Modrá krev, aneb Galganovo putování (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Modrá krev, aneb Galganovo putování

Autor : Eledar   18. října 2007   Povídky
První část mnou rozepsané povídky. jedná se vlastně o úvod a maličké nastínění příběhu. potřebuju kritiku, a to jak špatnou, tak byste mě mohli i pochválit x), pokud bude za co. jedná se asi o můj nejlepší výtvor.

Kdybychom se pořádně podívali na poušť Banskaz, uviděli bychom malou černou tečku. Přesně takovou malou černou tečku, jako se píše na konec vět, či souvětí. Jestliže se ale podíváme blíž, zjistíme, že ta malá černá tečka je ve skutečnosti větší černý bod. Pokud se ale opravdu chceme dozvědět co to je, musíme se podívat ještě blíž. Až potom je jasné, že je to město, přesněji velkoměsto. Jeho jméno je Belgurn a je známé tím, že odkojilo a vychovalo mnoho těch nejlepších, a také nejznámějších zlodějů a lupičů.
Zde je si potřeba uvědomit, že mezi ‚nejznámější‘ a ‚nejlepší‘ je značný rozdíl. Nejlepší je ten, kdo dokázal něco tak brilantního, že by to nikdo nezvládl lépe.
Nejznámější mohl ovšem také dokázat něco, co by nikdo jiný nedokázal, jenže, jak dokládají případy ‚Randum Kobercomil‘, nebo ‚Filirína ze sudu‘, nepřekonatelnost těchto činů až nezdravě často spočívá v nemožnosti, se kterou byly provedeny.
Poušť Banskaz byla nejmenší pouští v celém Jihu. Měla vše co taková správná poušť potřebuje. Ani víc, ani míň. Písečné duny, skály, pouštní živočichy a samozřejmě také slunce. Obrovské žhnoucí slunce, které se tady na Banskazu zdálo dvakrát tak větší, než kdekoli jinde. Každý den vyšlo zpoza skal, a okamžitě začalo štvát všechny obyvatele.
Panovala zde legenda o muži, který slunce stvořil jen proto, že ho ostatní lidé zavrhli a on si neměl s kým povídat. Tak si řekl, že stvoří slunce a prostě to udělal. Bylo zvláštní, že nikdy nikoho nenapadlo zeptat se, jak to vlastně udělal. Všem stačilo vědět jen to, že to neudělal jen proto, aby měl s kým prodiskutovat aktuální dění ve světě, ale také proto, aby naštval všechny ostatní. Netušil ale, že tím naštve i sám sebe. A jak byl tak otrávený sluncem, odešel. Legenda se sice nezmiňuje o tom, kam odešel, ba dokonce kterým směrem, ale je jisté, že odešel, a že se jednoho dne vrátí, přesně v tu chvíli, kdy si řekne, že už všechny Banskazany dost podusil, a slunce zacpe zpět za obzor, aby už nemohlo dál otravovat život nikomu a ničemu. Pokaždé, když slunce zapadalo, se lidé shromáždili v ulicích měst a zadoufali, že na obzoru uvidí muže, který ho zatlačí navždy, ale jakmile slunce zapadlo, jejich naděje pohasla spolu s ním.
Království Jih bylo nejvýchodněji položeným státním útvarem. Leželo dokonce v samotném Východním Cípu. Bylo hornaté, a jak dokazovaly hromady písku všude okolo, také pouštnaté, jak říkali místní. Zdejší nářečí se vyznačovalo mnoha podivnými slovními obraty, jako ‚Mátež zítra zemák nezkažený?‘, či ‚Slunko zelenalájavše s sýrem‘. Nutno ovšem podotknout, že tyto fráze se musely použít jen ve specifických případech, kdy se člověk potřeboval dozvědět, jestli bude zítra na prodej čerstvá hlína, nebo chtěl oznámit, že slunce zezelenalo ve stejnou dobu jako sýr, takže jste se s nimi nesetkali příliš často.
Žilo zde mnoho rozličných a podivných tvorů. Mnoho z nich mělo tak nevkusné zbarvení, že si o nich každý myslel své, nikdo se to však neodvážil nahlas vyslovit, alespoň v jejich blízkosti určitě ne. Tito zplozenci pouště byli totiž stejně nebezpeční jako čerstvě umytá podlaha. Mnoho z nich se sdružovalo právě v Belgurnu, největším městě pouště, které bylo zároveň městem královským.
Jako všude, i tady platilo pravidlo“ ‚jak je bohatá šlechta, tak chudí jsou chudáci‘, v případě Belgurnu také někdy obměňované na: ‚jak je bohatá šlechta, tak bohatí jsou lupiči‘.
Bylo to odporné místo, plné kouře a všemožných nevábných pachů, obchodníků se zbožím z pochybných zdrojů a samozřejmě také přívrženců kultu Odpůrců slunce. O zlodějích se není třeba ani zmiňovat, ti tu byli na denním pořádku. Mohli jste si být jistí, že každý druhý ‚slušný‘ tvor, kterého jste potkali, je zloděj, královské strážné či krále samotného nevyjímaje.
Panovníci Belgurnu byli většinou malí a tlustí rozmazlenci, kteří se všemi jednali, jako by si právě povídali se slimákem. Vládli za ně ve skutečnosti jejich rádcové a pokud se králi podařilo prosadit jeho vlastní myšlenku, většinou to bylo fiasko.
Jednou třeba král Gorgo II. Plnoštíhlý zavedl zákon, že nikdo nesměl vážit méně než on sám, který se živil tím nejtučnějším, co našel v královské kuchyni. Jeho rádcové ho však stihli přesvědčit, aby tento zákon zrušil dříve, než vojáci stihli popravit všechny chudáky, kteří v pase nedosahovali takových úctyhodných rozměrů jako jejich pán, což znamenalo prakticky všechny.
To bylo však 200 let před naším příběhem. Ten začal právě zde na Banskazu a pokud by se nikdy neodehrál, či snad proběhl jinak, nikdy by se nemuselo stát to, co po něm nadešlo. Nikdy by tolik lidí netrpělo, nikdy by nenastal Věk Slunce zahaleného mračny, který trval celé dva roky.
Ten příběh začal jezdcem. Tedy, on začal vlastně o pár dní dříve, ale to není důležité. Důležité je jen to, co se dělo dále…

K Belgurnu se rychlostí jen málo převyšující tempo hlemýždě, který byl právě přejet povozem taženým koňmi, blížil jezdec, hlavu zahalenou v kápi, takže mu do ní nebylo vidět. Muselo mu v ní a v jeho kroužkové zbroji, která při každém pohybu cinkala, být hrozné horko. Zdálo se, že muž má co dělat, aby se na svém koni udržel a nespadl ze sedla. Nebylo se vlastně čemu divit, z pravého předloktí mu pomalu, ale neustále odkapávala krev.
Jeho kůň kulhal na pravé zadní kopyto a zdálo se, že není spokojen s tím, že musí nést takovou váhu přes celou poušť, byť po pěkné cestě. Hlasitě si odfrkl a dal tak najevo nespokojenost.
„No jo, no jo, dyť já vim. Už tam za chvílu budem a já ti nechám udělat nové podkovy.“
Jako by mu kůň rozuměl, znovu se vzchopil a ploužil se dál po udusané hlíně ke městu.
Brány s hnědými praporci už nebyly daleko, když vtom někdo jezdci skočil do cesty.
„Prachy, a hned!“ zavrčelo stvoření. Bylo světle modré, a do zdejší písčité krajiny se vůbec nehodilo. Tělo mělo pokryté lesklými šupinami, které lámaly světlo a působily velmi impozantně.
„Počkat, počkat. To mi ani nedáte nějakou seriózní nabídku?“ zeptal se šokovaný jezdec.
Tvor nechápavě zkřivil obličej. „Cóó?“
„No, myslím, jako nějaký obchod. Řekněme, prachy nebo život? Každý čestný lupič musí své oběti něco navrhnout. A vy určitě jste čestný lupič.“ Snažil se muž tvorovi co nejvíce zamotat hlavu, což se mu očividně povedlo, protože ten se zamyslel.
„Hmm… Ne!“ řekl konečně.
„Ale no tak. Na to své vzezření jste asi opravdu pyšný co?“
„Cože? Co s tim má co dělat nějaký moje vze-cosi, ať už je to co je to?“
„Ne, totiž, vy jste mne špatně pochopil. Já jen myslel, všiml jste si těch písečných dun? Za takovýchto slunečných dnů je tu opravdu krásně. Jen by mohlo být trochu chladněji.“
„No víte, my Harzakové jsme na tyhle pouště zvyklí. Umíme se velice rychle přizpůsobit jakémukoli prostředí.“ Harzak hrdě vypjal hruď. Očividně úplně zapomněl, o co mu vlastně nejprve šlo.
„Aha, no heleďte se, moc rád bych se tady s vámi vybavoval celý den, ale jaksi nemám čas. Víte, poranilo mě divoké zvíře a já vcelku spěchám do města najít nějakého léčitele.“ Ukázal muž svou ruku, ze které co chvíli odkapávala krev.
„Ach ano, jistě,“ řekl Harzak, ustoupil z cesty a uklonil se, „Ať se vám daří.“ Jezdec naznačil úklonu a pobídl koně vpřed.

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Modrá krev, aneb Galganovo putování?
akrim, Amthauer, Annox, Ben, Calimë, Garivandras, hater, Kotel

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Eledar - 18. května 2008 16:43
Eledar

hater 5. listopadu 2007 10:14
Tady bych se chtěl moc omluvit, ale naprosto se mi nedostávalo času. Taktéž jsem ztratil veškeré poznámky, které jsem si k tomu udělal a nějak mi v tu dobu prostě a jednoduše došl šťáva... :-)

Teď jsem začal s jinou povídkou, podobně laděnou, a už teď jí mám tak třikrát tolik co první a druhý díl dohromady. Čekám na A4, kde to uveřejním :-)
Nikdy neříkej, že to nejde. Vždycky se najde nějakej blbec, kterej to neví a udělá to..

hater - 5. listopadu 2007 10:14
hater

jo, ... taky mne to celkem pobavilo, ale ma to klasicke "prednosti" zdejsiho prvniho dilu ;-) to jest autor popsal prostredi, naznancil neco a pak kdyz mela povidka zacit, skoncil ;-)

jilek - 1. listopadu 2007 08:24
jilek

Jedním slovem super, moc se mi líbilo. Mohlo by být víc děje a menší popis.

Gran - 27. října 2007 15:54
Gran

Eledar 25. října 2007 19:25

Nebuď utopista .)
NIN: https://www.youtube.com/watch?v=EyKNUj-AjgA

Eledar - 25. října 2007 19:25
Eledar

Byl bych rád, aby, pokud někdo hlasuje, také přidal komentář, proč a jak hlasoval x)...
Nikdy neříkej, že to nejde. Vždycky se najde nějakej blbec, kterej to neví a udělá to..

Amthauer - 23. října 2007 19:28
Amthauer

Eledar 23. října 2007 19:23
Nakolik to můžu já posoudit, tak jsi podle mě předvedl v prostředku článku velmi dobrou tvůrčí práci :)
- What is a life devoid of strife?

Eledar - 23. října 2007 19:23
Eledar

Amthauer 23. října 2007 16:21
ano, mají přijít díly další. Jeden už jsem poslal, je přibližně stejně dlouhý, ale příběhu je tam mnohem víc x).
Nevhodná zájmena, začátek: tam jsem si opravdu nebyl asi úplně jistý, nebo jsem jej psal z nudy jen tak pro sebe. Doufám, že zbytek už to vyrovnal x).
Nikdy neříkej, že to nejde. Vždycky se najde nějakej blbec, kterej to neví a udělá to..

Amthauer - 23. října 2007 16:21
Amthauer

Úvodní odstavec chvílemi vypadal, že má autor problémy se stylem (nevhodná zájmena, opakování stejných či zvukově příliš podobných slov...), hned vzápětí mě však vtipné, nadsazující a s očividnou lehkostí psané části textu pojednávajícího o zlodějství. Zde jsem se teprve přesvědčil, že autorovi ovládnutí jazyka problém skutečně nedělá. Přenesl jsem se přes pár očividných chyb i překlepů a pak se už jen poměrně dobře bavil samotným "příběhem", na jehož načasování však právě kvalita díla jak stojí, tak i padá. Vímě, kde vězí jádro problému - mám-li brát tento článek jako jeden samostatný celek, dočkal jsem se velmi málo muziky v příliš mnoho textu (protože TH > TR) a po předlouhém popisu je zlomek epiky spíš opomenutelný. Budu-li to však brát tak, že mají přijít ještě další díly, potom říkám "jen tak dál" a jsem spokojen.
- What is a life devoid of strife?

Eledar - 19. října 2007 16:22
Eledar

Tak zatím jsou ohlasy pěkné, což jsem samozřejmě rád. Zaslal jsem pokračování, které je asi stejně dlouhé, a příběh se v něm konečně trochu pohne. Sice nepatrnou, leč velmi důležitou událostí. x)
Nikdy neříkej, že to nejde. Vždycky se najde nějakej blbec, kterej to neví a udělá to..

Ben - 19. října 2007 15:20
Ben

Líbilo se mi to. Snad až na ten dialog, ten se mi mco nelíbil. Ale jinak je to jeden z těch lepších článků co jsem tu četl. Těším se na pokračování.
www.pistecesky.ic.cz |92% of teens have moved onto rap. If you are part of the 8% that still listen to real music, copy and paste this into your signature

akrim - 18. října 2007 21:17
akrim

zajímavé
už se těším na pokračování

Eledar - 18. října 2007 18:45
Eledar

Tak to jsem rád, že se to líbí. x) O několika nesrovnalostech vím, snažil jsem se je vyspravit a trávil jsem nad nimi dost času, ale bohužel jsem nepřišel na to, jak to vyspravit. Příště se pokusím se něčemu podobnému vyvarovat.
Přesto bych se ale rád zeptal na jednu maličkost, a to, o kterých přesně nesrovnalostech mluvíš, ať vím, jestli mluvíme o tom samém. x)
Nikdy neříkej, že to nejde. Vždycky se najde nějakej blbec, kterej to neví a udělá to..

Annox - 18. října 2007 14:20
Annox

Když jsem to dočetl... dlouze jsem přemýšlel a pak se smál. Pěkné a trefné. Samozřejmě je tam pár...ne zrovna chyb, ale nesrovnalostí. Mě osobně se to líbí.

Jen tak dál.
Moderní realista uznává pouze pesimistický optimismus.

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog