Nejhorší obavy (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Nejhorší obavy

Autor : Abbie   4. února 2015   Úvahy
Obavy. Nejistota. Úzkost. Fobie. Strach. Mnoho pojmenování pro to samé, pro nejhorší lidskou emoci, ze které se potom odvíjejí všechny ostatní negativní nálady a myšlenky. Každý se něčeho bojí, ať si říká kdo chce, co chce, je to tak.

Někdo se bojí pavouků, někdo tmy a někdo pozornosti lidí. Jsou různé druhy strachu a jsou také různě závažné. Taková arachnofobie je vcelku neškodný strach. Člověku se hnusí pohled na plížící se osminohé stvoření kráčející ve svém domě, nebo kdekoliv jinde, aniž by dokázal vysvětlit proč. Pokud zrovna nedojde k žádnému hysterickému záchvatu při náhodném potkání pavoučka, nemůže se stát vůbec nic. Jenže jsou i strachy, které dokážou ovlivnit smýšlení, chování se v situaci, nebo dokonce celý život.

Říká vám něco heslo "strach z neúspěchu"? Určitě ano. Každý to někdy zažil, více či méně. Každý ho snášíme jinak, každý si ho jinak připouštíme. V tom potom vznikají ohromné rozdíly mezi lidmi úspěšnými a těmi, co neprorazili. Strach z neúspěchu mění celý náš pohled na svět. Připravujeme se na něco, ale potom se v nás ozve: "Vždyť tohle se nikomu nebude líbit, ani Tobě samotné se to nelíbí. Všichni se ti jen budou smát." Mindrák nám napovídá takovou spoustu deprimujících řečí, až to neustojíme, uvěříme mu, propadneme jeho klamným myšlenkám a svou práci zničíme a nikomu ji neukážeme, stydíme se za ni. Nedokážeme si potom už připustit, že bychom dokázali zapůsobit, nebo udělat něco správě. Vidíme v sobě jen packaly, kteří nic nedokáží. Jen lůzry, kteří jsou celému okolnímu světu jen pro smích. Bojíme se potom už jen promluvit, ukázat se, vyjádřit své emoce, abychom nebyli odmítnuti.

To samo bez strachu ani nemůže existovat. Odmítnutým se člověk stává ve chvíli, kdy ho společnost kolem něj nějakým způsobem vypudila, zesměšnila, projevila o něj nezájem. Ač se může jednat o "jednorázové" odmítnutí, v jeho oběti okamžitě vznikají myšlenky strachu. Jako jed ve vodě se rozptylují v mysli a splývají s představami obyčejnými. Nestávají se jimi, ale předstírají to. Člověk tedy velmi brzy ztratí přehled o tom, jaká myšlenka je zdravá a jaká otrávená a nepřipouští si, že by byl ovládán strachem. Přesto to tak je. Nikdo to většinou nepozná, pouze sama oběť rozpoznává anti-sebevědomí našeptávající bludy. Nesmíte se ale podmanit, pokud někdy něco takového uslyšíte. Nesmíte se bát neúspěchu a odmítnutí, protože to by mohlo mít fatální následky na váš život.

Manipulace druhými je taky podmíněna jen a jen strachem. Někdo přišel na to, čeho se bojíte. Uviděl to ve vašich očích, poznal to podle vašich pohybů, poznal vaše strachy a vaše slabiny. Někdo se je snaží zničit, pomoci vám, abyste se stali silnějšími, ale někteří jich využívají pro svoje vlastní dobro. Okrádají vás o vaši svobodu a pomalu ničí vaši sebeúctu. Ničí vás samotné a zanechávají ve vás rány, které jen tak nezmizí. Zůstávají jako jizvy nebo dokonce stále otevřené a sžírají vás zaživa a pokrývají vás stále víc a víc, pokud se s nimi nerozhodnete něco udělat.

Dokud si nepřipustíme, že jsme otroky vlastního strachu, dokud našemu trýzniteli jasně neřekneme "NE!", bude nás ničit a kazit nám život. Pokud se tedy ještě bojíte promluvit, nebo se bojíte naprosto neoprávněně, prosím nepoddejte se strachu. Má jen takovou moc, jakou mu sami přikládáme, a tak musíme být stateční. Nesmíme se bát strachu, musíme se mu postavit čelem s pravdou na srdci a na jazyku a on pak nemá šanci.

Další články v kategorii Úvahy:

Kdo hodnotil článek Nejhorší obavy?
Nathaniell (3.00*), Nilaty (4.00*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Amthauer - 17. července 2015 12:04
Amthauer

Bez strachu by byl život hlavně docela nebezpečný, protože je to skvělý indikátor toho, že jsme v ohrožení a že bychom se před ním měli nějak chránit, ať už ukrytím se, útěkem, zvýšenou obezřetností či bojem.
- What is a life devoid of strife?

Nathaniell - 30. června 2015 14:57
Nathaniell

Ten strach podle mě taky není tak černobílý. Rozhodně máš pravdu v tom, že bychom se mu neměli poddávat, a neměl by nad námi mít moc a omezovat nás ve šťastném a plnohodnotném životě. Na druhou stranu by život beze strachu byl strašná nuda. Kdyby nám všechno pokaždé hned spadlo do klína, za chvíli bychom si toho přestali vážit a nevěděli co s tím dělat. Nebavilo by nás to. Když chceš udělat světový rekord v maratonu, patří do toho všechno od prvního tréninku, po všechny další a potom, když to jednou skutečně dokážeš je to jen třešnička na dortu po tom všem cos pro ten úspěch musel udělat. Kdybys uzavřel smlouvu s ďáblem, že tam prostě zítra půjdeš a zaběhneš to, měl bys s toho na chvíli radost, užíval by sis pozornost a tak, ale za chvíli by ti to přišlo zbytečné, nudné a neudělalo tě to šťastným. Asi žádná věc na světě tě neudělá šťastným na pořád Musíš se dělat šťastným tak nějak průběžně a do toho určitě patří i překonávání strachu.

Třeba se bojíš vody, a díváš se každé léto na své přátelé jak si užívají ve vodě. Je ti to líto, ale ten strach z vody je prostě příliš silný. A pak se jednoho dne hecneš, skočíš do ní a zjistíš, že to vlastně není tak hrozné a jsi na sebe pyšný. Od té doby můžeš znova skákat do vody třeba každý den, ale nikdy už to nebude tak super jako když si to udělal poprvé, postavil se svému strachu a skočil.

Já vím, já vím, není to nejlepší příklad ale na vysvětlení to snad stačí :D Strach nás někdy donutí zastavit ty víc opilé přátelé když se chystají skákat přes táborák nebo odmítnout boží soud, když z něj vytahují hořící větve. A pokud v sobě nemáme toho alkoholu příliš, právě strach nás donutí si uvědomit, že je nepravděpodobné, že by nás Pán světla přivedl zpět k životu (doufám, že tu všichni znají Hru o trůny jinak jsou ty reference zbytečné :D)

Strach nás může ubíjet, ničit naši sebeúctu a sebevědomí, ale naopak když ho překonáme naše sebevědomí narůstá neskutečnou rychlostí :)

Nilaty - 12. června 2015 17:06
Nilaty

Dovolím si něco dodat...

Strach je přítomná bytost, která se živí na energii lidských bytostí.
Není třeba se strachem bojovat, zaobírat se jím. Je důležité ho ignorovat, on to vzdá a najde si snažší oběť. Už pomyšlením na něj, i v opačném případě, kdy si říkáš, že starch nemáš, vyslovuješ jeho jméno a tím ho voláš.
Použiju citaci z jedné knihy, která se strachem a emocemi zabývá:
"Světlo se také tmou nezabývá, ani s ní nebojuje. Tma prostě v přítomnosti světla není."

Daenerys - 24. února 2015 00:23
Daenerys

Plž 6. února 2015 21:15
No, když koukám na některé výtvory... Určitý strach je vhodný i při tom zakládání jeskyní. xD

Plž - 6. února 2015 21:15
Plž

Pěkná úvaha o strachu jeho definici ale nějak mi tady chybí nějaký závěr. Ano je tam sice napsáno, že se nemáme strachu poddávat ale nějak jsem čekal po přečtení více.

Navíc určitý strach je dobrý. Strach totiž nabádá k opatrnosti a v mnoha situacích je opatrnost a obezřetnost dobrá (ale to mluvím spíš o adrenalinových sportech ne o psaní).

Pokud vztáhnu úvahu na Aragorna tak si beru myšlenku nebát se odmítnutí třeba při zakládání jeskyní.

Plž

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog