Drama jedné noci (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Drama jedné noci

Autor : Lilliane   22. června 2015   Povídky
Neříkejte, že jste nikdy neměli špatné sny. Jenže co když jsou reálné?

Opřela se o strom a těžce dýchala, po chvíli se znovu rozběhla. Za sebou slyšela měkký dusot tlap na lesní půdě a občasné zavrčení. Běžela jako o život a ani se nesnažila vyhýbat nízkým větvím, které jí drásaly obličej. V plné rychlosti zakopla a skácela se do mechu. Rychle se vyškrábala na kolena a vyděšeně se rozhlížela kolem. Slyšela tiché vrčení, nedokázala však přesně určit odkud přichází. Vytáhla z boty dýku, připravena se bránit do posledního dechu. Zaslechla za sebou tiché zapraskání a prudce se otočila. Z lesa za ní vyběhl vlkodlak.

Ohnala se po bestii dýkou a poškrábala ji na čenichu. Vlkodlak se na okamžik stáhl a hned znovu zaútočil. Zakousl se do dívčiny pravičky v níž svírala dýku a ona hlasitě vykřikla. Dýka jí vypadla z ruky a z prokousnuté tepny se prodem valila krev. Skácela se na kolena a tiskla si zraněnou pravičku k tělu. Vlkodlak vítězně zavyl a ohnal se po dívce tlapou.

Zasáhl její hrudník a zpod rozervané košile se začala proudem valit krev, rána jí navíc odhodila na záda do mechu. Vlkodlak se ke své bezmocné oběti přiblížil a zakousl se jí do břicha. Dívka znovu vykřikla a snažila se levačkou kolem sebe nahmatat dýku. Zvířecí tesáky jí rvaly vnitřnosti, drápy drásaly ruce a nohy. S pevně sevřenými zuby nahmatala dýku a vší zbývající silou ji přes oblak bolesti zabodla vlkodlakovi do hřbetu.

Vlkodlak od ní s bolestivým zavytím odskočil a dívka se snažila odplazit z jeho dosahu. Jenže s krvácející rukou a rozervaným břichem to šlo opravdu těžko. Ve vteřině byl vlkodlak zpět u ní a máchnutím tlapy ji přetočil na záda. Zhypnotizovaně se dívala do rudého dlačího chřtánu, než se tlama přiblížila a svět kolem ní vybuchl rudě. Její výkřik zanikl v gejzíru krve, který se jí vyvalil z hrdla, levačka se bezmocně snažila překrýt zející ránu. Její tělo se naposledy zachvělo a znehybnělo, ruka spadla do trávy.

V měsíčním světle bylo pouze vidět, jak se jí vlkodlak zakousl do ramene a odtáhl ji z mýtiny. Na zemi nezůstalo nic než velká kaluž krve a lesknoucí se dýka.

--------------------------------------------------------

Probudila se zalitá potem. Do okna jí svítila klidným světlem lampa a ona se rozechvěle dotkla hrdla. Jen další noční můra... Znovu si lehla a zavřela oči. Rudých očí v koutu pokoje si už ale nevšimla...

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Drama jedné noci?
Nathaniell (3.50*), rafaela (3.00*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Megan - 30. června 2015 17:33
Megan

Hlavně prosím pro příště, nepiš zápletku příběhu už do anotace. Člověk pak snad ani není překvapený :)
Ježíš je bůh a bůh je k jídlu. PS: Jednorožce do každé domácnosti!

Nathaniell - 30. června 2015 13:58
Nathaniell

Já jen předem upozorním, že nemáš čekat nějaké odborné a kvalifikované zhodnocení, je to jen pár postřehů z pohledu prachobyčejného čtenáře a milovníka hororu :D
Kdybyste v hodině češtiny dostali za úkol napsat krátkou hororovou povídku, určitě bys dostala za jedna. Zvlášť při dnešní úrovni by se to řadilo mezi lehce nadprůměrné práce, bohužel to ale není kdovíjaký úspěch. Jak už bylo napsáno níže, povídka mi přijde strašně krátká. Samo o sobě to nemusí být vždycky takový problém, ale právě v psaném hororu je třeba pracovat s atmosférou, pomalu ji vybudovat a pak, co je ještě těžší udržet ji.

Atmosféra temného lesa se přímo nabízí k nějakému detailnějšímu popsání a celá povídka by pak působila méně uspěchaně. V prvním odstavci se v podstatě dozvíme jen to, že se někdo zastaví, znova rozběhne, upadne a ups najednou je tam vlkodlak. Dobrý horor nedělají litry krve a vnitřnosti poválené všude kolem. Příště bych dal asi víc prostoru pro popsání prostředí, atmosféry, toho co se hlavní hrdince honilo hlavou, když v panice utíkala. Rozhodně bych tak rychle neprozrazoval, že šlo o vlkodlaka, sama sebe si tím okradla o mnohem temnější prostředí, protože přeci jenom je rozdíl jestli věnuješ odstavec tomu, jak se dívka snaží z posledních sil běžet, za sebou slyší strašné vytí a ona jen přemýšlí, jaká strašná zrůda to může být, než když napíšeš jen „z křoví vyskočil vlkodlak“ :D

Protože právě to jsou ty hororové prvky, to proč se člověk bojí, když čte takové povídky. Zápas s vlkodlakem je sice napsán krásně, to nepopírám, ale jak už jsem psal litry krve a vnitřnosti horor neudělají a člověk sice čte, jak si vlkodlak dívku někde v lese porcuje, ale nevyděsí ho to. A bohužel ho nevyděsí ani ten konec. Na jednu stranu už je to dost prokouknutý konec a na téma ses/pravda už bylo napsáno na tisíce hororových povídek, a navíc když už tak bys na to neměla upozorňovat hned v úvodu :D I ten konec mi přijde trochu uspěchaný, samozřejmě, konec nemůže být moc protáhlý aby čtenáře nezačal nudit, má to přece být to konečné vyvrcholení, ale konec v pěti větách je přeci jen moc krátký. Opět asi trochu víc popsat prostředí, aby čtenář cítil tu úlevu po probuzení ze zlého snu spolu s dívkou a potom může přijít ten konečný šok klidně v jedné větě.

A i ten konec asi šel vymyslet trochu líp, ono už bylo použité snad všechno takže je těžké vymyslet něco originálního, ale co mě tak napadá mohla se ve snu doplazit před její dům a tam by ji vlkodlak rozsápal, a jak by se probudila podívala by se z okna a viděla tam nějakou mrtvolu a už by ten konec byl takový tajemnější a čtenář by si na konci pokládal otázky a nebylo by to takové…suché.

Ale jako takový základ je to dost solidní, nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo a ty se nevzdávej a piš dál, přečti si názory ostatních na tvá díla, vyber z toho s čím souhlasíš a příště to třeba zkus udělat líp. Tohle je třeba jen můj názor, jak by se to mně líbilo víc ale né každý musí souhlasit. A kdykoliv si přečteš kritiku která se ti třeba nebude líbit, řekni si, že je to pro tebe prospěšnější než komentář jako „moc hezůůů upe dobré!!!!“ ^^

rafaela - 22. června 2015 11:27
rafaela

Tohle vlastně není v pravém smyslu povídka, na to je to moc krátké a hlavně ploché. Vcelku jsem váhala, jestli to vůbec schválit, ale nakonec jsem se myslím rozhodla dobře.
Situace je totiž popsaná krásně živě a barvitě, bez větších chyb, evidentně s rozmyslem... To se mi líbí. Závěr, ač poměrně předvídatelný, celý "sen" alespoň nějak uzavírá.
Zkus se příště trochu víc odvázat, dát tomu víc příběhu, víc napětí... Ale jako začátek slušné.
Víš, cos vlastně chtěl, kdyžs žádal po bozích za ženu z jezera Paní...?

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog