Poslední noc (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Poslední noc

Autor : Gabriell   18. března 2008   Postavy
Životopis jedné z mých postav. Výhoda spočívá v naprosté univerzálnosti využití.

Další noc na cestě, další noc bez střechy nad hlavou, a bez dotyku teplého ženského těla. Další noc o samotě, o samotě jen se svými myšlenkami. Přitáhnu si deku blíž k tělu, ačkoliv mám zapálený oheň, přesto ucítím chlad. V dálce se ozve zavytí vlků "Snad je oheň odradí." pomyslím si. Pomalu mne začíná zmáhat únava z dlouhé celodenní cesty. "Zase přijdou ty sny." uvědomím si, a náhle se bojím usnout, přesto nakonec přece jenom padne únava na má víčka a z temnoty spánku se začínají vynořovat obrysy lidí a událostí, které mne potkaly a které jsem zažil.


Sen první - Dětství

Každé normální dítě, by bylo rádo, kdyby vyrůstalo ve stejných podmínkách jako já, Já bych si to však rád rozmyslel, nevím, jestli je to rozmazlenost, nebo ne, ale já nikdy spokojený nebyl. Ano, rodiče byli bohatí měšťané, však já jsem nebyl jejich prvorozený, tudíž ani dědic, či rozmazlované zlatíčko, od toho všeho mne dělilo jen pět minut, pět krátkých minut mi chybělo, a já bych byl spokojený. Ale ne, o těch pět minut dřív se narodil můj bratr, říkali, že je to záhadné, ale my jsme byli úplně stejní. Úplně stejní, hlas, obličej i mateřské znaménko na pravé lopatce, ale já byl mladší, sice jen o pět minut, ale přesto mladší. Jeho rozmazlovali, a mnou opovrhovali, on dostával nové hračky, a já ty odřené a umolousané po něm. Toto příkoří jsem snášel deset let, deset dlouhých let jsem trpěl nedostatkem lásky, ale poté pohár mé trpělivosti přetekl, a já udělal něco, čeho jsem později nikdy nelitoval.
V předvečer našich desátých narozenin jsme si hráli s bratrem, to byly jediné chvíle kdy jsem si nepřipadal tak odstrčený, na malém balkónu v prvním patře naší vily. Bratrovi z něj upadla hračka, parchant jeden rozmazlený, nahnul se přes zábradlí, chtěl se asi podívat, kde je. A v tu chvíli mne to napadlo, úplně mne to ovládlo, a já nemohl proti tomu dělat vůbec nic, ale ... já ani nic proti tomu dělat nechtěl. Jak tam tak stál připadal mi bezbranný, stačil jen jediný krok, jen jediný pohyb, a byl konec mému příkoří. Bratr byl od té "nehody" ochrnutý na celé tělo, a já? Kdo by podezříval desetiletého andílka, kterým jsem opravdu v té době byl? Stalo se to, v co jsem doufal, otec, který si uvědomil, že nemůže svěřit celé své značné jmění mrzákovi, ustanovil mne zákonným dědicem, a najednou jsem byl jeho milovaný syn. Dostalo se mi toho, po čem jsem bezmála deset let toužil.

Blízko zavyli vlci, prudce jsem se posadil, deka se ze mne svezla k chladné zemi. „Bože , nikdy jsem v tebe nevěřil, ale nenech mne umřít.“ pomyslím si, a opět usnu neklidným spánkem, a s třpytícím se potem na čele, jenž chladí jako led.


Sen druhý - Učedník

Netrvalo to dlouho, co jsem si mohl užívat tak jednoduše nabytého postavení, můj otec v mých třinácti rozhodl, že není záhodno být bez vyučení, dal mně na výběr z několika možností a já se rozhodl tak jak jsem se rozhodl a za měsíc jsem už putoval za svým novým „Mistrem“ do velice vzdáleného města. Otec s matkou se se mnou rozloučili již u naší vily a tak uběhla cesta poměrně v pořádku, náš vozka s kočárem se mi brzy ztratil z dohledu, a já se otočil zády k domovu a k cestě, odkud jsem právě přijel. Přede mnou stála má nová budoucnost. Zabušil jsem na veliké dveře, chvíli se nic nedělo, a poté se ozvaly spěšné kroky. Dveře otevřel starý muž, odhadoval bych ho asi tak na padesát, či šedesát let a ihned mne vpustil dovnitř. Prý že mám zpoždění, a kdo ví co mi ještě říkal. Doufal jsem, že má jen špatnou náladu. Neměl, později jsem sem dozvěděl, že toto byl jeden z jeho mála radostnějších dnů. Bylo to peklo, mnohokrát jsem pomýšlel na to uprchnout, ale nikdy jsem se toho neodvážil. Můj mistr byl tyran v pravém slova smyslu, nemilosrdně mne nutil do prací, do kterých by se nepustili ani "mí" bývalí sluhové, natož já. A pokud jsem nesplnil, nebo dokonce odmítl splnit úkol byl jsem zakrátko velice tvrdě potrestán.Tak uplynulo pět let. Pět bezútěšných let plných bolesti, utlačování a opovrhování ze strany svého mistra a mé nenávisti k němu. Učení řemeslu mému bylo jedinou mou zálibou, a já si tehdy vlastně poprvé uvědomil, že to co jsem si vybral bude mne provázet po celý život.
Jednoho dne, to mně bylo asi osmnáct, jsem se probudil ve svém nuzném pokojíku, u nohou postele jsem měl malý váček s penězi a doporučující dopis, pro mé další případné studium, nějaké to oblečení, a trochu jídla. Konec uvědomil jsem si. Můžu domů a ujmout se svého majetku.

Jsou blíž, už slyším jejich vrčení, na okraji záře plamenů vidím jejich svítící oči, cítím jejich smrdutý pach, mám ještě dost dřeva... doufám.


Sen třetí - Pomsta

Konečně jsem mohl domů, bylo mně sice podivné, že pro mne nepřijel kočár, ale co, pomyslel jsem si, rodiče zřejmě ani nevědí, že jsem vyučen. A s lehkým pohvízdnutím jsem se vydal k domovu.
Do města jsem dorazil po třech dnech pěší chůze, byl jsem značně unavený a tak jsem se pustil rovnou domů. Po cestě jsem potkával staré známé tváře, já však vyrostl z malého třináctiletého klučiny v silného osmnáctiletého mladíka, a tak není divu, že mne nikdo z nich nepoznal, a já se o to ani nesnažil. Všichni se na mne dívali, jak to tak bývá, jako na cizince, a potenciálního potížistu, na mne na člena tak důležité rodiny. Dům byl takový, jak jsem ho pamatoval, jen přední dveře měly trochu jinou barvu, přistoupil jsem k nim, a zabušil na dveře klepadlem ve tvaru dračí hlavy... na to klepadlo si nepamatuji... pomyslel jsem si. Dveře se přede mnou otevřely a já stál před sluhou... potřebuji mluvit s otcem... sluhovi zasvítilo v očích. Pane, - zavřel za sebou dveře - stala se strašná věc- a vypověděl mi, že můj otec poté, co jsem odešel investoval obrovské částky do pochybných obchodů, a prohrál, asi dva měsíce poté, co musel prodat obchod zemřel prý můj bratr, který se začal, poté co jsem odešel jakoby zázrakem uzdravovat. A v den kdy umřel, prý otci řekl něco, po čem otec odešel do své pracovny, a už nikdy nevyšel živý. Napustil si umyvadlo teplé vody, a podřezal si žíly... Matka se z toho nervově zhroutila, a spáchala také sebevraždu a poté začal boj o dům, Můj otec prý nikomu neřekl, kam jsem odešel, ke komu do učení a tak si dům přivlastnil jeden z jeho obchodních partnerů, a on podnikl veškerá možná opatření, aby mne prý zlikvidoval. Ten sluha byl však pořád věrný otcově památce, tak neváhal a pomohl mně sehnat ubytování. Založil jsem malý obchod, který s pomocí dávného přítele mého otce, začal rychle vzkvétat, stal jsem se poměrně zámožným a to i díky tomu, že mí nepřátelé mizeli. Kdykoliv se objevil problém vyřešil jsem ho sám, lichváře, kteří otci dřív půjčili, šli na řadu jako první, poté jeho špatní obchodní partneři, a nakonec i onen muž, který se nacpal do mého domu, zlikvidoval jsem i lidi, se kterými tehdy udělal můj otec ten nevýhodný obchod, ale jak jsem s těmi všemi naložil... Všichni do jednoho skončili strašlivou smrtí, všichni byli mou osobně naraženi na ostrý osikový kůl. Zanedlouho byl vršek za městem pokryt ve větru se třepotajícími nabodnutými mrtvolami. Začal teror, všem jsem vracel to, co se mně samotnému dělo, ovšem na lidi, kteří mi pomohli jsem nikdy nezapomněl... Každý z nich postoupil výš, stali se z nich boháči. Teror pokračoval, zakrátko mi má obliba v napichování lidí na kůl vynesla docela hezkou přezdívku Tepeš, kterou jsem později vyměnil za své vlastní jméno. Z dříve živého města se stalo město skoro mrtvé, avšak nikdo nemohl odejít, mí pochopové každého takovéhoto odpadlíka chytili a stihl ho můj oblíbený trest.

"Bože jsem sice vyvrhel, ale nenech mě umřít a vyžeň rychle ty sny... prosím, prosím." Oheň dohasíná posledních pár polínek, a ráno je ještě tak daleko .....


Sen čtvrtý - Vyhnání

Takto jsem si spokojeně vládl několik let, čas jakoby pro mne přestal platit, občas se vyskytli malé problémy, ale nic, co by mé kůly nevyřešili, úspěšný jsem byl, také co se týče uprchlíků, sice se občas někomu povedlo utéct, ale ostatní stihl krutý trest, a to odradilo ostatní obyvatele před úprkem. Ale pak jsem se jednoho dne probudil, a před městem byla armáda, brzo zaútočili. Do města vtrhla armáda, a povraždila všechny mé sluhy, vojáky i přátele. Musel jsem prchnout. Pronásledovali mně, a vypsali na mou hlavu obrovskou odměnu. Nikdy mne však nechytili, díky mým schopnostem jsem se vždy dokázal včas skrýt. Naposledy mně objevili na konci zimy v malé vesničce Dordensvil, a já musel jako už tolikrát narychlo utéct... chci žít.

zima... zima, oheň už skoro vyhasl, vlci se přiblížili, už zase vidím jejich po krvi žhnoucí oči, poslední polínko, poslední polínko, mě dělí od smrti. Hodím ho do ohně, ten se náhle vzpamatuje a opět jasně zasvítí. Vlci se s temným zavrčením stáhnou, a já si povšimnu cedule, které jsem si před tím nevšiml. Dordensvil 5 mil - Terden 2 míle. Už nemám sílu, je mi strašná zima. A oheň dohasíná...

Další články v kategorii Postavy:

Kdo hodnotil článek Poslední noc?
Hagar, hater, kucik, Mett, Vít00

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Laethé - 31. srpna 2008 02:51
Laethé

Líbí se Vám tato postava? Nominujte ji do právě vznikajícího tištěného Aragornského sborníku!

http://www.aragorn.cz/diskuze/aragornsky-sbornik/

(omlouvám se za reklamu, ale nominovaných postav je zatím žalostně málo)
Jsem anděl / co Tě dostal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubrikační gel / tak mi namaž perutě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

hater - 18. března 2008 13:19
hater

první oráka, jak postava vypadá?
druhá, čím je skutečně vyučena?
Možná je to kvůli oné univerzálnosti, nicméně ty ostatní věci až tak univerzální nejsou :-)
zajímalo by mně ještě více o té části s napichováním lidí v rodném městě. Jak se k tomu postava staví? Lituje toho co dělala? V každém případě tu máme postavu, která si sebou nese těžkou vinu a hříchy, možná jich lituje a možná také ne. Víme však, že je to postava sobecká a pro své blaho je ochotna nechat ostatní trpět. Dokonce je ochotná nechat dojít situaci až do extrémního terroru :-)
Co postava umí je určitě obchodovat, intrikovat a zabíjet. Jak to dělá, nevíme. V každém případě máme docela jasnou představu o tom, jaká postava je duševně a zda bychom jí v dobrodružství chtěli. Univerzálnost zřejmě spočívá ve volbě povolání a vzhledu.
Po stránce literární je to celkem pěkně poskládané, přestože by to chtělo určitě ještě více se věnovat textu. Sledovat čárky a uvědomovat si, kde je lepší ukončit větu a udělat novou. Znovu si to přečíst a uhladit text, tak aby zmizely do očí bijící nedostatky.

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog