Nekromág 4 (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Nekromág 4

Autor : INVICTUS   10. února 2011   Povídky
Nekromág - Pergamen šíleného upíra/Deník pomateného Thellurďana (Do názvu se to celý nevešlo.)

Verze bez jmen:
http://www.invictus.webpark.cz/proza_nekromag.php#nekromag4

  NEKROMÁG: „WKEWSRRE!“ 
  VHUŠ! 
  NEKROMÁG: „E… teda ještě nejdem, potřebuju tu knihu.“ 
  UPÍR: „Všechno si to zapíšu. Všechno… Cože to? Krví, samozřejmě, krví… Číslo jedna. Kobka. Moje. Jenom moje. Ne! Nedám ti ji! Je moje!“ 
  THELLURĎAN: „Teda, ta krev musela bejt teda něco. Ten tvůj upír je ještě víc vypatlanej než obvykle. Hele, moje dýka!“ 
  NEKROMÁG: „Kolik jich vůbec máš?“ 
  THELLURĎAN: „To poznáš na vlastní kůži, až ti je všechny vrazím do chřtánu.“ 
  NEKROMÁG: „Nesnaž se, výhružky ti nejdou. V tomhle je lepší upír.“ 
  MÁG: „Ááá, moje hlava…“ 
  THELLURĎAN: „Hele, ten magič ještě dejchá!“ 
  MÁG: „Cha! Nikdy ten svitek nezískáš, tlamo! Protože…“ 
  UPÍR: „Krev krev krev krev KRÉÉÉV!!!“ 
  SKOK! 
  CHRAMST! 
  MÁG: „UÁÁÁ!!!“ 
  CHLEMT! CHLEMT! CHLEMT! 
  MÁG: „ÁÁÁ!!!“ 
  CHLEMT! CHLEMT! CHLEMT! 
  MÁG: „ÁÁÁ… e… neměl jsem bejt už mrtvej?“ 
  CHLEMT! CHLEMT! CHLEMT! 
  NEKROMÁG: „To si piš, ksichte! Probod jsem tě vlastníma žebrama!“ 
  THELLURĎAN: „A to nemluvíme o tý ráně do zdi. Vlastně do palice. Od zdi do palice.“ 
  CHLEMT! CHLEMT! CHLEMT! 
  KŘUP! 
  NEKROMÁG: „Hm… chtěl jsem na něm vyzkoušet další probodnutí. Podruhý by to už určitě nedal…“ 
  UPÍR: „Jsem zpět! Ta jeho magičovská krev zahnala mou závislost do světla! Haha! Chápete, ne? Já jsem z temnoty, takže kdybych řekl do temnoty, tak…“ 
  NEKROMÁG: „Sklapni, ksichte. Radši hledej knihu pána nemrtvých.“ 
  THELLURĎAN: „Ha! Zabírám si jeho hlášku!“ 
  NEKROMÁG: „Hue?“ 
  UPÍR: „Krev… spousta… e… teda vlastně… hue?“ 
  THELLURĎAN: „Toho magiče. Tlamy.“ 
  NEKROMÁG: „OYRKWR!“ 
  KŘUP! ČVACHT! 
  THELLURĎAN: „ÁÁÁ!!!“ 
  NEKROMÁG: „OYRKWR!“ 
  KŘUP! ČVACHT! 
  THELLURĎAN: „ÁÁÁ!!! Co to sakra…“ 
  NEKROMÁG: „Ále, jenom něco zkouším…“ 
  THELLURĎAN: „ZABIJU TĚ, TLAMO!“ 
  UPÍR: „KRÉÉÉV!!!“ 
  SKOK! 
  CHRAMST! 
  THELLURĎAN: „ÁÁÁ!!!“ 
  CHLEMT! CHLEMT! CHLEMT! 
  KŘUP! 
  UPÍR: „Jo to nebylo na mě, tak promiň. Hele, kniha!“ 
  NEKROMÁG: „Dej to sem, ksichte. Chachá! Zdá se, že můj geniální plán začíná znovu vycházet!“ 
  VHUŠ! 
  NEKROMÁG: „Co to!“ 
  UPÍR: „Myslím, že ti od toho portálu chytla věž.“ 
  THELLURĎAN: „Áááá!!! Co ten oheň?“ 
  NEKROMÁG: „Sklapni, ksichte. Hm… zajímalo by mě, jestli je to vážně oheň, nebo rozteklej portál.“ 
  VHUŠ! 
  UPÍR: „Měl jsem ho radši sežrat. Ne jako ty ostatní. Kaluž se odrazila a spadla až na dno.“ 
  NEKROMÁG: „Jasně, ksichte. WKESRRE!“ 
  VHUŠ! 
  THELLURĎAN: „Další portál? Jseš tlama nebo kde?“ 
  NEKROMÁG: „Tak hele, mrtvejm si kraď hlášky jak chceš, ale mně ani náhodou!“ 
  THELLURĎAN: „Jestli sis všiml, tak to úplně tvoje…“ 
  STRK! 
  VHUŠ! 
  THELLURĎAN: „UÁÁ…“ 
  NEKROMÁG: „Haha. Upíre?“ 
  UPÍR: „Ale to je naposled, cos mě kousl a on nezařval.“ 
  VHUŠ! 
  VHUŠ!
***
  VHUŠ!
  THELLURĎAN: „…ÁÁÁ!!!“ 
  BUCH! 
  VHUŠ! 
  VHUŠ! 
  NEKROMÁG: „WKESRRE!“ 
  ŠUHV! 
  NEKROMÁG: „Chachá! A teď se dovím, kde sídlí Auad Yalha. Hej, upíre!“ 
  HOD! 
  CHYT! 
  NEKROMÁG: „Překládej.“ 
  UPÍR: „Hue?“ 
  NEKROMÁG: „Na co čekáš, ksichte? Tuším, že to bude napsaný někde v části O autorovi, nebo tak nějak.“ 
  UPÍR: „Ale já ho nechtěl ochutnat. Ha! Kdybych se preskočil, určitě by se to tam nevešlo. Dno se odrazilo a spadlo až do kaluže.“ 
  THELLURĎAN: „Haha, vypadá to, že je teď nepoužitelnej.“ 
  NEKROMÁG: „Hm… potřebujem démona.“ 
  THELLURĎAN: „Co kdybych zkusil nějakou iluzi? Teď už můžu, když mám zpátky svůj deník.“ 
  NEKROMÁG: „Cože to? Ahá! Teď už to chápu! Takže ten magič ti ukrad ten tvůj deník a tys ho za to proklel…“ 
  THELLURĎAN: „E… to bylo za to, že to nazval Deník pomateného mága.“ 
  NEKROMÁG: „A proto jsi napsal ten lístek a poslals nás do kobky démona z démonovy kobky. A teď, když jsi získal zpátky svoje zápisky, chceš získat amulet mnohochcípnutelnosti, abys oživil elfa, kterej ti za odměnu vydá amulet Pána nemrtvých! A pak zničíš svět! “ 
  THELLURĎAN: „Hue?“ 
  NEKROMÁG: „E… Sakra… nějak se mi to už plete. Zbývá poslední otázka, proč bys mi pomáhal?“ 
  THELLURĎAN: „Myslel jsem, že za to může ta tvoje kletba, že mě ovládáš.“ 
  NEKROMÁG: „E… Správně… Ta kletba… Samozřejmě, že tě ovládám! Musíš udělat vše, co ti nařídím!“ 
  UPÍR: „Takže když už jsem ho nachlemtal, tak…“ 
  VHUŠ! 
  UPÍR: „ÁÁÁ!!! To pálí! To pá…“ 
  VHUŠ! 
  UPÍR: „UÁÁÁ!!!“ 
  NEKROMÁG: „Co to! WKEPYSRV’!“ 
  ŠUHV! 
  UPÍR: „To jste mi určitě…“ 
  VHUŠ! 
  VHUŠ! 
  UPÍR: „UÁÁÁ!!!“ 
  NEKROMÁG: „Hm… nějaká zrada. WKEPYSRV’! 
  ŠUHV! 
  VHUŠ! 
  VHUŠ! 
  UPÍR: „UÁÁÁ!!!“ 
  NEKROMÁG: „Asi je rozbitej.“ 
  THELLURĎAN: „E… nebude to tím, že začíná svítat? Poslyš, jseš ty vůbec nekromág?“ 
  NEKROMÁG: „Sklapni, ksichte. No nic, aspoň si vemu zpátky svoji kápi.“ 
  THELLURĎAN: „Tak co teď?“ 
  NEKROMÁG: „Je vidět, že jseš stejnej ksicht jako ten upír. Samozřejmě se budu držet svého geniálního plánu. Jen ho musím maličko pozměnit. Takže teď najdu démona a pustím na něj upíra. Ten mi pak přeloží knihu Pána nemrtvých, ze který se dozvím, kde je Auad Yalha. Pak si zaktivuju amulet a zničím svět! Ďábelskýho smíchu se nedočkáš, stejně bys ho nepochopil.“ 
  THELLURĎAN: „Jo, z toho teď určitě neusnu.“ 
  NEKROMÁG: „WKEPYSRV’!“ 
  ŠUHV! 
  THELLURĎAN: „Vždyť ti zase shoří, tlamo.“ 
  NEKROMÁG: „Pche! Mé činy jsou tak promyšlené a geniální, že je pochopím jen já. Teď čum, jak zavřu upíra do čutory.“ 
  VHUŠ! 
  UPÍR: „ÁÁÁ!!! To pá… Do čutory? UMŘI!“ 
  SKOK! 
  VHUŠ! 
  UPÍR: „UÁÁÁ!!!“ 
  NEKROMÁG: „WKWRW’AR ERE WOASEWU!“ 
  ŠŠŠ! 
  ŠROUBY ŠROUB! 
  NEKROMÁG: „Haha! A teď zkus popřít mou genialitu.“ 
  SKŘET: „Jediné, co popřu, je tvůj nárok na život, bídný nekromancere!“ 
  NEKROMÁG: „Vlastně jsem nekromág, líp se podle toho pozná, že jsem mág a křísím mrtvý. Zemřeš strašnou smrtí, zjevící se skřete!“ 
  THELLURĎAN: „Myslím, že je to démork. Mimochodem, kde že to jsme?“ 
  NEKROMÁG: „Zřejmě ve Rrw’yryrku. Ten rozteklej portál ve věži asi musel ovlivnit ten druhej, takže jsme skončili v týhle poušti. Jo, abych to nezamluvil… Zemřeš strašnou smrtí, zjevící se skřete!“ 
  THELLURĎAN: „Já si vážně myslím, že je to démork.“ 
  SKŘET: „Koukám, že v tom máte bordel. Dovolte, abych vám to osvětlil. Ork je ten, kdo souhlasil s mírem mezi Západním královstvím a Pouštní zemí. A vůbec se všemi, kdo se skřety, či teď již orky, bojoval. Naproti tomu skřet, jako jsem já, je ten, kdo se s mírem nesmířil a útočí na každého, koho uvidí. A nakonec démork je skřet nebo ork ovládaný démonem.“ 
  NEKROMÁG: „Ahá! Takže jsem to říkal správně! Zemřeš strašnou smrtí, zjevící se skřete!“ 
  THELLURĎAN: „A jseš si jistej, že nejseš démork?“ 
  SKŘET: „To posuď ty. Démork se vyznačuje charakteristickou…“ 
  NEKROMÁG: „OYRKWR!“ 
  KŘUP! ČVACHT! 
  SKŘET: „ÁÁÁ! Ta bolest!“ 
  NEKROMÁG: „Koho zajímá tvoje bolest? Chcípni! OYRKWR!“ 
  KŘUP! ČVACHT! 
  SKŘET: „ÁÁÁ! Eh… nemůžu dýchat… za chvíli zemřu…“ 
  NEKROMÁG: „Doufám, že strašnou smrtí.“ 
  SKŘET: „Vyřídím vám aspoň ten vzkaz.“ 
  NEKROMÁG: „Vzkaz?“ 
  THELLURĎAN: „Jak teda mluvíš, když nemůžeš dýchat? To jaksi nechápu.“ 
  NEKROMÁG: „Tvá nechápavost je tak zřejmá, že… že… prostě jseš tupej, ksichte.“ 
  SKŘET: „Takovej týpek v kápi mě poslal, abych vás zabil a řekl vám vzkaz. Nebo prvně řekl vzkaz a pak vás zabil? Ááá, mám tak probodaný vnitřnosti, že si nepamatuju pořadí. “ 
  NEKROMÁG: „A jseš ještě živej, což je ještě víc zarážející.“ 
  SKŘET: „Řek, že vás pozdravuje. Řek, že jeden mrtvej paladin ho nezastaví, aby… ne, počkat, jeden nezastavitelnej mrtvej je paladin, aby… e… mám to tady napsaný. Tady, vem si to.“ 
  NEKROMÁG: „Přečti to, ksichte.“ 
  THELLURĎAN: „Ehm. ‚Zdravím. Jeden mrtvej paladin mě nezastaví. Ten mrtvej paladin mi akorát ukázal, že si nemám najímat paladiny. Jsou to máčky. Zkusím skřety. Uvidím, jak se to vyvine. Dostanu tě. Zhatím tvé plány tak moc, že mě budeš proklínat až do té doby, než mě začneš uctívat. Což sice nedává moc smysl, ale to nevadí. Důležité je, že tě dostanu.‘ Ahá! Takže ten paladin nepatřil k tomu magičovi! Akorát nechápu, proč říkal, že stráží vchod do věže jeho pána.“ 
  SKŘET: „Však jsi to četl, paladinové jsou máčky. Ááá, ta bolest!“ 
  NEKROMÁG: „Hm… zajímavé. No nic, jdem najít nějakýho démona.“ 
  THELLURĎAN: „Tebe to nijak nezajímá? Tebe to nezaráží?“ 
  NEKROMÁG: „Vždyť jsem řekl hm… zajímavé. Nějakýho ksichta v kápi se nezaleknu. Vždycky se najde někdo, kdo chce překazit můj geniální plán na zničení světa. A vždycky skončí jako tenhle skřeťák. Což je taky jediné, co mě zaráží. Jakto, že ještě dejcháš, ksichte! Probod jsem tě žebrama! Dvakrát!“ 
  SKŘET: „Tak promiň.“ 
  NEKROMÁG: „Musím si vymyslet lepší kouzlo. Dodělej ho. WKESRRE!“ 
  VHUŠ! 
  THELLURĎAN: „Zemři, tlamo!“ 
  SVIST! 
  BOD! 
  ČVACHT! 
  SKŘET: „ÁÁÁ!!!“ 
  THELLURĎAN: „Stejně si myslím, že to byl démork.“ 
  NEKROMÁG: „Jasně, ksichte. Tak jdem.“ 
  VHUŠ! 
  VHUŠ!
***
  THELLURĎAN: „Hele, není támhleto Derwind?“ 
  NEKROMÁG: „Hluboce se klaním tvé neskonalé moudrosti, ó veliký. Teď sklapni, ksichte. Hm… zase jenom jeden strážnej…“ 
  STRÁŽNEJ: „Stát! Kdo jste? Ha! Chlápek v kápi! Ha! Kniha plná temných kouzel!“ 
  NEKROMÁG: „Hele, že ty jseš příbuznej támhletý mrtvoly v křoví?“ 
  STRÁŽNEJ: „Cože?“ 
  NEKROMÁG: „Sežer ho.“ 
  THELLURĎAN: „Hue?“ 
  NEKROMÁG: „Pravda, upíra mám v čutoře. Prostě ho sejmi.“ 
  STRÁŽNEJ: „Takže útok? Budu se bránit!“ 
  THELLURĎAN: „Na to nebudeš mít čas, protože…“ 
  LIST! LIST! LIST! 
  THELLURĎAN: „Moment, hned to najdu…“ 
  LIST! LIST! LIST! 
  STRÁŽNEJ: „Bude to trvat dlouho? Mám ještě něco v plánu…“ 
  NEKROMÁG: „Nějakej nedočkavej na to, že za chvíli umřeš. V čem je problém, Thellurďane? Prostě vytáhni ty svý dýky a vykuchej ho.“ 
  THELLURĎAN: „Mám to! A teď zažiješ nesnesitelná muka! OEAOR KEERYSO!“ 
  STRÁŽNEJ: „Áá… He? Nic necejtím…“ 
  THELLURĎAN: „Co to! Možná…“ 
  LIST! LIST! LIST! 
  NEKROMÁG: „A to si říkáš magič iluzí?“ 
  STRÁŽNEJ: „Ha! Takže magičové!“ 
  NEKROMÁG: „Jasně, jsem si myslel, že ti to došlo, když jsi řekl kniha plná temných kouzel.“ 
  STRÁŽNEJ: „POPLA…“ 
  NEKROMÁG: „OYRKWR!“ 
  KŘUP! ČVACHT! 
  STRÁŽNEJ: „ÁÁÁ!!!“ 
  THELLURĎAN: „Hehe. A to si říkáš nekromág? Vždyť ještě dejchá!“ 
  NEKROMÁG: „I ty malověrný. Nemusím ti vysvětlovat své záměry. Přesto to udělám, abys pochopil mou genialitu. Teď na něm totiž můžu zkusit své nové smrtící kouzlo. PRO!“ 
  KŘUP! 
  NEKROMÁG: „Jseš mrtvej! JÁCHACHACHACHACHACHA! Ale ještě to není ono. Zlomení vazu není zas tak nekromagičovský. Odtáhni ho do křoví.“ 
  THELLURĎAN: „Ale jenom proto, že mi to přikazuje ta tvoje kletba.“ 
  CHYT! 
  TÁH! 
  DRUHEJ STRÁŽNEJ: „Hej! Neviděli jste tady mýho kámoše? Měl tady hlídat bránu.“ 
  NEKROMÁG: „Vy z Derwindu jste vážně divní. WKRRSRWO!“ 
  KŘUP! ČVACHT! 
  THELLURĎAN: „Á, to je pěkně nechutný! Vytrhls mu páteř z těla!“ 
  NEKROMÁG: „Já vím, je to dokonalý. Tak jdem.“ 
***
  THELLURĎAN: „Proč hledáme démona v Derwindu? A proč ho vůbec hledáme? Můžu vymagičovat iluzi.“ 
  NEKROMÁG: „Tvá magie je neúčinná, Thellurďane. A nezpochybuj můj geniální plán.“ 
  THELLURĎAN: „Thellurgu. To, že jsem ve tvé moci, ještě neznamená, že…“ 
  HDGHEK: „Vítejte v Derwindu. Po dlouhé cestě? Po dlouhé?“ 
  THELLURĎAN: „Co chceš, trpajzlíku? Mám tě zašlápnout?“ 
  HDGHEK: „Hej, Thellurďane, vypadáš jako kretén. Jseš kretén?“ 
  THELLURĎAN: „Zahráváš si se svým mrňavým bídným životem, trapoši.“ 
  NEKROMÁG: „Sklapni, ksichte. Kdo jseš?“ 
  HDGHEK: „Mým úkolem je přivítat každého příchozího do Derwindu. Jsem, Hdghek, syn Hcidrův.“ 
  NEKROMÁG: „Hm… syn Hcidrův?“ 
  HDGHEK: „Správně, temná postavo v kápi. Znals ho?“ 
  NEKROMÁG: „Něco mi to říká…“ 
  HDGHEK: „Hcidr, syn Hcghekvômhův. Jeho bratr byl Nôcgr, taktéž syn Hcghekvômhův, to dá rozum, že. Jejich strýc, A‘cekdômh, bratr Hcghekvômha, tedy mého dědy, zplodil A‘cekghvgra a A‘cghsuo‘ma. Nôcgr, bratr mého otce, A‘cekghvgr, syn bratra mého dědy, a A‘cghsuo‘m, bratr A’cekghvgra, taktéž zplodili mnoho synů, ale to bych už zabíhal do podrobností.“ 
  NEKROMÁG: „Hm… zajímavé.“ 
  HDGHEK: „Takže ti to je už jasné?“ 
  NEKROMÁG: „Ne, celou dobu si z tebe dělám prdel, šotku. Zašlápni ho, Thellurďane.“ 
  HDGHEK: „Za tu drzost mi zaplatíte svou smrtí!“ 
  THELLURĎAN: „Pche! Na to nebudeš mít čas, protože…“ 
  LIST! LIST! LIST! 
  HDGHEK: „Další vyšinutý magič mě již neporazí! Sekero, udeř!“ 
  SVIST! 
  ČVACHT! 
  THELLURĎAN: „Ááá!!! Ty jeden mrňa…“ 
  ČVACHT! ČVACHT! ČVACHT! 
  HDGHEK: „Jseš na řadě, kápiníku.“ 
  NEKROMÁG: „OYRKWR!“ 
  KŘUP! ČVACHT! 
  HDGHEK: „Ááá!!! Ta bolest!“ 
  NEKROMÁG: „Hahahahaha! Nemůžeš mě porazit! Jsem INVICTUS! Víš, co to znamená?“ 
  HDGHEK: „Že mi nějak nepřirozeně čouhaj žebra z těla.“ 
  THELLURĎAN: „ÁÁÁ!!! Kde mám ruku?! Kde mám… Á, tady.“ 
  HDGHEK: „Ty jeden nesmrtelnej…“ 
  THELLURĎAN: „Správné označení je mnohochcípnu…“ 
  NEKROMÁG: „Sklapni, ksichte. Poslouchej, šotku. Když jsi říkal vyšinutej magič, myslels elfsky vyšinutej, že?“ 
  HDGHEK: „Proč bych ti měl říkat, že toho elfa hledá magič s párem skřetů? Nejsem přece pako, ne?“ 
  NEKROMÁG: „Odpověděl sis sám. WKRRSRWO!“ 
  KŘUP! ČVACHT! 
  NEKROMÁG: „Hehe. Nasaď si tu ruku, ksichte. Jdeme do elfákovy věže.“ 
***
  CHYT! 
  SKŘÍP! 
  DRUHEJ MÁG: „Jaké překvapení! Nekromág a jeho Thellurďanskej poskok!“ 
  THELLURĎAN: „Když už, tak thellurgskej. A ty jseš ten, co chtěl ten amulet!“ 
  NEKROMÁG: „Hm… kousky neznáma a nevysvětlitelna se složily do velké koule porozumění.“ 
  THELLURĎAN: „Hue?“ 
  DRUHEJ MÁG: „Hue?“ 
  SKŘET: „Hue?“ 
  DRUHEJ SKŘET: „Hue?“ 
  NEKROMÁG: „Má genialita zůstává nepochopena.“ 
  DRUHEJ MÁG: „A teď zemřete! Sežerte je, skřeti!“ 
  SKŘET: „Vidím, že máš bordel ve stravovacích návycích skřetů. Dovol, abych ti to osvět…“ 
  NEKROMÁG: „WKRRSRWO!“ 
  KŘUP! ČVACHT! 
  NEKROMÁG: „WKRRSRWO!“ 
  KŘUP! ČVACHT! 
  DRUHEJ MÁG: „Pche! Možná, že jsi zneškodnil mé nohsledy, ale pořád tu jsem já!“ 
  THELLURĎAN: „Dlouho ne, protože…“ 
  LIST! LIST! LIST! 
  DRUHEJ MÁG: „Děláš si srandu? KERYWG!“ 
  DZZ… 
  THELLURĎAN: „Ááá!!!“ 
  …ZZT! 
  DRUHEJ MÁG: „A to si říká magič?“ 
  NEKROMÁG: „Ne, je to iluzionista. To přece není žádná magie.“ 
  DRUHEJ MÁG: „Pravda. Tak teď je to jenom mezi…“ 
  THELLURĎAN: „ÁÁÁ!!! Sakra! Kvůli tvýmu blesku mi zase upadla ruka, šmejde!“ 
  DRUHEJ MÁG: „Zatracenej amulet. No nevadí. I když jste dva, nezabráníte mi v záchraně světa. Po tom, co ho zničím.“ 
  THELLURĎAN: „Není to taky tvůj plán, nekromágu?“ 
  NEKROMÁG: „Máš to nějak pomotaný, ksichte. Já chci svět jenom zničit, kdežto on ho chce zničit a pak ho zachránit.“ 
  DRUHEJ MÁG: „Dost keců. Je čas na krvavou řežbu. Ale měli byste vědět, že proti mně nemáte šanci. Jsem totiž napůl DÉMON! JÁCHACHACHACHACHACHA!“ 
  NEKROMÁG: „Udus se svým ďábelským smíchem!“ 
  ŠROUBY ŠROUB! 
  NEKROMÁG: „WKEPYSRV‘!“ 
  ŠŠŠ… 
  DRUHEJ MÁG: „Hahaha! Démon! Hahahahaha!“ 
  …ŠŠŠUHV! 
  UPÍR: „KRÉÉÉV!!!“ 
  DRUHEJ MÁG: „Ááá!!! Upír z čutory!“ 
  CHRAMST! CHLEMT! CHLEMT! CHLEMT! 
  THELLURĎAN: „Hahahaha! Tak to bylo hodně efektní.“ 
  CHLEMT! CHLEMT! CHLEMT! 
  KŘUP! 
  UPÍR: „Výborná. Haha, ten Thellurďan nemá ruku!“ 
  THELLURĎAN: „Jenom mi upadla. Ale myslím si, že by mi mohla dorůst, kdybych byl mrtvej, takže…“ 
  NEKROMÁG: „WKRRSRWO!“ 
  KŘUP! ČVACHT! 
  NEKROMÁG: „Dost keců. Překládej, ksichte.“ 
  HOD! 
  CHYT! 
  UPÍR: „Ahá, tady to je. Jasně… F‘uya sa pyslul py duaury erluadudl…“ 
  THELLURĎAN: „ÁÁÁ!!! Super. Takže k mý upadlý ruce se přidala vytržená páteř z těla. Což mi připomíná, že bych měl bejt mrt… Hek! Eh… heee…“ 
  NEKROMÁG: „Co to znamená?“ 
  UPÍR: „Jak se dostat do mýho chrámu. Vážně by ses měl tu upírštinu doučit.“ 
  NEKROMÁG: „Sklapni, ksichte. A pokračuj.“ 
  UPÍR: „Víš vůbec, co chceš?“ 
  THELLURĎAN: „ÁÁÁ!!! Hele, nechcete mě někdo seskládat dohromady? Protože jinak tady… Hek! Eh… heee…“ 
  UPÍR: „Hehe, aspoň zjistíme, jak moc je mnohochcípnutelnej.“ 
  NEKROMÁG: „WEOWKRERVO YR!“ 
  VHUŠ! 
  UPÍR: „UÁÁÁ!!!“ 
  NEKROMÁG: „WKEPYSRV‘!“ 
  ŠUHV! 
  UPÍR: „Tak dost! Vytahuju pergamen a dělám si čárku!“ 
  NEKROMÁG: „Nezájem. Dokopej ho dohromady, ať tady pořád neřve.“ 
  THELLURĎAN: „ÁÁÁ!!! Co děláš, upíre?“ 
  KOP! KOP! 
  THELLURĎAN: „Ty šmejde! Až mě oživíš, tak tě zabi… Hek! Eh… heee…“ 
  KOP! KOP! KOP! 
  UPÍR: „Tu ruku taky?“ 
  NEKROMÁG: „Co bys řekl, ksichte? Dělej, ať můžeme pokračovat.“ 
  KOP! 
  THELLURĎAN: „ÁÁÁ!!! Ha! Jsem v celku! Takže jak, jdem někam?“ 
  NEKROMÁG: „Ksichte?“ 
  UPÍR: „Potřebujem tři klíče, který pak dohromady vytvoří portál do chrámu.“ 
  NEKROMÁG: „Chachá! Opět blíž k zničení světa! JÁCHACHACHACHACHA!“ 
  THELLURĎAN: „Hele, ten magič něco u sebe měl!“ 
  NEKROMÁG: „Cože? Dej to sem! Hm… koule porozumění se opět roztříštila do kousků neznáma a nevysvětlitelna. Proč měl ten magič u sebe dva ze tří klíčů?“ 
  THELLURĎAN: „Co máš pořád s tou koulí? Kromě toho to jsou jenom šutry s runama.“ 
  NEKROMÁG: „Teď jenom stačí najít ten třetí. Překládej, upíre.“ 
  UPÍR: „To ani nemusím, v knize byl ten poslední.“ 
  NEKROMÁG: „Jak příhodné! Hahahahaha!“ 
  THELLURĎAN: „Trochu divný, ne?“ 
  NEKROMÁG: „Dej to sem!“ 
  HOD! 
  CHYT! 
  THELLURĎAN: „To bude určitě nějaká zrada.“ 
  VHUŠ! 
  NEKROMÁG: „JÁCHACHACHACHA! Portál do chrámu!“ 
  THELLURĎAN: „Hele, že ty mě ignoruješ? Jasně, hluboce se klaníš mé neskonalé moudrosti.“ 
  UPÍR: „Ale toho magiče si beru s sebou.“ 
  CHYT! 
  TÁH! 
  NEKROMÁG: „Těš se, Auad Yalho! INVICTUS přichází!“ 
  VHUŠ! 
  VHUŠ! 
  VHUŠ! 

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Nekromág 4?
Erinye (3.50*), Khonor (5.00*), MARK (5.00*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Erinye - 13. února 2011 17:59
Erinye

Aááá, koukám, že: UAÁÁÁ,.. CHLEMT, CHLEMT... (Na snad deset a více stále opakovaných způsobů)... Má vydání číslo čtyři...
„Počítám do pěti. Čtyři…“

MARK - 11. února 2011 16:22
MARK

INVICTUS 10. února 2011 22:47
Řekl bych, že zkracovat to není třeba. Obecně sice neplatí, že čím delší, tím lepší, ale.....
*Nejasné klikyháky.*

INVICTUS - 10. února 2011 22:47
INVICTUS

Taky jsem se to snažil trochu zkrátit, protože předchozí díl byl vážně moc dlouhej.
Nechápu nechápavý lidi, kteří můžou něco tak úplně pochopitelného nepochopit.

Yakaman - 10. února 2011 22:14
Yakaman

V první čtvrtině jsem měl pocit, zda snad autorovi nedochází dech. Dál už to bylo lepší, neboť děj se pohnul a staré, stále dokola omílané hlášky prodělaly mírnou evoluci.
Na této povídce na pokračování je příjemné, že mě netrápí očekáváním kdovíjakého grandiozního konce. Je mi jedno, jak to dopadne, protože se bavím prostě tím čtením.

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog