Pouťová (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Pouťová

Autor : Sihája   3. května 2013   Poezie
Neberte to úplně doslova. :)

Zápasím s leností, zápasím s sebou samou
a na konci té bitvy prázdno je.
Že z prachu moje kosti nepovstanou,
že nedokážu zemřít vestoje

je víc než jisté, je nevyhnutelné
a hodiny se krátí - není čas -
v představách moje krev a moje oči skelné…
Končí to smrtí. Smrtí bez příkras.

Jsem líná žít, jsem líná ráno vstávat,
jsem líná umírat a chodit večer spát,
jsem líná myslet, toužit, líná rozpoznávat
zlo od dobra - to nastotisíckrát.

A nebaví mě ptát se pořád "proč"
a hledat smysl, který tu snad ani není -
jsou všechny pocity jak velký kolotoč,
točí se, točí, není k zastavení.

Tak budu dál psát špatnou poezii
- útěcha v kýči, útěk ke klišé -
dokud tu svoji cestu nedožiji,
dokud mě život neodepíše.

Další články v kategorii Poezie:

Kdo hodnotil článek Pouťová?
Antracitově černá (5.00*), Diuk (5.00*), Lin81 (3.00*), rafaela (4.00*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Lin81 - 18. ledna 2014 11:35
Lin81

Téma sa mi páči. Nie je taká prostoduchá a bežná, a je osobná. Prvý verš je podľa mňa tiež naozaj v poriadku, nič ma na ňom nezadrháva, ale ďalej tomu už rovnako nie je. Predovšetkým sa mi nepáči táto disharmonická postupnosť jsem líná umírat a chodit večer spát. Smrť a potom spánok? Môže byť, ale pravdepodobne je to pre mňa naozaj rušivým elementom až v súvislosti so slovíčkom "večer".

rafaela - 10. května 2013 00:44
rafaela

Líbí se mi téma. Líbí se mi zpracování. Jen... Četlo se mi to trochu těžce. Nevím vlastně proč, možná už jsem unavená, ale nějak jsem do ní nedokázala proniknout. Přestože formálně mi přiapdá velmi povedená, necítila jsem... Nic. Ale to zřejmě není chyba autorky.
Víš, cos vlastně chtěl, kdyžs žádal po bozích za ženu z jezera Paní...?

Sihája - 3. května 2013 21:58
Sihája

Antracitově černá 3. května 2013 13:19
Moc děkuji. :) Ohledně prvního verše - docela jsem nad tím přemýšlela, ale to "se" mi tam nesedělo rytmicky a jelikož nepředpokládám, že by to kdokoli četl nahlas, nechala jsem to tak. :)
Ten, kdo se podrobuje, vládne. Vrba se podrobuje větru a vede se jí dobře - až jednoho dne z ní je mnoho vrb. Hráz proti větru.

Antracitově černá - 3. května 2013 13:19
Antracitově černá

Tohle se mi líbí!
Jedna z mála básní za poslední dobu, které mne opravdu zaujaly. Jediné, co mi na ní drhne, je první verš. "S sebou samou" se opravdu těžko čte, aniž by se přitom zamotal jazyk. Nebylo by vhodnější "se sebou samou?"

Hvězdička za originální téma, druhá za pěkné dodržování formy, třetí za to, jak plynule se verše dají číst a čtvrtá za vkusné zapojení figur/tropů (aliterace, epiteton, přirovnání...). Pátá hvězdička zkrátka za to, že celkový dojem byl jen a jen kladný.

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog