Jilm – otec Aragornu (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Jilm – otec Aragornu

Autor : Nefrete   27. listopadu 2010   Rozhovory
Rozhovor s jilmem

Zdravím tě, jilme.
Ještě jednou dík za tvé svolení k rozhovoru i čas, který ses rozhodl této zpovědi obětovat.
V podstatě tě vůbec neznám, jen vím, že někdo tvého virtuálního jména jest a že má cosi hodně společného s Aragornem - přesněji: jsi stvořitel sám. Už dlouho se však nijak výrazně neprojevuješ; občas zahlédnu tvůj příspěvek v diskusi, ale to je asi tak celé tvé současné viditelné působení na Aragornu, jinak jen vše tiše zpovzdálí sleduješ.
Proto se první téma našeho společného rozhovoru přímo vtírá, aby bylo nastoleno a řádně rozebráno. Pověz nám něco o sobě, svém životě, svých představách a hodnotách, prostě o všem, co tě napadne.:)


Ahoj,
chci nejprve poděkovat za Tvou aktivitu, seriál rozhovorů s Aragornskými je skvělý nápad a je mi ctí jej začínat.
Aragorn letos tiše oslavil osmý rok své existence a hrozně mě baví sledovat, jak se za tu dobu změnil - vizuálně, technicky, ale především lidským složením naší malé komunity. I pro mě se hodně změnilo - když jsme začínali, nebylo mi ani patnáct, teď se naopak pomalu posouvám mezi ty starší tady.

Trošku bych Tě ale poopravil - za stvořitele Aragorna bych se neoznačoval. Neprogramuji, a že náš web vůbec vznikl, je zásluha dvou lidí: Tvůrce a svasty, kteří jej byli ochotni více či méně podle mých představ vytvořit. Na dnešním Aragornu se už bohužel vůbec nevyskytují, ale určitě by si zasloužili místo v seznamu zasloužilých jmen. Jak Aragorn vypadá nyní a jak jej nejspíše většina lidí objevila poprvé, pak padá zcela na hlavu Edwina a apophise, kteří se od návrhu po realizaci postarali o vše.
Má role na Aragornu se za těch 8 let hodně proměnila. Počáteční roky jsem se staral o veškerou správu, organizaci, budování komunity.
Prvním přelomem byl příchod Edwina, který měl oproti předchozím programátorům větší zájem o život na serveru. To období je také spojeno s růstem komunity, který přinesl potřebu delegovat některé činnosti, které jsem dosud vykonával sám, na nové adminy.
Záhy poté přišel druhý předěl - můj i Edwinův nástup na vejšku. Ten se zejména u mě projevil velký poklesem aktivity tady. Aragorn dobře šlapal, já měl dost práce s ekonomií, právem, novými kamarády, prací... Protože jsem tou dobou tady už vůbec nehrál, s radostí jsem rostoucí a přátelskou komunitu zanechal svému životu. Mou představou bylo, že si z pozice držitele domény uchovám možnost ovlivňovat, co kdo s Aragornem dělá, ale naplňovat ji budu jen zcela výjimečně.
Třetí mezník - loňský odchod Edwina, který stále vnímám trochu hořce - mě proto zastihl nepříliš připraveného se pod nátlakem opět zapojit poměrně klíčovým rozhodnutím, navíc ze zahraničí. Nějakým způsobem byl problém vyřešen, "manažerské" uspořádání však zůstává nevyřešeným problémem. Denní chod serveru je zajištěn dobře, ale postrádám jakési "strategické" plánování kam dál. A mám dojem, že Aragorn začíná ztrácet dech. Po stránce technické a grafické, ale i komunitní. Samozřejmě tu je stále spousta lidí jako Ty, ochotných věnovat svůj čas nějakým společným aktivitám. Můj obecný pocit ale je, že jedeme samospádem. Má tu někdo vizi, čím Aragorn bude za jeden, dva, pět let? Pochybuji.
Ovšem já s tím osobně nyní nejsem schopen ani ochoten nic dělat, takže tohle je jen takové prázdné povzdychnutí.

Mohu tě tedy označit za ideového stvořitele Aragornu? Samozřejmě jsem nijak nechtěla upřít medvědí podíl architektům a stavitelům, bez nichž by mnohé naše představy a nápady zůstaly jen myšlenkou a nikoli žitou skutečností.

K vašemu virtuálnímu „dítku“ se možná vrátíme ještě později, pokud se nám dostane prostoru, teď mě však víc zajímáš ty.:) Pověz nám pro začátek, jaké je tvé „civilní“ jméno, před kolika lety jsi spatřil světlo světa a v jaké části naší země (nebo snad světa?) se momentálně nacházíš.


Je mi 23, stále se držím role studenta a, jako téměř celý život, bydlím v Praze. Mé občanské jméno je David Antoš. Mimochodem přezdívka jilm vznikla velmi nudně. Když jsem se kdysi dávno poprvé někde na internetu registroval, byly všechny variace na mé křestní jméno pochopitelně obsazené. Zkusil jsem proto první slovo, které mě napadlo, a už u něj zůstal. Po letech jsem pak ale zjistil, že podle keltského horoskopu jsem narozen ve znamení jilma! Narozeniny mám sice 6 dní před začátkem období určeného pro toto znamení, ale podle Keltů je určující den řádného porodu, přičemž já se narodil o těch pár dní předčasně. Jsem velmi nevěřící, ale takové náhody mě baví. Navíc část mé rodiny pochází z Jilemnice. Jestli někdy budu mít zahradu, určitě si nějakého jilma zasadím.

Geneze tvého nicku je, zdá se, kapitola sama o sobě a jistě bychom nad ní mohli ztratit nejedno slovo. A tvůj avatar – proč jsi zvolil právě takový?

Zmiňoval jsi se, že studuješ: jakou školu? Je pro tebe studium spíše prostředkem k lepší (dobře finančně zajištěné) budoucnosti či „koníček“, kterému ses chtěl věnovat již delší dobu? Nebo by se snad dalo uvažovat o obou případech naráz?


Mám hotového magistra z ekonomie a snažím se dokončit práva. Což je taková neromanticky znějící kombinace a obvykle mi málokdo věří, že mě nějaká zajištěná budoucnost ani nenapadla. Ostatně dlouho jsem přemýšlel o psychologii, posléze politologii a sociologii. Ekonomie se mi ale ze sociálních věd zdála být jediná dostatečně "vědecká" či exaktní, což si ostatně myslím pořád. A právo byl takový doplněk, protože je dnes v módě si takhle nahrazovat nedostatečnou náročnost většiny vysokých škol. Ale především - v prváku má představa o náplni a náročnosti studia byla velmi matná, takže začít dvě školy a jednu případně opustit bylo strategické rozhodnutí. :-)
A pokud jde o ty finanční výhledy - pomalu se blíží chvíle, kdy bych měl z kategorie student přejít do kategorie kancelářská krysa, zatím se tomu ale snažím ubránit. Sám jsem zvědavej, kde budu za rok touhle dobou. Ale jistě jsou i nepříjemnější starosti. :-)

Avatar je prostě jen výřez fotky jilmového dřeva.

Působíš jako pilný student; mnozí se v tvém věku stále ještě potýkají s bakalářem a ty už se můžeš pyšnit magisterským titulem. Rodičům jistě děláš radost, že?:)

Říká se, že kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Kolikrát jím jsi ty? A jakými dalšími dovednostmi a schopnostmi by ses mohl pochlubit?

Ani ne, jsem z lékařské rodiny, takže očekávání byla trochu jiná. :-) Po roce v Británii mluvím, myslím, celkem slušně anglicky, vedle toho mám zoufalou francouzštinu a snažím se začít se španělštinou. Jiné dovednosti... umím střihat ušima.

Vážně? Stříhat ušima? Také jsem to kdysi jako dítě chtěla umět; zkoušela jsem to, ale nepodařil se mi ani drobný záškub. Jak to jen děláš? Musí na to mít člověk nějaké zvláštní tělesné predispozice?;)

Nikdy jsi nepomyslel na to, že bys následoval své(ho) rodiče?
Pověz mi něco o svém ročním pobytu na Ostrovech - bylo to v rámci vysokoškolského programu Erasmus?


Talent od přírody a silné svaly na hlavě!
O medicíně jsem moc nepřemýšlel. Snad až letos si říkám, že být doktorem asi může být větší zábava než celé dny sedět v kanceláři a malovat powerpointové prezentace. :-) Do Anglie jsem jel přímo na magistra. A protože je tam zvykem magistr jednoletý, ještě jsem tím rok ušetřil.

Chtěl by ses do Anglie ještě někdy (na delší čas) vrátit nebo tam dokonce zůstat natrvalo? [Případně v jiné zemi?] Považuješ se spíše za „patriota“, kterému je nejlépe v mateřské vlasti, či pro tebe hranice nic neznamenají a byl bys schopný žít v podstatě kdekoli?

Docela jo. Vlastně je možné, že už příští rok bych zase někam jel. Patriot, myslím, jsem, týden po návratu jsem si prošel klasickou pražskou turistickou trasu a dojímal se na každé vyhlídce. :-) Ale cizí prostředí je výzva. Člověk narazí na nové podněty i v úplně běžný den prostě jen proto, že je někde, kde nežil 20 let. Myslím, že ještě mám tak deset let, abych dělal, cokoliv mě napadne, takže jestli budu mít příležitost jít na nějaké zajímavé místo, určitě ji využiju. Natrvalo bych ale asi nikde nezůstal, ty rozdíly jsou přeci jen nemalé a nevím, jestli se dají úplně smazat. Ale kdo ví, člověk se mění.
Každopádně mám osobně rád pestrost, které v Česku zatím není mnoho. Pořád se ještě v autobuse radostí usmívám na každého, kdo vypadá nějak jinak. V 90ti procentech to jsou Vietnamci a oplácí mi zmatkem v očích - "proč čumí". :-)

Tou pestrostí máš na mysli kulturní rozmanitost?

Zmiňoval jsi se - v trochu jiném kontextu - o "běžném dni". Jak rámcově vypadá ten tvůj? Jsi spíš ranní ptáče nebo večerní sova? Je každý tvůj nový den stejný jako ten předešlý, nebo vždy přináší něco zcela nového?:)


Po všech stránkách - jak lidé vypadají, co si myslí. Samozřejmě pak spolu také častěji nesouhlasí, ale myslím, že nesouhlasit je zajímavější než souhlasit. Kdyby se všichni na všem shodli, o čem by si pak povídali?

Jsem určitě noční sova, před půlnocí jsem šel letos spát tak dvakrát. Rád bych to změnil, ale stačí jednou zůstat na nějaké akci do pozdních hodin a celý týden je rozhozený. Také mám dost rozvolněný rozvrh, protože do školy chodím málo, což mi asi moc nevyhovuje.

Pověz mi něco o svých zájmech: jak nejčastěji trávíš svůj volný čas?

Nejčastěji... jak kdy, dneska (*) jsem se třeba šel podívat na demonstraci a na Národní třídu. :-) Rád zajdu do hospody, sleduju seriály (víc než bych měl), čtu si (méně než bych chtěl). Nejvíc mě baví si prostě jen povídat s lidmi a poznávat nové.
Poslední dva měsíce teď chodím pravidelně hrát poker s partou kamarádů. Se smíšeným úspěchem - jsem v celkem dobrém plusu, ale jestli se tím mám živit, si ještě budu muset promyslet. :-) Jo a taky jsem v Anglii trochu začal s veslováním, tak se tomu teď snažím věnovat. Bohužel sezóna na Vltavě začne až někdy v březnu, takže teď pouze na stroji. A někdy bych měl taky studovat, což je po objevení Národní technické knihovny téměř radost.

Co to bylo za demonstraci? Chodíš často na takové (a podobné) akce?

Vezmu to postupně. Psal jsi, že se díváš hodně na seriály: jaký(é) v současné době sleduješ? Který z těch, co už jsi viděl, vede u tebe na prvním místě? Dáváš přednost seriálům před filmy, nebo je to u tebe vyvážené; případně: jaké filmy máš nejraději?
A nyní ještě ke knihám: vzpomeneš si na dílo, které tě v poslední (i dlouhé) době zaujalo/uchvátilo/očarovalo? Když už jdeš do knihovny či knihkupectví (a neohlížíš se zrovna po knize do školy, případně jiném studijním materiálu), do které sekce zamíříš nejdříve? Vybavíš si díla, která tě významným způsobem zasáhla, utvářela tvé uvažování a pohled na život a svět či ti jinak nedala zapomenout?


Proti nové koalici na pražské radnici. Mám rád davy křičících lidí, takže občas na podobné akce chodím. Ta dnešní byla ovšem trochu ospalá.
Seriály - zrovna mě hrozně baví The Wire o drogových ganzích v Baltimoru. Z těch starších bych doporučil britský mix Friends a HIMYM - Coupling a Riget (Království) od Larse von Triera. A určitě Californication! Filmy samozřejmě také sleduju, ale seriály fungují při prokrastinaci lépe, jsou kratší. :-) Mám rád, když mě film něčím překvapí, třeba téměř cokoliv od Davida Lynche, Faunův labyrint, Čistá duše, Memento...
Z knížek se mi velmi líbilo Infidel od Ayaan Hirsi Ali - somálské imigrantky v Holandsku, která se stala poslankyní, zřekla se svého náboženství a nyní je jeho nejradikálnějším kritikem. Zejména první část popisující život před emigrací je strašně dobře napsaný příběh, druhá část - víceméně obhajující její politické názory - je trochu slabší. Také jsem konečně přečetl The Selfish Gene od Richarda Dawkinse, to by skoro měla být povinná četba.
Beletrii čtu bohužel málo, mám na poličce připravenou Hlavu XXII. Největší zážitek jsem měl u Sto roků samoty. Ani ale nevím, jestli jsem ji měl číst, pořád mě z ní přepadají depresivní nálady. :-) Velmi mě na gymplu ovlivnilo Mezi chaosem a řádem - nijak známá či významná populárně-vědecká knížka o teorii chaosu a samoorganizaci, tehdy to pro mě ale byl velký objev. A ještě třetí tip - To nemyslíte vážně, pane Feynmane! - historky ze života tohoto fyzika-nobelisty. Z fantasy klasicky Tolkien, Pratchett, Feist, Asprin. V knihkupectví se můžu hrabat celkem v kterékoliv části, každá knížka se mi líbí.

A co třeba noviny nebo časopisy? Dáváš přednost tištěné formě, nebo se k informacím dostáváš výhradně prostředním internetu? Pokud ano: jaké stránky si prohlížíš nejčastěji (kromě Aragornu)?:)

Chodí nám domů Lidovky a Respekt, tak to oboje občas prolistuju, ale jinak čtu všechno online. Odebírám spoustu blogů pomocí Google Readeru. Aktuálně nejvtipnější - Girl in Czechland. Na liště mám také (nepřekvapivě) Facebook, Twitter, Bomba.cz, iDnes, Aktuálně, Gmail, Slevoman, Intrade.com a nově Last.fm.

Kolik máš aktuálně na Facebooku přátel? Patříš mezi ty, kteří na FB "visí" od rána až do večera, nebo spíš jen tu a tam nakoukneš?

Na Facebooku spíše visím než nakukuju, byl jsem mezi prvními českými uživateli a stále jsem velký fanoušek. :-) Virtuálních kamarádů mám asi 600, ale počet lidí, se kterými reálně pravidelně komunikuji, bude spíše okolo Dunbarova čísla. Velkou část tvoří různí cizinci, které jsem někde potkal, nyní žijí v úplně jiné části světa a nejsme víceméně v žádném kontaktu. Kdybychom ale na sebe zase někdy někde narazili, rád bych věděl, kde jsou a jak se jim můžu ozvat.

Vraťme se kousek zpět. Zmínil jsi se, že hraješ s partou kamarádů poker: protočíte za večer hodně peněz?;)
Věnuješ se ještě jiným hrám - karetním, deskovým, počítačovým?


Jak se to vezme, pro mě to teď třeba velké peníze jsou. :-) Hrajeme s dokupováním žetonů, základní vklad je stovka, když někdo nahromadí přes dvě stě, musí část žetonů odprodat. Z těch pár večerů mám zatím rozpětí od -250 do +400, a v celkovém pořadí jsme od +600 po -700. Je to ovšem už pár desítek hracích hodin.
Hrával jsem jako dítě šachy, i turnaje. Z gymplu mám nahrány snad tisíce hodin mariáše a každou zimu na horách Bang. Klasické počítačové moc nehraju, na prokrastinaci stačí flashovky (Kdice). Ale zahraju si občas nějakou starší strategii, Civilizaci a Age of Empires, nebo dokonce Transport Tycoon.

Pověz mi trochu víc o tom veslování: je hodně náročné (jak fyzicky, tak finančně)? Jak jsi se k němu vůbec dostal? Napadlo mě už začít s kdejakým sportem, ale takový mi ještě na mysl nepřišel.:) Provozuješ (či jsi provozoval) i jiné (nepříliš běžné) sportovní aktivity?

Jsou levnější i dražší sporty, lodě stojí strašně peněz, poplatek v klubu tomu odpovídá. Fyzicky to je skvělý sport, zapojuje téměř všechny části těla. Ale je také velmi přístupný pro rekreační nováčky, takže když si plánuju občas na jaře jen tak vyjet, nemusím hned vypadat jako Ondřej Synek. :-)
Veslování k britským univerzitám patří, to jsem nemohl nevyzkoušet. Navíc jsme to měli od koleje zadarmo, včetně trenéra. Bohužel po půl roce jsem toho musel nechat - jezdí se tam téměř výhradně osmiveslice a neměl jsem čas s ostatními tak pravidelně chodit. Takže vlastně začínám úplně odznova.
Všechny sporty jsem dělal a dělám pouze rekreačně, nic zajímavého - badminton, squash, lyže, kolo... Mít na to peníze, chodil bych lézt na stěnu, byl jsem párkrát a hrozně mě to bavilo.

U lezení se člověk skvěle uvolní a odpočine si, perfektní (bohužel jen dočasný) lék na těžkou hlavu - nemám pravdu? Pokud se navíc chytneš dobré party, nemusíš utratit majlant, aby ses tomu mohl intenzivně věnovat.:)

A teď zase z trochu jiného soudku: co pro tebe znamená hudba a jaké dáváš přednost? Chodíš na koncerty či do divadla? Pokud ano: na jakém živém vystoupení či hře jsi byl naposledy?


Hudbu poslouchám hodně, obvykle na pozadí. Co mám Spotify, tak jsem za ni dokonce začal platit, pořád to je divný pocit. :-) Vkus ovšem moc vytříbený nemám, poslouchám čas od času cokoliv od metalu přes folk po klasiku. Nejčastěji ale nějaké techno - makinu, minimal, jumpstyle, poslední dobou také dubstep a electroswing. Čím rytmičtější a jednodušší, tím lépe - výborně se u toho i učí! A když už ne přímo techno, tak nějaký disco pop - 80&90 (Boney M!), ale i úplně současný věci - We No Speak Americano je nejlepší disco hit za několik let! Nemám moc vřelý vztah k hip hopu, country a nějakému ostřejšímu metalu, ale dělám spoustu výjimek. Na koncerty moc nechodím, nějak mi to nevychází - mainstream je drahý a na technopárty nemám s kým chodit. :-) Ale že jsem loni nebyl v Praze, když tu měli koncert Prodigy, mě pořád mrzí.
V divadle jsem asi byl naposledy v Dejvickém, na Příbězích obyčejného šílenství. Skvělé mimochodem.

Rozhodně by tu nemělo chybět pár slov o "dračáku": kdy a jak jsi se k němu dostal? Hrával jsi dříve - a co dnes? Slyšela jsem, že "hráči doupěte-veteráni" začínali jako mláďata se čtverečkovaným papírem a skřety v dungeonech, vypadaly podobně i tvé začátky?

Dračí Doupě jsem začal hrát na šachovém táboře, kam jsem pár let jezdil. Viděli jsme se ale vždycky jen jednou ročně na dva týdny, každý z jiné části země. Což byla také prvotní motivace vzniku Aragorna. Myslel jsem si, že když už se nevidíme naživo, třeba by to šlo online. A když jsem přemýšlel, jak bychom to mohli udělat, neviděl jsem nic moc vhodného. Žádné kostky, žádný sofistikovaný deník, nebo dokonce mapy a soubojový systém - nejlepší možností byl snad Xchat.

Dneska už mnoho let nehraju vůbec. V mém okolí DrD nikdy moc neletělo a tady... vlastně ani nevím, proč jsem si tu nějakou hru (s výjimkou několika v začátcích) nenašel. Asi jsem ale stejně moc suchej, třeba PJování jsem zkusil jen jednou a bylo to dost tragický. :-)

Čtverečkovanej papír, no jasně! A taky hexáč, ale to byla vzácnost, takže většina komplikovanějších soubojů probíhala na čtverečkách. Mysli si, že to je trapný a že to není žádný role-playing, ale nebylo nic lepšího než hodit tři šestky a vytřískat z toho kostlivce dost zkušáků na třetí úroveň!

Pro mladé a začínající hráče muselo být mlácení kostlivců a sbírání zkušeností skvělou a především vzrušující zábavou na volné odpoledne, navíc z technického hlediska velice nenáročnou.
Docela lituji, že jsem v dětství neměla takovou příležitost; musela jsem se spokojit jen s dobrodružnými knížkami.:) Vzpomínám si, že kdysi před lety jsem vídala děti ve školní knihovně, jak si rozkládaly po stole kartičky a byly schopné u toho hodiny vydržet a nadšeně pařit. Až relativně nedávno jsem zjistila, cože to vlastně hrály (Magic).

Rozumím-li tomu dobře, pařili jste dračák na xchatu?
Nelákalo tě to někdy se k hraní opět vrátit?


Knížky ale taky nebyly špatné, "odehrál" jsem desítky gamebooků a vlastně má vůbec první hra DrD byla postavená na příběhu jednoho z nich. Mimochodem gamebooky o rytíři řádu Kai byly daleko lepší než ty klasický Livingstony/Jacksony, škoda, že nevydali celou tu sérii (pokud se nemýlím). A vůbec nejlepší byla česká parodie "O Norikovi".
Magiky mi vadily, že jsou nefér - člověk není v rovnocenné startovní pozici, pokud jeho soupeř nacpal do balíčku více peněz. Ale párkrát jsem to hrál a lidi, co to žerou, chápu, je to vážně zábavný.
Na Xchatu jsem, myslím, i někdy hrál, kdysi tam bývala místnost "Dračí Doupě", snad pak dokonce byla stálá. Ale ne se svou původní družinou, s těmi jsme to nakonec nikdy dohromady nedali. Ostatně tou dobou ještě půlka lidí vůbec internet neměla a, jestli se nemýlím, i my byli na dial-up.
K hraní jsem se párkrát vrátil, při nějaké příležitosti naživo. Ale nikdy to nevydrželo déle než pár dní. Teď už je to pro mě asi passé - od fantasy jsem neodešel, ale zahraju si radši třeba ten poker. To se tu ale asi říkat moc nehodí. :-)

Předpokládám, že čtenáři tohoto rozhovoru se vše o počátcích a vývoji Aragornu mohou dočíst ve tvém článku, který jsi před lety sepsal http://www.aragorn.cz/clanky/historie-aragorna/, a tudíž není třeba se u tohoto tématu déle pozastavovat.

"Denní chod serveru je zajištěn dobře, ale postrádám jakési "strategické" plánování kam dál. A mám dojem, že Aragorn začíná ztrácet dech. Po stránce technické a grafické, ale i komunitní. (...) Můj obecný pocit ale je, že jedeme samospádem. Má tu někdo vizi, čím Aragorn bude za jeden, dva, pět let? Pochybuji." Jilm

Vrátila bych se ještě na okamžik k tvé (poněkud apokalyptické) vizi budoucnosti: v čem myslíš, že spočívá hlavní problém? Co by jej - v ideálním případě - dokázalo vyřešit?

Zas tak černě jsem to vyložit nechtěl. Ale aby Aragorn už jen nestagnoval a byl schopen lákat nové a nové lidi, potřeboval by někoho, kdo by jej někam posunoval. Kdo by měl představu co dál a byl ji schopen realizovat. Prvotní koncept vznikal v době, kdy největším komunitním webem byl Xchat. A jím a jeho pozdějšími klony byl do jisté míry inspirován, byl jeho rozšířením o funkce užitečné specificky pro hru a pro komunitu naší velikosti. Dneska dominuje Facebook a všechno je jinak, lidé se na internetu chovají jinak.
Myslím si také, že by Aragorn měl být méně Dračí Doupě, a dokonce méně RPG online vůbec a více fantasy. Ostatně jsme jeden z největších českých fantasy webů! Mlhavý sen je vytvořit Aragornu sestřičku - web věnovaný povídkám, recenzím, obrázkům, diskusím... fantastice obecně. V jisté omezené kvantitě i kvalitě tu tyhle věci jsou už nyní. Ale jde si snad někdo na Aragorn vyloženě jen přečíst články?
A konečně se mi zdá, že se naše komunita fragmentovala, můj dojem ale může být ovlivněn prostě tím, že tu trávím méně času a znám méně lidí. Hospoda U Edwina bývávala večer co večer plná lidí, Hlavní fórum plné spamu, jakési jádro komunity spolu neustále komunikovalo.

Naše komunita je natolik velká a různorodá, že, dle mého, není schopna vytvořit koherentní celek; komunikační aktivity uživatelů se, jak už jsi zmínil, přesunuly mimo hranice Aragornu (tedy především na FB); Hlavní fórum zaniklo v množství dalších (měsíce) nepoužívaných diskusí a tématicky je poněkud jednostranné; a jádro komunity... kdo ví, kde je?

Nehrozí, že by po vytvoření "sestřičky" došlo k odsunu jejího "velkého bratra" do pozadí? Myslíš, že realizací tohoto "mlhavého snu" by se zvýšila atraktivita a návštěvnost serveru(ů)?


To si nemyslím, spíše by došlo k výraznému rozšíření. Ten překryv by nebyl velký a kde by byl (chat, diskuse, profily), to by se dalo sdílet. Ale protože není, kdo by se téhle představy ujal a začal na ní pracovat, bude to určitě příštích pár let jen stejná črta jako poslední tři, čtyři roky. A možná navždy. :-)

Přesto je hezké mít takový svůj malý sen.:)

Consummatum est. Pokračovat bychom mohli dále, snad i věčně, nebo přinejmenším do té doby, dokud by nám stačila slova, ale jak se říká, je třeba v pravý čas přestat, a myslím, že ta správná chvíle nastala právě teď.
A jelikož mi patetické projevy na závěr moc nejdou přes prsty, jen stručně a velice prostě: díky ti za vše - za tvůj zájem, ochotu, vstřícnost, zodpovědný přístup a otevřenost. Cením si toho.

Nyní si představ, že jsi odsouzenec těsně před popravou a máš pronést poslední řeč/myšlenku/přání. Co by to bylo?:)


Shit happens. 


(*) 17. 11. 2010

Podívejte se také na jilmův blog.

Další články v kategorii Rozhovory:

Kdo hodnotil článek Jilm – otec Aragornu?
Amunak (5.00*), elaxon (5.00*), Gekomak (5.00*), John_x (5.00*), Kaveh (5.00*), MARK (5.00*), Mett (5.00*), murthags (5.00*), Nathaka (4.50*), Padre557 (5.00*), Ymir (4.50*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1 2

AskadrinSidlong - 11. prosince 2010 00:12
AskadrinSidlong

rafaela 2. prosince 2010 18:55

nic ti přece nebrání u hraní naživo zůstat
Ten kdo dokáže žít život, s vědomím vlastní průměrností a faktem že není zvláštní, je Hrdina... (I'll Chuck you!)

Gran - 3. prosince 2010 08:12
Gran

Simtě, píše o hráčích-veteránech, že tak začínali, ale tím ještě netvrdí, že ze zbylých skupin hráčů takhle nikdo nezačínal.
("Well well, Cpt. Obvius, we meet again!" ;))
NIN: https://www.youtube.com/watch?v=EyKNUj-AjgA

rafaela - 2. prosince 2010 18:55
rafaela

Co to má znamenat, že:

"hráči doupěte-veteráni" začínali jako mláďata se čtverečkovaným papírem a skřety v dungeonech...?

ve svých sedmnácti se necítím jako hráč-veterán a se čtverečkovaným papírem, kostkama a postavou vlkodlačí čarodějky jsem si užila spoooustu let a legrace:-). Náhodou to bylo mnohem a mnohem lepší než hrát po netu, tohle všechno je jen taková náhražka opravdových dobrodružství doupěte;-).
Víš, cos vlastně chtěl, kdyžs žádal po bozích za ženu z jezera Paní...?

Gran - 1. prosince 2010 14:37
Gran

kucik 30. listopadu 2010 16:19

Je zvykem komentovat článek v sekci komentářů pod článkem.
NIN: https://www.youtube.com/watch?v=EyKNUj-AjgA

Joh-ny - 1. prosince 2010 14:34
Joh-ny

jilm 1. prosince 2010 11:35

cool
We're all pathetic and creepy and can't get girls-- that's why we fight robots

jilm - 1. prosince 2010 11:35
jilm

Joh-ny 30. listopadu 2010 22:00
Tomu se rika dobra otazka. :-) Tenhle tyden to asi nestihnu, ale jindy rad na pivo zajdu, treba pristi tyden? Ozvu se.
Shit happens.

Joh-ny - 30. listopadu 2010 22:00
Joh-ny

Hej mám jeden dodatečný dotaz na jilma:

Nezajdem někdy na pivo?:-D ideálně někdy ve čtvrtek po aktualitách když se stejně chodí do tučňáka (ale musíš mě na to předem upozornit, poslední dobou na čtvrteční poaktualitní tučnáky dost kašlu) určitě i ostatní IESáky (hlavně z prváku) by zajímaly tvoje zkušenosti;-) a já bych s tebou taky rád pokecal když už jsme u původní otázky
We're all pathetic and creepy and can't get girls-- that's why we fight robots

Amunak - 30. listopadu 2010 20:49
Amunak

Nazir 30. listopadu 2010 20:02
To vím přesně. Bylo to chvíli předtím, než mi někdo vysvětlil zkratku btw. :)

Nazir - 30. listopadu 2010 20:02
Nazir

kucik 30. listopadu 2010 16:19
Proč? Kam by to jinam patřilo než sem do těchto komentářů. Mimochodem, připravují se i další rozhovory, nechť se další autroři inspirují.
Btw. Kdy jste naposledy někde napsali slovíčko "mimochodem" ? :D
Oko za oko... a svět bude slepý.

kucik - 30. listopadu 2010 16:19
kucik

Velice nerad vám vstupuji do oslnivě plodné diskuze, ale mohli byste si jít honit ego na téma ,,co by v interview být nemělo" někam jinam? Třeba do pošty. Dík.
Básníci krve / básníci šílenství / básníci výsměchu / básníci beze slov.

Nefrete - 30. listopadu 2010 16:14
Nefrete

Gran 30. listopadu 2010 16:07
Ano, napsal.:)
Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

Gran - 30. listopadu 2010 16:07
Gran

Nefrete 30. listopadu 2010 15:31

"Na článek do časopisu nebo novin to rozhodně nemá, ale v neformálním prostředí v tom nevidím nic špatného." - však na tom se shodneme, to jsem napsal již prve. ;)

Amthauer 30. listopadu 2010 15:44

Viděl jsi někdy Václava Moravce, že by začal vykládat o tom, jak jeho děda nadával na politiku?
NIN: https://www.youtube.com/watch?v=EyKNUj-AjgA

Amthauer - 30. listopadu 2010 15:44
Amthauer

Gran 30. listopadu 2010 02:36
Časák nevím, ale když to vezmeš jako talk-show, tak tam taky investigátor často sáhodlouze vzpomíná na své vtipné historky apod. ;)
- What is a life devoid of strife?

Nefrete - 30. listopadu 2010 15:31
Nefrete

Gran 30. listopadu 2010 15:19
Ve většině případů jsem se snažila připravit si vhodnou půdu pro další otázku, případně rozvíjení té předchozí.
Na článek do časopisu nebo novin to rozhodně nemá, ale v neformálním prostředí v tom nevidím nic špatného.
Šlo mi předně o to nějakým způsobem naladit jilma a přiblížit trochu rozhovor skutečnému pokecu. Stálo by za to si napsat, co vlastně se čtenář dozvěděl o osobě tazatele; myslím, že by to za moc nestálo (a o mně a DrD nevíte nic).:)
Nicméně tím nechci popírat skutečnosti, že se v těch otázkách nějakým způsobem můj subjekt projevil. Ano, je tomu skutečně tak.

A díky za přečtení a kritiku, vážím si jí.:)
Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

Gran - 30. listopadu 2010 15:19
Gran

Jaktože ne, dyť tam každou chvíli místo otázky vykládá, jak ona sama přišla k DrD či jak se jako malá dycky snažila stříhat ušima. ;))
NIN: https://www.youtube.com/watch?v=EyKNUj-AjgA

Amunak - 30. listopadu 2010 14:54
Amunak

Gran 30. listopadu 2010 02:36
Jak to myslíš, o autorce? Já jsem se o ní tedy mnoho nedozvěděl :)

Gran - 30. listopadu 2010 02:36
Gran

Je to gr8, ale když už bych měl něco vytknout, tak je to fakt, že na to, že to je o jilmovi, jsem se toho dozvěděl celkem dost o autorce. ;) Tady to tak nevadí, ale do časáku by to nepustily, protože čtenáře tam zajímá celebrita, ne autor článku. =))

Btw pro příště: jsi se => ses ;)

peace ;P
NIN: https://www.youtube.com/watch?v=EyKNUj-AjgA

Beluga - 30. listopadu 2010 00:08
Beluga

Shit happens mě dostalo.

Sám bych to neřekl lépe.
I wish for time travel. Not to change shit, but to have the opportunity to live some moments again.

jilm - 28. listopadu 2010 10:42
jilm

Diky Nefrete za tu praci a doufam ze si brzy prectu podobne profily mnohych dalsich lidi.

23 je hodne, ja si teda stare pripadam! :-)
Ymir 27. listopadu 2010 15:46
Skoda, ze to je jen nestastna veta, Friends od Triera bych velmi rad videl. Aspon dva by museli byt mentalne postizeni a vsichni by pravdepodobne byli sourozenci.
Shit happens.

Kaveh - 28. listopadu 2010 10:05
Kaveh

Díky Nefrete za tento rozhovor.

Díky jilme za Aragorn.

In war,victory in peace,vigilance, in death,sacrifice....

1 2


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog