Hraničář Berenir II. (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Hraničář Berenir II.

Autor : VonHoleczek   8. června 2016   Povídky Zatím nehodnoceno
Povídka podle jedné z našich her. Druhá, kterou zveřejňuji, avšak navazuje na předchozí... Pokud byste náhodou chtěli další díl, napište si o něj.

* * *
Tehdy to uviděl. Celá jeskyně zářila odlesky modrých a fialových krystalů, jimiž byly pokryty celé zdi. Více bylo safírů. Přece jen název hor – Safírové – nebyl zvolen neoprávněně. Důl byl vlastně obří kruhová místnost vysoká snad čtyřicet metrů a průměrem zhruba také tak nějak.

Zdi byly od země až po stropní klenbu pokryty dřevěným lešením, které ale bylo přímo naproti skupině sesuté do neforemné hromady dřeva a kamení. Před tou ležela spousta kostí, které pravděpodobně předtím patřili poníkům, kteří tahali vozíky s rudou.

Hraničář už ale neměl čas na další přemýšlení. Ozvala se velká rána a když se otočil, viděl, že Wulfrik udeřil svým kladivem do velkého mosazného gongu, který normálně ohlašoval konec směny.

„Je to na tobě, hraničářu!“ zašklebil se na Berenira a odklusal za ostatními k balistě.

Mezitím trpaslice běžely dolů do jeskyně směrem k hromadě trosek, která se však začínala hýbat. Viděl, že to, o čem si myslel, že jsou kameny, je ve skutečnosti jejich nepřítel – zlobr.

Když se narovnal, dosahoval výškou do půlky sálu a bylo jasné, že zabít jej nebude jednoduché. Celé jeho tělo bylo pokryto kusy kamene a v rukou třímal kmen nějakého stromu, jímž se oháněl jako kyjem.

Berenir sejmul ze zad svůj dlouhý luk a zamířil na zlobra. Vyčkával. Netvor si všiml tří trpaslic – které mu zasekly sekery do nohou – a ohnal se po nich kmenem, načež neskutečně hlasitě zařval něco ve svém jazyce.

Konečně se naskytla příležitost. Jeho tlama nebyla kryta a hraničář do ní vypálil šíp.

Ten v ní zmizel a na zlobrově tváři bylo vidět překvapení, protože nechápal, co se stalo. Obě ruce mu vystřelily k hlavě i s kyjem, kterým se z boku do hlavy praštil.

Další dva šípy jej trefily nad oko a netvor se rychle ohnal kmenem po domnělém nepříteli. Trefil však trpaslici, kterou tak odmrštil do trosek lešení.

Zaregistroval hraničáře. Dunivě se k němu rozběhl a praštil kyjem. Ten dopadl asi metr před hraničáře, ale otřes země jej shodil na zem.

Ze stropu se začaly sypat kusy kamene.

Jeden trefil Berenira do zad, ale naštěstí úder hodně ztlumila kožená a vycpávaná zbroj, takže to asi nebylo nic horšího než naražená žebra.

Hraničář se už pomalu loučil se životem, když se ozvalo mohutné zadrnčení tětivy a ve zlobrovi se jevil obrovský železný šíp, který jej trochu odhodil dozadu a než se stihl vzpamatovat, další jej zasáhl doprostřed čela a zlobr se svalil bezvládně na zem.

* * *

Berenir se pomalu zvedl, avšak bylo vidět, že rána do zad byla pořádná, neboť stál dost nahnutě. Viděl, že u nohou mu leží notně zaprášený kámen, který jej asi zasáhl. Sehnul se pro něj, otřel ho do pláště a viděl, že místo obyčejného kamene drží modrofialový krystal velký asi jako pěst.

* * *

Wulfrik mu krystal věnoval jako odměnu za pomoc se zlobrem. Opět mu zavázal oči a doprovodil jej až na úpatí hor.

Tam se jejich cesty rozešly. Trpaslík zamířil zpět do svého dolu a hraničář směrem k městu.

//Pokračování třeba příště...

Další články v kategorii Povídky:

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Plž - 22. července 2016 13:04
Plž

Nejsem literární kritik. Co ale jasně vidím v příběhu je chyba trpaslíků. Proč nejdříve bušili do gongu a teprve potom dávali dohromady balistu? Proč to neudělali opačně? Odpověď bude asi, že PJ chtěl boj s obrem a ne ho jen v tichosti zastřelit.

Plž

Torq - 10. června 2016 11:34
Torq

Velice dobrý a poutavý příběh, rád bych pokračování ;)
Hrdinou se stává ten, jenž má odvahu čelit překážkám, přesahujíc schopnosti jeho samotného!

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog