I andělé mají černá křídla (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

I andělé mají černá křídla

Autor : Torreador   23. září 2008   Povídky
Vrátí se vám to, co jste vykonali, dobré i zlé.

Byla černá noc. Neviditelné mraky zakrývaly svit hvězd a jen některé se krčily kolem obrovského kola měsíce. Tiché město Andrie spalo, jenom v některých oknech ještě pableskovalo skomírající světlo svíčky. Někdy ticho noci narušilo zavytí psa, jindy mňoukání kočky. Mraky tiše přebíhaly mezi hvězdami ve snaze je zakrýt všechny, ale jak přeběhly k jiné, další se jim rozsvítila v zádech. Až když začalo svítat a z mraků se spustil lehký ranní déšť, tak se město začalo probírat.

* * *

Rozzuřený dav šílel. Slova nevole a zhnusení létala vzduchem. Jakoby byla na denním pořádku stejně jako pozdrav či rozloučení. Pak uviděli jeho a halas náhle ztichnul.

* * *

„Upalte ji!“ Znělo na náměstí D’Eserter.

„Upalte tu děvku!“

„Pryč s čarodějnicí!“ V davu to vřelo. Zraky všech se nenávistně upíraly k pódiu stojícímu přesně na druhé straně náměstí, než byl vchod do šatlavy. Uprostřed pódia stál mladý kněz a držel za plavé vlasy mladou, klečící dívku.

„Ticho!“ Rozťal vřavu silným hlasem. Na jeho rtech se mihnul úšklebek.

„Jsi obviněna z čarodějnictví. Přiznáváš se?“ Sevřel jí pevně vlasy a ona bolestně zasténala.

Vzhlédla modrýma, uslzenýma očima a zavrtěla hlavou. „Ne.“ hlesla, ale slyšel to jen kněz a přední řady davu.

„Na hranici s ní!“ Dav rozlíceně spílal. Na pódiu přistálo i pár kamenů, ale každý minul kněze i plavovlasou dívku.

„Ticho!“

Dav utichnul a obrátil se po hlase. Bylo slyšet klapot koňských kopyt. Na černém koni seděl vysoký muž. Černý plášť, dlouhé černé vlasy a lehce opálená pokožka jenom dodávaly jeho vzhledu na vážnosti. Kůň pomalu dojel k pódiu. Muž pohledem temně zelených očí měřil odstupující dav, jenž mu vytvořil malou příjezdovou cestičku k pódiu.

„Pusťte ji.“ Vyzval muž kněze chladně. Kněz otevřel ústa, ale nezmohl se na slovo odporu. Pustil dívce vlasy a ta spadla na dřevěnou podlahu pódia.

Muž elegantně seskočil z koně a jeho těžké boty rozezněly dlažbu náměstí. Vyšel po krátkém schodišti a pohledem si změřil mladého kněze, který po prvním kontaktu s jeho očima ucukl hlavou. Muž se sklonil k dívce a vzal ji do náručí. Naposledy si změřil kněze, mlčky sestoupil dolů a nebohou dívku vysadil na koně. Jediným ladným pohybem vyskočil za ni a bez jediného ohlédnutí opustil náměstí.

* * *

Starý rozvrzaný vůz, tažený hnědákem, skřípal. Vprostřed něj stál u kůlu přivázaný muž. Vůz se pomalu táhnul k šibenici. Nikdo z davu se nezmohl na nic. Mlčeli. Z pohledu odsouzeného šel strach, nebyl ani ustrašený ani rozlícený. Byl to pohled ledově klidného muže. Muže smířeného se svým osudem.

* * *

Po chvíli se kněz a dav probral. Kněz seskočil z pódia a rychle se vytratil do boční uličky. Dav se rozcházel. Muž v černém už dávno zmizel po hlavní cestě směřující k jedné ze známějších ulic, Elistiaro. Dívka nic nevnímala, jenom tiše oddechovala a houpala se v rytmu kroků koně.

Dojeli k vysokému měšťanskému domu. Muž seskočil na dlažbu a zachytil padající dívku, když málem spadla z koně. Pak ji odnesl dovnitř, položil na postel. Poté odešel do stáje.

* * *

Povoz dojel k pódiu, vysoký dráb odříznul provazy, jež muže svazovaly. Vzal ho za jednu ruku. Z druhé strany přiskočil katův pomocník a vzal jej za druhou. Pomalým krokem jej dovedli k šibenici, kde stála vysoká postava s rudou kápí přes hlavu. Kat.

* * *

Byla noc. Muž seděl v křesle u krbu. Mladá dívka spala v posteli v jeho ložnici. Stejně skoro nikdy nespal. Sledoval plamínky v krbu. Začal přemýšlet nad tím, co vlastně udělal. Mohl si to vůbec dovolit? Ale vždyť ta dívka je nevinná…. Proč si vždycky vyberou něco křehkého a bezbranného?

Náhle noční ticho rozbil třesk skla z jednoho okna domu. Co se to….? Po chvíli další. Zvednul se z křesla. Tasil meč z pochvy opřené o opěradlo.

„Zničte ho! Zabte nevěřícího! Zabte ji!“ Znělo náhle ulicí. Muž oděný do lehké kazajky a kalhot nečekal, co se bude dít. Nepodpálí přece dům měšťana. Na to je až příliš cenný. Přinejhorším ho podpálí až poté co jej vykradou. Navlékl šupinovou zbroj a upravil si nátepníky na rukách. Poté pomalým krokem přistoupil z boku ke dveřím a čekal.

Na druhé straně ulice zatím láteřil mladý kněz: „Určitě jej očarovala! Zničte ten dům! Je to sídlo ďáblovo!“ Do čelní stěny domu naletělo další kamení.

Dveře se otevřely a v nich stál onen muž. Chladným pohledem přejížděl přes rozlícený dav. Kolem něj létalo kamení, ale žádné jej netrefilo.

„Zvěř, jenom zvěř a támhle vůdce smečky.“ Pronesl nahlas a s posledním slovem se obrátil pohledem ke knězi. Vykročil k němu, ale to už se proti němu vrhnul dav. V čele s vysokým zarostlým mužem.

Muž v černém se zastavil. Náhlý výkřik rozťal nájezd davu i knězovo hořečnaté kázání. Dlouhán se skácel na zem se dvěma příčnými řezy přes hruď, z nichž teď vytékala tmavě rudá krev. Muž v černém si prohlédnul dlouhána na zemi. Šel dál, při čemž mu důkladně sešlápnul ruku botou. Dlouhán tiše zasténal. Pohlédnul na ztichlý dav.

Tudy už neprojdu. Zabodnul meč mezi dlažební kostky a zpod nátepníku vytáhnul dýku. Než stihnul kdokoliv něco udělat vrhnul ji ke knězi vzdálenému několik sáhů. Kněz padnul do kleku. Snažil se rozklepanýma rukama vytrhnout dýku z hrdla. Všude kolem stříkala jeho krev. Vysílen a zakrvácený po chvíli klesnul k zemi. Vysoký muž v černém se porozhlédnul po davu s ledově chladným výrazem a otočil se.

Akorát zahlédnul, jak do domu narazilo další kamení. Do vysklených oken se snesly i hořící pochodně. Zezadu jej uchopili dva hromotluci a přitlačili ho svou ohromnou vahou k zemi. Vzhlédnul ke svému bývalému domu, jak zaniká v plamenech, jak pomalu hoří. Najednou ji uviděl, jak stojí ve dveřích. Hned poté, co dívku spatřil, zasáhlo ji pár dobře mířených kamenů. Vyděšená utekla zpět do domu. Po chvíli se z domu ozval smrtelný výkřik. To se sesunula podlaha prvního patra. Pak jej cosi těžkého zasáhlo do hlavy. Zatmělo se mu před očima.

* * *

Tráva, všude tráva a nikde nikdo, paseka plná květin... Vzhlédla k obloze, na níž vesele svítilo slunce. Zrak ji sklouznul k postavě opřené ve stínu stromu na konci paseky.

* * *

Náměstí D’Eserter bylo oproti minule klidné. Nezazněla ani jedna nadávka, ani jeden vzpurný hlas nerozčeřil hladinu ticha. Odsouzený přikročil ke katovi. Pak k němu přikročil kněz: „Synu, chcete se vyzpovídat ze svých hříchů?“

„Žádných jsem se nedopustil otče.“ Odpověděl muž klidným hlasem a usmál se.

Kněz odstoupil a kývnul hlavou na kata. Bubeník stojící při vstupu na pódium rozezněl bubny. Poté hlasitě pronesl: ,,Tento muž byl obžalován z dvojnásobné vraždy a odsouzen k trestu smrti oběšením. Rozsudek bude nyní vykonán. Nějaká poslední slova?“ S poslední větou na chvíli utichly bubny.

„Ano.“ Rozhlédnul se po náměstí přímým pohledem tmavě zelených očí. „Zabte mne za lidskost.“ Po těchto slovech si stoupl na stoličku a bubny se znova rozezněly.

Kat přistoupil k odsouzenému. Nikdy neviděl tak klidného odsouzeného. Jeho poslední věta jej vyděsila, až se mu klepaly ruce. Nakonec přece jenom nasadil muži oprátku a s vypjetím mysli mu podkopnul stoličku. Bohužel, oprátka nezlomila odsouzenému vaz. Ještě notnou chvíli upíral na dav svoje oči. I v poslední chvíli měl při pohledu na kněze na tváři břitký škleb. Tiše syknul: „Všichni skončíte v pekle.“ Pak odsouzenému sklesla hlava.

* * *

Dívka popošla k postavě ve stínu, snad už ji někde viděla, snad ne.

„Tady se jich už nemusíš bát.“ Usmál se na ni vysoký muž.


Věnování:
Mé drahé studentce Katy, kamarádce Ergí a Šáše, sestřičce Siren, příteli foundovi a anarimu. A nakonec kamarádce, sestřičce a mé spřízněné duši Elle.

Poděkování:
Beregundovi, Lyrii za jejich nezištnou pomoc v Moudré Sově a Lenuše, za krásné gesto, kterým mne dojala, když se mnou začala diskutovat dílko poštou. Moc vám děkuji.

Poznámka autora: Dílo už je publikováno na serveru dracidoupe.cz pod mým ex-nickem. Děkuji za pochopení.

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek I andělé mají černá křídla?
Anael, asdel88 (3.50*), Ben, Billie, Bonapart (4.00*), Ejdrien, Garivandras, kapitán Lebka, Laethé, Morigan, Narwhal (5.00*), Sidar

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

asdel88 - 28. září 2010 14:04
asdel88

Tento článek se mi velice líbí dokonce jsem si ho přečetl už třikrát. Hlavně proto že vykazuje obrovskou odvahu a pravdu. Tento článek přesně pasuje do středověku.
Takových povídek by tu mělo být víc:)
Nebojím se činů, které učiním. Bojím se těch, kteří mě pro mé činy odsoudí.

Laethé - 9. října 2008 14:56
Laethé

Torreador 29. září 2008 18:33

mladíku, mě je úplně jedno co byste rád nebo nerad. hodnocení vytržené z kontextu? asi jste se zbláznil... (nemluvě o tom, že kdybych text hodnotila mimo kontext zdejší tvorby, nedostane ani dvě hvězdičky).
Jsem anděl / co Tě dostal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubrikační gel / tak mi namaž perutě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

Torreador - 29. září 2008 18:33
Torreador

Morigan: Děkuji za kritiku. Zanechal jsem původní znění, jinak bych kata zbavil oné rudé kápě. Přiznávám se moje chyba.

Laethé: Mockráte děkuji, ale pro příště bych byl rád, kdybys upustila od srovnávání se zdejším průměrem, ale hodnotila, tak jak si dílko zaslouží, ne jak se zde vyjímá.
Id agas, ut sis felix, non ut videaris.

Laethé - 25. září 2008 08:10
Laethé

Je to celkem dobře napsané, čtivé... ALE... ale zmatené. Dlouhán v černém, muž v černém, kněz jednou označovaný jako plavovlasý mladík a jindy prostě jako kněz či vůdce semčky... ještě by to chtělo zapracovat na označování postav - takhle je jen škoda, že zmatený čtenář nevychutná nuance.

a ještě k formě - když už pracuješ s několika odlišnými prostory, je skutečnš nutné pracovat i s odlišnými časovými rovinami? a je-li to nutné (nic proti, já to také mám ráda), nebylo by vhodné s nimi (jak s prostorem tak s časem) pracovat strukturovaně?

dávám 4*, přeci jen je to na zdejší poměry nad průměrem.
Jsem anděl / co Tě dostal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubrikační gel / tak mi namaž perutě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

Morigan - 24. září 2008 16:28
Morigan

Hezké, velmi čtivé, dobře napsané. Navíc téma, které mě zajímá. Napsané náznakově, aby hodně musela pracovat fantazie, ale zároveň je to srozumitelné. Líbí se mi i konec.
Jediné, co mi trochu vadí, je tvé ztvárnění kata, ale to je můj problém a jsme přece ve fantasy...:-)

Dávám 4*
"Fool me once - shame on you, fool me twice - shame on me..."

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog