Na rozhraní světů (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Na rozhraní světů

Autor : Jackie Decker   31. října 2007   Úvahy
Jiný pohled na svět

Na rozhraní světů

Stojím na rozhraní světů, na prahu zoufalství a beznaděje. Hledím na krutost, zlobu a nenávist zdejších lidí a umírám pod rouškou svých snů.

Kdo skříval jim tváře hněvem a mučením? Jsou to vůbec ještě lidé? Andělé bez křídel, ďáblové bez rohů…

Dále však bez odpovědí čekám. Krajina jest bezútěšnou, mrtvou. Slunce skrylo se za prachovou peřinu. Slunce již není. Bažiny, země kyselá a síra ve vzduchu. Z vulkánů vytéká krev Země. Země krvácí pod ranami zničených duší.

Ve vzduchu cítit je zkaženost a pach tlejících... Voda je napůl kyselinou. Čistá voda není. A ta, která čistou se zdá, je mrtvá a prostoupená smrtí. Plameny ubírají kyslíku těm, kteří jej více potřebují. Plameny a ohně žijí na úkor lidí. A jsou všude…

Nebe je rudé, země je černá. Démoni brousí krajinou. Duchové mají rej. Bytosti jiných světů pronikají do již tak dosti zuboženého a zničeného světa lidí. Žádná z těchto duší není čistá. Lidé nabyli podobu svých duší, když utopili své sny v Mrtvých močálech zapomnění. Se sny zmizela naděje a s nadějí i právo na život.

Všechny stromy se zadusily hnilobou, nebo zmutovaly v příšernost obludnou. Jen málo obřího hmyzu a prapodivných kreatur přežilo z ostatních bytostí. Takto lidé zničili svůj svět. Jak tady mohou žít? V místě kde krve není dosti, kde lidské maso jest jedinou potravou, kde smrt je denním chlebem, tak, jako boj o přežití? Přičemž život je jen udržováním bídnosti a parazitování. – přemýšlím, ale odpověď nepřichází.

V tomto čase, na tomto místě, spojily se světy. - Kdo rozhněval všechny vládce? Kdo poštval je na lidský svět? Čí a jaká chyba mohla tohle způsobit? Jak jen mohli rozhněvat všechny démony? Jak povolali duchy pradávné?

Démoni s křídly přihlížejí těmto ohavným orgiím a baví se pohledem na uhnilé duše. I bytosti krásné vzduchem se vznášejí, ale jen pramálo v této bitvě dokáží. Vodní panny umírají. Andělé pláčou…

Čtyři ruce, bez rukou, stovky očí, či slepí jsou ”lidé”. -Zda slyší ty výbuchy - ony erupce neštěstí? Mají jen své vzdechy chyceni do kleští? Chtěli snad víc než mohli mít? Byli snad drzí? Kdo ví? –

Netvor s netvorem podává si ruku přičemž je odhodlán ji druhému ukousnout. Jeden druhému hledí do očí a oba dávají najevo stejný záměr. - Jak dopadne tento boj? Jak skončí tento svět? Co mohu udělat? Jak mohu pomoci? A kdo nebo co jsem vlastně teď já? Zaslouží vůbec pomoc? -

Zdvihá se mlha zapomnění, mlha a páry pekelných komínů. Oči oblud pláčou nad vlastní krutostí a bezohledností. Dusí se. Tak jako já…

Oči mne pálí a pot mi rozežírá kůži. Sucho v hrdle sužuje mé smysly a mé vědomí. Který to vládce odsoudil mne a zač? Ptám se. Vím již, co mne čeká. Piji ze studně trápení a hladovým po krvi. Jsem jednou z nich. I já jsem jen člověk. Vlasy mé mi spadly k nohám a na hlavě kostní výrůstky místo nich mám. Na rukou shnilo mi maso. Nohy se skřívaly a zbachratěly zkroucené do nepřirozených úhlů. Tělo se mi obrnilo krunýřem a šupinami.

- Asi budu muset ještě dlouho žít. Proč ale zde? Nechci být jako oni! Já taková nejsem! Musím překonat hlad i žízeň, musím bránit krutosti! Bolest, to ne!!! Proč?!!! Tolik chtěla jsem pomoci až skončila jsem stejně? Ne, rozhněvala jsem démony. Ptala jsem se, zda zaslouží pomoc. To bylo chybou mojí. Nyní vím, že pomoc nezaslouží. Mohou si za to sami. Pomozte mi někdo! Zachraňte mě prosím. Já nechci vraždit! Nechci jíst lidské maso a vnitřnosti! Nechci pít jejich krev! Nechci žít v močálech a zároveň nechci zemřít! Já musím žít! Prosím... Pomóóóc!!! Omyl. Pokud existuje očištění, pak pouze přese smrt. Já musím zemřít. Ne!!! To je lež! Musím žít co nejdýl! Musím přivést na svět potomky, aby následovali mého vzoru! Jen to ne. Odsoudit nevinné děti k takovému životu? To je tím největším zločinem.

Zmatek a nerozum v hlavě nyní mám. Strach a smůlu na každém kroku svém cítím. - Tak to je ta má cesta? Ta cesta mezi vyšší bytosti? A co když to byla zkouška? Nebo je tohle snad naše budoucnost? Či snad už přítomnost, jen v jiném světle? Kdy někdo z nich zaútočí? Kdy a kdo ukončí mojí tak nízkou a ubohou existenci? - Chci a nechci zemřít. Miluji a nenávidím sama sebe. Jenže ostatní jsou na tom stejně. Místo slov jen skřeky a chroptění vychází z mých úst. - Co ale slyšet je při dunění, výbuších a hřmění?

Hle! Blesky. To meče nebeských byli pozvednuty k boji o tento svět. Krev ze země prýští a nové obludy z ní povstávají. Poslední bitva, bitva rozhodnutí…

Blesky a mraky stojí proti kamenům a ohňům na zemi. Najednou obrovské světlo a záře prostoupili ”vzduchem”. Že by chystal se očistný déšť? Všichni čekají. Ostatně není se kam schovat. Jejich oči se rázem změnili. To když i nebe zaplálo plamenem…

Již rozumím. To nebyl obyčejný déšť. To byl déšť meteorů a přání. Skřeky a zvuky těch ubožáků do všech koutů dozněli. Jen já nevolám. To moje přání totiž déšť splnil, dal mi smrt... Tak to je ten život. To co všichni lidé chválí a chtějí mít. Konečně došla jsem poznání. O to více však stouplo mé zoufalství. O to hůře mi nyní je v hlubinách pekelných.

Už nevyjdu abych podala zprávu o svém vidění. Nikdy se nikdo nedozví to co já už vím. Vím jak prohnilý je život, jak skutečně vypadají lidské duše. Co všechny lidi čeká…

Další články v kategorii Úvahy:

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Jackie Decker - 23. listopadu 2007 20:54
Jackie Decker

Amthauer 10. listopadu 2007 21:51

Copak? Já ani netušila že se to tam dá fakt najít :-) Tak teď jsi mě překvapil... Tak dobře no. Lyrická povídka... :-) Příště si dám pozor...
Čekáme nečekané a řešíme neřešitelné. Nemožné plníme hned, zázraky na počkání...

Amthauer - 10. listopadu 2007 21:51
Amthauer

Jackie? http://static.lulu.com/items/volume_62/956000/956403/1/preview/zoom_956403.jpg
- What is a life devoid of strife?

Amthauer - 10. listopadu 2007 21:47
Amthauer

Je to lyrická povídka, v žádném případě ne úvaha.

Ale je to dobrá lyrická povídka, jen tak dál, Jackie :)
- What is a life devoid of strife?

Jackie Decker - 7. listopadu 2007 22:38
Jackie Decker

Annox 7. listopadu 2007 11:32
Díky moc.
Raziel.l 6. listopadu 2007 18:21
Ne Raziel. Tohle je skutečně úvaha... Mohla by to být i povídka ale dát to do povídek tak mi všichni budou psát ať to strčím mezi úvahy :-)
Stenly 4. listopadu 2007 21:26
Díky moc. Jsi hodnej že ses mě zastal. Jako tohle je jedno z nejlepšího co jsem napsala takže... Na to si nedám sáhnout :-)
Čekáme nečekané a řešíme neřešitelné. Nemožné plníme hned, zázraky na počkání...

Annox - 7. listopadu 2007 11:32
Annox

Ne, toto je jasná úvaha...
A moc se mi to líbí... :)

Jackie! 5*
Moderní realista uznává pouze pesimistický optimismus.

Raziel.l - 6. listopadu 2007 18:21
Raziel.l

Promiň mi mou troufalost ale dal bych to spíš do povídky jinak bych dal asi za 4-5 sam newím tak to radši nehodnotím :)

Stenly - 4. listopadu 2007 21:26
Stenly

Tak TOHLE dílo je jednoznačně majstrštych. Četl jsem hodně povídek vzešlých z Jackienina pera ale tahle se mi líbí asi nejvíc. Ten styl je uplně *naznačí gestem rukou neuvěřitelno*. Píše skvěle, čte se to samo a i když se občas člověk zasekne tak se zase rychle vrátí zpátky a pokračuje. Jen vesele dál piš tyhle díla. A adresy kritiků určených k .. ehm .. ozdravnému pobytu "hluboko" v lesích posílej mně. *upraví si kravatu*
„Ptal jsem se Schrödingera, co s tou kočkou dělá ... vždyť je napůl mrtvá!“

hater - 31. října 2007 10:39
hater

Jedná se o text napsaný v zaběhaném stylu autorky. Za každým slovem je skrytá metafora a postupně se střídají různé obrazy. Které mají vést někam. Vidím náznaky, vidím možnosti a na konci vidím i proroctví budoucnosti lidstva.

Pokud bychom zkusili text posoudit podle toho co má být úvaha - viz http://ireferaty.lidovky.cz/501/3392/11-Uvaha-a-vyklad - usoudili bychom, že se jedná o úvahu uměleckou, tedy spojenou s určitým příběhem, vypravováním.
Jaký ten příběh je? Autor vyjadřuje odvěký rozpor hlavní hrdinkou zmítanou lidskými pocity v nelidském prostředí. Popisuje souboj potřeb mysli a potřeb těla končící neodvratnou smrtí.

Možná :-)
Možná to vůbec nebylo záměrem vzhledem k nadpisu Na rozhraní světů. Jako obvykle musím konstatovat, že bych uvítal méně metafor a jasnější závěr.

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog