Jak být špičkovým hráčem (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Jak být špičkovým hráčem

Autor : Katanga   26. října 2014   Úvahy
...a ne jen dobrým. Další úvahový článek o roleplay je tady a ráda bych vám v něm nastínila, co si představuji pod pojmem špičkový hráč a jak této mety dosáhnout.

Článek, který se zde chystám naservírovat, je trošku vyšší třída. Pokud jste v roleplay úplní začátečníci a plácáte se v základech, asi vám zatím k ničemu nebude (ale klidně si ho přečtěte, třeba se vám časem připomene). Protože ale na aragornu vidím spoustu pokročilých hráčů a občas šmíruji v cizích jeskyních, mám o zdejších hráčích docela dobrou představu. A jak my perfekcionisté říkáme, být dobrý prostě nestačí.

Dobrý hráč je ten, který si vytvoří uvěřitelnou a logickou postavu s klady i zápory, s nějakou historií, která ho dovedla k současnému chování. Na tom se asi shodneme. Dále je to hráč, který se nechá vtáhnout do vypravěčova příběhu, je jím pohlcen, kráčí jím, užívá si toho všeho, co mu jeho jeskynní bůh vymyslel... a to je přesně ten kámen úrazu, ze kterého je průměrný vypravěč nadšen a ze kterého dobrého vypravěče po jisté době začínají pobolívat zuby.

Většina hráčů totiž udělá přesně to, co od nich vypravěč čeká. Jdou tou nejjednodušší cestou. Vezou se na příběhu. Vypravěč by si mohl jejich reakce skoro psát sám, a to přesně tak, jak se mu to hodí do krámu a jak to dříve nastínil ve vlastním textu. On je to z pohledu vypravěče krásný pocit, ne že ne. Jistě jsme ho zažili všichni. Ze začátku každému tvůrci příběhu hladí ego, když vidí, jak mu všechno funguje. Ale když se nad tím hlouběji zamyslím – je tohle ještě vůbec hra? Hráči, kteří se jen vezou na příběhu, nejsou ani tak hráči, jako spíše jen diváci, kteří občas ujistí režiséra, že mu to klape. A tohle nejde. Vždyť my, hráči, jsme přece svobodné elementy s vlastními nápady a vlastní (zlo)vůlí!

Svým hráčům se snažím občas připomenout, že v mých hrách si mohou dělat co chtějí. Že se jejich postava může uprostřed důležitého sporu o osudu země klidně sebrat a jít se na opačný konec města opít do bezvědomí. Pokud si hráč dokáže jednání své postavy obhájit (pouhá pojistka, aby nedošlo k nesmyslným akcím a snahou sabotovat vypravěče), může si dělat, co se mu zlíbí. Mé hry nejsou cestou, kde se člověk musí držet mnou vytyčeného provázku, abych ho náhodou vzteky nesežrala zaživa, protože by mi mrvil příběh. Mé hry jsou hřištěm. Kam se postava rozběhne, tam se jí pokusím vyčarovat nějaké dobrodružství.
Jenže... oni se nerozbíhají. Oni hledají provázek a když ho nevidí, zastaví se a čekají, až jim ho ukážu. A to je ta chvíle, kdy nevím, zda složit hlavu do dlaní, nebo prolétnout stropem.

Roleplay je hra. A je to hra nejen pro hráče, ale i pro vypravěče. Skvělý vypravěč dá hráči možnosti. A skvělý hráč si nejen že některou z nich vybere, ale vymyslí i nějakou další, aplikuje ji, způsobí mi šok a donutí mě přestat setrvačně datlovat, co jsem si předem vymyslela. Donutí mne skutečně hrát. Ten šok mě prostě baví. A to oboustranně. Stejně jako se tetelím, když vyvedu jako hráč vypravěče z rovnováhy, tak mám radost, když jsou hráči v mé hře iniciativní a překvapí mě. Udělají něco, co bych nečekala. Něco, s čím jsem nepočítala. Něco, co hru neskutečně oživí. Nutí mě přemýšlet, jak s nastalou situací naložit.
A o tom to hraní je. O rovnováze mezi akcemi vypravěče a akcemi hráče. Je důležité, aby to mezi nimi dobře fungovalo. Hráči by se neměli bát projevit vlastní nápad; vypravěč by se měl oprostit od myšlenky, že je příběh jen jeho. Příběh v jeskyni je společnou věcí, kterou budují hráči i vypravěč stejnou měrou.

Není tomu tak dávno, co jsem jednomu svému vypravěči způsobila šok. Rozhodla jsem se za svou postavu jednomu důležitému workoholickému CP pořídit koťátko. Netušila jsem, že poté, co se můj vypravěč vydýchá z šoku, určí koťátku v příběhu tak důležitou roli, že by byl bez koťátka zmařen nejeden život. Jeden by nevěřil, co dokáže jedno neplánované a zákeřně podané koťátko, že?

Žel onen rovnovážný stav není nejsnazší vychytat. Může se stát, že hráč neodhadne míru mezi budováním příběhu a jeho anarchistickým ničením. Stejně tak se může vypravěč tolik bát vpustit do svého světa takovou míru hráčského elementu, že se z něj buď stane nemilosrdný diktátor, nebo naopak rezignovaná troska, která nechá na hráčích úplně všechno. Chce to prostě hrát, hrát a hrát, občas si o hře neherně popovídat, nechat se obrušovat zkušenostmi, skvělými tahy i chybami, dokud člověk tu svou herní rovnováhu nenajde.

Chtěla bych vám poděkovat za čas, který jste strávili čtením tohoto článku. Poslední dobou se snažím nahlížet na roleplay možná trochu vědecky a myslím, že to přináší své ovoce. Proto své poznatky šířím dál.
Za ta léta, co hraji, jsem si našla už několik hráčů, které považuji za své dvorní. Své chyby se průběžně snažíme vymítat a dovolím si tvrdit, že se nám to daří. Učíme se od sebe. A i to je důležitá část her na hrdiny.

Další články v kategorii Úvahy:

Kdo hodnotil článek Jak být špičkovým hráčem?
Beluga (3.00*), Daenerys (5.00*), Mumie z Týmu (5.00*), Plž (5.00*), Šimon.Brugezsi (5.00*), Torq (5.00*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Duandani - 27. listopadu 2016 18:58
Duandani

Po velmi dlouhé době jsem se začal poflakovat po stránkách Aragornu a přemýšlel, zda se někam zapojit nebo jen proplouvat.

Tento článek mě sice při mém rozhodování neposunul ani jedním směrem, ale nakopl mě reagovat.

Už jen jeho název mě zarazil. Osobně by mě zajímala ona "definice" špičkového hráče "her na hrdiny". Mi se vždy zdálo že právě tyto hry jsou tak báječné a specifické, protože nemají žádné kostrbaté mantinely a jen špatně se škatulkují.

S většinou zmíněných věcí v článku bych souhlasil a pravděpodobně nejvíce bych vypíchl onu komunikaci mezi lidmi, kteří spolu hrají.

Hra na hrdiny je přece o zábavě a o tom si hru užít. Pokud jdete s přáteli ven a chcete se bavit, také se nejprve domluvíte co budete dělat (popřípadně to necháte jen tak plynout protože vám to vyhovuje).

Bereme hráče, jako Hráče a PJ nebo se PJ jako hráč nepočítá? Podle článku to vypadá že se do této skupiny řadí oba. Já bych svou uvahu přirovnal k filmům.

Špičkový PJ je tedy ten který dokáže naservírovat perfektní příběh a zábavu svým Hráčům. Je to scénarista/spisovatel/režisér, který upoutá své publikum a dokáže jim servírovat zábavu znovu a znovu. Osobně si myslím že je jedno zda se jedná o publikum které se nechá vodit provázkem, či potřebuje mít volný a promyšlený svět.

A špičkový hráč? Jistě potřebuje mít trochu citu a tolerance, nekazit hru ostatním, bavit se a umět také bavit ostatní.
Ale upřímně? Je to jako hledat špičkového Diváka. Řekl bych že pro každého jsou špičkoví diváci ti, se kterýma se u toho "dívání" budu bavit. Většinou to jsou přátelé, nebo lidé kteří si vytvoří nějaký vztah.

P.S. Abych se nedostal do nějakých potíží velíce si cením všech kteří jsou ochotni o věcech diskutovat, přemýšlet a psát a tohoto článku si cením a chválím ho +1
Pán Jeskyně má vždy poslední slovo! Kdo to řekl? No přece já váš PJ ;)

Torq - 4. ledna 2015 20:54
Torq

Katanga 4. ledna 2015 08:29
Však svět nekončí za rok ani za dva a věřím, že RP hrát snad nepřestanu nikdy. Chápu tvoje rozhodnutí redukovat počet rozehraných her a naprosto ti rozumím. Budu tedy do budoucna i nadále otevřený této myšlence, za předpokladu, že jsi vzpomeneš.. (což chápu, že je občas velice náročné, obzvláště pak po delší době :))
Hrdinou se stává ten, jenž má odvahu čelit překážkám, přesahujíc schopnosti jeho samotného!

Katanga - 4. ledna 2015 08:29
Katanga

Torq 1. ledna 2015 19:58
Já vlastně články taky nikam napíšu, ale zrovna téma roleplayingu mě natolik zajímá a některé jevy žerou, že o tom sem tam něco napíšu. Zrovna mám připravený ve frontě článek o tom, jakou roli hraje pohlaví postavy.

Takže se mi líbí, že se jeden nepsavec a jeden nečtivec takhle hezky sešli. :)

V podstatě každá hra člověka něco naučí a každému v rpg vyhovuje něco trochu jiného, což se mi na hrách tak líbí. Záleží, jací lidi se sejdou, jestli chtějí hrát něco propracovaného nebo jen nějakou spontánní akční hru... a mnoho dalších aspektů.

To, že bys chtěl se mnou nabírat zkušenosti mě velmi těší; žel momentálně neplánuji žádné nové jeskyně (spíše naopak budu redukovat), takže prozatím zůstane jen u těch článků. ;)

Torq - 1. ledna 2015 19:58
Torq

Články většinou nečtu (nutno podotknout, že ne jenom tady na aragornu, ale podstatě všude :D), nicméně od tebe už je to druhý, co jsem si přečetl. Nemám potucha proč tomu tak je, tedy vlastně možná pro to, že tvoje jméno je první co vidím, když se přihlásím :D Nicméně opět musím souhlasit, neboť při hraní pociťuji podobné emoce, ať už v roli hráče či průvodce hrou.

Před devíti lety, kdy jsem si poprvé uvědomil, že to co hraji venku s kamarády od úsvitu do soumraku, za pomocí dřevěných imitací takzvaných 'zbraní', jak jsme tomu tehdy říkali, ačkoliv se jednalo pouze o nahrubo opracované větve stromů různých délek, uplynulo již spoustu zim a spoustu let. Za tu dobu jsme společně vytvořili soustu herních světů a nespočet herních postav, z nichž každá měla svojí osobitou příběhovou linii. Musím však říct, že i po tolika odehraných hrách, jsem ani zdaleka nenahlédl do všech tajemstvích RP a rozhodně věřím, že ani do všech nikdy nenahlédnu, neboť se vždy objeví něco nového, když už netuším, co by se dalo ještě zlepšit.

V zájmu tedy zkušenosti, neboť ty jsou mi na celém RP nejcennější, byl bych tedy rád, kdybych si mohl zahrát si v jeskyni, 'jež bude pod tvým vedením' ;)
Hrdinou se stává ten, jenž má odvahu čelit překážkám, přesahujíc schopnosti jeho samotného!

Katanga - 29. října 2014 18:01
Katanga

Fenda:

To, že mám kolem sebe několik hráčů, kterým dávám přednost, neznamená, že jsem novým tvářím uzavřená. Možná to tak trochu z článku působí, ale já prostě ráda píšu s určitou nadsázkou, která snadněji upozorní na pitvaný problém. ;)
Pokud zrovna nezakládám soukromou hru, jsem otevřená v podstatě jakýmkoli hráčům - však díky tomu jsem si tady našla takové množství lidí, kterým mohu důvěřovat, že hru se mnou zvládnou. Těch lidí je - nechce se mi to počítat, takže to číslo jen plácnu - asi osm. Nehraji se všemi najednou, různě se mísíme. Takže to rozhodně není uzavřená skupinka tří lidí, kteří mezi sebe nikoho nepustí. ;)

Ale rozumím. Máš prostě obavu, že časem budu hráče znát tak dobře, že zvládnu předvídat jejich reakce a spadne to do podobné rutiny, jakou jsem v článku vyhrožovala. Zatím se mi tohle ještě nikdy nestalo. Vážně ne. Roleplay se věnuji 8 let a někteří z hráčů se mnou hrají více než polovinu té doby a opravdu se mi ještě nestalo, že bychom se vzájemnou znalostí nudili. Vyvíjíme se, zvládáme se poučit z předchozích chyb a aplikovat nabyté zkušenosti. A tím se i naše hra proměňuje. Zrovna nedávno se mi stalo, že mi jeden z mých dvorních hráčů vyrazil dech. Vážně jsem na monitor zírala s otevřenými ústy, pročítala si jeho text dokola a dokola a kvílela: "Jejš, co já s tímhle budu dělat?" Byl to skvělý pocit. :P

Spíše mám pocit, že čím více některé hráče znám, tím zajímavější jsou naše hry. Můžeme se více pustit do experimentů, do něčeho, co bychom s hráči, které neznáme, asi nikdy nezkoušeli. Vím, kdo má zhruba rád jaké téma, kdo mi co uhraje, u koho se nemusím bát, že mě u sdíleného vyprávění vyšachuje nebo koho naopak budu muset táhnout. Vím, koho nepohorší brutální scény, vím, koho neunudí neakční luštění záhad. A tohle know-how mě baví. :)

Plž - 29. října 2014 17:52
Plž

Fenda:
1. asi není důvod k nějakému vykání. Nejsem nikdo podstatný nemám patent na rozum a píši jen své názory.

A co se týče hraní.
Naživo hraji se svoji družinou v podobném složení více než 10 let (s jedním hráčem už více než 15) a zatím se mnou pořád hrají a nevypadá to, že by se v dohledné době měla družina rozpadnout.

U dlouhodobých her je důležité aby hráči věděli, že můžou cokoliv. Tedy najednou si řeknou, že jim riziko nestojí za to a z připraveného dobrodružství prostě utečou a já jako PJ to přijmu. Stejně tak je důležité aby vše co udělají mělo nějakou reakci. Aby věděli že vše co dělají a vymýšlí má smysl, že oni jsou ti co tvoří svůj příběh, a že je PJ nevede jen za ruku. A ano v mnoha případech dokáži odhadnout co asi zvolí, ale rozhodně ne vždy.

U krátkodobých her je to trošku jiné protože není celý svět, ale jen střípek, a jen ta jedna zápletka. Všichni už tím, že chtějí hrát vlastně akceptují, že tuhle věc půjdou řešit ale jak ji vyřeší je plně na nich.

Tenhle "vyšší" způsob hry už vlastně začíná u tvorby celého dobrodružství. Základ je, že vymyslíš co se stalo před začátkem dobrodružství a proč se to stalo a potom "jen" charaktery hlavních aktérů. Ale tím skončíš a do tohohle pustíš hráče. Je potom plně na nich v jakém pořadí hlavní aktéry potkávají či jim kazí plány, a ty jako PJ nesmíš chtít aby to nějak dopadlo, výsledek je vlastně nepodstatný. Ty se musíš vžít do jednotlivých aktérů příběhu a přemýšlet co by na tuhle situaci udělali oni s informacemi které mají. Tím se stane, že každá akce družiny mění plány a tím děj celého příběhu.

Plž

Fenda - 29. října 2014 17:30
Fenda

To je mi úplně jedno, kdo odpoví, takže to bylo klidně i na Vás …

Chápu. Mně šlo spíše o to, zda už po čase předem tak nějak nepředpokládá reakci daného hráče a už více méně ten příběh na onu pravděpodobnou reakci nakonec nepřipravuje. Takže by vlastně zase „upadala“ do hlazení si ega jako PJ.

Spíše tím chci naznačit, jestli není ve finále stálá neměnící se skupinka kontraproduktivní, protože se vytrácí ono „překvapení“, které by mělo hru „obohacovat“ nebo jak to nazvat.

Nechci, aby to vyznělo nějak … no prostě jakkoli vyznělo. Jen by mě to docela zajímalo

Plž - 29. října 2014 14:10
Plž

Fenda:
Dovolím si ti odpovědět i když asi na mě ona otázka kladena nebyla.

To není o tom překvapit a vyšokovat, ale mít tu možnost, ze stany PJe, a jako hráč ji umět použít. A zase naopak, když už hráč s něčím přijde tak to jen tak nezahodit, ale zapracovat to jako PJ do příběhu a ukázat hráčům, že vše co vymyslí má smysla tím je podpořit ve vymýšlení.

Například jsem při jedné hře dal pro zpestření mocnou přikovanou upírku, kterou přikovali proto, že ji nikdo nedokázal zabít. Byla tam je pro zpestření hry. Neměla žádný dějový prvek. Ale jeden hráč ji pustil a rázem se z nicotného prvku pro zpestření hry stala zápletka pro asi dva roky hraní.

Plž

Fenda - 28. října 2014 22:54
Fenda

Mám dotaz. Když hrajete převážně (tedy to alespoň předpokládám, když se od sebe tak učíte atd.) s tou Vaší dvorní svitou, nestávají se poté tedy reakce oněch hráčů poněkud předvídatelné? Myslím tím, jestli Vás jako vypravěče po nějakém čase opravdu dokážou vyvést z rovnováhy a neříkáte si spíše, že něco takové se od toho či onoho dalo čekat. Prostě jestli se pak ona rovnováha, o které výše píšete, nakonec plíživě nevytratí, či spíše neotupí?

Plž - 26. října 2014 20:06
Plž

Tohohle článku jsem si všiml už jen při prolézání profilů když se objevil jako "Dosud neschválený". Podle jména jsem byl hodně zvědav co se za ním skrývá. Po přečtení úvodu jsem znejistěl ale když jsem se prokousal začátkem tak musím říct, že souhlasím od A až do Z.

Nejvíce se ve své zatím jediné hře těším na hráčky, které se nebojí si dělat téměř co chtějí, a které mě každým příspěvkem překvapují.

Plž

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog