Já anděl (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Já anděl

Autor : Nailin   9. února 2008   Povídky
Starší věc... asi tři roky nebo více :) Buď se chci naučit vidět krásné, nebo jsem to psala, protože podle toho jsem i já krásná :D

Žiji staletí a neumírám. Žiji tisíciletí a nestárnu. Jediná vráska nezhyzdí mou tvář. Ale přesto, kdykoliv vidím sebe, sebe samotného, v zrcadle nebeské modři, kdykoliv tam vidím svou mladou a nezvrásněnou tvář, přijdu si tak moc ohyzdný, tak moc odporný.
Bůh mě obdařil nadlidskou krásou. Bůh mi dal auru. Auru světla, auru hvězd, auru měsíce. Nad mou hlavou visí střípek Slunce a žhne a září. Osvětluje mne a podle jiných mi přisuzuje ještě větší krásu, která prý zastavuje dech. Ale já to nevidím.
Vidím mraky, vidím lidi, vidím svět. Vidím krásu ve všem. Jen ne v sobě a v těch, jenž jsou nazýváni anděly. A přeci, ač já sám sobě přijdu ohyzdný, lidé, spatřivše mě ve snech, snaží se míti tvář hladkou jako já, pleť jemnou a nad hlavou auru alespoň světlých jiskřivých vlasů. Takoví nejsou tak krásní jako jiní. Čím více nám jsou podobni, tím ošklivější mi připadají. Ale i oni se časem stanou krásnými a já nevím proč. Nevím, co je takovými dělá. A nevím, co mne činí tak ohyzdným.

Hledím do hvězd, hledím do tisíců sluncí, která září vesmírem. Z nich mne prý Bůh stvořil. Jsem prý stejně krásný jako ta slunce zářící v temnotách. Ale já, na rozdíl od hvězd, mám duši. Mám duši. To je krásné.

Nebeská jezera modře se rozlévají na mracích a tiše plují s bělobou. Andělé čeří jejich hladiny lehkými kroky. Nejsou krásní. Jen skákají, jen mluví, jen hledí. Žijí věky, nepamatují si komu a jak pomohli. Nevzpomenou si na jedinou tvář, na jediný hlas. Já si ale jednu pamatuji. Jednu jedinou, malou, nevinnou, ztrápenou hladem a zimou. Umírající. Byla krásná ve svých strastech, ve své smrti. A pak ji Bůh za odměnu přetvořil. Dal jí střípek Slunce a ona zapomněla. I mne, i všechna svá trápení. Její krása zmizela, zhasla jako starodávná umírající hvězda.

Proč?

Když andělé pláčou, padají prý k zemi démanty. Nikdy jsem neviděl anděla plakat. Nikdy jsem neviděl anděla se smát. Nikdy jsem neviděl anděla křičet. Nikdy jsem neviděl anděla trpět. Nikdy jsem neviděl anděla umírat. Žádný anděl nikdy nic nepřekonal, nikdy nikam nedošel.
Ale lidé. Žijí tak krátce. Zrodí se a posléze umírají. Stále krásní. Nejdříve svou nevinností, později svými vzpomínkami. Jejich vrásky, mapy jejich života, vlní se jim tváří a někteří tvrdí, že ji ničí, ale je to naopak. Vše, čím lidé prošli, vše, co zažili. Radosti, strasti, zrození a smrti, nemoci a uzdravení… to vše mají ve tváři a v duši. S tím vším umírají. A jsou krásní. Jsou krásní právě tím, co všechno zažili, co všechno nosí ve svém srdci.
Já nemám srdce. Mám jenom duši. Čistý papír. Ale nemám srdce. Pero, které by mohlo napsat slova na mou duši. Nic neprožívám. Vše jde daleko kolem mne. Nevnímám.
Ale lidé. Čím vnímavější jsou, tím více sice trpí, ale také jsou krásnější. Nádhernější. Víc než hvězdy, víc než slunce v temnotách, víc než andělé s aurou od Boha.

Prosím… chci psát.

A náhle cítím, že Bůh slyšel… Dal mi největší dar. V tuto chvíli pochopení mě obdaroval skutečnou krásou. Vzal mou ruku a do ní vložil pero. Pero, které teď popíše mou duši a až dopíše, zemře spolu se mnou.
Vrásky zbrázdily mou jemnou a hladkou tvář, má postava se shrbila a má aura pohasla. Přesto se nyní cítím být krásným. Jako byla jediná tvář v mých vzpomínkách.

K zemi padají démanty.

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Já anděl?
Agarina (5.00*), akrim, Anarion, apophis, Furion, Joh-ny, Kaena, Kern, LadyShade, LinAris, Linda, maja, Sakutzik

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Laethé - 10. srpna 2008 21:05
Laethé

Tato povídka byla nominována do Aragornského sborníku, http://www.aragorn.cz/diskuze/aragornsky-sbornik.
Jsem anděl / co Tě dostal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubrikační gel / tak mi namaž perutě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

Sakutzik - 4. srpna 2008 12:59
Sakutzik

Tak toto je velice povedené dílko... přečet sem ho jedním dechem... fakt nádherné... nezaslouží nic jiného než plný počet...
"Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl!"

Joh-ny - 7. června 2008 23:25
Joh-ny

mám chuť se rozbrečet, to snad hovoří za vše. Podotýkám že se považuju spíš za necitlivýho surovce bez smyslu pro romantiku. Ale z tohohle se mi fakt chce brečet.
We're all pathetic and creepy and can't get girls-- that's why we fight robots

Gran - 5. června 2008 11:13
Gran

Tohle se mi moc líbilo. Je fajn, že je to tak krátké - to ostatně způsobilo, že jsem si to tedy přečetl =P A rozhodně toho nelituji - je to psáno sice jednoduše, ale hezky, a z pointy mi na konci textu přejel takový ten lehoučký mráz, jestli chápete, co myslím .)
Dal bych nejspíš plnou sérii hvězd, mít to ve zvyku =)
NIN: https://www.youtube.com/watch?v=EyKNUj-AjgA

LadyShade - 24. dubna 2008 17:59
LadyShade

Moc pěkné :) ***** ;)
Život je kurva a Smrt dá všem.

Chlodva - 28. března 2008 07:34
Chlodva

Jediné, co mě trochu zaskočilo, byl poslední - no dobře, vlastně předposlední odstavec, prostě ten, co začíná "A náhle cítím..." Předtím se to pohybuje v rovině úvah a tak a najednou to takhle natvrdo přejde do děje... Je to takové nečekané.
Jinak k tomu kamuflování myšlenky, šlo by třeba tu úvahu nerozvádět prve tak dlouho, prostě říct, že je nešťastnej a ohavnej a že lidi jsou krásný, al neví proč, pak by požádal boha o to, aby mu to vysvětlil no a bůh by mu dal to srdce a pak by se to všechno pěkně vysvětlilo... hm... radši už toho nechám :D
Dvě věci mi porád nejdou z hlavy --- Tak především ty její oči, krásný dravý... --- A pak taky ten hřebík.

Gil - avardil - 16. února 2008 16:12
Gil - avardil

Nailin 16. února 2008 09:45

Přiznání, že jde o slohovku prakticky vše vysvětluje. Ano, známe nechápaé středoškolské kantory.. :)

Nailin - 16. února 2008 09:45
Nailin

Gil - avardil 15. února 2008 20:26
Popravdě... je to slohovka nenadaného studenta druháku :D
Jinak... máš pravdu, mohla jsem to více zaobalit a skrýt, ale psala jsem to "nahlas" - mluvila jsem a rovnou to zapisovala (prostě vnitřní monolog nahlas), čímž to možná vzniklo... a nebo taky tím, že je to prostě slohovka :)
Zapomenout co bude příště / a neváhat a znovu jít / ve stínu léta přes strniště / a bosé srdce nezradit

Gil - avardil - 15. února 2008 20:26
Gil - avardil

Když nikdo nemá, co vytknout, zůstává to zase na mě.
Gramatické chyby jsem na první pohled nezaznamenala, což je dobře. Pídit se po nic nebudu, je to zbytečné.
Co se týče samotné povídky - píšeš stylem líbivě jednoduchým a hlavně jasným. Možná, že tak moc jasným, až je to na škodu. Hlavní plus shledávám v tom, že tomu, co jsi chtěla říct (či se to tak aspoň jeví), porozumí každý. Druhá stránka věci už je, že jsi kvůli tomu byla nucena použít spíše nenáročné jazykové prostředky a způsob vyjadřování. Nedovolím si tvrdit, že je to chyba. Myšlenka je samozřejmě důležitá, ale z vlastních zkušeností vím, že není až tak důležitá, jak se na první pohled zdá. Vždycky záleží pouze na čtenářích (Vždyť už je v obyčejné základní matematické poučce "Osa úhlu úhel půlí" si člověk dokáže najít poselství, nebojím se říci, hluboké)
Proto si myslím - mohla jsi celou pointu mohem lépe a šikovněji zakamuflovat. Takhle je to na mě až moc přímočaré. Trochu mi to připomíná slohovku žáka..nadaného žáka..deváté třídy.
K samotné myšlence příběhu se příliš vyjadřovat nechci - to mi nepřísluší.
Celkově vzato připadá mi to malinko dětinské, nedá se ale popřít, že možná právě v tom spočívá ten slabý náznak kouzla, který jde zachytit

Cicero - 12. února 2008 17:02
Cicero

Moc pěkné dílo a zajímavé zamyšlení. Chyby jsem nezaznamenal, a řekl bych, že v něčem takovém ani být nemohou.
www.jawamania.info

kucik - 11. února 2008 15:12
kucik

Strasne hezke zamysleni. Moc prijemne se mi cetlo. Obcas ulitne drobna chybka, ale nic, nad cim bych se zastavil. Co jineho nez *****?
Básníci krve / básníci šílenství / básníci výsměchu / básníci beze slov.

lorddart - 11. února 2008 14:02
lorddart

demanty nici zemi...

Amthauer - 9. února 2008 15:54
Amthauer

Povídka i úvaha, krásně provedené. Smekám. *****
- What is a life devoid of strife?

Merredith - 9. února 2008 15:38
Merredith

Nemám co vytknout, přečetla jsem to jedním dechem. Krásné téma krásně zpracované:)
"V rozpacích ďábel stál a cítil jak vznešené je milosrdenství"

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog