Poslední slovo (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Poslední slovo

Autor : kid   2. listopadu 2008   Povídky
Velmi krátký příběh, ktery mě napadl jednoho dne. Snažím se tím říct, že určitá bezohledná řešení mohou ublížit těm, kdo nás nejvíce milují.

Bílá kůže se pod ostřím žiletky roztrhla jako papír. Rána se rozevřela jako květ dychtící po paprscích slunce a neviditelný malíř se pustil do velkolepého díla rudou barvou na hladině horké vody. Rozmazané oči zalité slzami se pomalu zavřely a myšlenky se roztančily v objetí páry. Rty se zachvěly jako před dlouho očekávaným polibkem.
„Když bez tebe, tak vůbec…“ zazněl vysoký zalykavý hlas dívky a svět se utopil v temnotě.

Trvalo dlouho než se ostýchavé pohledy, pár vět v deníčku a několik psaníček proměnilo v první polibek. Trvalo dlouho, než se sny o hřejivém objetí staly skutečností. Byl pro ni vším, aniž by to tušil, aniž by si všímal. Tolik nocí proplakala v náruči utěšující matky. Ale nakonec ho získala. Dny se staly krásnější, básně veselejší, sny klidnější.
Procházky propletených prstů po Praze, nevinné polibky v parku na Letné, úsměvy prozrazující zaslepenou lásku. Její první lásku prožívala i její matka. Radovala se s ní, prožívala s ní trému před každou schůzkou. Poté, co je opustil otec, právě tento románek mezi nimi vytvořil tak silné pouto, jak jen mezi matkou a dcerou může být.
Jenže pacholek se brzy vybarvil. Její láska byla pro něj jen dobrým vtipem. Zatímco ona dlouho do noci vyprávěla zasněné matce o jeho dokonalosti, on si z ní utahoval s kamarády. Zatímco ona se cítila šťastná kdykoliv jej viděla, on se cítil omezen a potupen stále víc.
Slzy dcery i matky se slily v jeden vodopád, když už toho měl mládenec dost a dal se slyšet.
„Neplač, není jediný a nezaslouží si tě.“ Snažila se matka utěšit roztřesené tělo své dcery.
„Nerozumíš tomu, miluji ho!“

Temnota umírající dívky se rozzářila. Vůle žít se probudila v zamčené truhle a teď bušila na její stěny ve snaze dostat se ven. Uvědomila si, co provedla. Uvědomila si, komu právě skutečně ubližuje, ale její síla se už rozpustila v rudé koupeli. Tělo neposlouchalo. Ač chtěla, nemohla se hnout. Poslední zbytek energie se zmohl jen na poslední tiché slovo:
„Mami…“

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Poslední slovo?
Amthauer, Anael, Bogina, janosjanos, Kaena, kucik, LadyShade, Laethé, Leanna, Moskov, Sihája

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Laethé - 18. listopadu 2008 04:30
Laethé

Až příliš jednoduché formálně, volbou slov i tematicky. Rozhodně mě to nenadchlo.

2 hvězdy jsou víc než dost
Jsem anděl / co Tě dostal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubrikační gel / tak mi namaž perutě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

kucik - 7. listopadu 2008 14:15
kucik

Upřímně řečeno nevěřím, že by z toho mělo smysl tvořit něco většího. Ta myšlenka je prostě strašně jednoduchá.

Snad kdyby se Ti podařil navodil nějakou úžasnou atmosféru, aby to mělo smysl číst jen kvůli ní, ale z předchozích řádků jsem ten pocit neměl.
Básníci krve / básníci šílenství / básníci výsměchu / básníci beze slov.

murthags - 7. listopadu 2008 13:39
murthags

Ten začátek je super ale pak to rozjelo z kopce a navíc na povídka je to neuvěřitelně krátká.
http://4.bp.blogspot.com/-HrxSy0sjtFw/UYAKNLdvlwI/AAAAAAAAAeI/wIlghyI-IUs/s1600/double+fuck+off.gif

LadyShade - 3. listopadu 2008 14:32
LadyShade

Není to špatně napsané.. má to i hezké spojení(sem tam) ale je mi líto.. samotný námět a obsah POVÍDKY mi naprosto kazí dojem ze čtení...

1*

Amthauer 3. listopadu 2008 10:18
To víš, hodnotím víceméně jen básničky :D Tomu se říká nemoc z povolání ;)
Život je kurva a Smrt dá všem.

Amthauer - 3. listopadu 2008 10:18
Amthauer

LadyShade 2. listopadu 2008 17:18
Básně?
- What is a life devoid of strife?

Pan Rambo - 2. listopadu 2008 20:09
Pan Rambo

Taky se mi zdá, že na báseň by se to hodilo víc.
Všechno bude! Není problém... Vyhodím do vzduchu!

kid - 2. listopadu 2008 16:10
kid

Jo, teď když na to koukám, je to jak koncept k něčemu většímu. Nechám to trošku uzrát a zkusím to propracovat.
Hmmm, tak za tímhle si stojím...

Amthauer - 2. listopadu 2008 15:04
Amthauer

...a holka se podřízla. Jak stylové. Ach jo.

Dílo je krátké snad až moc, vypráví jako by tak nějak zvrchu, odtažitě a stroze. V prvním odstavci se autor ještě snaží o zajímavé obraty, pak jako by to vzdal. A nakonec - je to celé neskutečně banální, přesto vystavět na tom s dobrým stylem a kvalitně prokreslenými charaktery něco většího, nemusela by to být rána vedle.

**
- What is a life devoid of strife?

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog