Proč ráda hraji ženy (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Proč ráda hraji ženy

Autor : Katanga   6. ledna 2015   Úvahy
...a proč se straním hraní mužů. Další úvahový článek o rpg, tentokrát o charakteru pohlaví, neutrálních postavách a o fenoménu hraní za opačné pohlaví.

Cirka před měsícem jsem vypustila do jedné hráčské komunity dotazník, který se zabýval právě postavami opačného pohlaví a zdatností jejich hráčů. Z výsledků dotazníku jsem částečně čerpala a některé názory citovala. Pokud by někoho zajímala konkrétní čísla, mohu je vložit do komentáře pod článek.

Žena jako kreativní prvek

Hrozně ráda hraji za ženy. Jsou nádherně iracionální, nelogické a chaotické. Mají asociace, nad kterými zůstává rozum stát. Do jednoduché věty, kterou slyší, si vloží celý román skrytých významů, které tam ve většině případů ve skutečnosti ani nejsou. Zeptejte se ženy, zda neví, kolik je hodin, a místo kýžené informace se vám dostane kyselého ujištění, že ženu není potřeba popohánět. Zeptejte se na totéž muže: místo toho, aby přestal zdržovat, vám s okouzlující přímočarostí oznámí aktuální čas.
Ne, že bych hrála výhradně za vztahovačné potvory, ale jsem toho názoru, že tyhle pohlavně specifické (a na nervy jdoucí) povahové prvky jsou vynikajícím kořením pro hru. Postava je o to uvěřitelnější.

„Došla jsem domů a zamířila rovnou do koupelny. Ani jsem nekoukala, jestli moje spolubydlící doma je, nebo ne. Nechtěla jsem teď kolem sebe lidi. Nebo možná chtěla. Nevím. Jsem ženská. Je mou přirozeností chtít zároveň dvě protichůdné věci.“
~ hra Strážci času, má postava Mairwen

Nedokážu si představit, že by byla má drahá Mairwen chlap. Kdyby byla mužem, určitě by nevyhlásila tichou válku nejmocnějšímu představiteli dobra – což se stalo tak, že si z několika nevhodně podaných poznámek vybájila ohromný příběh o bezohlednosti a zradě, kterou hodlá ztrestat, a kterýžto vůbec nemá nějaké dokázané podklady. Nebýt Mairwen ženská, asi by se jejímu blízkému příteli velice ulevilo, jelikož by neměl na krku dvě vlezlá sladká koťátka – což se opět stalo tak, že si z několika náznaků dala dohromady smutnou story o tom, jak musí být její kamarád osamělý.
A tak bych mohla pokračovat dál a dál. Jak muži tak ženy mají vlastní způsob myšlení, nějaké předpoklady na reakce v určitých situacích, jisté vzorce chování. Příběhy na to téma existují od dob, kdy pračlověk zjistil, že grafit je i k něčemu jinému než k ubití nepřítele.
Já se za chlapy bojím hrát. Když mám pocit, že jsem jako vypravěč vložila do příběhu příliš mnoho žen, tak tam rychle nějaké neurčitě mužské CP vrazím; ale jako hlavní postavu bych uvěřitelného muže neutáhla. Neumím myslet jako oni. Mohu popisovat reakce, které vidím na mužích okolo sebe, ale nebude to mít prostě ten správný šmrnc. Na to se příliš bojím toho, že bych - ve snaze nemít postavu plochou a bezcharakterní - vytvořila nadměrně všímavého, fantazírujícího, alespoň jednou měsíčně popudlivého, vztahovačného, urážlivého, dramatického... taky už vidíte ten průšvih?

Existuje neutrální postava?

Když jsem s rpg začínala (tehdy mi bylo třináct a kluci pro mě byli jen ošklivými uhrovitými věcmi, které se mi smály a ve volných chvílích pěstovaly ekosystémy na svých svačinách pod lavicí – prostě nic, co by stálo za to zkoumat), byla jsem názoru, že je jedno, jestli je herní postava mužem nebo ženou. Že je to jen otázka vzhledu a přitažlivosti.
Z této víry jsem naštěstí vyrostla a přestože vím, jak hloupý je to předpoklad, doufala jsem, že mé okolí vyspělo také. Jenže okolí se proměňuje, vstupují do něj nové elementy a není to dlouho, co mi můj starý názor zamával, když zrovna projížděl kolem:

„Charaktery jsou u každého jedinečné, podle mě tolik na pohlaví nezáleží.“
~ anonymní názor z dotazníku

Zkuste si vzít nějakou oblíbenou knihu/film/seriál – prostě příběh s prokresleným charakterem postav – a zkuste v něm změnit pohlaví hlavnímu hrdinovi. Nebo hlavní trojici postav. Nebo víte co? Buďte dostatečně zvrácení a změňte pohlaví všem! Odehraje se příběh stejně? Povedou k výsledku stejné cestičky? Opravdu? A neměli jste pocit, že je ta hraničářka z Pána prstenů nepřirozeně drsná a přímočará? A nebyl ten křivozubý kudrnatý a zázračně chytrý kamarád Harryho Pottera trochu teplej (pozor, neplést s homosexualitou!)? A pokud se po té ošklivé chirurgické změně jednání postavy ani trochu nezměnilo, jste si jisti, že je vaše postava uvěřitelná a propracovaná?
Takové příběhy pak dostanu zcela jiný rozměr, jiný náboj a ukážou hráči, že na povahových rysech pohlaví docela záleží. Ano, každá postava má jedinečný charakter. Ale součástí charakteru je určitá mužská/ženská část. Takový malý démon. Jsou rozdíly v chování horlivého muže a horlivé ženy. Tajnůstkářského muže a tajnůstkářské ženy. Fakt že jo.

Postava opačného pohlaví

Ne každý má ten strach/respekt vůči hře za postavu opačného pohlaví, jaký mám já. Věřím, že každý z vás, kdo už nějakou dobu hrajete, se s tímto fenoménem setkal. Motivaci k tomu zvolit si za svou hlavní herní postavu opačné pohlaví, bych rozdělila hrubě na dva tábory. Může se stát, že hráč postavu opačného pohlaví po někom zdědí; pokud se má zachovat celistvost příběhu a světa, tak změna není moc na místě. Většinou se ale motivace točí okolo zvědavosti: hráči si chtějí zkusit, jaké to je, lákají je nové možnosti, užívají si, že mohou prostřednictvím hry zažít něco, co ve skutečnosti jde jen stěží. A některým se taková hra zalíbí natolik, že už jim hra za stranu, kterou důvěrně znají, připadá nudná.
Výrazně častěji se setkávám s dívkami, které hrají chlapce; určitě jsou herní kruhy, kde je záměna pohlaví opačná. Některým slečnám to šlo, až jsem byla sama příjemně překvapená. Já nechci být ošklivá (opravdu nechci), ale ve více než polovině případů to prostě chlapi nebyli. Mělo to mužské jméno, víceméně mužský vzhled, v hovoru to o sobě mluvilo v mužském rodě, ale postrádalo to ten mužský element. Respektive ten skutečný mužský element.

„Väčšina mladších hráčiek si z chlapčenskej postavy robia to, čo by ony samy chceli mať, čiže to skončí pri uzavretom romantikovi, ktorý je až nepríjemne precitlivení, alebo pri homosexuálne orientovanej a frustrovanej postave. Starší hráči (česť výnimkám), čo k tomu pristupujú viac rozumovo, sa dokážu odosobniť od hrania si len pre svoje potešenie, ale hrajú pre potešenie okolia a vtedy to vyzerá reálnejšie.“
~ anonymní názor z dotazníku

„Dle mého názoru, hrají občas ženy lépe za chlapy, než praví chlapi za chlapy...“
~ anonymní názor z dotazníku

Když ženy hrají muže nebo chlapi ženské, hodně to svádí k tomu hrát takový protějšek, jaký by se nám líbil. Idealizovaný. Nebo naopak se hráči natolik snaží, aby bylo poznat, jakého je postava pohlaví, že reakce přehánějí, přehrávají a ve výsledku se z postavy stává hořce směšná karikatura. Problém takového hráče je, že svou idealizaci nevidí. Věří, že hraje dobře, protože se mu taková postava líbí a protože se taková postava může líbit i jejímu hernímu okolí. Když jsem se v dotazníku ptala, jak by hráči ohodnotili vlastní hru za opačné pohlaví, drtivá většina tvrdila, že to zvládá. Když jsem o stránku později položila otázku, zda se setkali s hrou za opačné pohlaví jako diváci a jak by ohodnotili hru takových hráčů, výsledky už tak pozitivní rozhodně nebyly.

Něco na konec

Hráči rádi nechávají na své postavě vlastní otisk. Řekla bych, že je to jeden z důvodů, proč vůbec hrajeme. Promítáme do postav naše povahové rysy, zkoušíme druhy charakterů, které zase naopak sami nemáme, ale něčím nás lákají, občas prezentujeme prostřednictvím postavy vlastní názory a životní postoje. To je všechno o.k. Ale tohle promítání probíhá i když (hlavně když) nad tím zrovna nepřemýšlíme. Hrát za chlapa je určitě zábava. Ale nikdy nevíte, kdy se do vašeho drsňáka v zápalu hry promítne ženský element. Je to větší zodpovědnost a vyžaduje to větší kontrolu nad vlastní hrou. Čest těm, kterým se to daří.

A na úplný závěr přidávám ještě jednu krásnou citaci z dotazníku:

„Ženský by se neměly s*át chlapům do práce.“

„A naopak.“

Další články v kategorii Úvahy:

Kdo hodnotil článek Proč ráda hraji ženy?
Nalk (4.50*), rafaela (5.00*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Eiris - 12. dubna 2015 13:20
Eiris

Mě zaujalo Amthauerovo prohlášení o hraní za různé pohlaví v různých typech her. Já musím říci, že mám právě opačné zkušenosti (Možná to bude i opačným pohlavím) Protože ve většině počítačových hrách hraji převážně za muže (Což je z velké části zapříčeněno asi tím, že RPG hry, krom několika světlých výjimek jako byl Drakan prostě počítají s mužným zachráncem křehkých dívek a ještě křehčího míru a království) Když si totiž vzpomenu například na sérii Balgurs Gate, tak asi ti kdo dohráli potvrdí, že poměr tří možných romancí za mužskou postavu, oproti jedné romanci pro mužskou postavu byl prostě pádný důvod hrát muže. A bohužel se to od té doby vesměs ve hrách táhlo, buďto byla hra rovnou definována do mužského chrakteru, po zoru Plansscape, nebo zkrátka hra tíhla k tomu, vás nějakým způsobem táhla do tohoto pohlaví (Více vnadných samiček, nežli urostlých mužů na texty romancí, nebo zkrátka jakákoliv jiná motivace) V poslední době se toto sice trochu zahlazuje postupy jako jsou romance v Dragon Age, kde jsou romance pro ženy i muže, případně i gay a lesby, ale celkově se nemohu zbavit dojmu, že PC hry prostě preferují mužské hrdiny ...

Ale to jsem trošku odbočila ...

Ohledně jeskyní preferuji hrát ženu, nebo v mém zvráceném případě i čistě ženské světy, nebo naopak mixáž žen a hermafroditů a zvířat, ale i toto odbočuji. Za muže jsem hrála na Aragornu snad dvakrát a v obou dvou případech to ještě bylo jen hraní na Aragornském turnaji, ale přesto jsem si hru s nimi užila. Ale příliš bych se asi dobrovolně do crossu s pohlavími nehrnula a zůstávala u ženských charakterů ...

Co se týče hraní naživo, tak musím říci, že ať už jsem hrála Dračák (k6) Nebo tedy Forgotny, či jiné světy na systému d20, tak jsem si často pohlaví volila podle povolání, nežli bych volila pohlaví a k daným povoláním jsem už měla jasnou představu. Onehdy jsem totiž na toto téma četla, že dívky hrají elfky pro jejich dokonalou postavu, dlouhé vlasy, hebkou pleť,. velká prsa, zelené oči a vůbec eleganci, a vše co v reálném životě nemají. Nu, těžko říci, co k tomu motivuje mě, něco z pravdy na tom asi bude (Zvlášť když hraji za elfku) Ale možná to je ona fyzická společnost ostatních hráčů, že se právě tomuto jakomusi klišé, dá li se to tak nazvat, vyhýbám. Má ženské charaktery jsou většinou hraničářky, barbarky, paladinky, případně bardky. Zatímco kouzelné povolání jsem za posledních několik her prošla s mužským člověkem, orkem, několikerou obdobou trpaslíka i gnómem ...

***

Otázkou pak tedy je, jak se mé ženství promítlo do mužských postav, jak je napsáno v samotném textu nahoře, že může a spíše i bude daná postava ovlivněna tím, že jí vlastně řídí žena/Nebo muž a má jiné pohlaví nežli postava. Myslím si, že toto se projeví jak kladně, tak i záporně ne ani podle pohlaví pilota, ale podle vhodné kombinace charakteru, povolání i přesvědčení postavy. Představme si orka bojovníka, veterána mnoha bitev, kterého "Pilotuje" Někdo tak ukecanej jako já. Zahrát takovouto postavu s ženským mozkem v řídící jednotce, ale mužským charakterem v postavě je trošku problém. Ale dejte stejný mozek do postavy úlisného barona, který chce takříkajíc přes mrtvoly zvýšit svoji moc u dvora, a můžete být i rádi, že tato postava je pouze v mysli a na papíře, a nikoliv v parlamentu naší země (I když by to asi stejně bylo šumák) Ale co říci vlastně závěrem ...

Já se domnívám, že hrát cross s pohlavím není ani tolik otázka toho, jestli na postavu přenesete, nebo nepřenesete něco ze své skutečnosti, ale o tom, jak si dané pohlaví užijete v daném ději a příběhu a jak bude působit případně na spoluhráče, nebo jejich postavy. V jeskyni kde PJ mám několik kluků kteří hrají dívčí postavy, a ještě s nimi ve hře souloží, ale nijak mě to netrápí, že jí vlastně pilotuje kluk, protože si hru užíváme a hrajeme jí za danou postavu a ne za toho, kdo sedí na jejím ovladači. A dokud tomu tak bude, že příběh je pro postavu, je pro mě samotnou jedno, kdo je jejím pilotem, byť by třeba přenášel i nějaký zlomek svého pohlaví na její jednání, pocity, vyjadřování, nebo zkrátka postoj k okolí, jenž patří spíše druhému pohlaví. V absurditě vzato, stejně tak může být postava bezcitná, násilnická, přímočará ženská, jako citlivý, vnímavý, ukecaný a fňukající chlap ...
***___Vymýšlím něco vtipného a inteligentního, co sem napíšu___***

Amthauer - 18. března 2015 18:01
Amthauer

V počítačových hrách hraji asi převážně jen za ženy, v jeskyních tak půl na půl a ve skutečném DrD výhradně za muže. :)
- What is a life devoid of strife?

Nalk - 19. ledna 2015 00:04
Nalk

S autorskou se shoduji.

Osobně jsem měl vždy dojem, že muži hrající ženy, hrajou především ženy lehčích mravů, případně lesbicky orientované, případně prosté stroje na zabíjení. Obvykle tomu chybí buď jistá úroveň, elegance, nebo naopak tomu chybí drobné manýry a detaily, které žádného muže nenapadnou (když se zkušená ostřílená dobrodružka složí s tím, že chtěla prostě jen koupit ty krásné šaty).

Naopak ženy hrající muže... výsledek je idealistický, až naprosto k neuvěření. :)
I génius má své meze, ale pitomost je zcela bez mezí. ELBERT HUBBARD

hater - 9. ledna 2015 16:44
hater

Dobrá práce, pěkně napsáno, inspirativní :-)

Když přidám svou trošku do mlýna: Vždycky se mi zdálo, že chlapi, co hrají (aspoň trošku) ženské svou postavu vnímají jako sexuální objekt a taky jí tak prezentují :)

Plž - 6. ledna 2015 21:25
Plž

Co mému přímočarému mužskému uvažování dal tento článek. Asi jen to, že není jednoduché hrát opačné pohlaví a když už tak to není příliš důvěryhodné a to rozmáznuto do mnoho slov.

Tím samozřejmě nechci nikterak snižovat ani článek ani jeho pisatelku. Článek je především k zamyšlení a k tomu slouží více než dokonale.

Sám jsem většinou PJ (ve světě mimo internet) a tak hraji obě pohlaví. Když se zaměřím na opačné pohlaví tak jako PJ ztvárňuji vše co hra potřebuje od milujících manželek až po zákeřné mrchy. I když se mnou hraje v družině i žena zpětnou vazbu nemám. A vlastně po přečtení článku ani nevím jak moc uvěřitelně či neuvěřitelně opačné pohlaví hraji.

Nicméně pokud sleduji ostatní hráče tak pokud hrají opačné pohlaví tak ano, opačné pohlaví v jejich podání není příliš věrohodné. Nicméně to souvisí hodně i s hraním dlouhých her kde dříve nebo později každý sklouzne v hraní sama sebe. Ale zase se bavíme o hraní naživo, které znám mnohem lépe než internet.

Plž

rafaela - 6. ledna 2015 14:11
rafaela

Opět výbornej článek a námět k diskuzi.
Nemůžu říct, že bych s ženskýma hrála vysloveně nerada, jen nejsem zvyklá se s holkama kamarádit (jsem na to moc soutěživá) a do her se to prostě promítá. Už jsem zjistila, že nedokážu být ve hře čistě ženské. Prostě na čistě ženském kolektivu je pro mě něco nepřirozeného a odpudivého a pramálo zajímavého. A nepomůže tomu ani to, že hrajou za mužský role. Ten pocit "nepohodlí" je tam pořád, jen se k němu navíc připojí lehké sexuální zmatení. Prostě se můžou změnit tak maximálně v chlapa, kterýho stejně nebudu moct vystát.
Já sama za chlapa nikdy nehrála. Nikdy jsem z jeho pohledu nenapsala ani povídku. Prostě to neumím. Dokážu napsat ženskou postavu, která je chlapštější než většina chlapů, ale pořád je to ženská. Nedokážu odhadnout správné chlapské reakce a ani se o to nesnažím. Prostě jsem holka, holku hraju a hoklou zůstanu.
Víš, cos vlastně chtěl, kdyžs žádal po bozích za ženu z jezera Paní...?

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog