Harry & Ginny: Konečne šťastný koniec? - 1. kapitola (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Harry & Ginny: Konečne šťastný koniec? - 1. kapitola

Autor : Srdce   5. června 2013   Povídky
Prvá kapitola...

Asi po hodine sa všetci presunuli do Veľkej siene. Harry sa zdvorilo rozprával so všetkými. Od profesorov, cez pracovníkov Ministerstva mágie, až po študentov. Ja som medzitým sedela pri svojej rodine a Fredovom nehybnom tele, opierajúc sa o mamu. Vedľa mňa sedel Ron, ktorý sa ale rozprával s Harmionou a držali sa za ruky. Pri pohľade na nich som sa usmiala ale prepadol ma aj trocha smútok. Smútok s toho, že to s Harrym asi nikdy nezažijem. Po očku som ho pozorovala. Rozprával sa, hádam, s každým vo veľkej sieni okrem mňa. Práve stál s Cho Changovú a o niečom spolu živo diskutovali a mňa sa zmocnila žiarlivosť. V tomto momente som si spomenula na náš bozk na schodoch krátko pred bojom a začala som pochybovať. Pochybovať o jeho láske ku mne. Čo ak to bol bozk na rozlúčku? Čo ak si myslel, že zomriem? Čo ak chcel, aby som zomrela s pocitom, že ma stále miluje?
Z ničoho nič sa Ron postavil a podišiel k Harrymu. Povedal mu niečo, čo som nepočula a spolu niekam odišli. Nechápala som, čo sa deja a tak som sa so spýtavým pohľadom pozrela na Hermionu. Tá sa na mňa iba usmiala a povedala mi:
„Je mi to veľmi ľúto, to čo sa stalo. S Fredom.“
„Ďakujem,“ poviem jej, pozriem sa na jeho telo a z očí sa mi vykotúľajú slzy.
„Prepáč,“ povie mi a objíme ma.
„Nič sa nestalo,“ poviem jej, položím si hlavu na jej plece a nechám slzám voľný priebeh. Plakala som, ale sama som nevedela prečo. Či je to kvôli Fredovi alebo kvôli tomu, že ma Harry už nemiluje a ignoruje. Hermiona ma hladila súcitne po chrbte, ale sama sa triasla od potlačených sĺz. Aj keď to pre ňu bola ťažké, bola som jej za toto nesmierne vďačná. Po chvíli sa na mňa pozrela sa povzbudivo sa usmiala.
„Hermiona, čo sa...“
Nenechala ma dokončiť a povedala mi: „Zotri si slzy a otoč sa!“
Nechápala som, čo tým myslí, ale poslúchla som ju. Zotrela som si s tváre slzy a pomaly som sa otočila tam, kde mi Hermiona ukázala. Do Veľkej siene sa práve vrátil Ron a za ním aj Harry. Môj brat sa spokojne usmieval, ale môj pohľad sa sústredil na Harryho. Ten sa práve pozrel na mňa a okúzľujúco sa usmial. Tento jeho úsmev ma totálne pohltil a paralyzoval. Iba som sa na neho pozerala a nevedela som sa z toho spamätať. Hermiona ma jemne štuchla pod rebrá a zachichotala sa. Ja som sa rýchlo prebrala zo šoku, postavila som sa a rozbehla som sa. Rozbehla som sa cez celú sieň k svojej láske. Harry sa na mňa stále usmieval a rozpažil ruky. Šťastne som mu vbehla do otvoreného náručia a jeho ruky ma vrúcne objali. Po chvíli sa ku mne sklonil a moje pery sa spojili jeho v krásnom bozku. Cez bozk som sa usmiala sa vrátila som mu ho...
Neviem, ako dlho by sme tam takto stáli a bozkávali sa, nebiť toho, že sa Veľkou sieňou ozve nadšený potlesk a pískanie. Harry sa odo mňa odtiahne a spolu so mnou sa pozrieme na osadenstvo, ktoré na nás usmievalo.
„Aj chlapec, ktorý prežil, sa dočkal šťastného konca,“ zvolá Seamus Finnigan.
Harry sa šťastne zasmial ale ja som zostala červená ako rajčina, pretože sme sa s Harrym bozkávali pred celou školou, spolužiakmi, učiteľmi ale najmä mojou rodinou. Ale akosi mi to bolo jedno. Práve som sa šťastím strácala v jeho náručí a pochopila som, že som sa obávala zbytočne. Harry ma stále miluje a to je najdôležitejšie. Pozriem sa po sieni a hľadám známe tváre. Môj pohľad sa zastaví na mojej rodine. Ron sa aj s Harmionou spokojne usmievajú. Mama s ockom sa tvária akosi divne, ale nevyťahujú prútiky, čo je dobrým znamením. Pozerám sa ďalej po sieni a môj pohľad sa zastaví na Cho Changovej. Tvárila sa, ako by zvažovala aké kúzlo má na mňa použiť. Ja som sa na ňu iba usmiala a viac som sa schúlila v Harryho náručí.
„Pôjdeme preč odtiaľto? Niekam, kde budeme samy?“ spýta sa ma Harry potichu.
Pozriem sa na neho, usmejem sa a krátko prikývnem. S úsmevom ma chytí za ruku a spolu opustíme Veľkú sieň...

Další články v kategorii Povídky:

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

rafaela - 2. července 2013 22:07
rafaela

Ano, i mě se občas stane, že dočtu knížku a sním o tom, jaké by to bylo být postavou z příběhu. Je to v pořádku, přirozené a zdravé pro rozvinutí sexuálních fantazií a cítění. Přesto prosím, nikdy o tom nepiš. V takovou chvíli by na kluka a sex nemyslela ani ta nejnadrženější samice a Ginny byla zatraceně silná a schopná holka, než aby se jen tak choulila v něčím náručí a červenala se, protože jí viděli se líbat (mimochodem, ve chvíli kdy jsi v místnosti plné mrtvol, nevšimla by sis ani kdyby si to začali rozdávat na stole, natož pak nějaký pusy). Za mě propadák dobrý ta leda k archivování a pozdějšímu čtení pro zasmání.
Víš, cos vlastně chtěl, kdyžs žádal po bozích za ženu z jezera Paní...?

Princeznička Anička - 9. června 2013 16:18
Princeznička Anička

To je krásný náměť na porno večer. Děkuji

Amthauer - 5. června 2013 15:04
Amthauer

Nejdřív ke stylu. Začátek zní trochu až moc odtažitě. Prvních pár vět zní jako prostá konstatování bez špetky koření. Možná víc přívlastků nebo delší věty by mohly pomoci. V konci máš navíc trochu zmatek v tom, jestli psát v přítomném, nebo v minulém čase: "Pozerám sa ďalej po sieni a môj pohľad sa zastaví na Cho Changovej. Tvárila sa, ako by zvažovala aké kúzlo má na mňa použiť."

Osobně mám už však problém s hlavní myšlenkou těchto povídek. Někomu to možná sedne, ale mně se to zdá v rámci daných postav a příběhu nepatřičné. Ginny a ostatní právě mají za sebou velkou bitvu. Ginny dokonce bojovala s Belatrix. Celé Bradavice jsou poničené, Pán Zla mrtvý a já nevím co. Skoro každý v sobě našel nějaké hrdinství. Opravdu je vhodná chvíle, aby začaly postavy srdceryvně řešit své vztahy? Ginny jsem (jako i ostatní členy Weaslovic rodiny či Brumbálovy armády) vnímal jako silné postavy. Tohle ubrečené uvažování "má mě rád, nemá mě rád" mi k tomu moc nesedne. A vůbec... umřel jí brácha. Není tak trochu i cynické myslet teď v prvé řadě na to, jestli po ní Harry pořád touží?

Jo, a pořád se nic neděje. Když je jediná událost to, že se pocicmají a jdou vedle, tak se tomu neříká "kapitola".
- What is a life devoid of strife?

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog