Prokletá (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Prokletá

Autor : posel smrti   21. října 2008   Povídky
smrt je jen začátek .....

Nevím proč, nevím jak jsem se tu ocitla … Prostě jen vím, že tu jsem. Ne není to sen, ale proč mě ten sníh nestudí do nohou? Nechápu to, všude je ticho, bolestné, ubíjející ticho, které mě děsí. Občas jen zaslechnu, jak vločka, která padá z nebe, dopadne na zem... bojím se ... Nechápu, co se děje. Snažím se rozejít, ale nejde to. Nemůžu chodidla odlepit od země. A v tom uslyším ten zvuk. Je děsivý, ale zároveň uklidňující, nyní ho začínám poznávat, je to hlas, hlas který mě volá k sobě. Ale co po mně chce?? Táhne mě to za ním... Pomalu, s bolestí odlepuji chodidlo od země. Jedno, druhé, tak bolestivý krok jsem ještě nezažila. Další a další, jeden za druhým, je to jako by mě tisíce nožů bodaly do nohou. Krok za krokem je čím dál tím horší. Jdu tak dlouho jak to jen jde. Nevím, jak daleko sem došla, jen vím, že bolest byla tak obrovská, že jsem omdlela. Otvírám oči a zjišťuji, že jsem někde jinde než předtím. Nerozeznávám věci, jen obrysy stromu a ještě něčeho. Je šero a já na něj ještě nejsem zvyklá. Ano, už to poznávám, jsou to obrysy lidí. Dva chlapci visící na stromě. Postavím se a sklopím zrak k zemi, kde leží další dvě postavy, tentokrát dospělé... Je to muž a žena. Pomalu je začínám poznávat, jsou to mí rodiče a ti chlapci na stromě mí bratři. „Mami? Tati?“ Proč neodpovídají? Leží tak spokojeně a klidně. V tom okamžiku si všimnu těch ran v hlavách. Ne, to není možné, ty rány jsou po kulkách. Ptám se proč? Jak? Jak se vzala ta krev na mých šatech a proč mám v rukou zbraň a lano... Probouzím se a zjišťuji, že to byl jen sen. A nebo nebyl? Ptám se sama sebe, když zjistím, že ležím v cele věznice. Tak je to pravda......... Zabila jsem? Jsem prokletá?.......

„Slečno, jak jste na ten příběh přišla? Smím-li se zeptat? Viděla jste to někde? Nebo se vám o tom zdálo?“ se mne ptal psychiatr, když sem u něj byla po napsání své povídky. Nevím, co se na ní mé učitelce nelíbilo, je to jen povídka...

„Viděla neviděla - co na tom sejde?? Nebo nesejde??“ opáčila jsem mu na jeho pro mě nesmyslné otázky ...... Pomalu jsem ze sezení odcházela domů a nenáviděla své rodiče za to, že kvůli hloupé povídce, která mě jen tak napadla, jsem musela ke cvokaři. Přece se něco takového nemohlo stát, přece jen.... prostě to nedává smysl. Přemýšlím nad tím, až zjistím, že stojím před naším domem. Slyším ten křik, jak se rodiče zase hádají, a mám strach jít dovnitř. Co se bude dít až vejdu? Budou mně jejich pohledy bodat a pronásledovat, dokud se někde neschovám? Musím to dál snášet? A v tom mne napadne.... Co když to, co jsem napsala, může být pravda? Co když se to má stát a je to můj osud? Co když jsem přeci jen prokletá?

Vcházím dovnitř, vytáhnu ze stolu zbraň. Není to těžké, stačí zavřít oči a stisknout spoušť. Stačí pouhé dvě rány. Těla se složí na zem a já zjišťuji, že se tomu všemu musím smát. Hluk vzbudil bratry, tak je beru ven na procházku. Noc nás halí do svého černého pláště. Stačí kus lana a krátké nožičky se houpou ve vzduchu. Po chvíli ustane i kopání a já mám konečně klid. Když dojdu znova dovnitř kde leží mí rodiče, zjistím že zbývá poslední kulka. Jako by čekala přímo na mě. Nepřemýšlím dlouho, možná mne tam někde čeká něco lepšího, tak proč ne ...... Zase se musím smát. Tentokrát ale stačí jen jedna kulka, která mi projede hlavou. Drahocenná tekutina vyteče na zem a já mám konečně klid. Nádherný a božský klid. Ne nejsem prokletá... ! Je to pouhý osud .....

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Prokletá?
Amthauer, Cevy, kucik, Laethé, MARK

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

kucik - 23. října 2008 12:45
kucik

Gil - avardil 22. října 2008 20:02

Jóó a to za našich starých časů...

Pokud je poptávka vyšší než nabídka, lze očekávat pokles kvality.
Básníci krve / básníci šílenství / básníci výsměchu / básníci beze slov.

Amthauer - 22. října 2008 21:56
Amthauer

Jo, pěkné, natočte to někdo.

***
- What is a life devoid of strife?

Gil - avardil - 22. října 2008 20:02
Gil - avardil

Laethé 21. října 2008 20:07

No..celé přepisovat, nevím, co se po vás chce teď, ale dřív tu bývali redaktoři zároveň korektory, takže "celé přepisovat" se to občas muselo. Pokud to samozřejmě nebyl extrém, kde se muselo opravoat každé písmenko. V praxi to vypadalo tak, že jsem autorovi vždycky napsala, jestli o tu korektoru stojí, v případě, že nestál a nebyl to zase až nějaký příšerný gramatický cirkus, pustila jsem to sem neupravené, ovšem s poznámkou v anotaci a srazila jsem hned zkraje body. Když s korekturou souhlasil, upozornila jsem ho, že na to potřebuju nějaký čas a tudíž se zveřejnění zpozdí...ale tak ono je to v zásadě jedno, pravopisné trapasy jsou ostatně ostudou autora..

Laethé - 21. října 2008 20:14
Laethé

Provedena dodatečná editace.
Jsem anděl / co Tě dostal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubrikační gel / tak mi namaž perutě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

Laethé - 21. října 2008 20:07
Laethé

Gil - avardil 21. října 2008 19:47

Jednou jsme mu to vracela, pár úprav jsem udělala - ale přeci mu to nebudu celé přepisovat.

Sakra, když se na to tak koukám tak se ty mé úpravy neuložily. takže to tu visí v syrovém stavu.
Jsem anděl / co Tě dostal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubrikační gel / tak mi namaž perutě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

Gil - avardil - 21. října 2008 19:47
Gil - avardil

Úpravu to potřebuje opravdu nutně. Nechci zase zbytečně rýpat, ale zkrátka si nemůžu odpustit poznámku ve smyslu: "když jsem se tu o to starala já, povídku v tomhle stavu bych sem nikdy nepustila." Čímž ani tak nekritizuju redaktora jako spíše autora. Některé drobnosti se přehlédnout dají, ale všechno má svoje meze. Je tak těžké dělat čárky? Nemluvím ani o těch čárkách v přívlastcích atp., ale taková ta základní pravidla by měl ovládat každý. A dávej pozor na "mě"/"mně". Hodně mi tam vadí taky "??" - většinou se píše "?" nebo "???"
Toliko asi k formě.
K samotnému příběhu - předvídatelné je to rozhodně, sugestivní...hmm, s tím se mi moc nechce souhlasit.
Je to hloupoučké a jednoduché, popisně dosti chabé, přiznávám ale, že pár docela zajímavých momentů se tam našlo.
A nemyslím si, že v patnácti letech musíte být EMO, abyste psali povídky o vraždách a sebevraždách, zvlášť pokud jsou jejich předmětem rodiče nebo mladší sourozenci.

kucik - 21. října 2008 15:05
kucik

Seděl jsem a přemýšlel, co si o tom myslet.

Strašně tam trpí absence úpravy. Předvídatelné? Ano. Sugestivní? Rozhodně.
Je to přesně takový textík, u kterého si říkám, jak je to pitomé, ale i tak nedokážu odtrhnout oči. Vše navíc umocněno popisem, ze kterého přímo dýchá myšlení patnáctileté EMO holčiny.
Najdu tu hromadu rádoby umě vytvořených povídek, které mě znudí po prvním odstavci. Tohle je přesný opak.

Nevím proč, ale je to dobré a lepší úprava by tomu možná spíš ubrala. :)
Básníci krve / básníci šílenství / básníci výsměchu / básníci beze slov.

Laethé - 21. října 2008 11:25
Laethé

Tečky útočí! skutečně, jsi si jistý, že přerývanou řeč, spěch nebo zámlky nejde v čtenářově mysli vyvolat i jinak?

dějově předvídatelné, ale sugestivní.
Jsem anděl / co Tě dostal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubrikační gel / tak mi namaž perutě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog