O nešťastném vojákovi (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

O nešťastném vojákovi

Autor : Kubka   16. srpna 2010   Poezie
O vojákovi, který už nemá co ztratit.

Zase je tu nový den,
pročpak v první řadě jsem?
Zas nová krev poteče,
nešlo by to i bez zteče?

Dost již jsem viděl smrti
a slyše, jak se kosti drtí,
to praskání, to sténání táhlé,
když smrt si přijde pro ně náhle.

Válí se v kaluži vlastní krve
a já bojím se jako prve,
abych místo něj nebyl já,
tato chvíle je vždy tak zlá.

Už nepočítám, kolik pobil jsem jich,
kolik jich padlo pod ranami mých
kamarádů i mé vlastní sekery,
kéž by se tyto věci neděly!

V dešti i ve větru nutí mne dál,
abych vždy v linii pevně stál,
a hordy jezdců ženou se sem,
slyším, jak pod kopyty sténá zem.

Válečný řev mi v uších zní,
proti mně jezdec na koni.
Píku do něj! Se srdcem chladným...
Přidej se, bastarde, ke svým padlým!

Ze sedla padá a kůň s ním,
jdu blíž, ať ho dorazím.
V mukách na zemi se dusí -
má sekery trefiti se musí.

Má to za sebou, snad je mu lépe,
jen já se musím dál bíti slepě.
Proč já, proč ne jiní?
Musím prožívat tuto chvíli.

Otec můj teď doma žije,
však jeho syn se tu teď bije,
jak rád bych byl s matkou mou
mimo tuto chvíli zlou!

Moji bratři šijí boty
a neničí cizí životy.
A sestra má v taverně vaří -
všem se jim tak krásně daří.

Jen já tu musím býti teď
a do večera zabíjet,
ať už je konec, dobří bozi
a další boje už nehrozí!

Večer posel přijel ze vsi mé,
však velký žal probudil ve mne.
Posila nepřátel sem mířila
a po cestě vesnici spatřila.

Však má rodná ves to byla,
jim jak oběť posloužila.
Tu vesničku mou vypálili
a rodinu mi povraždili.

To však dělat neměli!
Teď, když mí bratři zemřeli,
i sestra a matka a otec můj,
naplním ihned osud svůj.

Vždy při mne stálas, má sekero,
já nesu teď těžké břemeno,
musím pomstít tu ztrátu mou...
Jen já - se svým štítem a sekerou.

Lehkým krokem kráčím tmou,
přes rameno tu sekeru svou,
v ruce štít a talisman,
který kdysi mi otec dal.

Už vidím hlídku nepřátel,
zbydou z nich jen pár mrtvých těl.
Jedna rána a po ní druhá
a těla padají na zem ztuha.

Když tu náhle, další tu jsou,
stiskám víc tu sekeru svou,
je jich víc, vadí to však?
Čekají, upírajíc na mne zrak.

I začnu sekat ze všech sil,
až jsem ho na zem porazil.
Však zezadu rána přiletěla
a v zádech díru mi otevřela.

Ač život ve mne vyhasíná,
já zabiju toho psího syna!
Sekám, však další rána
totálně mě dodělává.

Padám na zem, vedle jeho
velké umírající tělo,
ještě vstanu, sil mám dost!
Rána mi drtí lícní kost.

Necítím bolest, však kde jsem teď?
Tohle není obyčejný svět!
Tu pode mnou mé mrtvé tělo
jakoby zpátky by mne chtělo.

Je to pravda, či blud pouhý,
vidím tunel, velmi dlouhý,
a kdo to na mne támhle mává,
snad pomátla se mi má hlava...

Nepomátla, jsou to oni!
Můj otec na bílém koni,
vedle matka a sestra jdou,
i bratři, a pějí píseň veselou.

Děkuji vám, dobří bozi,
že další bolest mi nehrozí.
Nechtěl jsem jak voják žít,
jen s mou rodinou v klidu být.

Další články v kategorii Poezie:

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Bogina - 30. září 2010 08:28
Bogina

Připadá mi to jako takové to psaní pro psaní. Hlavně aby toho bylo hodně. Přečetl jsem to, logické a jiné nesrovnalosti nechám stranou. Výsledek ale je, že to ve mně nic nezanechalo. A to je zrovna u poezie špatně.
Ad bene vivendum, breve tempus satis est.
PJ roku 2008, vítěz Aragornského turnaje (AT´08 DrD)

Nazir - 17. srpna 2010 12:03
Nazir

Tenhle rým mne totálně dodělal. :)
"Sekám, však další rána
totálně mě dodělává."

Nefrete 16. srpna 2010 18:41
Vy nad tím moc hloubáte, Nefrete.
Je to o válečníkovi a o boji, co v tom hledat za komplikovanosti?
1) chytili ho, zajali, svázali? šel dobrovolně? druzí braří byli chabrus na záda a jeden šmajdal, švec může, voják nikoli. Utekl z domu a dal se na verbovat? Teď se kaje. Ostatně klidně to může dělat rád, ale všeho moc škodí a dovedu si představit, že vleklá bitva unaví, naštve a je mírně řečeno stresující.
2) i bitvy měly svá pravidla, přijelo se, utábořilo, vyspalo a ráno se šlo bojovat. Obě strany musely nabrat nových sil, proč se nevyspat, navíc v noci se těžko bojuje, není-li to nutné.
3) klidně zdržovala, zábavy nemusí být nikdy dost a zásob rovněžtak.
4) nemusel to nutně být posel s tímto jediným účelem, sedl večer k ohni, opřel hlavu do dlaní, povzdechl si a zapředl řeč s nejbližším vojákem...
5) s jistými riziky, ano.
6) nemůže, proměnil se v Berserka, s jistou nadsázkou, tedy.

Jinak což rýmy, ale rytmus, občas by to chtělo slovíčko ubrat, občas přidat. Drhne to, ale nestojí. Snaží se to být přímočaré a je. Ono napsat epickou báseň je docela kumšt, u lyriky se začne a až to nejde, tak se jeden verš prohlásí za poslední a je to. I proto to má mé sympatie.
Oko za oko... a svět bude slepý.

Nefrete - 16. srpna 2010 18:41
Nefrete

Otec má synů hned několik, ale do války jde jen jeden z nich - proč?
Časové vymezení - ráno nástup, večer konec - může přivést čtenáře k myšlence, že dotyčný mladík jde spíš na směnu než do bitvy. Jak tomu jinak lze rozumět?
Pokud by jela posila a měla takto předem daný cíl, zdržovala by se tím, aby vyhlazovala nějakou bezvýznamnou vísku?
Byl by řadový voják tak rychle a vůbec informován o tom, že přišel o rodinu?
Mohl by voják na vlastní pěst opustit svou jednotku?
Jak si může být jist, že zabil právě vrahy své rodiny (a je dost možné, že to oni nebyli)?

Oblíbené téma o válce a umírání zpracované standardním způsobem řeči vázané. Rýmy se sekají, seč mohou, ale věnuje-li se čtenář spíše obsahu než formě, tento nedostatek může vcelku lehce odpustit.
Některé verše jsou zcela zřejmě "navíc", sepsané jen za účelem rýmu, což se autor sice snaží zakrýt, ale příliš se mu to nedaří. Dílo mi přijde až neúměrně dlouhé, což je pak příčinou nežádoucí rozvleklosti a nadbytku zbytečných slov a celých veršů. Omezit rozsah tak na polovinu - to by, myslím, byla odpovídající a únosná délka, protože i velká myšlenka se dá vyjádřit jen několika prostými slovy. Děj tím pak nabude na dynamičnosti a zajisté i atraktivnosti.
Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog