Light vs Darkness (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Light vs Darkness

Autor : Wrathor   27. března 2007   Povídky
Struhující povídka od amaterského autora.teda mě :-)...snad se vám zalíbý

Nikdo neví, kdo tu byl dřív, ani kdo započal tento spor, který se změnil v děsivou, krvelačnou válku mezi démony a anděli. Andělé se zbláznili a zabijí vše, co jim přijde pod ruku, stejně jako démoni. Bojiště této války je povrch země, který je na pokraji zhroucení, ale má ještě naději. Na zemi jsou ještě schovaní lidé, kteří každý den bojují o svůj holý život. Říkají si Paladinové, jsou to zdatní bojovníci, kteří jen tak nenechají svoji zem ztratit v žáru války.
Musí najít jádro země a zajistit život pro další generace.

Náš příběh začíná u jednadvacetiletého Gordona z gardy Temní Andělé, který cvičil celý život, aby se jednou mohl dostat k elitě Paladinů, kteří si říkali Space wolves.
Gordonova garda jde zrovna dobýt démonskou baštu Krvavý tesák.

Vstávej! Vstávej Gordone!
Gordone se neochotně postavil na nohy ze své matrace, kterou našel válet se na ulici.
Před ním stál jeho přítel Sten s radostným úsměvem na tváři:
"Jdeme na ně! Dneska poznaj, co je to chladný olovo, svině! Zabiju si démona."
Vo čem to sakra mluví? řekl jsem si.
"Co to plácáš? Ty ses včera dost sjel co?"
Sten se ušklíbl: "Nejsem vůbec sjetej! Velení se rozhodlo, že na Tesák zaútočíme dneska! Jupííí," a vystřelil pár kulek jen tak do vzduchu ze svého bolteru.

Najednou mě dorazil rozhlas, kterej asi někde sehnali, ale bylo mu fuk, kde.
Všichni se ihned přesuňte do sektoru C6! Opakuji, všichni se ihned přesuňte do sektoru C6!
Když jsme se tam konečně dobelhali a seřadili se, já jako seržant jsem se postavil po boku kapitána. Z budovy radnice vyšel velmi známý generál M.J. Destnon, který proslul z mnoha akcí, když byl ještě mladý v jednotce Space Wolves.
Generál mluvil hlubokým, vyrovnaným hlasem:
"Takže, vidím, že jste ty své tlusté prdele dostali až sem! No tak to je úspěch, ale to je teprv 1/4 z toho, co po vás chci! Asi už víte, že táhneme na Krvavý Tesák, stojí na cestě do jádra, a taky se porozhlídneme po nových členech do Elitní jednotky Space wolves."
Po této zmínce se Gordonovi rozlil ruměnec po tváři.
"I když nevěřím, že takoví zmetci, jako vy, to dokážete, ale musím to zkusit. Rozkazy předám vašim kapitánům."
Generál zvolal ve smrtícím tichu: "Nakopem jim prdele?!?"
Odpovědí mu byl hlasitý řev z publika:
"Jooo!!!!!"

Vojsko se vydalo na pochod, naše armáda čítala asi tisíc odhodlaných mužů. Asi po dvou hodinách už byl na dohled krvavý tesák. Byla to jen velká černá skála, která vypadala jako zub.
Když se naše jednotka přiblížila, zjistila, že démoni již bojují. Z nebes se na ně po stovkách snášeli andělé a zasazovali jim kruté rány, ale démoni se jen tak nenechali a sráželi anděle ohnivými koulemi.
Naše vojsko rozestavělo masivní děla, kterým se říkalo Trebucheti a byla to největší děla z Paladinské říše.
Když byla děla připravena, započala děsivou palbu na skálu. Vypadalo to, že střely démony docela smetly a démoni dostali těžkou kapku, ale protože byli zaneprázdněni i anděli, poslali nám vstříc jen jednotku rohatých démonů a andělé zas malou jednotku největší elity nebes "Archandělů".
Odstřelovači se připravili a začali srážet anděle z oblohy, ale Archandělé byli silnými nepřáteli a letěli si bez větších obtíží dál.
A bylo to tady - Archandělé na nás doslova dosedli a začali nás kosit svými zářícími meči.
Začal strhující boj a pěchota začala s paladinskými meči plnými run oplácet andělům ztráty. Když tu se do toho vložili rohatí démoni, byl z toho úplný zmatek.
Gordon pozvedl těžký bolter a po boku Stena stříleli démona za démonem.
Když se zdálo, že situaci začínáme mít pod kontrolou, tak se ukázalo, že zničit kapitána Archandělů nebude nejlehčí.
Každý, kdo k němu přistoupil, byl skosen jeho masivním mečem, Gordon vyprázdnil do anděla zásobník, ale anděla to ani nezranilo.
Však si povšiml ruční bazuky, která ležela na zemi nabitá. Neváhal, popadl ji a namířil na Archanděla, když si myslel, že je vše dobré, vystřelil a zasáhl anděla do hrudního plátu, anděl se zapotácel a padl mrtvě k zemi.
Bojiště zachvátil radostný pokřik.

Naše jednotka se vydala dál k tesáku, zdálo se, že démoni dokázali zahnat anděle na ústup, avšak za strašlivou cenu. Krvavý Tesák vypadal, jakoby ho žádné boje nezasáhly. Ale stejně se jednotka držela v pozoru, Temní Andělé ostražitě vstoupili do nitra sopky, která byla z neznámého důvodu nezatopená lávou. Uvnitř seděl u kůlu zraněný Paladin z elitní jednotky a tiše se smál.
„Blázni, blázni!“ smál se Paladin. „Jste tu blbě, je to jinde!“

Přes noc jsme založili tábor, velení zatím vyslýchalo paladina.
Gordon se Stenem a dalšími chlapi z gardy seděli u ohně a povídali si o skolení Archanděla.
Když tu najednou jako by vzduch zhoustnul a všude se zablýskly démonské meče.

Gordon se vzbudil na hromadách mrtvol. Pláň kolem tesáku byla poseta mrtvými těly.
Vedle něho seděl generál Destnon celý zkrvavený, obrátil se na Gordona a povídal: „Musíš jim říct, že konec najdeme v údolí smrti.“
Pak vydechl naposledy a svezl se k zemi.

Znovu se vzbudil už trochu líp. Byl v ošetřovně, kde se o něj staral medik.
„Já, já potřebuji mluvit s velitelem.“
Medik tiše odvětil: „Máš štěstí, že žiješ, člověče.“
Po třech dnech jsem se dostatečně zotavil a šel k veliteli.
Když mě vpustili, přivítal mě zápach doutníků a alkoholu:
„Pane, mám důležité zprávy o naší misi, byli jsme přepadeni démony, zjistili jsme, že konec se nachází úplně jinde. Je v údolí smrti.“

(pozn. Autora:Paladinové věřili, že když se dostanou do středu Země, najdou spásu světa, nevěděli, jak by měla vypadat, ale jejich víra je silná.)

Po pár týdnech se seskupili všechny síly Paladinů, Gordon vykoukl z velitelského stanu, kde teď zatím bydlel. Tolik jednotek ještě neviděl, naše armáda musela čítat aspoň tak 13 tisíc mariňáků.
Hned jsme se vydali k údolí smrti. Po dvou týdnech bez nějakých komplikací jsme tam dorazili.
A spatřili to, lesklo se to jako vybroušený diamant potom, co ho koupali v cifu.
Vypadalo to jednoduše, stačilo zničit diamant a zachránit tím svět!
Jako blázni se rozběhli ke kameni, aby se zapsali do historie jako zachránci země.
Gordon a velitelé se koukali na své zpropadené muže a už to zahlédli, byla to zas další zpropadená past. Démoni a andělé, kteří již čekali u údolí, se ze všech stran nahrnuli do údolí a začali paladiny masakrovat.
Gordon se na to nemohl dívat a rozběhl se pomoci svým bratrům ve zbroji.
Dnes byl vybaven profesionálními zbraněmi, začal Paladinským mečem sekat na všechny strany a kosil všechny nepřátele, co se mu dostali pod ruku. Začal se prosekávat davem příšer a zanechával za sebou krvavou spoušť. Každý, kdo se mu postavil do cesty, za to tvrdě zaplatil. Po probojování ke středu se napřáhl, aby vše ukončil, spustil meč a hleděl, jak čepel letí k diamantu, ani nemrkl a zadržela ho andělská čepel. Začal strhující boj, Archanděl se napřáhl a sekl, Gordon zvedl meč v zoufalém krytu, ale rána byla tak velká, že mu vypadl meč z ruky. Archanděl udeřil Gordona hrubou stranou meče, Gordona to odhodilo metr dál, když se anděl schyloval k rozhodujícímu seku, Gordon se skutálel stranou, popadl svůj meč a rychle švihl zprava po Archandělovi, ten však ránu hravě vykryl a vrátil mu ji s ještě vetší rychlostí. Gordon se jen tak sehnul, že mu andělův meč odsekl vysílačku ze zad. Teď se Gordon naštval, začal anděla zasypávat ranami, až to Archanděl nestíhal.
Pak se skrčil, sekl mu po noze a k jeho překvapení mu ji odsekl, anděl se svezl k zemi a čekal na poslední ránu, taky ji dostal. Gordon se vrhl ke kameni a sekl po kameni, nic se nestalo, jeho meč se jen odrazil od silného kamene. Na meči byl obrovský zub, bylo jasné, že další ránu by meč nevydržel. Gordon si vzal Archandělův meč, napřáhl se ze všech sil a sekl masivním mečem.
Pak ho oslepilo zářivé světlo a on omdlel.

Probudil se znovu na bitevním poli,vedle něho seděl Sten:
„Stene! Ty, ty... co se stalo, já...“
Sten se usmál.
„Nemluv, naber sil, povím ti, co se stalo po tom, co sis hrál na hrdinu a zničil kámen, kámen vybuchl a démoni a andělé utekli, řeklo se, že kámen vypustil manu, co jim sebrala sílu, teď je doděláváme kolem údolí. Vypadá to, že si je dostal, rada ti chce udělit titul kapitána elitní gardy Space wolves, máš sakra štěstí.“
Gordon vstal. „Hej! Klídek, málem jsi chcípl a teď máš odpočívat!“
„Jdu pomoct svým bratrům.“ S těmito slovy jsem vyšel ze dveří a šel hledat nějákýho parchanta na zabití.

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Light vs Darkness?
Aenrill Hříva Chaosu, hartal, hater, LBsmoke, Mr.Frost

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Awasai - 27. března 2007 22:04
Awasai

Měl si dobrý nápad,a le pokdu bych mohla doporučit. Zkus více dopodrobna popsat souboje. Příběh by možná chtěl psát z určitého pohledu.Chvilku píšeš z pohledu hlavní postavy a potom přeskočíš na jinou. (Já jsem..a potom o té samé osobě...on byl...). Vím že sama nemám co komentovat, ale zkus si to vklidu přečíst a přeformulovat některé věty.
Ten kdo chce moc, nemívá nic. Aneb Krkonošské pohádky.

fairon - 27. března 2007 21:59
fairon

Bohužel musím souhlasit s Granem, vypadá to že někdo vyděl obrázek eldara, přečetl si pár názvů s impéria a viděl screenshot s démonem, jsem taky velký přítel jak starého Warhammeru tak toho scifi a tohle mi připomíná smíchanici bible, scifi, středověku a Warhammru. Navíc popis vypadá způsobem jako když orel prolétne nad bojištěm, mladík si přijde skosí levou rukou pár démonů a stane se velkým šéfem a to v nečtitelném tempu. Až na pár výrazů co se mi líbili na tom však nic pozitivního nenajdu.
"Nepřestávej být vlkem, abys byl vzat do ovčího stáda."

Gran - 27. března 2007 17:26
Gran

Jak je mým zvykem, během čtení povídky jsem prováděl korekturu.

Kdysi jsem měl na češtinu profesorku, která dávala jedničky za každou chybu, kterou jsme ke nalezli. Upřímně - s touto povídkou bych zazásoboval třídu na celý školní rok.
Nebýt toho, že se musím stydět za to, že tato povídka tu čeká na schválení již měsíc, poslal bych ji autorovi zpátky se slovy, ať si ty chyby opraví. Ale nu což.

Co se týče příběhu... mám pocit, že tohle psal někdo, kdo někde zahlédl screenshot na Warhammer 40k: Dawn of War, a aniž by věděl více, pokusil se napsat povídku.
Díky tomu má hlavní hrdina - Gordon - sebou to nejlepší vybavení, ale bojuje mečem (přičemž má sebou přinejmenším dva, jak z textu vyplývá).
Příběh je... nijaký. Boj tří stran - nevíme proč - končí zničením artefaktu.
Zajímavé by to bylo, kdyby byly boje pěkně popsány, leč k tomu nedošlo.

Také bych si dovolil vytknout dvě věci:
Za prvé, skáčeš nehorázně mezi osobami, ve kterých píšeš. Tj. někdy píšeš "Gordon šel", jindy zase "Já jsem šel".
Za druhé, někdy máš až zbytečně dlouhá souvětí. Nevím, zda jsi to prostě psal stylem, že jsi psal, co tě napadne, a tak vznikala souvětí tak dlouhá, že se hravě vyrovnávala tomu, které v tomto okamžiku píši já sám, nebo jestli jsi se úmyslně pokoušel udělat souvětí co nejdelší, aby literatura byla "vznešenější", nezapomínej však, že přemíra všeho škodí. Jednoduché věty přidávají na dynamičnosti .)

Shrnutí:
Tato povídka patří k místnímu průměru, ale to až po prohlídce korektorem. Pokud bychom srovnávali místní povídky bez zásahu jiné osoby, než autora, zjistíme, že tato povídka skutečně patří k těm horším.
Škoda, Warhammer je můj koníček.
NIN: https://www.youtube.com/watch?v=EyKNUj-AjgA

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog