Gabriel (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Gabriel

Autor : Gabriell   9. února 2008   Povídky
Jedna kratší povídka z mé malé sbírky.

„Gabrieli …“
pronesl ke mně tichý hlas, tak tichý, a přece se všechna slova, jenž vyřkl, zaryla hluboko do mé paměti velkým ohnivým písmem. Scéna, kterou mám před očima, rychle pohasla. Naposledy jsem zahlédl nevelké tržiště malého města poblíž řeky Roven, jež se jmenuje Hledien, naposledy jsem zahlédl obchodníky vychvalující do nebes své zboží, nakupující masu lidí, která se proplétala uličkami mezi stánky, malé špinavé kluky, kteří občas odřízli nějakému nepozornému boháči jeho naditý měšec. Světlo teď již neproudí do mých očí, ty jen slepě zírají před sebe a marně se snaží zachytit byť jediný odraz scény, která mne ještě před chvílí tolik nudila.
„Gabrieli… je čas, můj příteli.“
„Bože, byl-li jsi někdy, nedopusť, aby tvůj nehodný služebník skonal zde…“
„… víš, že to je nevyhnutelné, Gabrieli, musíš jít, vždyť ty jsi žil dobře, tak se ti bůh odvděčí rájem, Gabrieli... „
„Prosím... prosím... udělám cokoliv, jen ne smrt, já nechci umřít… prosím… cokoliv.“
„Gabrieli, víš přece, čeho žádáš, sám jsi pronásledoval ty tvory, ty tvory bez srdce... chceš snad být jedním z nich? Teď po tolika letech? Víš, že dojdeš zatracení, když se staneš jím… budeš proklet pro ten jediný život, který převezmeš, jen jednou můžeš přejít mezi těly. Nedělej to, Gabrieli, ty jsi si boží lásku již zasloužil.“

„Cokoliv…“
zašeptám vyděšeně, marně se vzpouzeje a snažíc se iniknout smrti. Tam na pokraji tržiště sedíc na schodu místního chrámu, s hlavou opřenou o chladný mramorový sloup, skonalo mé smrtelné tělo.

Místo, v němž jsem se ocitl, bylo náhle tolik odlišné, zmizely barvy tak, jak jsem je znal, a nahradily je děsivě šílené odstíny. Tržiště ztmavlo a lidé se náhle přeměnili v nejasné rudé chuchvalce čehosi, já věděl, co dělat, tělo tamtoho chlapce, ta dušička, jak se tam krčí, ty, ty budeš mým tělem.

Chlapec, jenž se právě chystal pln strachu odříznout naditý měšec bohatého obchodníka, strnul, v očích se mu objevil děs, jenž na chvíli vystřídala slepota.
„Je to jednoduché, nebraň se mi,“
ozval se mu v hlavě tichý hlas, chlapec se podvolil, tělo na okamžik ochablo, aby se téměř okamžitě zase narovnalo a rychle uřízlo měšec.
„Život je tak sladký,“
usměju se, On se stal mnou, já se stal jím.
„Budu žít, budu žít.“
Na rameno mi dopadla těžká ruka strážného, měšec mi byl vyrván z ruky, následovalo několik rychlých scén, bolest v ochablé ruce, nadávky, urážky, poté vlečení někam. Nic z toho jsem nevnímal, věděl jsem, co mne čeká, za krádež měšce. Smrt.
„A za krádež života zatracení, příteli Gabrieli.“

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Gabriel?
Alfonzo, kucik, maja, Saia (4.50*), Vít00

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Deloran - 9. srpna 2008 16:52
Deloran

Nevim proc ale pripada mi to az dojemny...
Jedna gorila je lepší než deset šimpanzů :O

SmallX - 23. dubna 2008 21:29
SmallX

Co dodat. Pěkný!!!

LBsmoke - 11. března 2008 19:02
LBsmoke

heh brutální nápad !) fakt super jenže je to vcelku zle napsané...trochu moc chaoss i na to jak se vyznám v chaossu... ale jinak je to bomba...super nápad !) nic z toho nevím ale stačí mi to...
LBs.ic.cz

rafaela - 9. února 2008 22:47
rafaela

Zaímavé, velmi zajímavé. Nečetla jsem někde něco podobnýho? Ne? no, možná jsem se spletla. A i kdyby, co mě je po tom? líbí se mi to, i když mám co vytknout. 3? 4? Ještě se rozmyslím:)))
Víš, cos vlastně chtěl, kdyžs žádal po bozích za ženu z jezera Paní...?

Saltzhornia - 9. února 2008 22:16
Saltzhornia

Není to marné, snad bys měl zvážit délku souvětí. Přeci jen, vytvořit souvětí na jeden odstavec, je i pro odpůrce krátkých vět, jako jsem já, kapánek moc :)

Má to zajímavý náboj, i když vcelku předvídatelný konec. Ale tak krátké dílko to opravdu není špatné. Něco novějšího by bylo?
Váhám mezi třemi a čtyřmi*...budu mrcha dám 3* a ty koukej poslat něco, u čeho budu hodnější.
I pád na hubu je pohybem vpřed...

Ambroska - 9. února 2008 17:59
Ambroska

Pěkný :)) líbilo se mi to ;)

Amthauer - 9. února 2008 15:49
Amthauer

Ale jo, není to špatné, přechodníky jsou sice nasázeny nikoli podle pravidel ale jakéhosi náhodného autorova rozmaru, ale zas má to vše, co má správný epický útvar mít, od expozice po vyvrcholení, celkem dobře na malém prostoru skloubeno.

Obsah sám... Už do začátku je zřejmé, že celý příběh je vybudován jen jako jakási nádstavba k pointě, i když by mohl snad být něčím víc. Jo a připomnělo mi to hru Painkiller :) Dávám ***.
- What is a life devoid of strife?

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog