Pracovník callcentra (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Pracovník callcentra

Autor : AskadrinSidlong   21. března 2013   Povídky
Takový krátký příběh "ze života"...

Znáte ten pocit, kdy sedíte na pracovním místě, svět kolem vás ubíhá jako jako proud studeného medu a vaše myšlenky jsou na úrovni ryze duchovního hloubání?
„...vaše služby stojí za pěkný hovno, máte drahý poplatky a dřete z lidí prachy...“
Takový ten stav, kdy do poháru dopadají poslední kapky, které zapříčiní, že se obsah rozlije a nadělá neskutečnou škodu?
„...už teď musím platit tolik účtů a teď k tomu ještě vy s těmahle kecama, měl by jste se stydět! Já musím platit daně...“
Vždycky jsem přemýšlel, kolik toho dokáže jeden člověk snést. Pracuji tu už několik let a dnes konečně docházím k pocitu poznání. Lidi jsou jen neuvěřitelně naštvaná cháska, která si místo zamýšlení se nad sebou svlaží vztek na prvním, kdo se jim naskytne.
„...styďte se, s takovouhle byste si neměl říkat ani člověk! Je mi z vás na blití! Styďte se! Sbohem! tůt... tůt...“
Člověk? Ale já jsem taky člověk. Mezi mnou a tebou není nejmenší rozdíl. Jsem taky člověk, mám svoje emoce, touhy. Pracuju stejně jako ty, dělám práci, která je mizerně placená. Sedím tu od osmi do osmi a každý den musím poslouchat jaký jsem špatný, protože dělám svou práci. Platím účty stejně jako ty nebo kdokoliv jiný. Má banka mě odírá stejně jako tebe. A jediné, co si z toho odnesu, je tvoje nadávání mi do nelidí? Že ti je ze mě na blití? Mám divný pocit, jako kdyby cukalo v oku. Najednou mi přijde všechno takové jednoduché. Když si mohou všichni vybíjet zlost na mně, mohu si i já vybíjet zlost na nich? S nepřítomným výrazem si uvědomuju, jak je všechno vlastně jednoduché. Chvíli sedím a nepřítomně koukám na kartu zákazníka.
V hlavě mi zní monotónní zvonění. „Tůt... tůt...“
Vstávám ze židle a odcházím. Sluchátko vypadne z přístroje, ale toho si nevšímám. Supervizor mě zastavuje.
„Kam jdeš člověče?“
„Musím si něco vyřídit,“ odpovídám mu.
„Ale ještě nemáš pauzu,“ oponuje mi.
To už ale otevírám dveře a odcházím. Jdu rovnou na vlakové nádraží. Cestou si koupím koblihu a ledovej čaj. Mám rád koblihy a ledovej čaj, ladí k sobě takovou zvláštní kompozicí. Nastupuju na vlak a jedu směr Praha-Plzeň. Cesta není dlouhá a já se kochám krajinou. V uších mi zní monotónní zvonění. „Tůt... tůt...“ 

Konečně dorážím na místo. Dům jsem našel rychle. Zvoním a otevírá mi žena.
„Je tu pan Novák?“ ptám se.
Žena na mě hledí s podivem, proč že mám sluchátka na hlavě.
„Manžel není doma, šel na nákup...“
Omluvím se a jdu počkat do parku.
V uších mi zní monotónní zvonění. „Tůt...tůt...“
Čas nadešel a já znovu kráčím k domu. Zvoním a otevírá muž.
„Dobrý den, jste pan Novák?“ otáži se.
„My se známe?“ odpoví pán otázkou.
„Možná trochu, měl by jste chvíli čas...?“
V uších mi zní monotónní křik...
Když jsem jeho hlavu konečně rozbil o dlaždice, cítil jsem se trochu lépe. Tak nějak svobodně a vybitě. Také přijela policie. S želízky na rukou teď sedím na zadním sedadle a hledím ven. Je šest hodin večer, klidná ulice. V kaluži krve leží sluchátko s mikrofónem. V uších mi zní ticho...

Pracovníci callcentra jsou lidi jako vy. Mají své starosti, své problémy, stejně jako vy. Jejich práce stojí za houby a navíc je mizerně placená. V mnoha případech navíc nemají s firmou, pro kterou volají, skoro nic společného.

Až příště budete křičet na někoho, kdo vám volá s nabídkou od vaší banky, zamyslete se nad tím, že na tom může být dokonce hůř než vy. A pokud se i přesto rozhodnete na něj ječet... uvědomte si, že ví, kde bydlíte...

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Pracovník callcentra?
Kaena (4.50*), Megan (5.00*), Saia (4.50*), Snaga (5.00*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Nefrete - 31. března 2013 11:23
Nefrete

Ronkar 29. března 2013 21:44
+1
Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

Ronkar - 29. března 2013 21:44
Ronkar

AskadrinSidlong 29. března 2013 19:25
Mě přijde, že je to takový určitý druh srabáctví. Že si to dovolí na cizího, přes telefon, ale kdyby mu stáli tváří tvář, tak by ani nemukli :D
Věř snům. Věř svému srdci a věř svému příběhu. (Neil Gaiman)

AskadrinSidlong - 29. března 2013 19:25
AskadrinSidlong

Ronkar 29. března 2013 08:50

bohužel lidí kteří smýšlí opačně než ty je až příliš moc
Ten kdo dokáže žít život, s vědomím vlastní průměrností a faktem že není zvláštní, je Hrdina... (I'll Chuck you!)

Ronkar - 29. března 2013 08:50
Ronkar

AskadrinSidlong 28. března 2013 21:10
Já nevím, nemám vás rád, ale nikdy jsem nikomu tímhle nevychovaným způsobem nenadával. Je to trapný...
Věř snům. Věř svému srdci a věř svému příběhu. (Neil Gaiman)

AskadrinSidlong - 28. března 2013 21:10
AskadrinSidlong

Ronkar 28. března 2013 12:01

Jo vidíš tu jsem dlouho neposlouchal :D

Určitě, zamyšlení byla nejdůležitější část celé téhle věci. Vlastně to bylo celé jen tak k zamyšlení, to že to má "příběh" je jen proto že se mi to tak lépe formulovalo a bylo to zajímavější než prosté sdělení. Přemýšlím že napíšu článek ohledně pocitů pracovníka takového call centra a návod k tomu jak s takovým pracovníkem jednat tak aby ani jeden nemusel být naštvaný.
Ten kdo dokáže žít život, s vědomím vlastní průměrností a faktem že není zvláštní, je Hrdina... (I'll Chuck you!)

Ronkar - 28. března 2013 12:01
Ronkar

Človíčku, človíčku, ty by ses měl na tu práci vykašlat - pokud píšeš takovýhle věci, něco není v pořádku :D :D :D

Jako zamyšlení ok, ale nic víc, pro mě spíš trochu nuda, pointa je totiž jasná hned od začátku.

"zvláštní spojení: proud studeného medu

Po přečtení jsem si vzpoměl na tuhle písničku. Má podobný konec :D
http://www.youtube.com/watch?v=UGtKGX8B9hU
Věř snům. Věř svému srdci a věř svému příběhu. (Neil Gaiman)

AskadrinSidlong - 23. března 2013 17:31
AskadrinSidlong

liberius 23. března 2013 15:47

to nebylo součástí idei...nicméně třeba v nějaké jiné povídce :)

Saia 22. března 2013 10:22

Díky
Ten kdo dokáže žít život, s vědomím vlastní průměrností a faktem že není zvláštní, je Hrdina... (I'll Chuck you!)

liberius - 23. března 2013 15:47
liberius

Zajímavé. Ale těšil jsem se na nějaký podrobnosti toho jak mu rozbil hubu. :D
Každý meč je dvousečný.

Saia - 22. března 2013 10:22
Saia

... Kolikrát jsem jen přemýšlela, že to vážně udělám. Pokušení tedy bylo opravdu veliké.

Volně přeloženo, povídka se mi líbí. Dokonale vystihující.
Na světě neexistuje problém, který by nevyřešila vhodná ráže...

AskadrinSidlong - 22. března 2013 07:12
AskadrinSidlong

vockoo 21. března 2013 22:08

Takhle to nefunguje. V call centru ti většinou počítač vybírá z databáze čísla a vytáčí je. Ty to nijak neovlivníš komu zavoláš.

Nefrete 22. března 2013 02:21

Je to spíš varování...něco jako uvědomte si že když nebudete v autě koukat na cestu můžete nabourat :D
Ten kdo dokáže žít život, s vědomím vlastní průměrností a faktem že není zvláštní, je Hrdina... (I'll Chuck you!)

Nefrete - 22. března 2013 02:21
Nefrete

A pokud se i přesto rozhodnete na něj ječet... uvědomte si, že ví, kde bydlíte...

To zní skoro jako hrozba.;)
Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

vockoo - 21. března 2013 22:08
vockoo

Nabídni mi někdy něco. Řeknu ti pár hezkých slov.
Mohu si začuchat?

Kaena - 21. března 2013 21:46
Kaena

Kde to má upíry a sex?
"Kde je ta mrcha, co ze mě vysála život a říkám jí zlatíčko?!"

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog