Kapitola XII.: Hraničář (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Kapitola XII.: Hraničář

Autor : Gran   10. července 2007   Vildovy cesty
Po neuvěřitelně dlouhé době kráťoučká kapitolka. Neváhejte a hlasujte, hlasování ukončím brzy, abych stihl napsat 13. kapitolu... o jejím pokračování se bude pro změnu rozhodovat na AraLARPu IV! (Více v diskusi LARP - spam)

„Den Stý, Zápis Čtvrtý: Je potřeba si uvědomit, že práce se smrtí se netýká jen manipulace se životní energií tvorů. I informace mají svou životnost, dle své pravdivosti. Když je něco pravdou, ale pak se to změní, vytvoří se nová informace, ale stará zůstává – ovšem odumírá, slábne, a stává se běžnými prostředky nedostupnou.
Umění práce s informacemi spadá někam mezi čarodějnictví a theurgii. Vzhledem k tomu, že tam se dá zařadit i práce s černou magií, nebylo pro mě zas tak těžké se trochu ptát.
A tak jsem pátral po změnách.
A zjistil jsem toho hodně. Čím víc jsem pátral, tím víc nesrovnalostí jsem našel.“

„Den Stopadesátý, Zápis Prvý: Je to jasné, existuje někdo, kdo volně manipuluje se všemi rovinami Prostoru. Není to bůh, protože i mezi nimi se vyskytují nesrovnalosti – ač dostat se k těmto informacím bylo nanejvýš obtížné.
Taky že mi s tím musel pomoci Alrun.
Informace jsem získal a je jasné, že něco mění svět kolem nás – což by samo o sobě bylo normální, ovšem to „něco“ to činí… nepřiro-zenou cestou. A ještě k tomu, troufám si říci, ne moc dobře, vzhledem k tomu, kolik chyb to zanechává.
Každopádně, dnes opět přijede Alrun, chci se ho ohledně toho na něco zeptat.“

„Den Stopadesátý, Zápis Druhý: Nic si nepamatuje. Nic!“

***


Cizinec se představil jako Dash. Rozhodli se přijmout jeho pomoc stopaře s podmínkou, že na něj Ratzor bude dávat pozor.
Stejně neměli nic jiného na práci. Družina byla stále na jednom místě a srub byl dobře ukrytý, takže stopař neměl stopy k zametání a Ratzor problémy k řešení.
Nedaleko srubu tekl potůček. Na velkém kameni sedel Vilda a, boty položené vedle sebe, máchal si ve studené vodě nohy. Rukama si jemně třel paže, neb ráno bylo chladné.
„Vyhýbáš se přípravě snídaně?“
„Stejně bych byl houby platnej,“ odpověděl a posunkem Ele naznačil, že se může posadit vedle něj. Ta se posadila a nastala chvíle ticha, rušená jen zurčením potoka.
„Ehm, Vildo… jak moc si na mě pamatuješ?“ zeptala se opatrně.
„No…“ začal s odpovědí trochu nejistě, „pravda je taková, že ani moc ne. Z dětství si pamatuju jen jeden záblesk, kdy stojím ve stájích a ty zrovna vcházíš… to je moje nejstarší vzpomínka. Druhá nejstarší už je spod stolu.“ Povzdech.
„Aha.“
Chvíle ticha.
„Není tu něco, co si nepamatuju, ač bych měl?“
„Hmm, ne. Ptala jsem se jen ze zvědavosti.“
„Aha.“
Chvíle ticha, která byla po chvíli přerušena cinkáním a těžkými kroky. Ela vstala.
„Hej vy dva,“ oslovil je objevivší se Ratzor, „žvanec je na stole.“
„A copak je dobrého?“ zeptala se Ela.
„Chleba,“ ušklíbl se na Elu a zamyšleně se za ní díval, když kolem něj prošla míříc ke srubu. Vilda, který si toho všiml, ho, když procházel kolem, přátelsky třikrát poplácal po zádech.

***

Ratzor našel ve sklepě nerozbité houpací křeslo, o které Lunar okamžitě projevil zájem. Když se Ratzor pokusil křeslo protlačit úz-kým otvorem v podlaze hlavní místnosti, která sloužila k rychlému přístupu ke skladu potravin, málem pravdivost informace o nerozbi-tosti křesla zrušil. Naštěstí mu v tom Vilda zabránil.
Společnými silami se jim povedlo křeslo rozebrat, díly odnést až ven a opět složit.
„Stejně by mě zajímalo, proč by někdo rozebíral houpací křeslo a skládal ho ve sklepě. Když už ho jednou rozebíral, tak proč ho ve sklepě skládat? To ho používal tam?“ přemýšlel nahlas Vilda, sedíc na schodě prkenné verandy.
Lunar na dotyčném křesle hned vedle jen něco zabručel. Byl opět zaujat svou malou knížečkou.
„Co tam ten temnej mág píše?“ pokusil se Vilda opět o rozhovor.
„O výzkumu.“
„Aha.“
Chvíle ticha.
„U všech rohatejch, co je to dneska s lidma?“ zaklel Vilda nahlas. Přestal si všímat Lunara a zaměřil se na dvojici pár metrů před srubem, která stála dost daleko a mluvila dost tiše, aby ji nemohl slyšet, ale přesto ještě na malé mýtince před srubem, takže ji mohl vidět.
Vedle Vildy se ozvalo zacinkání zbroje.
„O čem myslíš, že si povídají?“ kývl Ratzor s rukama zkříženýma na hrudi směrem k Ele a tomu cizinci, Dashovi.
„Netuším. Myslíš, že se znají?“
„Možná bych z toho chlapa mohl něco vytáhnout.“
„Hele, souhlasili jsme, že může být s námi, takže je teď vlastně součástí družiny.“
„No to snad ne!“ ozval se Lunar najednou.
„Co tam čteš?“ zvědavě se ptal Vilda.
„Nic zajímavého, to byla reakce na součást družiny,“ odvětil čaroděj kvapně.
„Aha.“
Chvíle ticha.
„Už nikdy nebudu říkat ‚Aha‘,“ zamračil se Vilda. Ratzor se podíval zpět do srubu a zavřel dveře.
„Princezna spí,“ poznamenal.
„Hmm.“
„Která se ti líbí víc?“
„Co?“
„Která se ti líbí víc. Jako jestli Ela nebo Lucilla,“ ušklíbl se Ratzor šibalsky.
„Proč se ptáš?“ zamračil se Vilda.
„Hmm, jen tak.“
„A-“ začal, ale zarazil se. „Princezna,“ pronesl nakonec tiše. Opřel si lokty o kolena a bradu vložil do dlaní, zkoumajíc vracející se dvojici.
Ratzor se pro sebe usmál, čehož si Lunar všiml, ale nekomentoval to.
„O čem jste si povídali?“ zeptal se zvědavě Vilda. Dash jen pokrčil rameny a Ela rošťácky mrkla.
Ratzor udělal krok stranou, aby mohla dvojice projít do srubu, a zamračil se.
Vilda si nemyslel, že by se bavili o tom, o čem si možná Ratzor myslí, že se bavili. Spíš se obával nějaké zrady…
„Íííííí!!“ ozvalo se ze srubu zavřísknutí. Než se Lunar a Ratzor zmobilizovali, Vilda jako blesk proběhl dovnitř, probíhaje hlavní místností popadl ze stolu svícen a vběhl otevřenými dveřmi do druhé místnosti, do té s postelí.
U postele stála Ela, která právě začala omdlévat z pohledu před sebou, Vilda ji však včas zachytil. Dash stál zkoprnělý hned vedle dveří a zkoprněle hleděl na postel.
To už do místnosti vběhl Ratzor, uviděl, co se stalo, popadl Dashe za krk a zvedl ho metr nad zem.
„Ty hajzle! Svině proradná! Vrahu špinavej!“ řval na něj, zatímco se adresovaný dusil.
Do místnosti spěšně vkročil Lunar.
„Ratzore, pusť ho.“ přikázal silným hlasem a přešel k posteli. Ratzor tak učinil a Dashe tedy pustil – ten se sesypal na zem jako had-rový panák a lapal po dechu.
Barbar se otočil na Lunara, který zrovna nahmatával tep.
Čaroděj se podíval na ostatní.
„Je mrtvá.“ zašeptal. Princezně z úst vytékal stroužek krve.

***

Lunar, Dash a Ela seděli na židlích u stolu, Ratzor stál u dveří ven ze srubu a Vilda u dveří do místnosti s tělem princezny. Všichni mlčeli a hlavou se jim honili pochmurné myšlenky.
„Jak se to stalo?“ prolomil ticho jako první Vilém, „Nejni přece zraněná.“
„Někdo ji musel napadnout přes svět Stínů,“ pronesl Lunar.
„Přes co?“
„Prostě… souboj myslí. Byla zabita silou něčí vůle. A protože práce ve Stínech není otázkou magie, nevycítil jsem to… Stíny nejsou můj obor,“ povzdechl si Lunar a popotáhl si černou hedvábnou rukavici na levé ruce. Té rukavice si Vilém všiml až teď – pak se ho na ni někdy zeptá.
„Aha,“ povzdechl si Vilda.
Nastala chvíle ticha, přerušená Vildovým náhlým smíchem.
„Čemu se směješ?“ zamračila se na něj Ela, „přijde ti její smrt vtipná?“ v hlase jí trochu zaznívala hysterie.
„Ne, ne, to rozhodně ne, jen… to je jedno,“ ovládl se rychle Vilda, i když se mu bránice ještě chvíli nechtěla přestat klepat.
„Kdo to tak mohl udělat?“ zamračil se Ratzor na Dashe.
„Příteli,“ podíval se po Ratzorově pohledu Lunar na nejnovějšího člena bandy, „ovládáš umění Stínů?“
„Já?“ vyjekl Dash. Čaroděj vrhl po rozložitém muži v kroužkovce u dveří výmluvný pohled.
„Lunare, nenapadá tě někdo, kdo by měl motivaci to udělat?“ ptala se Ela.
„Netuším. Mohl to být kdokoliv…“
„…kdo nás chtěl dostat do pořádnýho průseru,“ dokončil Vilda, „Víte, že jsme teď úplně nahraný?“ prohlédl si tváře ostatních.
„Vilda má pravdu,“ přikývl sedící půlelf s bradkou. „Prakticky po nás jdou dvě království kvůli něčemu, co nemáme a nemůžeme jim dát. Naše šance byla, že utečeme a někam se schováme, u princezniných kontaktů na vyšších místech… ale teď z nás jsou psanci. Jdou po nás nejspíš nejen dvě armády, ale i jednotlivci, kteří chtějí princeznu využít ve svůj prospěch.
Takže všechny stopy teď vedou k nám, ale první, kdo nás najde, zjistí, že princeznu nemáme, a bude nás chtít zabít.“
„Což někteří chtějí už teď,“ poznamenal Vilda.
„Tak ale co uděláme?“ zamračil se Ratzor.
„To nevím. Jsme prakticky na hranicích těch dvou zemí, co nám jdou po krku. Ať půjdeme na sever či na jih, poběžíme nepříteli do náruče… možná kdybychom zvládli být nenápadní…
Zato když půjdeme kolem hranic na východ, dostaneme se buď přes Modravé hory, nebo nad nimi, k moři…“
„No jasně, co takhle se zašít k trpaslíkům?“ navrhl Vilda.
„To nejde,“ zavrtěl hlavou Lunar, „nepřijali by nás, už takhle je jejich spojenectví s lidmi křehké.“
„Ale když půjdem na západ, tak se cestou na sever od Lesa dostaneme do toho Průsmyku, kam chtěla i princezna, ne?“
„To ano, ale… nevím, jestli se tam zvládneme dostat, je to dlouhá cesta po území nepřítele. A navíc, i najít Průsmyk je obtížné… a ještě těžší jím projít. Ne, myslím, že to ne-“
Všichni sebou polekaně trhli, když se ozvalo zabouchání na dveře.
„Sakra!“ špitl Vilda a popadl svícen, který si odložil na poličku. Ratzor se jen s jemným zacinkáním natáhl pro meč.
Čaroděj si prohlédl tváře všech a pak přikývl. Ratzor jednou rukou odsunul závoru a strčil do dveří.
Ty se otevřeli. Lunarovi se na tváři objevil úžas, tak Ratzor vykoukl. Překvapením pustil meč, tak se Vilda urychleně přesunul ke dveřím, aby také viděl, kdo zaklepal.
Stál tam Hraničář
Ovšem dřív, než kdokoliv stačil něco říct, vyjel mu z těla ostrý zkrvavený břit. Vilda i Ratzor jen nevěřícně hleděli na to, jak Hrani-čář vyvalil oči, zachroptěl a z úst se mu vyvalila krev.
Břit opět zmizel a Hraničář se skácel na zem. Před zlodějem a válečníkem stála vražedkyně se zrzavými, vlnitými vlasy po ramena, převázanými šedým šátkem, jinak oděna do černého, přiléhavého oděvu s krátkým pláštíkem. Vilém dosud nevěřil, že někdo může mít tak zelené oči.
Tak kouzelné zelené oči.
Ušklíbla se na ně, prohlídla si jejich tváře a pak smutně protáhla obličej.
„Ach ne, náš drahý přítel odešel na onen svět, to je ale škoda.“
Teprve po tomto posměšku se barbar probral. Začal se shýbat pro meč, vražedkyně ale vykopla a zasáhla ho zespod do obličeje. Barbar zařval, chytil se za nos a odklopýtal trochu stranou.
Druhý kop zasáhl Vildu, kterému zrovna procházela hlavou myšlenka „A ty vnady…“, do hrudi a odhodil ho směrem ke stolu, který nevydržel. Štěstí bylo, že Dash, Ela a Lunar už u něj neseděli, neboť vyskočili, sotva uviděli smrt Hraničáře.
„Ale ale,“ nakopla vražedkyně barbara do rozkroku, „přeci jen jsi je našel, Dashi.“ podívala se na dotyčného. Ten se na ní zamračil.
„Nezabiješ je! Potřebuju je živé a ty mi stojíš v cestě.“ zavrčel. Náhle se ale na jeho tváři objevil údiv.
„Nefunguje, viď? A ani tady našemu skoro-elfímu příteli se nedaří nic udělat. Čím to asi bude?“ ušklíbla se a letmo se dotkla dvou náramků na své ruce – jednoho kovového, jako by šlo o pouta, a druhého z jakýchsi kamenných korálků. Nepozornost se jí však nevyplatila, neb o ni Ratzor zlikvidoval židli.
K překvapení některých vražedkyně ale sotva zakolísala a svým kordem zaútočila na Ratzorův bok. Ten byl nucen ránu vykrýt kovovým plátem na předloktí, načež ji do obličeje zasáhl svou obrovitou pěstí, čímž jí zlomil nos a silně pochroumal její krásu.
Vražedkyni nyní stojící ve dveřích šlehaly z očí blesky. Pak se ušklíbla, vytáhla dýku a vrhla ji – přímo na Viléma.
Ten zrovna chtěl požádat Dashe o vysvětlení, když tu najednou si všiml, že dotyčnému neuvěřitelně dlouho trvá mrknutí oka. Rozhlédl se a viděl, jak k němu všichni téměř celou věčnost otáčí hlavu.
A pak zděšeně spatřil, že k němu vzduchem pluje zdobená dýka, jako loďka, co děcko vypustí na línou řeku.
Vůbec to nechápal, ale když byla dýka u něj, rozhodl se uhnout. Lehce se zaklonil, a dýku měl za chvíli před obličejem, letící kolem něj. Jílec měla omotaný černým koženým řemínkem, v hlavici vsazený křišťál, záštitu měla malou a ve tvaru dvou zubů a kvalitní ocel odrážela Vildův obraz.
Pak Vilém dýku vzal a mrštil ji zpátky.

***

Stáli jako zkoprnělí. Nevěřili svým očím.
Vilda mluvil na Dashe a nesledoval, co se kolem něj děje. Vražedkyně bleskově vrhla dýku se smrtící jistotou v rukou a triumfem v očích.
Pak se – ten ožrala a chmaták – proměnil v rozmazanou šmouhu a během necelé sekundy byla vražedná dýka až po záštitu zabodnutá v hrudi své majitelky.
Vilém se rozhodl poslední setinu sekundy prozatím neřešit a raději se vrátil k původnímu plánu. Podíval se na Dashe – a jeho oči mu jasně řekli pravdu.
Což Dash hned pochopil.
„Zdar!“ vykřikl a vyskočil oknem. Vilda chtěl skočit za ním, ale čarodějovo „Stůj!“ ho spolehlivě zastavilo.
„Nech ho běžet,“ řekl už mírněji Lunar, když se Vilda dle jeho rady rozhodl setrvat s nimi v místnosti, „možná bys nám mohl nej-prve vysvětlit, co se právě stalo,“ zahleděl se na Vildu půlelf.
„No, já…“ prohlédl si Vilda pohledy všech přítomných. Prohlíželi si ho s… nedůvěrou?
„Já nevím. Prostě jsem uhnul a hodil to po ní zpátky, co je na tom tak zvláštního?“ vysoukal zoufale Vilda. On přece není nějakej trénovanej vrah! Sice si nepamatuje na své dětství, ale to by bylo moc klišé, slyšel o tom nějakej příběh…
Nebo že by i on mohl být součástí toho příběhu?
Lunar se podíval na Ratzora a ten pokrčil rameny: „Byl rychlej, no.“
„Počkat, musíme se postarat o Hraničáře!“ vykřikl Vilda. U Hraničáře už ale dávno byla Ela, která jen zavrtěla hlavou a zatlačila ležícímu oči.
Ratzor si sedl na jednu ze dvou nerozbitých židlí.
„Byl to fajn chlap,“ pronesl. Vilém s Lunarem přikývli.
„Počkat, kde je ta vražedkyně?“ uvědomil si náhle Vilda. Tam, kde by měla ležet, nebyla!
Vyběhl na verandu a rozhlédl se. Nikde ji neviděl, ani stopu, jakoby se po ní slehla zem.
„Neměla by být mrtvá?“ otočil se na ostatní. Ti jen pokrčili rameny.
„Podle toho, jak si ji trefil, by správně měla padnout a už se nezvednout,“ odpověděla mu přecijen Ela.
„Hmm,“ zamyslel se Vilda, „kdo ví, co ta ženská ještě dokáže. Každopádně, co dál?“
„No, jak jsme mluvili předtím,“ promluvil Lunar, „máme několik možností. Můžeme se snažit dostat k Průsmyku a dostat se přes něj, v to ale moc nevěřím,“ poznamenal a zahleděl se na mrtvolu Hraničáře. Pak pokračoval.
„Nebo můžeme zkusit projít jedním z království. Buď na jih, nebo na sever. Překročit hranice a zmizet do nějaké úplně jiné země… na jihu je nějaké pouštní království, co nemá s králem Albrechtem moc dobré vztahy, což by mohlo být dobré krytí, ale nejsem si jist, jak dobře by se nám tam žilo. Na severu je sice příjemně, prakticky stejné podmínky, jako tady, na druhou stranu je možné, že když Irnick zjistí, že jsme se přes jeho severní hranici dostali, rozšíří pátrání i tam,“ pokrčil výmluvně rameny.
„Anebo můžem zůstat tady, ne?“ navrhl Vilda.
„To sice ano, ale… minimálně dvě osoby vědí, že tady zůstáváme,“ zamračil se.
„A jiná možnost není?“
„Ne.“
„Aha.“
Chvíle ticha.
„Pojďte ho chudáka zakopat.“

---

O POKRAČOVÁNÍ HLASUJTE TADY!

Další články v kategorii Vildovy cesty:

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Gran - 21. července 2007 19:10
Gran

Mimochodem, samozřejmě děkuji za kritiku a ač se to možná nezdá, ve většině věcí s tebou souhlasím.
NIN: https://www.youtube.com/watch?v=EyKNUj-AjgA

Gran - 21. července 2007 19:09
Gran

elister 16. července 2007 14:45

To nebyla úplná ignorace - to, co by se "očekávalo", se do kapitoly prostě nevešlo, protože družina potřebuje nejprve vymyslet, co dál (protože se cítí v _okamžitém ohrožení_) a teprve potom truchlit. Jinak další kapitola bude pravděpodobně začínat (resp. pohled na družinku) scénou nad Hraničářovým hrobem.

Protože Lunar, jakožto neoddiskutovatelný nejmoudřejší člen, ho ze seznamu podezřelých vyřadil.

Prakticky to, co nahoře. Samozřejmě, zde uznávám chybu - měl jsem dát místo myšlenkovým pochodům Vildy, který stál u dveří do ložnice (scéna před vstupem vražedkyně do hry).

Roger roger.

Tjn, jsem rád, že jsi se nenudil. Já sám u sebe nevím, jestli bych se nudil - tuhle kapitolu považuju za slabší, považujme to za zvednutí se ze země, kde běžec odpočíval po několika kolečkách, aby mohl znovu vyběhnout. Ono při zvedání z asfaltky nepředvádíte zrovna extra běžecký výkon...

Yes x)
NIN: https://www.youtube.com/watch?v=EyKNUj-AjgA

elister - 16. července 2007 14:45
elister

Prijde mi hrozne odbyti obou smrti... a tim nemyslim ze zemreli jednoduse ale tim myslim fakt ze postavy ignorujou fakty a nechvoaj se primerene, myslim ze hranicar byl jejich dost dobry pritel aby rekli vic nez "Byl to dobrej chlap"...

Taky jsem nepochopil proc hned po smrti princezny neudelali jakysi vyslech podezreleho dashe.. dyt ho nechali jen tak byt a nic...

I u smrti princezny jsem nemel pocit ze by postavy byly nejak vzrusene dejem, a uvazovaly co s pravdepodobnym vrahem co s princeznou... chovali se jako festovni ignoranti...

Pribeh hezkej ale proste me to jen dosti malo vtahlo do sebe diky jiz zminenym skokum a podobne...

Ale abych jen nekritizoval tak nemohu rict ze jsem se nudil, zvraty i kdyz odbyte jsou prekvapive a ja nepochybuju ze pozdeji budou mit dusledky vskutku necekane...

Vilda je king
"I don't remember our boiler being nuclear" http://www.collectedcurios.com/sequentialart.php

hater - 12. července 2007 18:51
hater

kratky uryvek na zacatku mi tentokrat prijde koncipovan mnohem lepe. Nejenze je srozumitelny a uceleny, ale dokonce mame pocit, ze se to pise v knize, kterou kouzelnik cte, prestoze to nevime jiste ;-) a to je take fajn.

Jak se zminili ostatni komentatori zapasu ;-) jiz drive, tato kratka kapitolka je preplacana zvraty ;-) Deje se toho prilis mnoho a prilis najednou. Nevadilo by, kdyby se toho delo hodne najednou a bylo to napinave, kdyby se to odehravalo stridave ve dvou rovinach, napriklad milostny zivot hlavniho hrdiny a osud cele druziny. Clovek by stravil jeden zvrat a pak by prisel druhy. Bohuzel to tak neni a vsechno souvisi se vsim, situace se velmi rychle meni a v kazdem druhem odstavci ceka nejake prekvapeni. Ctenar nema kdy vydechnout a nestiha si to ani urovnat v hlave a prichazi dalsi ;-)
Rekl bych, ze autor ma dobre napady, ale mel by je nechat poradne vyznit. Sdelit je ctenari a nechat je na ctenare pusobit, at ma kratkou chvili na premysleni a dohady, nez prijde ten dalsi zvrat a vsechny teorie zborti. ;-)

Gran - 11. července 2007 13:58
Gran

Allizea 11. července 2007 12:39

Mimochodem, byl bych nadšený, kdyby jsi mi uvedla nějaké příklady těch "méně srozumitelných" vět =)
NIN: https://www.youtube.com/watch?v=EyKNUj-AjgA

Gran - 11. července 2007 13:46
Gran

Zareaguji rovnou na všechny:

Lol, stroužek, Ben má pravdu, má tam bejt stružka... asi budu muset svůj Word poučit.

Co se týče oddělených slov... aj, toho jsem si vůbec nevšiml, mám teď novej Word a nezapínal jsem si automatické oddělování a nevěděl jsem, že to má jako standartní nastavení... a při čtení jsem si toho nějak nevšiml.

Vím, smrt princezny je trochu ochuzená, ale k ní se ještě hodně vrátím v další kapitole.

Co se týče Hraničáře ve dvěřích a v zádech vražedkyni - nad tím bude družina uvažovat také více až v příští kapitole, každopádně, ape, to, že nevíš _proč_, ještě neznamená, že to je nelogičnost .)

A ohledně hobita - mno, je pravda, že Vilda má některé typické aspekty archetypu "hobití zloděj", každopádně, ačkoliv to není nikde přímo řečeno, hobit to není. Je to člověk spíše středního až menšího vzrůstu a poměrně vychrtlý, ale stále je to člověk... vyplývá to z toho, že jiné rasy, než člověk, trpaslík a elf se v kapitolách zatím neobjevily, čili kdyby byl hobit, chovali by se k němu lidé jinak... právě díky tomu, že hobiti nejsou běžní (možná nejsou vůbec, co já vim), přišel by jim Vilda neběžný a na jeho rasu by aspoň náznaky poukazovali. Díky tomu, že tak nečiní, hobit to není .)
A vůbec, slovo autora: Vilda je homo sapiens .)

---
Všem děkuji za kritiku, myslím, že ji obzvlášť teď potřebuju, protože románovým (popř. "povídkovým") stylem jsem už hodně hodně dlouho nic nepsal a trochu jsem vyšel ze cviku.
Ani já nejsem s touhle kapitolou spokojen, ale holt je potřeba... ostatně, proto je kratší, abych se mohl "rychleji zlepšit" ;))
NIN: https://www.youtube.com/watch?v=EyKNUj-AjgA

Ben - 11. července 2007 13:12
Ben

Místo toho stroužku tam asi měla být stružka krve
www.pistecesky.ic.cz |92% of teens have moved onto rap. If you are part of the 8% that still listen to real music, copy and paste this into your signature

Allizea - 11. července 2007 12:41
Allizea

Jinak, co se týče těch částí, kterým bych dala více, tak to sou zrovna ty, cp jmenoval apo- smrt princezny, ta čarodějnice, atd atd.

A pak hrozně se mi líbí Vilda, teď zrovna nevím, je to hobit, ne? nebo něco takového... ale dokázal mě občas rozesmát a vůbec ej to taková "příjemná" postavička :)
Dum Spiro, Spero.

Allizea - 11. července 2007 12:39
Allizea

* oddychnutí, *

Tak sice sem ze začátku pomalu vůbc nevěděla oč jde- minulé kapitoly sem nečetla, ale ten začátek mě vcelku zaujal.

Tak jako apo sem tam skoro žádné gramtické chyby nenašla, ale zaujala mě jedna věc. Nemohla sem si nevšimnout občasných pomlček mezi slovy, takže se chci zeptat jestli to byl záměr a nebo prostě překlep?

Jinak občas mi přišlo, že si nějaký děj docela odbyl, dalo by se v nějakých částech rozhodně napsat víc, trochu to rozvést, aby se některé situace četli příjemnějc.
A pak ještě se mi občas stalo, že sem si musela pár ěvt přeříst znovu a až poté mi začli dávat smysl, ale jinak si myslím, že vše bylo ok :)

Kdybych měla bodovat asi bych dala mezi 4-5 dropkem :)
Dum Spiro, Spero.

apophis - 11. července 2007 12:21
apophis

Hm... hm.... tak co to tu máme? Áha, další kapitolka.

Vcelku krátký děj, ale o to plnější zásadních dějových "zvratů" či pro někoho překvapení. Princezna mrtvá? Budiž, ikdyž bych čekal od její postavy trochu lepší odehrání, nejen takovouhle "nic moc smrt v posteli". Aspoň vyškrábat oči mohla.

Mrtvý hraničář? Proboha proč se zrovna teď objevil ve dveřích a zrovna v zádech měl tu vražedkyni? Nelogičnost číslo dvě...
z mého vlastního pohledu tedy ano.

Vytékající stroužek krve? Stroužek česneku, nemělo by to být spíše pramínek nebo tak něco. stroužek mě uhodil přes oko.
Pak tam máš (patrně z Wordu) velké množství rozdě-lených slov. Což tadyhle na internetu moc neužiješ.

V konečném součtu se mi vejdeš do lepšího průměru. Byl jsem až skoro zaskočen, jak "odskakuješ" od děje (houpací křeslo ve sklepě, Vilda sedí u vody a máchá si nohy) ... rozuměno: tak trochu "zbytečné" popisy.
Možná by se hodilo více si přeříkat dialogy nahlas, některé části ukončené "Aha" jsou umělé. spíš by tam třeba sedělo víceméně známé: jen pokrčil rameny a beze slov odešel.

Gramatické chyby jsem žádné nenašel, tedy po dvou přečteních ne.
Jsem obludný fantazák, jenž z temnoty svého doupěte leze kam se mu zachce a kdy se mu zachce.

Gran - 11. července 2007 11:32
Gran

Byl bych vděčný za jakékoliv komentáře, obzvlášťě od těch, co měli tu sílu udělit hvězedičky.
NIN: https://www.youtube.com/watch?v=EyKNUj-AjgA

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog