnali se do řady (já taky). Obešel si kuchyň, jestli je všechno v pořádku. Pak ukázal na mě. Stráže mě hned odvedli do pokoje, ve kterém jsem už byla.

Najednou se mi začalo všechno vybavovat. V místnosti jsem nečekala dlouho a přišel Vlad. “Co se... Pro...“ Ani jednu z vět sem nedokončila, neboť Vlad ke mně přistoupil chytl mě za pas. Díval se na mě smutným pohledem. Pohladil mě po tváři. Ruce měl jako led. Já jsem ho nechápala. Naklonila jsem hlavu stejně jako minule. Vlad mě nejdřív políbil na krk a až pak se zakousl. Pomalu se začala ztrácet vědomí. Najednou přestal položil mně na zem a přemýšlel, po rtech mu tekla má krev. Najednou vytáhl dýku a řízl se do zápěstí. Došel ke mě a dal mi ruku před ústa. “Napij se, dělej!“ Řval. “Umíráš. Tak dělej, napij se!“ Neměla jsem jinou možnost, buď zemřít nebo žít jako stvůra. Vybrala jsem si. Zakousla jsem se do jeho zápěstí a pila jsem jeho krev. On odtrhl svou ruku ode mně a ta se vzápětí zacelila. Cítila jsem strašlivou bolest, která se mi rozlehla po celém těle. Strašné křeče a neskutečný žár. Cítila jsem jak se mé tělo mění. Mé vlasy se prodloužily a zbarvili se do černa. Pak bolest přestala. Když jsem se rozhlédla viděla jsem svět úplně jinak.

Vlad mi pomohl vstát a pověděl mi: „Rozhlédni se“ a ukázal na okno. Došla jsem k němu a podívala se. Byla to nádhera. Až teď mi došlo že už asi nebudu taková jako dřív.

Další články v kategorii Ostatní:

Kdo hodnotil článek Deník upírky?
Erinye, hater, I-Ionza, Kopretinka, Laethé, Leanna, MARK, Moon.rider, Moskov, Ragar

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1 2

Adalas - 24. října 2011 13:08
Adalas

Mě se tahle povídka docela dost líbí. Těším se na pokračování

karkulkakajka - 14. prosince 2010 17:17
karkulkakajka

Super příběh bue pokračování???

Khanemis - 6. září 2009 14:31
Khanemis

Co se týče Vlada Tepese, tak ten byl v roce 1445 ještě v tureckém zajetí, ehm (odkud si mimochodem později přivezl onen rozkošný zvyk s napichováním na kůly). Myslím, že tomuhle pevnému zasazení se měl příběh zcela vyhnout, protože to vyžaduje od autorky mnohem větší znalosti. Rovněž pochybuji, že by obyčejná dívka z vesnice v této době znala vůbec svůj rok narození (to dřív nebylo běžné, o tyhle věci se lidé moc nezajímali) a že by uměla psát (dokonce v oněch "dospělých" devíti letech) už vůbec ne. Ale to je jen pár nelogičností, na které mě napadlo poukázat.

Největší chybou povídky (nepočítám-li gramatiku) je především naprostá nezúčastněnost všech postav a absence pořádné atmosféry, o kterou by si tenhle příběh přímo říkal. Především hlavní postava je jako robot - udělá, co se jí řekne, nechá se zbičovat bez nějakých emocí, celkově prostě jde o příběhu jen o to, aby se dostala z bodu A (člověk) do bodu B (upír) a ta cesta mezi tím je stručná jak to jen jde. Příběh, který je popisovaný formou vyprávění hlavní postavy, má být co nejvíce subjektivní, má se zaobírat hlavně jejími prožitky, ne suchým výčtem toho, co udělala.

Třeba právě scéna s bičováním by se dala nádherně popsat a přitom vysvětlit její vnitřní pochody:
"Jakmile začaly dopadat rány biče na má záda, myslela jsem, že ztratím vědomí. Bolest ochromovala mé smysly, ale přesto jsem se dokázala nějak udržet pohromadě. Po každých několika ranách rozplétal muž jednotlivé řemínky od sebe a já v tu chvíli mohla cítit, jak mi horká krev stékala po zádech. Pak zase začal a mé vnímání se zúžilo jen na místo, kam dopadal bič. Oči jsem měla plné slz, ale za celou dobu jsem nevydala ani hlásku. Nechápala jsem proč, však křičet při bolesti je přeci normální, ne? Možná, že jsem si ve své bolestné mlčenlivosti připadala bezpečnější, možná to bylo něčím jiným, nicméně ze mě můj mučitel nedostal jediný výkřik. Myslím, že to ho dost překvapilo."

Takhle nějak bych si to představoval psané celé. Subjektivní prožitek, myšlenky postavy, rozebírání vlastního chování a atmosférický popis děje. Zkus se nad tím zamyslet, osobně bych ti doporučil zkusit napsat tu povídku znovu. Ne že by byla úplně zlá, ale máš tu už načrtnutý námět, víš, kam chceš příběh dostat, a tak zaměření se na formu by ti mohlo dát prostor vyšperkovat to.

Co se týče gramatiky, tak je toho víc, ale nechce se mi to příliš rozebírat. Jen by ses měla naučit o shodě podmětu s přísudkem (páni se koukal"I" z okna, děti si hrál"Y" apod.), tam máš asi nejvíc chyb.

Podle té povídky tipuji, že asi nebudeš ještě příliš stará, i když ani ne už dítě. On totiž věk hraje u psaní celkem výraznou roli, jak to tak pozoruji, tak mladší lidé mají velmi často problém právě s barvitými popisy a vyjadřováním emocí postav. Pokud budeš ale psát dál, tak věřím, že budeš jen a jen lepší:-) Držím palce.
Now you will experience the full pawá of the Dark Side...

Bechy - 20. srpna 2009 17:09
Bechy

tak nato že t byl muj první příbech co jsem kdy napsala.
One kiss of your lips One bite of your soul .....You will be mine

Moon.rider - 10. dubna 2009 11:24
Moon.rider

dodatek: ale pripada mi to ze tady par lidi ma p...ilni choutky jako dospelost v 9...nevim neviM:D

a prosimvas..zenske cykly nerozebirejte:D
Ministerstvo zdravotnictví vrauje: Moon škodí vám, i lidem ve vašem okolí.

Moon.rider - 10. dubna 2009 11:21
Moon.rider

Co se tyce cestiny..nejsem kompetentni to hodnotit

Tento clanek je spise "povidka" v povidkach jde o ruzne slovni obraty

ale fiktivni autobiografie nema moc moznosti...

pribeh tam nakej je:) slusne..

tak ja ti dam 3 at mas radost:)
Ministerstvo zdravotnictví vrauje: Moon škodí vám, i lidem ve vašem okolí.

Gekomak - 6. února 2009 13:37
Gekomak

Laethé 2. února 2009 16:22
ne...
I love the life I live, I live the life I love.

pilipo - 6. února 2009 10:46
pilipo

Největší stylistická chyba je že skáčeš z minulého do přítomného času:např:Probudila jsem se u sebe v pokoji, nevím co se včera stalo. Jak jsem se zvedala z postele, trochu se mi zamotala hlava. Tak jsem zůstala ještě chvíli sedět. Začnu se oblékat.- mělo by tam být začala jsem se oblékat
http://filafolio.webnode.cz/

Erinye - 2. února 2009 17:05
Erinye

...Gekomak

Ehm, z fyziologické hohlediska, není v 9 letech rozhodně schopna plodit,tedy být dospělá... Schopnost plodit,lze uženy poměrněpřesně definovatprvou menstruací, a podle výzkumů, byl vestředověku,věk první menstruace posunut, na dobu asi tak v 17,4 roku života(čím severněji tím výše) vyplívalo toklimatem a životníúrovní, o 200 let dále už tobalo cca asi v 16 letech a dnešnídobě toje myslím asi 13,7průměr... Takže v 9 letech nebyla dospělá ani v pravěku(Pokud nebyla savec žijící20 let,dospívající v 3letech)...
„Počítám do pěti. Čtyři…“

Laethé - 2. února 2009 16:22
Laethé

Gekomak 2. února 2009 05:56

O tom mluvim... Ty asi nebudes holka, ze? XD
Jsem anděl / co Tě dostal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubrikační gel / tak mi namaž perutě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

Gekomak - 2. února 2009 05:56
Gekomak

Laethé 2. února 2009 04:22
Ale tehdy byla dospělost když byla žena schopna porodit...
I love the life I live, I live the life I love.

Laethé - 2. února 2009 04:22
Laethé

Gekomak 1. února 2009 19:42

To zalezi na tom, jak definujes dospelost... Domluvene svatby byly bcas i mezi sestiletymi detmi, ale to neznamena, ze ty deti byly dospele.
Jsem anděl / co Tě dostal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubrikační gel / tak mi namaž perutě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

Gekomak - 1. února 2009 19:42
Gekomak

Leanna 28. ledna 2009 19:29
Ale tehdy se dospělost dosti odlišovala od dnešních měřítek, ale myslím že zase ženy dospívaly ve svých jedenácti letech.
I love the life I live, I live the life I love.

TheDave - 28. ledna 2009 23:59
TheDave

Děti bývají kruté. Často svému okolí pijí krev.
"Každej si holt dělá tu anarchii po svým." - Charlie

Leanna - 28. ledna 2009 19:29
Leanna

jinak data silně pokulhávají, nejenže hrdinka byla dospělá v devíti, ale i sám drákula byl tehdy teprve čtrnáctiletý (pokud vím narodil se 1431, ne?)a roku 1445 ještě vládl jeho otec... a taky pochybuji, že v té době napichoval na kůly...

Leanna - 28. ledna 2009 19:16
Leanna

přijde mi, že ses pokoušela nacpat do toho co nejvíc informací, aby bylo vidět, co o něm víš...jako deník mi to taky nepřipadá.
Mně osobně se to moc nelíbí.. 2,5*

Erinye - 28. ledna 2009 17:02
Erinye

Já nevím, ale budí to na mě spíše dojem jakési zpovědi,nebo vyprávění z velkýmodstupem času,než jako denník, tedy přesněji,už prvníodstavec na mě dýchá dojmem naučného slovníku,nežli deníku, neb kdybych psala v té době denník. (Nehledě na gramotnost obyvatel) ale proto tozní dosti nedeníkově... Takže nevím, ale dávám za 3*...
„Počítám do pěti. Čtyři…“

hater - 26. ledna 2009 22:35
hater

Bechy 26. ledna 2009 16:52
mno celkem fajn vec je automaticka korektura, ktera krome wordu v dnesni dobe je uz i v internetovych prohlizecich :-)

Elilik - 26. ledna 2009 16:59
Elilik

Docela ti jde ale ty chyby

Bechy - 26. ledna 2009 16:52
Bechy

JJ tak diky.No těch chyb tam bude vždycky tolik
jsem na četinu strašnej lempl
One kiss of your lips One bite of your soul .....You will be mine

1 2


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog