Kašna (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Kašna

Autor : Diuk   23. srpna 2015   Povídky
Někomu připomene Havrana, ale to nemělo být pointou ani inspirací k příběhu. Myšlenka vznikla náhle a příběh se v tom musí trošku najít.

Výtrysk verbální výřečnosti mlčky nezastavíš, má milá přítelkyně. Žene se jako proud zdivočelé energie a před nikým se nepokloní, krákej vráno, stále dál.

Nevím, co sis to usmyslela, Hubitelko žízně, kdysi bylas oblečená v šatu z glazury a písně, teď jsi jenom vybledlá vzpomínka na někdejší slávu…

…tísně. A vráno krákej, stále dál.

Město se změnilo, vidíš to také, že? Divil bych se, kdyby ne. Vždyť patříš semhle do márnice, troska existence, nepotřebná jako malebná vyhlídka do zdi.
Vážně? Myslíš, že když si cosi plné vody, hned na příkaz zrozpačitím, pod tvou touhou, strohou skoupou? Vráno krákej… a tak dál.
Myslíš, že zlobím se? I ty hloupá, nepolíbená, jsi jen kašna, jako každá jiná, snad nejvíce podobná těm, jakých jsou tisíce, ale chybí ti hlas a střevíce.

Dříve Jitřenkou či čímsi, nazýval jsem ji, svou ženu, a koukal raději na její výstřih, než nahoru do očí, do nebozezu. A teď si stěžuji snad kašně či komusi, kameni, trávě, a nad moji hlavou tančí oblaka osvobozeného dýmu a ohně a další takové móresy, co založil jsem kdesi ve spíži a má žena leží němá v kuchyni, kde plameny tráví těla, trávící u stolu zbytky od oběda. No, to jsou mi móresy…

Báseň, mizerný básníku? Vždyť vrána krákat přestala. Možná si myslíš, že odletěla, ty, kašno zítra z popela, ale ten křik… ach, jak rád bych, kdyby bylo možno zbavit se ho, jenže i kašně, kam mé děti kdysi házely mince přejíce, dříve či poději dojde, že tomu tak nelze, že již nemůže.
Sedíš si tu tiše, vysmíváš se mi? Vidím příkře, jak mlčky výsměch skrýváš v troskách listí padajících z očouzených domů sevřených v zubech dravce, když fénixe zápalka probudila a tři, mému srdci milé, duše usmrtila.

Pitomá vrána, vracejíc se usedá mi na ramena, jen si krákej, ty krávo ze smetiště, pochutnej si na masíčku, na chudince. Ach, zalepit jí zobák by to chtělo, však nenatáhnu ruku a štve mě to.

A ta kráva kráká, stále dál.

Držel jsem šňůru ohňovice, jenže smůla ji políbila, jak vzplanula, ke kašně je to jen kousek, ale mé tělo, jak růže, uvadlo a uhynulo. Ohořelo.

A ta kráva kráká… a tak dál.

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Kašna?
Daenerys (4.00*), LuckyUther (4.50*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Tinamar - 3. září 2015 08:58
Tinamar

Creepy :-))
Ze začátku mi právě ta podobnost s Poem fakt vadila, asi ve druhé třetině mě text vtáhnul, asi jako když zhnisá tříska v palci - člověk se tomu věnuje dál, i když vlastně až tak moc nechce, pak už mi to celé přišlo až moc creepy a ten konec mě zase trochu usmířil.
Jen stále ještě nevím, jestli se mi báseň (?) celkově spíš líbí nebo jo. ;)
Jak už bylo řečeno dříve, dobrý recitátor by z toho dokázal vytřískat hodně.

Plž - 26. srpna 2015 13:44
Plž

S chutí jsem si to přečetl a musím říct že se mi to i líbilo. Úplně jsem si představoval jak by tenhle text zněl čtený nahlas se střídáním rytmu a intonace čtení, který by hodně umocnil celý jeho obsah.

Plž

Daenerys - 25. srpna 2015 02:05
Daenerys

Hmm... Mně se to líbí. Přijde mi to jako docela působivý motiv, zpracovaný pro poněkud náročnějšího čtenáře.
Oceňuji atmosféru a některé obzvláště pěkné obraty. Vadí mi na tom jistá formální nekonzistentnost, jednak ve slovní zásobě (rozptyl od vylozených archaismů až po dost neformální výrazy), jednak v rytmu (místy to rytmus má - pokaždé jiný, místy ne). Myslím ale, že by to šlo dopilovat a vybrousit ;)

Megan - 24. srpna 2015 12:07
Megan

Nebudu hodnotit.

Ale za mě příliš mnoho květnatých slov a příliš málo pointy.
Něco mezi rádoby lyrickou povídkou, až dadou?
Ježíš je bůh a bůh je k jídlu. PS: Jednorožce do každé domácnosti!

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog