Nekromág - Amulet mnohochcípnutelnosti (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Nekromág - Amulet mnohochcípnutelnosti

Autor : INVICTUS   6. prosince 2010   Povídky
Třetí díl Nekromága, příběhu o nejtemnějším zlu a zničení světa, kde se umírá každou chvíli. A šílenej upír na závěr.

Verze bez jmen:

http://www.invictus.webpark.cz/proza_nekromag.php#nekromag3

Amulet mnohochcípnutelnosti

THELLURĎAN: „U Hladový děvky. Zajímalo by mě, jestli je to hospoda, nebo bordel.“

CHYT!

SKŘÍP!

OŽRALA: „Hé, zavíré!“

THELLURĎAN: „Škoda.“

BUCH!

HOSPODSKÝ: „Tak co to bude?“

THELLURĎAN: „Máte pivo?“

HOSPODSKÝ: „No jasně.“

THELLURĎAN: „Ne, díky. Váš magič tady nebyl?“

HOSPODSKÝ: „Od tý doby, co jsme ho naposled zmlátili, tak ne. Asi se toho ještě vzpamatovává, hehe. Hele, ty jseš mi nějakej povědomej. Odkud že ty jseš?“

THELLURĎAN: „Z Hâkru.“

HOSPODSKÝ: „Hâkr…To je v Thellurgii, že?“

THELLURĎAN: „Jo.“

HOSPODSKÝ: „Takže ty jseš e…“

THELLURĎAN: „Thellurg.“

HOSPODSKÝ: „Thellurďan.“

THELLURĎAN: „Thellurg.“

HOSPODSKÝ: „Však to povídám, Thellurďan.“

THELLURĎAN: „THELLURG! JSEM THELLURG!“

HOSPODSKÝ: „Ahá! Takže ty se tady nad nás povyšuješ! Člověk ti není dost dobrej, ty musíš bejt prostě thellurg, že?“

THELLURĎAN: „Přesně tak. Konečně jsi to svou chorou myslí pochopil. Nejsem člověk, nejsem Thellurďan. Jsem…“

HOSPODSKÝ: „Na něj, chlapi!“

 ***

UPÍR: „U Hladový děvky. Zajímalo by mě, jestli je to hostinec, nebo bordel.“

NEKROMÁG: „Možná obojí, to hned uvidíš. A schovej ksicht do kápě. Jestli poznaj, co jsme zač, mě upálijou a tebe probodnou tupým kolíkem.“

UPÍR: „Hue?“

NEKROMÁG: „Přesně tak, stejně tupým jako jseš ty. Nechtěj vědět, jaký to je, bejt probodnutej tupým kolíkem. Je to pomalá a bolestivá smrt.“

CHYT!

SKŘÍP!

OŽRALA: „Hé, zavíré!“

BUCH!

NEKROMÁG: „Hm, hospoda.“

UPÍR: „Tak nějak jsem doufal v to obojí. Ovšem v krvavý podobě. Až jsem z toho dostal hlad.“

ŠROUBY ŠROUB! 

CHLEMT! CHLEMT!

UPÍR: „Ááá, to je slast!“

ŠROUBY ŠROUB! 

UPÍR: „Hele, támhleten chlápek vypadá na to, že má o trochu víc inteligence než ti ostatní. To bude hospodskej.“

NEKROMÁG: „A tos poznal podle tý zástěry nebo podle toho, že právě čepuje pivo?“

HOSPODSKÝ: „Tak co to bude?“

NEKROMÁG: „Máte pivo?“

HOSPODSKÝ: „No jasně.“

NEKROMÁG: „Ne, díky.“

UPÍR: „Já taky ne, mám svoje.“

ŠROUBY ŠROUB! 

CHLEMT! CHLEMT!

UPÍR: „Výborný.“

ŠROUBY ŠROUB! 

HOSPODSKÝ: „Tak co potom…Ahá! Už vím! Vás určitě zajímá ten neobvykle zvláštní název mý hospody, že?“

NEKROMÁG: „E…ne, to ani ne.“

UPÍR: „Mně je to taky u zrcadla.“

HOSPODSKÝ: „Je to taková veselá historka…“

NEKROMÁG: „Mě to ale nezajímá.“

HOSPODSKÝ: „Stalo se to tuhle v létě…“

NEKROMÁG: „Já to nechci vědět.“

HOSPODSKÝ: „…vlastně jednoho letního večera…“

NEKROMÁG: „Tak fajn, tak nám tu trapnou příhodu řekni.“

HOSPODSKÝ: „Když jste na mě takoví, tak vám nic neřeknu.“

NEKROMÁG: „Jak kruté. Poslyš, hledáme vašeho magiče.“

HOSPODSKÝ: „Toho elfa?“

NEKROMÁG: „Máte snad ještě nějakýho jinýho?“

HOSPODSKÝ: „Ne, proč se ptáš?“

UPÍR: „Mám ho sejmout?“

NEKROMÁG: „Možná pak. Nevíš, kde by mohl bejt? Ve věži totiž není.“

HOSPODSKÝ: „On má věže dvě. Do tý první ho vždycky dotáhneme, když je v bezvědomí, a v tý druhý čte ty svý knihy.“

NEKROMÁG: „A víš, kde je?“

HOSPODSKÝ: „Kdo, ten magič?“

NEKROMÁG: „Ta věž.“

HOSPODSKÝ: „Která?“

NEKROMÁG: „Ta druhá! Než zničím svět, tak asi zešílím.“

UPÍR: „Já ho vážně můžu sejmout. Je to k němu sice přes pult, takže se budu muset prochlemtat celou hospodou, ale to nějak překonám.“

HOSPODSKÝ: „Máte mapu?“

NEKROMÁG: „Ne.“

HOSPODSKÝ: „To je jedno, stejně bych ti tu cestu popsal. Víš, kde je Derwind?“

NEKROMÁG: „Budu hádat. Tady?“

HOSPODSKÝ: „Tohle je sice hospoda U Hladový děvky, ale to neva. Ale trochu se tady vyznáš, ne?“

NEKROMÁG: „Trefím odsud k hlavní bráně.“

HOSPODSKÝ: „No, tak to vyjdeš z města a na první křižovatce se dáš doleva. Nebo doprava? Hej, Kordale, doleva nebo doprava?“

KORDAL: „A kam to chceš?“

HOSPODSKÝ: „K magičově věži.“

KORDAL: „K zotavovně?“

HOSPODSKÝ: „Ne, k tý druhý.“

KORDAL: „Doprava, určitě doprava.“

HOSPODSKÝ: „Takže rovně. Půjdeš rovně.“

NEKROMÁG: „Nebude lepší, když mě tam někdo dovede?“

HOSPODSKÝ: „Ani ne, tady v hospodě jsou ještě jakž takž slušní, ale jak vyjdou do bezalkoholovýho prostředí, tak tě okradou, znásilněj a nakonec se ti vysmějou. Takže kde jsem skončil?“

UPÍR: „Chtěls mi poskytnout transfuzi.“

NEKROMÁG: „Sklapni. Vyjdu z hlavní brány a půjdu rovně.“

HOSPODSKÝ: „Ne, z hlavní. Z jižní. Ty mě vůbec neposloucháš.“

NEKROMÁG: „Dochází mi trpělivost. Nechtěj naštvat nekromága, kterej se snaží ovládnout svět.“

UPÍR: „Já myslel, že se to nemaj dozvědět…“

NEKROMÁG: „Nech si kecy na modlení. Jednoho negramotnýho boha už přece znáš.“

UPÍR: „Není negramotnej, jak by napsal knihu pána nemrtvých, která ti odhalila umístění amuletu pána nemrtvých, kterej ti měl e…jak to bylo dál?“

NEKROMÁG: „Myslím, že to začínalo na WEOWKRERVO.“

UPÍR: „Pořídím si deník, kam si to všechno budu zapisovat. A pak ti to všechno vrátím.“

NEKROMÁG: „Jasně ksichte.“

HOSPODSKÝ: „E…já se zasek u toho nekromága. Co to? “

NEKROMÁG: „Vlastně nekromant. Nekromág zní líp a líp se taky podle toho pozná, že jsem mág a křísím mrtvý.“

HOSPODSKÝ: „E…To ani ne. Ty jseš nekromant?“

NEKROMÁG: „Kterej chce zničit svět? Ne, jak jsi na to přišel?“

HOSPODSKÝ: „Netuším.“

NEKROMÁG: „Tak vidíš. Zpátky ke věži. Vyjdu teda jižní branou a půjdu rovně.“

HOSPODSKÝ: „Jižní? Hlavní, ne?“

NEKROMÁG: „Před chvílí jsi říkal jižní. A před tím zase hlavní. Tak kterou!?“

HOSPODSKÝ: „Ono to je vlastně jedno, ta jižní brána je zároveň hlavní. Takže přijdeš k první křižovatce…“

NEKROMÁG: „A půjdu rovně, jo, tady jsme skončili. Jak dál!?“

HOSPODSKÝ: „No, pak je tam kopec. Takovej velkej, jak on se jenom jmenuje? Jedna? Pět? Devět?“

NEKROMÁG: „Hele, já na to nemám celej den.“

UPÍR:„Vlastně noc, ještě je noc, den příjde až po…Hele, my na to nemáme celej den!“

NEKROMÁG: „Noc.“

UPÍR:„Hele, my na to nemáme celou noc!“

HOSPODSKÝ: „Patnáct?“

NEKROMÁG: „To počítáš, kolikrát tě mám praštit, než mi odpovíš?“

HOSPODSKÝ: „Tři! Kopec Tří! Tak se jmenuje!“

NEKROMÁG: „Super. Co s ním?“

HOSPODSKÝ: „Vylezeš na něj. Odtud uvidíš takovej les plnej stromů.“

NEKROMÁG: „Jo, to je hodně neobvyklý.“

HOSPODSKÝ: „Jak on se jenom…“

NEKROMÁG: „To je jedno, prostě nějakej les.“

HOSPODSKÝ: „Plnej stromů.“

NEKROMÁG: „Plnej stromů.“

HOSPODSKÝ: „Za ním je řeka. Jak ona se jenom…e…to není důležitý. Důležitý je, že je plná vody. Za řekou…Tu přebrodíš. Nebo přejdeš, je tam most, tak jak chceš. Za řekou uvidíš takovej strom.“

NEKROMÁG: „Strom? Ne věž?“

HOSPODSKÝ: „Co? E…teď jsem se ztratil.“

NEKROMÁG: „Tak znova. Vyjdu z jižní brány, nebo z hlavní, obě jsou to samý, přijdu na křižovatku, půjdu rovně, vylezu na kopec, odtud přes les plnej stromů, pak řeka plná vody, tu přebrodím, nebo přejdu po mostě, jak budu chtít, a uvidím strom. A tam?“

HOSPODSKÝ: „No tam…tam to není.“

NEKROMÁG: „Tak jseš kretén, nebo jo!? Sežer ho!“

UPÍR:„Vychlemtej. Já lidi nežeru. Ti dva strážný v křoví jsou toho důkazem.“

NEKROMÁG: „Prostě ho sejmi!“

„UMŘI!“

SKOK!

UPÍR: „Ha! Vylekal jsem tě! Cejtím tvůj strach! Počkat, to není strach, to je moč. A nejde to z tebe.“

OŽRALA: „Hé, tak ty nám chčiješ do píva, jo? Na něj, chlapi!“

HOSPODSKÝ: „Uááá!!!“

BUCH! BUCH! BUCH!

HOSPODSKÝ: „Áááá!!!“

NEKROMÁG: „Pročs ho nevychlemtal?“

UPÍR: „Stejně mám lepší. A kromě toho, sledovat, jak ho mlátí, mi přijde zábavnější.“

THELLURĎAN: „To bylo chytrý.“

NEKROMÁG: „Cože?“

UPÍR: „Cože?“

BUCH! BUCH! KOP!

HOSPODSKÝ: „Áááá!!!“

THELLURĎAN: „To s tím kreténem. Zeptal ses ho a přitom jsi mu nedal na výběr.“

NEKROMÁG: „Proč jseš přivázanej k židli?“

THELLURĎAN: „Řekl jsem, že jsem z Thellurgie.“

NEKROMÁG: „To vysvětluje všechno.“

OŽRALA: „Haha! Bojuješ jako eunuch! Že by ten kopanec byl moc silnej? Hahaha!“

THELLURĎAN: „Počkejte!“

NEKROMÁG: „E…proč?“

THELLURĎAN: „Přece mě tady nenecháte? Až skončí s tím hostinským, vrhnou se na mě. Zatím to odkládali, protože byli moc opilí. A víte, co se stane, až vystřízliví? Nechtějte vědět, co se stane, až vystřízliví.“

UPÍR: „Já to vědět chci! A na to se napiju.“

ŠROUBY ŠROUB! 

CHLEMT! CHLEMT!

ŠROUBY ŠROUB!

THELLURĎAN: „Vím, kde je ta věž.“

NEKROMÁG: „Toho magiče?“

THELLURĎAN: „Jo.“

NEKROMÁG: „Toho elfskýho magiče?“

THELLURĎAN: „Jo, přesně toho.“

NEKROMÁG: „Toho elfskýho magiče, kterej mi ukrad knihu pána nemrtvých, jež mi odhalila umístění amuletu pána nemrtvých, kterej mi měl zvýšit moc a pomoct mi tak zničit svět?“

UPÍR: „Tý jo, tolik slov na jeden nádech. Jseš dobrej!“

THELLURĎAN: „E…nevím, jistě, co jsi tím vším myslel, ale…jo.“

NEKROMÁG: „Přehryzni…“

CHRAMST!

NEKROMÁG: „…mu pouta.“

UPÍR: „Cože? Aha. E…promiň.“

ŠKUB! TRH!

THELLURĎAN: „Já jsem zvyklej. Radši bych odsud vypadnul, vypadá to, že s ním už skončili.“

NEKROMÁG: „Tak jdem.“

 ***

THELLURĎAN: „Takže ty jseš nekromant?“

NEKROMÁG: „Dávám přednost označení nekromág, líp se podle toho pozná, že jsem mág a křísím mrtvý.“

UPÍR: „Hm…jako bych tohle už jednou slyšel…“

NEKROMÁG: „WEOWKRERVO YR!“

VHUŠ!

UPÍR: „UÁÁÁ!!!“

NEKROMÁG: „Hehe. WKEPYSRV‘!“

ŠUHV!

UPÍR: „To bylo za co?“

NEKROMÁG: „Jen tak, prostě se bavím. Tak kudy?“

THELLURĎAN: „Mohl bys vymagičovat portál, ale až za městem, tady magiče nemaj moc rádi.“

NEKROMÁG: „A co ten elfák?“

THELLURĎAN: „Ten je neškodnej, prej prokletej, nebo co. To proto ho pořád mlátí.“

NEKROMÁG: „Takže je fakt prokletej.“

THELLURĎAN: „Jo, to jsem teď řekl.“

UPÍR: „Jasně žes to řekl, kdybys to neřekl, tak…e…radši se napiju.“

ŠROUBY ŠROUB! 

CHLEMT! CHLEMT!

ŠROUBY ŠROUB!

THELLURĎAN: „Tu tupost předstírá, nebo je fakt vypatlanej?“

UPÍR: „Vypatlanej? Cha! Než jsem se přeměnil, studoval jsem magii ohně, takže…“

NEKROMÁG: „Haha, schválně se ho zeptej, co brali naposled.“

THELLURĎAN: „Co že jste …“

UPÍR: „UMŘI!“

SKOK!

CHRAMST!

THELLURĎAN: „UÁÁÁ!!!“

CHLEMT! CHLEMT! CHLEMT!

KŘUP!

UPÍR: „Haha! Já mu zlomil vaz zubama, haha! To se mi ještě nepovedlo.“

NEKROMÁG: „Nepředstíráš. Tak jseš výmaz, nebo jo?! Všiml sis, nedávám ti na výběr!“

UPÍR: „Jseš nekromág, ne? Ho oživ!“

THELLURĎAN: „Áááá!!!“

NEKROMÁG: „Hue?“

UPÍR: „Hue?“

THELLURĎAN: „Ty parchante, víš jak to bolelo?!“

UPÍR: „Ještě dejchá, já ho dodělám!“

UPÍR: „UMŘ…“

NEKROMÁG: „WEOWKRERVO YR!“

VHUŠ!

UPÍR: „…ŘÁÁÁ!!!“

NEKROMÁG: „Hm...to je zajímavý, ty nejseš mrtvej... WKEPYSRV‘!“

ŠUHV!

UPÍR: „Chápu správně, že ho nemám zabíjet?“

NEKROMÁG: „To ten amulet, že? Jak jsi k němu přišel?“

THELLURĎAN: „Zajímavá historka. Ale radši ji zkrátím. Stalo se to asi takhle.“

 ***

MAGIČ: „Nikdy ten amulet, nezískáš. Leda přes mou mrtvolu.“

DRUHEJ MAGIČ: „Však to jsem měl v plánu.“

THELLURĎAN: „Nazdar, hoši! Co tady…hele, amulet!“

MAGIČ: „Ne! Nesahej na něj!“

 ***

NEKROMÁG: „To je všechno?“

UPÍR: „A jaká by potom byla ta nezkrácená verze?“

THELLURĎAN: „Podrobně bych popsal prostředí a psychologii postav. Tak třeba ten elf…“

NEKROMÁG: „Elf? Ten magič?“

THELLURĎAN: „Přesně ten.“

NEKROMÁG: „Aha, takže chtěl amulet nesmrtelnosti. A proto, že mu to nevyšlo, chce teď amulet pána nemrtvých.“

UPÍR: „Z démonovy kobky.“

THELLURĎAN: „Není to amulet nesmrtelnosti. Nejsem nesmrtelnej. Vždycky umřu a pak zase vstanu z mrtvých.“

UPÍR: „Aha, takže ty jseš v tom případě mnohochcípnutelnej.“

NEKROMÁG: „Máš co říkat, ksichte. Hm...a proč si teď myslíš, že ti ten amulet nevezmu?“

THELLURĎAN: „Protože nevíš, jak se dostat k tomu magičovi, co ti vzal…e…“

UPÍR: „Knihu pána nemrtvých, která mu odhalila umístění amuletu pána nemrtvých, jenž mu měl zvýšit moc a pomoct mu tak zničit svět.“

NEKROMÁG: „A proč si myslíš, že budu ještě potřebovat nějakej amulet pána nemrtvých, kterej mi zvýší moc a pomůže mi tak zničit svět, když budu mít amulet mnoho…“

UPÍR: „…mnohochcípnutelnosti.“

NEKROMÁG: „…mnohochcípnutelnosti, kterej mi pomůže zničit svět?“

THELLURĎAN: „Protože…e…když budeš mít amulet pána nemrtvých, kterej ti zvýší moc a pomůže ti tak zničit svět, a amulet mnohochcípnutelnosti, kterej ti pomůže zničit svět, tak zničíš svět mnohem jednodušeji?“

NEKROMÁG: „Hm…pádnej argument. Tak kudy?“

THELLURĎAN: „Nebyli tady dva strážný?“

UPÍR: „Támhle leží v křoví.“

THELLURĎAN: „Aha. Takže...jak je to s tím portálem? Stačí, když ti řeknu, kde to je, nebo...“

NEKROMÁG: „Tak trochu. OYRKWR!“

KŘUP! ČVACHT!

THELLURĎAN: „Ááá! Ta bolest!“

UPÍR: „Hahahahaha! Tys ho probod jeho žebrama, hahaha! Ale proč?“

THELLURĎAN: „Drž tlamu, ksichte, to já tady chcípám...Jo, ale proč?“

NEKROMÁG: „To je jednoduchý, až zemřeš, vytáhnu z tvý hlavy vzpomínky, který pak použiju  na vytvoření portálu. Geniální, že?“

UPÍR: „Krutě geniální. A na to se napiju.“

ŠROUBY ŠROUB! 

NEKROMÁG: „Akorát by mě zajímalo, proč vždycky trvá, než někdo chcípne. Vždyť je to probodnutí vlastníma žebrama!“

CHLEMT! CHLEMT! CHLEMT!

UPÍR: „No nic, já ho dodělám.“

ŠROUBY ŠROUB!

UPÍR: „UMŘI!“

SKOK!

KŘUP!

UPÍR: „A máš po vazu.“

NEKROMÁG: „Hm...jak jenom bylo to...“

THELLURĎAN: „Áááá!!!“

NEKROMÁG: „Že by...ne, to je něco jinýho...“

THELLURĎAN: „Tak jdem?“

NEKROMÁG: „Cože? Ne, probral ses moc rychle.“

THELLURĎAN: „To si snad děláš...“

UPÍR: „Hahahahaha! UMŘI!“

KŘUP!

NEKROMÁG: „Už to mám. Aspoň teda myslím. No, výhoda, je že je nesmrtelnej, takže...“

UPÍR: „Mnohochcípnutelnej.“

NEKROMÁG: „Správně, mnohochcípnutelnej.“

THELLURĎAN: „Áááá!!!“

NEKROMÁG: „Tak zas nic...“

UPÍR: „HAHAHAHA!!! Tohle mě baví.“

THELLURĎAN: „Cože?“

KŘUP!

UPÍR: „HAHAHAHAHA!!!!“

NEKROMÁG: „WKEWSRRE O GUYEO!“

VHUŠ!

NEKROMÁG: „To je divný, neslyším žádný 'Uááá, co to, já se rozpadám...'“

UPÍR: „Však na tebe taky dojde.“

THELLURĎAN: „Áááá!!!“

NEKROMÁG: „To u toho musíš vždycky tolik řvát?“

THELLURĎAN: „Vrozená reakce na zmrtvýchvstání.“

NEKROMÁG: „Jo, to dává smysl. Tak jdem.“

VHUŠ!

VHUŠ!

VHUŠ!

 ***

VHUŠ!

VHUŠ!

VHUŠ!

VHUŠ!

NEKROMÁG: „WKEWSRRE!“

ŠUHV!

NEKROMÁG: „Nastal čas pomsty. Nastal čas, kdy získám zpět knihu pána nemrtvých, aktivuju si amulet a zničím svět! JÁCHACHACHACHACHACHACHA!!! Takže támhleto je ta jeho věž?“

THELLURĎAN: „Jo.“

NEKROMÁG: „A proč si teď myslíš, že ti ten amulet nevezmu?“

THELLURĎAN: „Hehe. Zkus to.“

NEKROMÁG: „Hm...to bude nějaká zrada. Upíre, na něj!“

UPÍR: „Hue? Hahaha! Tak jo! UMŘI!“

SKOK!

CHRAMST!

THELLURĎAN: „Zabiju tě!“

SVIST! BOD!

UPÍR: „Ááá! Strč si tu svou dýku...“

ČVACHT! ČVACHT!

CHRAMST! CHLEMT! CHLEMT! CHLEMT!

ČVACHT! ČVACHT! ČVACHT!

CHLEMT! CHLEMT! CHLEMT!

KŘUP!

UPÍR: „Haha! Tos nečekal, co? Cožes to chtěl?“

NEKROMÁG: „Takový tamto, co mu visí na krku. Myslím, že se tomu říká amulet, ale nejsem si jistej...“

UPÍR: „Vtipnej jako vždycky. Ale jenom počkej, až...“

VHUŠ!

UPÍR: „UÁÁÁ!!!“

NEKROMÁG: „Aha, tak tudy cesta nevede. WKEPYSRV'!“

ŠUHV!

UPÍR: „Ten amulet mě rozprášil!“

NEKROMÁG: „Proč myslíš, že jsem tě pro něj poslal?“

THELLURĎAN: „Áááá!!! Sakra...asi mám namoženej krk. To lámání vazu mi nedělá dobře.“

NEKROMÁG: „Přemejšlel jsem.“

UPÍR: „Tomu nevěřím.“

NEKROMÁG: „Ten amulet musí být nějaká forma nekro... nekro...“

UPÍR: „Nekromantskýho?“

NEKROMÁG: „Nejsem nekromant, ale nekromág. Líp se podle toho pozná, že jse mág a křísím mrtvý. Nekro... nekromag...“

UPÍR: „Co třeba nekromantskýho?“

NEKROMÁG: „Nekromagičovskýho! Ten amulet musí být nějaká forma nekromagičovskýho kouzla, to proto ho vždycky oživí. Hm...kdybych tímto způsobem omagičoval většinu věcí, který mám, byl bych nesmrtelnej! JÁCHACHACHACHACHACHACHA!!!“

UPÍR: „Spíš mnohokrát mnohochcípnutelnej.“

NEKROMÁG: „JÁCHACHACHACHACHACHA!!!“

THELLURĎAN: „Dělá tohle často?“

UPÍR: „Víc než je zdrávo.“

NEKROMÁG: „Hehe. No nic, tak jdem.“

THELLURĎAN: „Takže...e...co s ním vlastně uděláme?“

NEKROMÁG: „Ty jseš ještě tady? No, je pravda, že by se mi ta tvoje mnohochcípnutelnost, hodila... Plán je takovej...“

UPÍR: „Ale ne, už zas?“

NEKROMÁG: „Najdu ho, zabiju ho, oživím ho, znova ho zabiju a pak ho znova oživím. Zaktivuju si amulet a pak ho zase zabiju. A pak si konečně zničím svět. Počkat...nezapomněl jsem na něco? Á, už vím. JÁCHACHACHACHACHACHACHA!!!“

UPÍR: „A tohle já poslouchám celou noc...

NEKROMÁG: „Když už jsme u toho zabíjení, aby bylo jasno, až získám aktivační kouzlo, tak oba zemřete strašnou smrtí. Ta smrt bude tak strašná, že ji budu muset nejprve vymyslet. Ale už teď vím, že bude strašná.Tak strašná, že ji budu muset nejprve... E...neříkal jsem to už?“

UPÍR: „Pche! To se ještě uvidí! Jen co dostanu příležitost, vykoupu se v tvý krvi. Rozřežu tě, rozpářu tě, rozdrtím tě na krvavou kaši, e...co dál...zabiju tě...vychlemtám tě... Jo, a ty taky chcípneš, Thellurďane, nebo co jseš.“

THELLURĎAN: „Thellurg. No, já proti vám sice nic nemám, ale když už jste s tím začali, tak vás taky zabiju. Ale nijak zvláštně, prostě vás propíchnu. Až na tebe, tobě useknu palici. Zabije tě to, ne?“

UPÍR: „Asi jo, ještě jsem to nezkoušel. Co myslíš, nekromágu?“

NEKROMÁG: „Že máš zbytečný kecy, ksichte. No vida, už jsme u věže.“

PALADIN: „Ha! Vetřelci!“

NEKROMÁG: „A ty jseš kdo?“

PALADIN: „Ha! Jsem ten, kdo stráží vchod do věže mého pána!“

NEKROMÁG: „Jasně, to je to, co děláš, ksichte. Ale kdo jseš?“

PALADIN: „E...strážce vchodu do věže mého pána?“

NEKROMÁG: „Jak originální.“

PALADIN: „Ha! To ale není důležitý! Důležitý je, že jsem věděl, že příjdete! Vím o vás vše! Ty! Nestvůry oživující nekromant!“

NEKROMÁG: „Dávam přednost označení nekro...ále, kašlu na to, stejně za chvíli umřeš.“

PALADIN: „A ty! Thellurďan z Thellurgie!“

THELLURĎAN: „Thellurg, jsem thellurg. Hodně lidí si to plete...“

PALADIN: „A ty! Ty! Ty...e...kdo že to...“

UPÍR: „Upír.“

PALADIN: „Hue?“

UPÍR: „Upír! Nevíš, co je upír?“

PALADIN: „Ha! Jistě, že to vím! Vím o vás vše! Upír je...e...“

THELLURĎAN: „Třeba je z Pouštní země. V Thellurgii mu taky neříkáme upír. Co třeba šavlozubák? Nekromágu?“

NEKROMÁG: „Krvechlemt?“

THELLURĎAN: „Zuboksicht?“

UPÍR: „Tohle není vtipný.“

NEKROMÁG: „Chlemtokrv? Ksichtozub?“

THELLURĎAN: „Á, už to mám! Držkozubokrvežrout!“

UPÍR: „UMŘI!“

SKOK!

CHRAMST!

THELLURĎAN: „Zabiju tě!“

SVIST! BOD!

CHLEMT! CHLEMT! CHLEMT!

ČVACHT! ČVACHT! ČVACHT!

KŘUP!

UPÍR: „Haha! Na mě nemáš, Thellurďane!“

PALADIN: „Ahá! Ty myslíš upejr! Tos měl říct dřív! Haha! Teď, když už jste zůstali jen ... “

THELLURĎAN: „Áááá!!!“

PALADIN: „Ha! Co to?“

NEKROMÁG: „Amulet mnohochcípnutelnosti, toho si nevšímej. Na něj, hoši!“

PALADIN: „Ha! Před silami temna mě ochrání síla světla, která smete veškeré nepřátele z povrchu zemského!“

NEKROMÁG: „Nech si kecy na modlení.“

PALADIN: „WKRVR, ERRH GO YOREA, RKUW'AR...“

UPÍR: „Ten hlupák se fakt modlí! Hehe, paladina jsem ještě nechlemtal...UMŘI!“

SKOK!

PALADIN: „UÁÁÁ!!!“

CHRAMST! CHLEMT! CHLEMT! CHLEMT!

KŘUP!

UPÍR: „Haha! Tohle zabíjení mě baví. Ale ta krev teda nic moc.“

ŠROUBY ŠROUB!

CHLEMT! CHLEMT! CHLEMT!

ŠROUBY ŠROUB!

UPÍR: „To je ono. Co s tělem? Zase do křoví?“

NEKROMÁG: „Jasně, standartní postup.“

CHYT!

HOD!

BUCH!

NEKROMÁG: „Tak jdem.“

 ***

THELLURĎAN: „Točité schody vedoucí vzhůru...dubové dveře...“

NEKROMÁG: „Co to žvaníš? Ty jseš jak ten upír, když jsem masakroval démona z démonovy kobky.“

UPÍR: „Nejdřív masakroval on tebe, na to nezapomeň.“

NEKROMÁG: „Sklapni, ksichte.“

THELLURĎAN: „Trocha poezie nikomu neuškodí, ne?“

NEKROMÁG: „Jenom tobě, jestli nepřestaneš. Nějaký trapný básničky k silám temnot nepasujou. Upíre, vykopni to!“

KOP!

BUCH!

UPÍR: „Ááá!“

NEKROMÁG: „Hm...tak tudy cesta nevede. Zkusím vzít za kliku.“

SKŘÍP!

MÁG: „Věděl jsem, že příjdete, tlamy.“

NEKROMÁG: „Ty jseš ten magič, co mi ukrad knihu pána nemrtvých!“

MÁG: „A ty jseš ten nekromant z mý věže!“

NEKROMÁG: „Vlastně nekromág, líp se podle toho...“

MÁG: „A ty jseš ta thellurďanská tlama, co mi ukradla amulet nesmrtelnosti!“

UPÍR: „Mnohochcípnutelnosti.“

THELLURĎAN: „Přesně tak, to jsem já, až na toho Thellurďana. A ty jseš zase ten, co mi ukrad můj deník! Vrať mi můj deník!“

MÁG: „A ty jseš e...nějakej...bezvýznamnej...tlama?“

UPÍR: „UMŘI!“

SKOK!

MÁG: „EARRV'!“

VHUŠ!

UPÍR: „ÁÁÁ!!! To pálí! To pá...UMŘ...“

SKOK!

VHUŠ!

UPÍR: „...ŘÁÁÁ!!!“

NEKROMÁG: „Hm...zdá se, že je proti magičům nepoužitelnej. Poslyš, taky se ti zdá, že oheň a rozpadnutí upíra dělá ten samej zvuk?“

MÁG: „No, abych pravdu řek, tak...“

THELLURĎAN: „Je čas vyrvat ti můj deník z tvých prokletých rukou!“

MÁG: „Já ho ale v rukou nemám.“

THELLURĎAN: „Tak potom...prostě umři!“

SVIST!

THELLURĎAN: „TAS A ZEMŘI!“

MÁG: „Ty jseš vážne tlama, Thellurďane. Jsem magič, co mám podle tebe tasit?“

NEKROMÁG: „A kromě toho je to moje hláška. Proč mi každej musí krást hlášky?“

THELLURĎAN: „JSEM THELLURG!“

HOD!

SVIST!

CINK!

MÁG: „Zahodil jsi svoji šanci na přežití. Hehe, to se mi povedlo.“

NEKROMÁG: „Jo, pěkná slovní hříčka. Zabiješ ho, nebo jak?“

MÁG: „EARRV'!“

VHUŠ!

THELLURĎAN: „Áááá!!! To pálí! To pálí!“

NEKROMÁG: „Zase ohnivá koule? Nic originálnějšího neznáš?“

THELLURĎAN: „To pálí! To pálí!“

NEKROMÁG: „A rychlejšího?“

MÁG: „No, můj plán byl takovej, že ho zapálím, a jak bude pobíhat, tak ho umlátím holí... Proč vlastně chceš, aby umř... Á, už chápu! Ti tví noshledi měli jen odstranit překážky na cestě k tvému úhlavnímu nepříteli! Ke mně!“

THELLURĎAN: „To pálí! To pálí!“

MÁG: „Chtěl ses se mnou utkat tváří v tvář. Velikán proti velikánovi. Nekromág proti mágovi ohně. Dobro proti Zlu.“

NEKROMÁG: „Hue!? Cože!?“

THELLURĎAN: „To pálí! To pá...Eh...e...!“

MÁG: „Konečně klid.“

NEKROMÁG: „Jak dobro!? Jsem NEKROMÁG, já jsem ze zla maturoval! Mimochodem, měl jsem dvojku... Ale to je jedno! Já jsem ztělesněné zlo!“

THELLURĎAN: „“Áááá!!! Sakra, to byla zatím nejhorší smrt.“

MÁG: „Pche! Jen se kolem sebe podívej, tlamo. Podle tvý kápě na támhletý hromadě prachu je jasný, že se s tím upírem kámošíš. A tenhle Thellurďan zase každou chvíli obživne, takže...“

THELLURĎAN: „JSEM THELLURG!“

MÁG: „KERYWG!“

DZZZT!

THELLURĎAN: „Áááá!!!“

MÁG: „Hehe, je blesk rychlejší? Kde jsem to skončil... Á, už vím, prostě jseš tlama a dneska zvítězí Zlo. Hehe, vidíš, co mi leží támhle na stole? Správně, aktivační svitek. Svitek, kterým si zaktivuju amulet, kterej ti seberu z tvýho mrtvýho těla. A pak zničím svět! JÁCHACHACHACHACHACHACHA!!!“

NEKROMÁG: „Tak dost. EARRV'!“

VHUŠ!

MÁG: „YOSORS! Haha! To bylo snadný, ti to vykrýt. Co na mě použiješ příště, haha? Blesk?“

NEKROMÁG: „Co třeba tohle? OYKWR!“

KŘUP! ČVACHT!

MÁG: „ÁÁÁ!!!“

THELLURĎAN: „Áááá!!! Ha! Jsem zase živej!“

NEKROMÁG: „WKEPYSRV'!“

ŠUHV!

UPÍR: „Ha! Já zas nemrtvej! Eh, to je divný, že jsem tě slyšel...“

NEKROMÁG: „Tak co říkáš, teď, magiči?“

MÁG: „Aspoň jseš originální. Bejt probodnutej vlastníma žebrama, to se jen tak nevidí...“

NEKROMÁG: „Ale pořád mě zaráží to, že lidi po tom pořád ještě chvíli dejchaj. Přece, když někoho probodnou vlastní žebra, tak mu to z vnitřností udělá guláš, ne?“

UPÍR: „Hehe, to jsem vymyslel já. A hele, pergamen! Ten se bude hodit. Kolikrát žes mě to už zabil?“

NEKROMÁG: „No jen si to představ!“

MÁG: „Ne, díky. Mě stačí to, co vidím. Ale ten svitek nedostaneš! To ho radši hodím do krbu!“

NEKROMÁG: „Počkej! Třeba se nějak dohodnem! Můžu z tebe udělat nemrtvýho... Budeš mi pak navěky sloužit...“

MÁG: „To je velmi lákavá nabíd...UÁÁÁ!!!“

UPÍR: „JÁCHACHACHACHACHA!!! Zas to napálí do zdi!“

BUCH!

HOD!

VHUŠ!

NEKROMÁG: „NÉÉÉÉÉÉÉ!!! Nebo jo?“

THELLURĎAN: „E...ne, je po něm.“

NEKROMÁG: „NÉÉÉÉÉÉÉ!!!“

UPÍR: „Hahaha!“

NEKROMÁG: „Za to mi zaplatí svou smrtí!“

UPÍR: „Haha, myslím, že ho dodělala ta rána do palice.“

NEKROMÁG: „No tak nic.“

UPÍR: „Nezahrnoval náhodou ten tvůj geniální plán, že ho...počkat jak jen to...á, už vím. Ehm: 'Najdu ho, zabiju ho, oživím ho, znova ho zabiju a pak ho znova oživím. Zaktivuju si amulet a pak ho zase zabiju.'“

NEKROMÁG: „Jenže ten plán počítal s tím, že si zaktivuju amulet, ksichte.“

UPÍR: „To jo, ale říkals, že ho oživíš a zabiješ ještě před tím, než...“

NEKROMÁG: „Nezpochybňuj můj plán! Je to můj plán! Je geniální! Je to můj geniální plán! Kterej už ale stejně neplatí...“

THELLURĎAN: „A hele, můj deník!“

NEKROMÁG: „Tvůj deník je bezvýznamný ve srovnání s mým novým geniálním plánem. Je tak geniální, že změní samotnou podstatu geniality! Ten plán je tak geniální, že... JÁCHACHACHACHACHA!!!“

UPÍR: „A řekneš nám ho?“

NEKROMÁG: „Je jedinej způsob, jak zaktivovat amulet pána nemrtvých bez aktivačního svitku. Navštívíme pána nemrtvých! A pak budu nepřemožitelný! INVICTUS! A pak...zničím svět! JÁCHACHACHACHACHACHACHA!!!“

UPÍR: „E...chápu správně, že invictus znamená nepřemožitelný?“

NEKROMÁG: „Sklapni, ksichte, zases mi to zkazil.“

THELLURĎAN: „No, když už mám to, pro co jsem přišel, tak zas půjdu...“

NEKROMÁG: „He? Kampak? Sejmi ho!“

UPÍR: „UMŘI!“

SKOK!

CHRAMST!

THELLURĎAN: „Áááá!!! ZABIJU TĚ!“

SVIST! BOD!

CHLEMT! CHLEMT! CHLEMT!

ČVACHT! ČVACHT! ČVACHT!

KŘUP!

UPÍR: „Hehe! Co teď?“

NEKROMÁG: „Teď, když je mrtvej, ho můžu ovládnout. WKEYEEAW'ARRH GRR WKWOORWGROU!“

THELLURĎAN: „Áááá!!! Co to!“

NEKROMÁG: „Jseš v mé moci. Teď musíš poslechnout všechny mé příkazy.“

THELLURĎAN: „Ale za to umřeš.“

NEKROMÁG: „Jo, to mi říká každej druhej.“

UPÍR: „Hehe, vytváříš si svou armádu, co?“

ŠROUBY ŠROUB!

UPÍR: „Připíjím na naše nemrtvé nepřátelství!“

CHLEMT! CHLE...

UPÍR: „Co to!“

KAP! KAP!

UPÍR: „NÉÉÉÉÉÉÉ!!! Ne, to není možný! To není mož... NÉÉÉÉÉÉÉ!!! Zabiju vás! Zabiju vás všechny! Všichni tady umře...  NÉÉÉÉÉÉÉ!!!“

NEKROMÁG: „Haha, došla ti krev? Mám pro tebe dobrou zprávu, ksichte. Víš, kdo je Auad Yalha, že?“

UPÍR: „Krev. Krev. Krev. Krev.“

NEKROMÁG: „Přesně tak, Pán Krve. A víš, co? Je to Stvořitel. Tvůj Stvořitel. Chápeš?“

UPÍR: „Hahahahaha! Auad Yalha. Pán Krve. Stvořitel. Jeho krev...musí bejt prostě boží!“

NEKROMÁG: „Takže motivaci máme za sebou.“

THELLURĎAN: „A co ta moje?“

NEKROMÁG: „Ty žádnou nepotřebuješ, Thellurďane, prostě uděláš to, co ti řeknu. A kromě toho, sledovat šílenýho upíra lačnícího po démonský krvi může bejt sranda, ne?“

THELLURĎAN: „To je fakt.“

NEKROMÁG: „No vidíš. Tak jdem.“

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Nekromág - Amulet mnohochcípnutelnosti?
Amunak (5.00*), elaxon (5.00*), Erinye (3.50*), Heros (4.50*), MARK (5.00*), Zarjan (5.00*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

INVICTUS - 9. února 2011 10:38
INVICTUS

Mrdlin 9. února 2011 06:12
To byl taky záměr. :)
Nechápu nechápavý lidi, kteří můžou něco tak úplně pochopitelného nepochopit.

Mrdlin - 9. února 2011 06:12
Mrdlin

Přečetl sem všechny 3 zatím vyšlé díly jedním dechem a od začatku do konce sem umiral smichy =) Dávám 1* =)
Potkalo mě štestí. Řeklo "UHNI KRETÉNE" a šlo dál.

MARK - 30. ledna 2011 12:19
MARK

INVICTUS 30. ledna 2011 12:16
Aha, tak to chápu:D. Taky mě to napadlo jako možnost.
*Nejasné klikyháky.*

INVICTUS - 30. ledna 2011 12:16
INVICTUS

MARK 30. ledna 2011 11:33
Jenom se ten název nevešel do kolonky Název. Tak jsem to hodil do anotace.
Nechápu nechápavý lidi, kteří můžou něco tak úplně pochopitelného nepochopit.

MARK - 30. ledna 2011 11:33
MARK

4. díl čeká na schválení. Koukám, že tentokrát je bez názvu. Má to nějakou souvislost s onou povídkou, nebo ti jen došla originalita?
*Nejasné klikyháky.*

Heros - 4. ledna 2011 19:49
Heros

No. Pěkné, dlouhé ale možná zase moc. Dalo by se to malinko, jak se říká useknout. Používány jsou jednoduché věty, nádherná přímá řeč. Takové články se dobře čtou. Promě teda lépe než ty "normální". Celkově pěkné.

MARK - 19. prosince 2010 18:54
MARK

INVICTUS 19. prosince 2010 12:05
CooL! Sice sem se za začátku trochu nechytal, musel sem si přečíst konec posledního dílu, ale i tak mě to pobavilo. Jen tak dál.
*Nejasné klikyháky.*

INVICTUS - 19. prosince 2010 12:05
INVICTUS

Amunak 15. prosince 2010 17:00
Menší ochutnávka. :)
http://www.invictus.webpark.cz/proza_nekromag_verze2.php#nekromag4
Nechápu nechápavý lidi, kteří můžou něco tak úplně pochopitelného nepochopit.

Amunak - 15. prosince 2010 17:00
Amunak

Erinye 15. prosince 2010 16:01
Pokud tě to nebaví, tak mám velmi jednoduchou radu: nečti to :)

A ohledně jmen - proto jsou dvě verze. Já bych ocenil jen jedno nebo dvoupísmenné zkratky ve formátu [NE], [UP], atd., protože by to méně rušilo. Ale bez nich bych se v tom ztrácel.

Erinye - 15. prosince 2010 16:01
Erinye

Se mi zdá, že bez těch jmen/Obsazení, to je mnohem lepší. Tady to poněkud čtením toho, kdo co, poněkud ztrácí svůj ráz...

Ovšem taky musím říci, že ať to dříve bylo jakoliv zajímavé, již několikátá kapitola, stále toho samého, třebaže se to odhrává v jakési posloupnosti, mě začíná niudit. A tentokráte mi to dokonce připadá svchválně natahované více, než je třeba. Poněkud zdlouhavé a asi tak od 70% textu dolů, mě to naprosto přestalo fascinovat a zajímat. Asi sem těchto hovorů, stále na jedno a samé téma, poněkud přesycena. Jako nápad sem to zezačátku sledovala s nadšením, ale nyní už mě to číst upřímně ani moc nebaví...
„Počítám do pěti. Čtyři…“

Amunak - 8. prosince 2010 11:32
Amunak

INVICTUS 8. prosince 2010 11:08
ok, zkusím být trpělivý.

INVICTUS - 8. prosince 2010 11:08
INVICTUS

Amunak 8. prosince 2010 10:11
To záleží na mým mozku, jestli se mu bude nebo nebude chtít pracovat. :)
Nechápu nechápavý lidi, kteří můžou něco tak úplně pochopitelného nepochopit.

Amunak - 8. prosince 2010 10:11
Amunak

INVICTUS 8. prosince 2010 08:13
Yuhů! A znáš výhledově datum vydání? Úplně po tom slintám :o)

INVICTUS - 8. prosince 2010 08:13
INVICTUS

Amunak 7. prosince 2010 22:04
No, můžu ti slíbit minimálně další dva díly.
Nechápu nechápavý lidi, kteří můžou něco tak úplně pochopitelného nepochopit.

Amunak - 7. prosince 2010 22:04
Amunak

Geniální! Já chci další díl. A doufám, že to nikdy neskonší :-D

MARK - 7. prosince 2010 21:29
MARK

Já chcípám. To je fakt hustý. Tolik hustých hlášek najednou... Už se těším na další díl.
*Nejasné klikyháky.*

Yakaman - 6. prosince 2010 21:53
Yakaman

Máme zde další díl oblíbené logorhoey přímé řeči, tentokráte dokonce ve dvou verzích, takže na své si přijdou jak vyznavači chaosu, tak hnidopiši.
Kvalitativně se dílo nikterak neliší od předchozích kapitol, pro milovníky úletů zábava zaručena. Tedy dle mého soudu – dočkali jsme se toho, co jsme si zasloužili.

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog