Princeznička (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Princeznička

Autor : Antracitově černá   3. května 2013   Poezie
Villonská balada napsaná na konci roku 2012 na téma "Zdi."

Ukryla se ve zbytečné světy,
zazdila vlastní duši, rozesmátá.
Vkreslila šalvěj do viněty,
neboť jí nevoněla máta.
Ta nepodstatná, malá,
ta, které malta zlíbá víčka.
Šla, by ji stěna nespoutala,
ode zdi ke zdi, princeznička!

Úsměv se ponořil do cihly,
kterou si k srdci nepřivinu,
neboť jsme zřejmě nestihli
si přiznat vlastní vinu.
Poslouchá modlitby šeptané
za stěnou odmalička.
Jde, neb se zázrak nestane,
ode zdi ke zdi, princeznička!

Kamení se točí kolem těla,
jako by se proměnilo v hady.
Jeho pevnost totiž nevěděla
si s nejistotou rady.
Omylem sebe stěna rozvázala,
a světlo jí přikrášlilo líčka.
V té chvíli nejspíš pospíchala,
ode zdi ke zdi, princeznička!

Mezi lidmi jenom chvíli stojí
a v dlaních jí dohořívá svíčka,
musí jít, když neznáma se bojí,
ode zdi ke zdi, princeznička!

Další články v kategorii Poezie:

Kdo hodnotil článek Princeznička?
Amthauer (5.00*), Annox (5.00*), Erinye (5.00*), Sihája (4.50*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Antracitově černá - 10. května 2013 20:43
Antracitově černá

Této pochvaly si nesmírně vážím a děkuji za ni!

U třetí strofy jsem se mírně zarazila, několikrát jsem ji musela upravovat a doteď mi zcela nesedí. Spíš než hadi mi ovšem nevoní "totiž," jakožto parazitní výraz. Na druhou stranu mám jistý zlozvyk, který mi zakazuje upravovat verše dlouho potom, co je napíšu, pokud se nejedná o překlep či gramatickou chybu.

Amthauer - 10. května 2013 10:53
Amthauer

Vycházíme od postavy princezničky, jakési pohádkové propriety, která je ovšem zde spíš výsměšným označením. Celá báseň okolo pak je o těch příliš těsných zdech, je vlastně budováním budovy, pevnosti, je zazdíváním zaživa. Části stavby přímo ožívají, skoro v každém verši vystupují stěny, cihly či malta. Je tak umně rozváděna metafora se zazděnou duší (člověku až na mysl přijdou Floydi :)).

I mimo hlavní sdělení, samotné obrazy jsou moc pěkné a dají se vykládat jak doslovně, tak jako logickou smyslovost překračující básnické imaginace, jako propojení známého s neuchopitelným, tedy jako něco, co nám tu dost chybí. Asi nejvíc se mi líbilo dvojverší ze začátku básně:

Vkreslila šalvěj do viněty,
neboť jí nevoněla máta.


Snad jen tělo z hadů je trochu otřepaným spojením.

Rytmicky je báseň až překvapivě striktní a drží proto dobře dohromady, nikde to však nedává samolibě na odiv. Je to do velké míry dáno tím, že autorka nehledí na délku samohlásek. Díky tomu vnímáme rýmy, ale ani nám to nepřijde, vnímáme je jaksi podvědomě a nenutí nás upadnout do deklamánkování.

*****
- What is a life devoid of strife?

Antracitově černá - 3. května 2013 22:32
Antracitově černá

Děkuji oběma za pochvaly, velmi mne potěšily!
Těžko reagovat víc. Snad jen ohledně obratu s přílišnou syčivou zvukomalbou, Erinye, děkuji za připomínku. Opravdu to tak zní lépe a lituji, že odeslaná dílka se již nedají upravovat.

Sihája - 3. května 2013 22:03
Sihája

Moc krásné obrazy... chytla mě - a nepustila.
****
Ten, kdo se podrobuje, vládne. Vrba se podrobuje větru a vede se jí dobře - až jednoho dne z ní je mnoho vrb. Hráz proti větru.

Erinye - 3. května 2013 17:12
Erinye

Kde se dá v hodnocení narolovat 6.0? :)

***

(Pouze mi trošku syčivě zní: si s nejistotou rady)(Možná bych zvolila: si v nejistotě rady)(Nebo něco lépe znějícího, než ten eskovej syčák) ...
„Počítám do pěti. Čtyři…“

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog