Korunní princ Rudolf a jeho záhadná smrt - část úvodní (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Korunní princ Rudolf a jeho záhadná smrt - část úvodní

Autor : Ariwen   31. března 2013   Povídky
Jedná se o zpracování legendy z mého regionu. Povídka je rozdělena na více částí, neboť celkově je to věc obsáhlá. Legenda pojednává o záhadné smrti korunního prince Rudolfa. Věřím, že je to vymyšlený příběh, nicméně vychází z reálných podnětů.

Byla poměrně chladná a temná dubnová noc. Měsíc schovaný za tmavými oblaky, jež se pod náporem větru proháněly na nebi. Nedaleko města Tovačova se právě listnatým lesem, na polní cestě, řítil černý uzavřený kočár tažený čtyřspřežením. Jak neobvyklé pro tento chudý kraj. Jeho zadní kola nadskakovala, když se valila přes kameny, a v zatáčce se mnohdy jen stěží udržela na úzké cestě.

Komoří Dvořák, unavený po celodenním sloužení na zámku, se právě chystal uložit do postele a odpočinout si. Natáhl své unavené tělo na postel, když v tom uslyšel klapot koňských kopyt a řinčení okovaných kol kočáru. Ten zvuk dobře znal. Vůz právě projel přes most a míří do zámku. Lidská zvědavost potlačila jeho únavu a zvedl se z postele. Kdo by to mohl být? Přepadla ho myšlenka. Zamířil ke dveřím, které vedly na zámeckou chodbu se spoustou oken. Chodba byla zahalena do přítmí, takže ven šlo vidět dobře, proto téměř nemusel opustit práh pokoje. Pootevřel dveře a vykoukl přes chodbu skrze okno.

Obyčejný černý kočár právě zajel pod balkon, možná by mu nevěnoval takovou pozornost, kdyby právě nebylo něco málo po půlnoci. Z kočáru vystoupily čtyři mužské postavy. Nejprve dva, o něco později třetí a čtvrtý. Ze zvědavosti udělal další dva kroky na chodbu. Zarazilo ho stejné ošacení, černé dlouhé kabáty, zapnuté do posledního knoflíku. Ovšem nedalo se přehlédnout, že jednomu z nich oblečení nesedí. Nejprve šel jeden muž a za ním ostatní tři. Prostřední z trojice byl velmi štíhlý, kabát na něm plál jako kus hadru.

Někdo chytil za pozlacenou kliku vstupních vrat, s jemným cvaknutím se pomalu začaly otevírat. Srdce se Dvořákovi rozbušilo a polilo ho horko. Uvědomil si, že se musí rychle schovat, jinak se co nevidět potkají. Rychle se otočil a dvěma velkými skoky byl zpět ve svém pokoji. Pomalu zavřel dveře, aby neudělal rámus, ovšem jemnému zaskřípění pantů se stejně nevyhnul. Hlasy se pomalu blížily k jeho dveřím. Celý zvědavý stál za dveřmi.

- „Je to ještě daleko?“ tázal se jeden z mužů.
- „Klid, ještě pár kroků…“ odpověděl velmi povědomý hlas.

Když v tom byl jejich šepot přerušen jiným, agresivním tónem.

- „Já mu jednu majznu!“ vyřkl další muž a po menší odmlce dodal: „Kriplovi šmajdavýmu.“
- „Opovaž se, drž radši hubu!“ zastavil ho další ze čtveřice mužů.

Dvořák byl opřený o dveře a poslouchal, muži právě minuli jeho pokoj a pokračovali dál chodbou. Rychle si přisunul nedalekou židli. Stoupl na ni, svým rukávem očistil malé okénko nad dveřmi a sledoval dění. Postavy zahalené do přítmí minuly ještě další dveře, až se dostaly na konec chodby. Dobře věděl, že dveře na konci chodby vedou do zámecké věže. Hlasy už nerozeznal, sice k němu doléhaly, ale nerozuměl už ani slovo. Jediné, co velmi dobře poznal, byla rána, která se nesla chodbou, když se zabouchly železné dveře věže. Všechno se uklidnilo, jak na nádvoří, tak na chodbě bylo naprosté ticho.

Netrvalo dlouho a rána železných dveří se ozvala znovu, hlasy se opět začaly přibližovat k Dvořákovým dveřím. Uviděl tři muže a za nimi velmi povědomého ředitele zámku Reisingera.

To horko ho polilo znovu. Tiše se zhluboka nadechl. Mlčky sledoval, jak neznámí muži a ředitel prochází okolo jeho dveří.

- „Kdy dostaneme prachy?“ zeptal se drze mohutný muž.
- „O vše se postará vídeňská kancelář, bez obav, pánové.“ odvětil vlídně Reisinger.
- „Jen aby, to známe!“ odsekl.

Prohodili jen pár slov, než vyšli ven z chodby a nasedli do kočáru. Čtyřspřežení hebkých hnědých halfingských chladnokrevníků se otočilo a vyrazilo pryč. Bylo vidět, že výprava měla na spěch. Dále následovalo jen ticho, jako by všechno byl jen obyčejný sen. Pomalu mu docházelo, že když se záhadní muži vraceli, bylo o jednoho méně. Po zpětném přemítání konverzace mu to došlo – jeden z nich byl zajatec.

Ovšem otázka, kdo byl onen tajemný muž a proč ho vězní zrovna na zámku, mu nedala spát. Vždyť tovačovský zámek nebylo žádné vězení, ale jedno ze sídel barona Maxe Goldmanna. Bylo mu jasné, že se něco děje, a lidská zvědavost je nenasytná. Rozhodl se pátrat.

Další články v kategorii Povídky:

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Diuk - 11. dubna 2013 23:51
Diuk

Moc se mi to líbilo, mělo to spád a hlavní postava této části, komoří Dvořák, je zpracován přirozeně, hodně opravdově a realisticky. Líbí se mi jak popis tak volba slov. Jediné, na co bych upozornil ze svého pohledu, by bylo připsání pár vět mezi "prošli do zámecké věže" a "vracejí se z ní" kdy to znělo strašně krátce, jako kdyby šly za dveře a hned zpět. Na svém místě bych tam dal pár vět, jak komoří nedočkavě přešlapuje, přemýšlí, kouše se do rtu bla bla. Ale to je pouze osobní výtka, nijak tím nechci kazit kvalitu tvého článku. Za mně dávám pětku.
Kdo se vleče neuteče.

Nefrete - 1. dubna 2013 10:40
Nefrete

Prozatím nechávám své hodnocení otevřené, počkám si až, kam se to vyvine. Nicméně by to mohlo být slibné.:)
Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

liberius - 1. dubna 2013 08:53
liberius

Pěkné zpracování legendy. ;)
Každý meč je dvousečný.

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog