Lovec (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Lovec

Autor : elaxon   28. září 2010   Postavy
Psáno s dobrou náladou.

Život:

Rovnou zapomeňte na nějakého hrdinu. Tohle hrdina není a nikdy nebude. To mi věřte. Vím o čem mluvím.

Tento muž se narodil do velmi chudé rodiny. Až to snad ani už horší být nemohlo. Co vám budu povídat. I na suchý chleba dřeli. A kdo taky ne, v tak malé, chudé vesnici. Domek stál na dobré slovo a při pohledu na postel mohl být člověk rád, že ho nesežrala. Ale co, byl to život. 

Otec už starý dřevorubec, co byl rád, že unesl sekyru. V lese pomáhal vlastně jen symbolicky – nosil malé suché větvičky. Matka celkem mladá, pohledná žena. Lovkyně lesních plodů. Ostatně jako každá druhá žena ve vesnici. Taky co s nimi?! Oba brzo zemřeli. Vlastně jak se to vezme. Bylo to takhle. 

Otce zase jednou za čas pustili k navigování padajících stromů. Chlapi rubou a sekají do stromu tak, jak on říká. Strom to byl pořádný, macek jeden. Jen tak lacino se nedal. Ale stejně podlehl. „Pozor padá.“ nebo „Padá strom!“ Jako vždy pád stromu provázeli tyto výkřiky. Vykřikla si i matka – když ten strom spadl na ní.

Ona s ostatními ženami sbírala o kus dál takové pěkné jahůdky. Jenže jak jsem říkal, strom to byl pořádný a taky pěkně dlouhý. Ženy dokonce slyšely varovné výkřiky. Ale pochopitelně ani jedna nepředpokládala, že by snad mohl strom spadnout na ně. To vám bylo potom překvapení, když se mezi stojícími stromy prodíral ten chudák, Poražený. Obranou bylo jen slabé zasténání a následný jekot ostatních žen z vystrašení. 

Otec matku moc miloval, ostatně stejně jako ona jeho. Proto si její smrt vlastním zapříčiněním vzal až moc k srdci. Uchlastal se k smrti. A to nikdy nepil. 

Takhle se teprve tříletý dítě zbavilo svých rodičů. Někdo by dokonce mluvil i o štěstí.

No ale co s osiřelým děckem? Tuhle otázku si kladlo plno lidí ve vesnici. Nakonec se pár let o dítě staraly přechodně dvě rodiny. První přibližně dva roky, chudá a hlavně mladá rodina. Měli ještě k tomu své dítě a bylo to pro ně těžké, proto si ho vzala do výchovy o něco starší a zkušenější rodina. Děti už odrostlé, takže času bylo dost. A byla to taky o něco bohatší rodina.

Ovšem klučina to byl roztěkaný a jako utržený ze řetězu. Se nedivte, rodiče brzo umřeli a náhradní výchova neměla tak pevnou ruku. Začal se toulat a poflakovat po okolí. Sem tam vyvedl nějakou lumpárnu a někdy i někomu pomohl. Svoje vrstevníky mlátil hlava nehlava. Jo a abych nezapomněl na to jeho jméno. No tak to on neměl. Každý na něj volal „hej kluku“, nebo ho ani neoslovili „slyšíš, pojď sem“. Znáte to. Byl „navíc“. 

Pak utekl. Tak nějak nikdo nevěděl proč, prostě se sebral a odešel. Takže vlastně neutekl, on odešel. Abych byl přesný. 

To mu bylo něco kolem deseti let. No už to byl kluk co se vyzná. Vlastnil svůj ručně dělaný luk, s kterým byl rád, když něco ulovil. Tudle se chlubil, že už na dvacátý šíp trefí srnku. Což je teda fakt úspěch! Také měl malý nůž, jako zbraň k ničemu, je to spíše takový kapesní nožík. Na ukrojení chleba nebo na přeříznutí lana. Prý po jeho otci. Má ho odmala no.

Roky se toulal po lesích. Nikdy neměl směr ani nějaký cíl. Prostě šel tam, kam ho nohy nesly. Samozřejmě se snažil zdokonalit ve střelbě z luku a také trénoval vrh nožů. Sice měl jeden, ale naučil se dobré trpělivosti, což není špatná věc. Také ho dost drsně život naučil jak přežít v divočině, jak postavit kde jakou past a řekl bych, že měl slušné základy ve stopování. Po deseti letech strávených v divočině, toulkách po lesích a stopování zvěře by musel být absolutní debil, aby tohle všechno neuměl. 

Když dosáhl úrovně pěti šípů na srnku, získal také svůj první sen. Nebo cíl, říkejte tomu každý jak chcete. Když sem tam někdy pomohl obchodníkovi s cestou přes les, nebo vystopoval lovcům odměn bandu lupičů, zjistil, že takový lidi jako on nejsou k zahození a že jich moc není. Proto chce mít jednou svého vlastního učedníka. Kterého by učil co a jak. Jak přežít, jak se nakrmit, jak všechno. 

Teď je mu asi něco kolem pětadvaceti let, odhadem. V nohách má už tisíc mil a dál se toulá, hledá vhodného učedníka, kterého potkal podobný osud, jako jeho samotného. 

I když se zdá být hodně asociální, podle svého života, není tomu tak. Sice byl většinu života sám, ale naučil se mluvit sám se sebou. Prostě si povídá. Buď jen tak, sám, nebo mluví třeba ke stromu, zvířeti, nebo k dešti. Že by podivín? Ale kde že, šílenec! 

Také poslední dobou často pomáhá překupníkům, ztraceným dětem, atd. Naučil se zpracovávat ulovenou zvěř, kůže, zuby a drápy nosí směnit do vesnic za vybavení nebo informace. Už tam mu lidé začali říkat Lovec. Nikdy se totiž nepředstavil jménem. 

Tento muž přírody nepije alkohol, nahé tělo holky mu nic neříká, možná tak, na co to je? Nemá radost ze zabíjení, ale když je potřeba se bránit, skolí kde co. Člověka ještě nezabil a zatím to nehodlá dělat. Vrah to rozhodně není. Chová určitě city k přírodě a nerad vidí, když jí někdo úmyslně a se zlou vůlí ničí. Někdy se proti takovýmto činům i postaví. 

Celkově to není žádný drsňák, pouze prostý muž přírody. Trochu nedůvěřivý, ale opět, jak kdy, podle nálady.

Popis:

Je to šlachovitý mladík, co vypadá o dost starší než je. Má celkem vysokou postavu, na které svaly hrají nějakou tu roli, ale zas tak velkou ne. Vedlejší. 

Má hnědé, až černé vlasy. Mastné, delší, asi tak po ramena. Tvoří se mu do takových pramenů, trochu tlustších. Jsou často neviděny, halí je kápi pláště.

V tváři má výraz dobráka. Dá se mluvil o charismatickém ksiftu, vhodným na balení bab. Jemný, orlí nos. Hluboký pohled modrých očí, jemně vystouplá brada a líce. 

Na krku má přívěšek, několik zubů divoké zvěře. 

Ramena statná, široká, často přes jedno z nich posazený luk. I když rád cestuje na lehko, nosí také vak. Sice téměř vždy prázdný, nebo poloprázdný, kdo ví na co se může hodit. 

Ruce dlouhé, trénované střelbou a vrhem. Bojovat s mečem by také zvládl, ale nemá takové zbraně rád. Setkal se s nimi, v rukou je však nikdy neměl. Jen klacíky, co s nimi v lese trénoval. Má radši malé, drobné a nenápadné zbraně – dýky.

Nosí košili, vestičku, na tom takový střižený kabátek a přes to všechno svůj plášť. Proti dešti a sněhu. 

Pas a kalhoty mu drží ne moc silný pásek. Ale na udržení jeho oblíbené dýky a kalhot stačí bohatě. Obyčejná měděná přezka. 

Kalhoty má dvouvrstvé. V lesích bývá zima, on je vždy připraven. První vrstva kožená, druhá tenká, látková. 

Boty má pevné u kotníků, ale měkké na podrážce. Kvůli citu a tichému pohybu při lovu.

Z výbavy má již zmiňovaný ručně dělaný luk. Samozřejmě už o něco lepší než ten dělaný v deseti letech. Pár koupených, pár dělaných šípů. Dohromady asi třicet, dva toulce. Oba sešité do sebe, ovšem pořád ‚dvoukomorové‘. Hozené přes záda. Stejně jako luk.

U pasu za opaskem pak nožík údajně po tátovi. Ten se mu stal srdeční záležitostí, pak má ještě dvě dýky na vrhání. Jednu za pasem, druhou… také. 

Muž zahalený v plášti s kapucí. Pohybujíc se nenápadně, ostražitě a s pohledem upřeným před sebe. S pohledem dobráka, ale také dravce. 

Další články v kategorii Postavy:

Kdo hodnotil článek Lovec?
Bogina (4.00*), hater (3.50*), LBsmoke (2.50*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

LBsmoke - 10. září 2011 21:17
LBsmoke

docela to jde ale..
nějaké zvláštnosti, které by se na té postavě daly rozpitvat jsou utnuté projistotu hned v zárodku.. nemám nic proti divochovy/lovci, ale celkově je to až moc o ničem.. ani napsané to není nijak zvlášť záživně.. a některá slovní spojení jak od puberťačky mě vyloženě vytáčeli..

LBs.ic.cz

Bogina - 29. září 2010 14:21
Bogina

Eiris 29. září 2010 13:32
Tak třeba moderní laminátové výlisky nejsou ruční práce. Ale těmi se to ve fantasy světech asi moc nehemží. No co, chybička se vloudila, žádná trága. Poukázal jsem na to jenom proto, aby si to Elaxon opravil, kdyby s tou postavou chtěl někdy hrát.
Ad bene vivendum, breve tempus satis est.
PJ roku 2008, vítěz Aragornského turnaje (AT´08 DrD)

Eiris - 29. září 2010 13:32
Eiris

Bogina:

Tak nad tím lukem jsem čéče taky poněkud zavařila mozek (Tedy to co z něho zbylo) Protože jsem hledala ekvivalent nějakého neručně dělaného luku :D
***___Vymýšlím něco vtipného a inteligentního, co sem napíšu___***

Bogina - 29. září 2010 08:17
Bogina

Tak jsem to taky přečetl. Psáno vesele, sem tam to už hraničí s parodií. Nikdy to do ní ale nesklouzne úplně, což je dobře. Proto si myslím, že tahle postava hratelná je. Elaxon nemá nouzi o slovní zásobu, proto je škoda, že zrovna v tomhle to občas pokulhává - např. co je to "ručně" dělaný luk? Zřejmě to měl být luk, který si postava vyrobila sama. Ručně dělané luky jsou totiž ve světě fantasy patrně všechny. Byť by je dělal řemeslník - lukař, přece by je nevyráběl nohama, že. Nebo "vlasy se mu tvoří do pramenů". Jak můžou vlasy něco tvořit? Ale jinak dobrý, do jeskyně bych postavu přijal a to klidně i na delší dobu. Však on by se ten charakter už vypiplal, aby se hrálo občas i vážně :)
Ad bene vivendum, breve tempus satis est.
PJ roku 2008, vítěz Aragornského turnaje (AT´08 DrD)

Nefrete - 28. září 2010 23:46
Nefrete

Milé, tu a tam i úsměvné. Psané s nadhledem a lehkostí, díky čemu je možné mnohé nedokonalosti přehlédnout a odpustit. Příjemné počtení na pár minut, které vás dozajista potěší, i když - alespoň mně - nepřineslo nic "navíc", kvůli čemu bych se k němu chtěla vrátit i podruhé. Drobné slovní hříčky, nezvyklé obraty a typické stereotypy, které jsou záměrně zdůrazněny - to vše se vždy nějakým způsobem dotýká již tradičních fantasy nešvarů rozličného druhu (netřeba rozvádět, dočtete se sami).
Podávat jen v malém množství a výjimečně, všeho moc totiž škodí, a tedy i zábavy tohoto druhu; navíc osobně soudím, že postava je vhodná k lehkému počtení, zpestření, nikoli však k vážnému hraní. Náležitá forma a obsah by se měly vzájemně doplňovat; zparodovaná postava, kterou "nelze brát tak úplně vážně", se hodí do hry, kterou také "nelze brát tak úplně vážně". A takové hry, alespoň dle mé skromné zkušenosti, za moc nestojí. Rozhodně ne dlouhodobě.
Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

hater - 28. září 2010 12:02
hater

Hned první věta tohoto článku mně přivádí k otázce, co je to vlastně hrdinství :-)
Škoda, že se tomuto tématu dál autor nevěnuje, protože tímto prohlášením opravdu téma hrdinství končí.

Autor měl při psaní lehkou ruku a dobrou náladu, takže se to podle toho čte. Během "vážného a hlubokomyslného" popisu tragického osudu jeho rodičů se dozvídáme jaké měl "Lovec" dětství a hladce se dostáváme k tomu, kým je, co umí a co dělá. Pak následuje jak vypadá a jaké má touhy a cíle.

Celkově je postava lehká, snadno připletitelná do téměř jakéhokoli dobrodružství v lese a nebo poblíž lesa. Přesto se však těžko budou hledat důvodu pro dlouhodobější pobyt s větší družinou. Zajímavé by jistě mohlo být "objevování" významu nahého ženského těla :-) či jiných témat, které pro postavu jsou víceméně neznámé.

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog