Monsieur Lupe (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Monsieur Lupe

Autor : dangoball   14. srpna 2010   Povídky
Začal jsem s myšlenkou moderní adaptace Červené Karkulky...

Základní škola je dokonalý loviště. Dokud jsou ještě mladý a naivní. Neposkvrněný by bylo ideální, ale v dnešní době si člověk nemůže být jistej panenstvím ani u třináctek. Mladá naivka stačí víc než dost. Tak kde je nějaká lovná? Á, tamhleta je lákavá, ale bohužel sama. Samotný se snadno vystraší. Nějakou štěbetající skupinku tří čtyř holčiček bych potřeboval. Noták. Noták! Ha! Mam vás. Ta růžová je jasná. Tu musim mít.

S jasným cílem a fotoaparátem kolem krku vyrazil charismatický třicátník ke skupince tří děvčat.

“Omluvte, že vás ruším při konverzaci, slečny, ale mohl bych vám něco nabídnout?”

“Sbírky motýlů už nejsou v módě a lízátka fungujou jen v instruktážních videích, tak zkus bejt originální, jo?” odpověděla jedna ze tří dívek a z tónu bylo jasně poznat, že narušitele jejich kroužku považuje za úchyla. Zbylé dvě se lehce uchechtly.

“Hm... Já si říkal, že pár lízátek by se mohlo hodit,” reagoval žertovně třicátník a obě dívky se znovu usmály. “Ale teď k věci. Jsem totiž lovec talentů pro modelingovou agenturu a nemohl jsem si nevšimnout, jak se vy tři vyjímáte mezi ostatními jako labutě mezi hejnem hus. Osobně zastávám názor, že talent je třeba najít co nejdřív, aby se mohl rozvinout. Proto bych vám třem chtěl nabídnout, jestli byste měly zájem nafotit pár zkušebních snímků v ateliéru. Co řikáte?”

Dívky si vyměnily několik pohledů a nakonec jejich mluvčí pokrčila rameny s otázkou: “Je ten ateliér daleko?”

“Nejdřív zkusíme pár skupinových a pak bych prosil každou jednotlivě, pokud by vám to nedělalo problém. Teď kdybyste se postavily k té bílé zdi. Ještě trochu takhle... Výborně! Vydržte.”

Své instrukce doplňoval různou gestikulací a předváděním figur, které po dívkách vyžadoval. Protože byly dívky plně zaměstnány usmíváním se do aparátu, měl “lovec talentů” dost času se pokochat pohledem na jejich dospívající dívčí těla s teprv se tvarujícími boky a rostoucím poprsím, aniž by vůči němu pojaly sebemenší podezření. Po pěti cvaknutích celé trojice poslal dvě dívky do vedlejší místnosti a pokračoval jen s jednou. Po dalších pěti snímcích si došel pro další a jako poslední si nechal svou vyhlédnutou oběť – tu růžovou. Když dofotil i tu, nedovolil jí hned jít za kamarádkami, ale ještě si ji podržel na pár slov.

“Počkej chvilku. Potřebuju ti něco říct a bude lepší, když u toho nebudou tvý kamarádky. Ty jediná z vás tří máš totiž opravdovej talent. Hezký jste všechny, ale ony nejsou tak fotogenický jako ty. Vedle tebe vypadaj přes čočky foťáku jen jako kulisy. Nechci to říkat před nima, protože by ti mohly závidět. Ne že bych pochyboval o jejich charakteru, ale moc dobře vim, co vidina cizího úspěchu může udělat s přátelstvím, proto bych byl rád, kdybys naší budoucí spolupráci držela pokud možno v tajnosti. Nebude to moc velký problém, že ne?”

Dívenka zpočátku jen nechápavě koukala, a když jí konečně došlo, o co se jedná, jen lehce kývla a odpověděla, že o tom nikomu neřekne. Netrvalo dlouho a už opouštěla “ateliér” se svými kamarádkami.

Fotograf se ještě chvilku zdržel, než do prázdného fotoaparátu vložil film s nekompromitujícími snímky přírody, načež také opustil budovu.

Ta Růžová je stejně naivní jako její barva. Dobře jsem si vybral, ta bude jednoduchá.

  Po několika dalších focení “na prázdno”, kterých se účastnila už jen Růžová, lovec nadhodil, že by rád udělal nějaké snímky v přírodě, protože ateliér omezuje jak jeho, tak její rozlet. Dívka samozřejmě nadšeně souhlasila, a když “fotograf” nabídl, že by to mohlo být u lesa nedaleko jeho srubu, vůbec se tomu nápadu nebránila. Že i tenhle výlet měl zůstat jen mezi nimi, ani nebylo třeba zdůrazňovat.

  V dohodnutý den ji skutečně odvezl ke svému srubu, v němž předcházející den zabednil všechny únikové cesty a odklidil všechny předměty, kterými by se mohla efektivně bránit. Mladičká nic netušila. V myšlence focení ji podporoval nejen stativ a různé další vybavení, kterému nerozuměla, ale i pobídka, ať si vezme několikero oblečení, které jí sluší.

Když dorazili na místo, poslal svou oběť do srubu napřed s tím, že sám musí připravit všechny propriety. Po chvilce bezcílného přesouvání věciček v autě se za ní vydal.

  Ve srubu za sebou zavřel dveře na závoru opatřenou visacím zámkem, který také zamkl a klíč položil na rám dveří, kam drobná dívka neměla šanci dosáhnout. Ničeho z toho si dívka nevšímala, protože si zrovna prohlížela vybavení místnosti. Nakonec se ale na lovce otočila s úmyslem zeptat se, kdy začnou fotit, ale protože žádný foťák neviděla, její otázka se změnila.

Vy jste si zapomněl věci na focení v autě?”

Tady foťák potřebovat nebudem, maličká.”

Ale vždyť jsme přijeli kvůli focení, ne?”

Ty jsi tak sladce naivní, až to bolí. Tohle si vážně užiju.” To už si lovec začal sundavat opasek z kalhot. Dívka udělala podvědomě krok zpět. “A doporučuju ti se moc nebránit, jen to tak bude víc bolet. Kdo ví, možná se ti to ještě bude líbit!”

Michale, pojď sem!”

Nemůžu, vyvolávam fotky!”

To počká! Pojď se podívat na zprávy!”

No dobře, už jdu.” Třicátník tedy nechal fotky fotkami a poněkud neochotně přešel za svou ženou k televizi. “Co dávaj tak zajímavýho, že...”

Pšt! Poslouchej.”

  Mezitím už v televizi začala reportáž, kvůli které byl Michal vyrušen.  

... nalezena přibližně týden mrtvá třináctiletá dívka. Podle odborníků byla před smrtí brutálně bita a opakovaně sexuálně zneužívána. Ještě nemáme potvrzenou identitu, ale popis zavražděné se shoduje s popisem Amandy Májkové, studentky páté základní školy města Cheb, která byla nahlášena jako pohřešovaná. Bohužel toto není první případ mrtvé dívky v místních lesích. V předchozích letech...”

No neni to hrozný?” přerušila zpravodajku manželka. “Vždyť na stejnou školu chodí i naše holčička! Neměli bychom ji poslat na jinou?”

Ta je v bezpečí, to mi věř. Navíc tam teď určitě bude spousta policajtů a ten úchyl se tam rozhodně v dohledný době vracet nebude.”

Jak si můžeš být tak jistej?”

Kdyby byl tak blbej, že by se vracel na stejný loviště, už by ho asi dávno chytli, nemyslíš?”

Asi máš pravdu, ale stejně mam o dcerku strach.”

Tak se strachuj a já se vrátim ke svým fotkám, jo?” ukončil Michal Lupe rozhovor a znovu se zavřel ve vyvolávací komoře.

Ještě abych se tam vracel! Takovej magor fakt nejsem. Ale Májka byla vážně úžasná. Škoda, že si teď musim dát chvíli pauzu, aby se na tohle alespoň trochu zapomnělo.

 

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Monsieur Lupe?
Aeidaill abr Wyrda (3.50*), Dadoun (4.00*), Eiris (3.00*), MARK (4.00*), Python (2.00*), Saia (4.00*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Nefrete - 19. srpna 2010 12:14
Nefrete

dangoball 18. srpna 2010 23:42
Ano, nějaké "ale" by se na tom našlo.:)
To je tak trochu nevýhoda povídek ze skutečného světa; ve fantasy se často můžeš ohánět tím, že je to třeba tvoje vlastní pojetí světa nebo že třeba zapracovala magie a podobně - jednoduše v případě nejvyšší nutnosti zapojíš deus ex machina a máš to.:)
Ne, že bych to brala, ale...
Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

dangoball - 19. srpna 2010 09:59
dangoball

Nazir 19. srpna 2010 09:17
Děkuju za doporučení, ale vzhledem k tomu, že teď budu číst hlavně povinou četbu k maturitě, psycho bude muset počkat :P
Carpe vita

Nazir - 19. srpna 2010 09:17
Nazir

dangoball 18. srpna 2010 23:42
Myslím, že jsi přesvědčivej nebyl, nic, nechme to být :D

Doporučuji k četbě knihu: Americké psycho, do B.E Ellise,
Ne film, protože jestli někde hraje Christian Bale blbě a nepřesvědčivě, tak je to v tomto filmu, ale knihu.
Potom to zkus napsat znovu :D
Oko za oko... a svět bude slepý.

dangoball - 18. srpna 2010 23:42
dangoball

Nazir 18. srpna 2010 23:10
Tak samozřejmě by se to dalo odůvodnit, ale to už bych si tady na vás procvičoval svou schopnost argumentace, než abych poctivě bránil své dílko :) No ale zkusti to můžu :P

Lovem u školy, kterou navštěvuje jeho dcerka, získal, ač se to nemusí zdát, slušné krytí. Známý kolemjdoucí si bude pravděpodobně mylet, že jen čeká na svou ratolest. Samozřejmě zná její rozvrh a spolužačstvo minimálně z fotek, tudíž ví, kterým dívčinám (a chlapcům) se vyhnout. Ohledně kamarádek mu nic nebrání v potvrzení jejich výpovědi polopravdou, že na focení se nehodily, proto s nimi kontakt neudržoval.

Tak co, jsem přesvědčivej? :D
Carpe vita

Nazir - 18. srpna 2010 23:10
Nazir

dangoball 18. srpna 2010 22:36
Ale notak, nesrážej jeho kvality :) Naopak to je jeho silná stránka.
Oko za oko... a svět bude slepý.

dangoball - 18. srpna 2010 22:36
dangoball

Nefrete 18. srpna 2010 19:48
Tak k tomuhle se přiznam, že nemam co říct :D Konec jsem vlastně vymýšlel až poslední (což u mě nebývá zvykem :P), takže to dopadlo, jak to dopadlo.
Nejsnažší asi bude říct, že nad tímhle dílem se nemá přemýšlet :D
Carpe vita

Nefrete - 18. srpna 2010 19:48
Nefrete

Když už jsme u těch nesrovnalostí, také mě jedna zarazila: Proč ten muž vyrazil na "lov" na základní školu své dcery? Nehrozilo, že ho tam třeba někdo pozná? Učitelé, kamarádky dcery, případně jejich rodiče...? Navíc dítko jistě chodilo na základní školu v blízkosti svého bydliště - nebylo to příliš velké riziko si vyhlížet svou "oběť" zrovna na takovém místě? Na malém městě často potkáváš známé lidi a to zvlášť když si to přeješ nejméně. Jsou to spíše jen takové řečnické otázky, i když ani za odpověď se zlobit nebudu.:)
Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

dangoball - 18. srpna 2010 16:56
dangoball

Všem vám děkuju za slovní i bodové hodnocení a možná je na čase, abych taky řekl něco na svou obranu :-)

Dadoun 14. srpna 2010 14:16
Člověk se může snažit, ale stejně se najde někdo, komu se nezavděčí :-) Osobně si popisy rád počtu, ale do jednorázových dílek jsem moc línej je dávat. Navíc by to dost přidalo na délce a hůř by se to četlo (dle mého názoru).

Nazir 15. srpna 2010 13:10
Nařčen nebudeš, neboj :) akorát:
1)Rozhodně mi přišlo jako lepší řešení se dívenky zbavit, než si jí vyživovat nebo dokonce pustit.
2)O focení vím asi tolik co brouk Pytlík, takže děkuji za upozornění :P Pro tuhle drobnost jsem se neobtěžoval shánět informace.

python 15. srpna 2010 16:17
Zde se můžu ohradit jen proti poslední větě podobným způsobem, jakým se mě zastala Nefrete.
Na archetypální zápletku lze stáhnout i tak populární sérii jako Odkaz dračích jezdců: máme zlého vládce/tyrana, kterému se postaví vesnický chlapec, který si ve skutečnosti může pokrevně nárokovat trůn.
Tím se nesnažím kritizovat Paoliniho, sám ho čtu, jen chci ukázat, že originalita je v dnešní době vzácný artikl.

Nefrete 15. srpna 2010 16:56
Saia 18. srpna 2010 13:39
Vám můžu akorát tak poděkovat za zastání se mé maličkosti :-)
Carpe vita

Saia - 18. srpna 2010 13:39
Saia

Asi bych začala tím, že mně se to opravdu líbilo a narozdíl od některých děl to vůbec nebolelo dočíst až dokonce s jedním nádechem.
Postavy sice jsou trochu ploché, ovšem vzhledem k délce díla si myslím, že zase tak hrozné to není.
Takže rozhodně plusové body.

Nazir 15. srpna 2010 13:10

K tomu prvnímu bodu...
I v plánování se vyskytne chybička. :)
Co víš, třeba po skočení zpráv či hovoru s manželkou se ozval zvonek a za dveřmi pár milých pánů v unoformách.
Na světě neexistuje problém, který by nevyřešila vhodná ráže...

Nefrete - 15. srpna 2010 16:56
Nefrete

python 15. srpna 2010 16:17
Jaká témata nejsou dnes klišé?
Mezi většinovými fantasy díly vítám "něco ze života" jako příjemné zpestření.
Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

Python - 15. srpna 2010 16:17
Python

Mno zajímavé, ale jak už bylo řečeno, ploché a bezvýrazné. Psychologie v pozadí, což je zrovna u teto problematiky docela potíž. Postavy nejsou ani nastíněny, člověk se nevžije do nikoho z nich, což opět, má li to zapůsobit, není dobré. Kromě toho strašně často omílaný námět.
Člověk není nikdy dost chytrý, dost bohatý a dost ozbrojený. Nevěřte bláznům, říkají pravdu. I´ll Chuck you!

Nazir - 15. srpna 2010 13:10
Nazir

Slibné, ale ani "zaoblujcící se boky slečny Amandy" nezabrání tomu, že postavy působí ploše. Stojí to spíš na předsudcích naivka v růžovém a fotograf perverzák.

A potom problematika motivace a důsledků.
1) budu nařčen, že mentalita psychopata je jiná, ale buďto by takto připravovaná akce neskončila vraždou nebo by byla připravena důkladněji. Nezabiju jen tak holku, která někomu bude chybět, minimálně těm kamarádkám, které si jistě na "tajemného" třicátníka fotografa vzpomenou při první návštěvě kriminálky, která se kamarádek bude ptát.
2) budu nařčen, že ne, ale vyvolávání fotek opravdu nesnese přerušení, jedině za cenu oběti části materiálu. Vše je načasované a vyžaduje to pozornost. Není to jen o tom si otřít ruce do hadru a jít se koukat na zprávy.

Mimo to jsem si to přečetl rád a s potěšením, dobrý počin.
Oko za oko... a svět bude slepý.

Dadoun - 14. srpna 2010 14:16
Dadoun

Příběh vedený z pohledu pedofila, realisticky psaný s příjemně ubíhajícím dějem a rozhovory. Nesedělo mi tam pár vět, např. "kam drobná dívka neměla šanci dosáhnout. Ničeho z toho si dívka nevšímala", ale jinak mě to bavilo, zhltl jsem to na jeden zátah. Byl tam na mě příliš stručný popis okolního prostředí, v tom se rád vyžívám, ale to už je čistě subjektivní. :)

Více takových krátkých povídek! 4/5

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog