Radtourova federace (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Radtourova federace

Autor : Moon.rider   25. dubna 2009   Povídky
Sci-fi povídka podobná Orwellovi nebo Equilibriu

Tento nápad jsem dostal v autobuse cestou ze školy. Chtěl bych se omluvit za jisté nesrovnalosti nebo stylistické (možná vám toto dílo bude připadat jako školácké), interpunkční a nebo gramatické chyby, spoustu lidí se pokoušelo a stále pokouší o mou nápravu, jak vidíte neúspěšně. Také některá díla občas přečtu, ale nikdy jsem předtím nic nenapsal.
Psal jsem pouze z recese, protože díla tohoto formátu poněkud chybí.
A prosím nepřehánějte to s kritikou.

***

Probudil jsem se do jemného vrnění motoru vzducholodě. Byl jsem unavený, ale nemohl jsem vynechat své pozorování nočního města Citadely: obrovské budovy, věže a chrámy v historickém a moderně gotickém slohu, které zdobily toto město. Naproti mně seděla velmi zajímavá dvojice. Dáma na sobě měla klobouk, lokýnky a svůdné šaty a muž byl gentleman v extravagantním obleku. Přesto jsem se těšil, až přistaneme, byl jsem napjat, museli jsme však čekat, abychom uvolnili cestu vojenské letadlové vzducholodi. Konečně! Klesáme, nemohl jsem se dočkat, vždy se mi líbil přistávací manévr. Obrovská loď klesá a rychle se stáčí o devadesát pět stupňů, aby se dostala k odbavovacím rukávům.
Když jsme prošli rukávem, vyšli jsme do haly. Uprostřed byla fontána a v ní socha, co vypadala jako žena v uniformě vyzdvihující jakousi nádobu, z níž tekla voda. Zřejmě šlo o jednu z významných osobností tohoto města.

V hale se procházely stráže, na hrudi a zádech měly pláty, na svět se koukaly skrze plynovou masku a na čelní straně přilby měly lva, stejně jako na pravém nárameníku. Strážci měli na nohou titanové nákoleníky, po stranách měli jakési kabely, které měly být zakamuflovány, ale pokud se někdo dobře podíval, mohl je vidět. Šlo o exoskeletony, mechanické konstrukce na těle, jejichž výsledkem byla větší fyzická síla a výdrž. Zbraň svírali titanovými rukavicemi protkanými kevlarovými vlákny. Ideální voják do nejhorších válečných podmínek.
U pokladny stály dívky v hnědých kombinézách nebo spíše kabátech, nevzpomínám si dobře. Uchvátily mne vlasy 'slízlé' dozadu a na nich různé copánky. Asi zdejší móda.
Ale já věděl kam jít. Vyšel jsem ven, kde byla tma jako v pytli. Když se však otevřely dveře, oslnily mne lampy, kde byly dvě uhlíkové tyčinky a mezi nimi elektrický oblouk. Neuvěřitelné! V Citadele asi šetří světla těmito fotobuňkami.

Rozhodl jsem se jít pěšky. Šel jsem parkem, světla se průběžně přede mnou a za mnou zhasínala. Když už jsem se dostal konečně do města, architektura mi připadala jako 70 let zpátky... Nešálil mne zrak? Vše kolem mě mi připadalo jako novorenesance, historismus, kubismus nebo moderno.

Ačkoli ulička byla poměrně úzká, nikdo do mne nevrazil. Cestou jsem potkal spousta barů a lékáren, ve kterých bylo velmi zajímavé dřevěné obložení. Lidé, které sem potkával, dbali o svůj zevnějšek. Nikdo na sobě neměl tepláky a nebo mikinu. Cestu si prorážely dvě členky legie, jely na jakýchsi dvounohých kráčejících strojích. Byly podobně vybavené jako vojáci, avšak měly očividně ženskou verzi brnění, na hlavách měly modré šátky a jejich oči zdobily žluté brýle. Jejich brnění mělo šedivo-modrý odstín. Jedna z nich na mne pohlédla, určitě jsem se jí líbil.
Blížil jsem se ke konci ulice, do naší oblíbené kavárny. Ano, naší. Mě a mé snoubenky. Určitě na mě čekala, nedávno tu dostala dobré pracovní místo. Její krásné náušnice zářily na dálku, jako luna se třpytily nocí. Měla krásné, červené vlasy po krk, učesané do střechy. Rád bych si vzpomněl, co bylo pak, ale jediné, na co si pamatuji, bylo to, že na mě mávala přes okno... A pak už jenom záblesk a temno.

"Hej... hej příteli, jsi v pohodě?" Ptal se mě jakýsi muž přes svou masku. Tento voják už nebyl zdaleka tak silný jako ti, které jsem potkal na vzducholodišti, pouze stín toho, co kdysi bývál. Měl škrábance na svém krunýři a spoustu obvazů... stejně jako já.
"Oh, moje hlava... Kde to jsem?"
Nečekal jsem na odpověď a rozhlédl jsem se. Byli jsme v jakémsi klášteře, kde byly iónské sloupy. Tam, kde původně byla naše těla, byla podlaha ozářena červeně, modře a fialově. Přes mozaiku tam slabě svítilo světlo. Byli jsme v chrámu. Tedy v tom, co z něj zbylo. Uprostřed byla obrovská louže a ve střeše spousta děr (pravděpodobně od bomb), na zemi ležely trosky soch a štuk. Poznal jsem hlavu anděla. Pokud na tomto místě někdy mohl být bůh, tak už ho dávno opustil.

"Co dělám tady? Promiň, ale fakt si nic nepamatuju." Položil mi ruku na hruď a tiše promluvil:
"Málem jsi zemřel. Na následky bojového plynu, řekl bych. Dočasná amnézie je jeho účinkem. Ale teď, příteli, se musíme pohnout." Podal mi zbraň, velmi pravěkou. Mluvil o ní jako o 4M, nebo tak nějak. Ale ano, na některé díly si vzpomínám! Kolimátor fungoval, tlumič byl rozseknut a do vrhače jsem neměl krmivo. Můj kolega však disponoval lepší zbraní. Na jeho obrovské pušce mne zaujal motorový bajonet, spíše cirkulárka nebo něco podobného.
"Kam to jdem?" zeptal jsem se šeptem. Můj společník jen pokrčil rameny a ukázal směrem ke dveřím.
Vyšli jsme ven z katedrály, kryli jsme se za upadlým zvonem, který ležel před námi. Všude okolo něj byla hromada sutin. Vlastně celé město byla hromada sutin. Pak jsme šli... No, šli, spíše to byl decentní klus. Nakonec jsme se zastavili za rozsekaným vozidlem.

Můj kolega zvedl svou pravici jako signál, abych zastavil. Vyčkávali jsme. Najednou se mihly dva stíny na konci ulice, naštěstí spolubojovníci.
Dvojice, odstřelovač a průzkumník.
Běželi k nám a jakmile vyběhli z šera, zastavili se u nás. Otočili se k nám zády a kryli se, jejich brnění náhle změnilo barvu na světlejší.
"Plukovníku, druhá průzkumná rota byla roztříštěna, vypadá to na další zátah." Řekl jeden přes svou masku.
"Věřím, že jste bojovali, jak to jenom šlo, ale jistě chápete, že máme problém... Spíš pěknej průser, teď budeme muset ustoupit a nalézt azyl v obchodním centru."
"Ano, plukovníku, omlouvám se, ale naši..." začal tiše druhý příchozí voják.
"Vaši kolegové dělali to, co uznali za vhodné! Mají své hlavy a jejich rozsudek nad nimi ponechám na Vás. Teď zvedáme kotvy." Odsekl mu náš velitel, plukovník.

Chvilku jsme šli. Pohybovali jsme se při zdi. V tom najednou ten, komu říkali "plukovník", ten, kterému jsem chválil zbraň, zvedl pravici a zašeptal: "Kontakt!" Všichni jsme nalezli krytí. Viděl jsem jakési postavy v odstínech šedivé, jak se vzadu pohybovaly v sutinách. Šly celkem klidně, pomalu, pomalu, najednou nebyly vidět. Myslel jsem, že jednoduše prošly.
"Pf... pf," ozvaly se v mžiku výstřely.
"Krejte se, kurva!" a začaly chrastit a štěkat samopaly. Odstřelovač se svým Falkonem pokaždé, když vystřelil, odloupl v cílové oblasti kus betonu, jeho průzkumník střílel po dávkách.
"Nevidím!" zařval jsem... Palba na chvilku utichla.
"Krycí palba!" zaznělo a já instinktivně začal pálit, co to dalo. Z druhé strany byl chvíli klid, ale jejich nervy to nevydržely a my uviděli záblesky a fosforové kulky. Viděli jsme jejich pozice!
"Kluci, poslouchejte, jsme v hajzlu tak jako tak! Nemůžeme zpátky, nemůžeme dopředu, takže buď se probijeme, nebo společně padneme! A když chcípnout, tak někoho vzít s sebou!"

Nikdo neodpověděl, ani nemusel. Na tohle jsem si pamatoval. Zradili nás, nechali nás vyhladit. Tohle byla genocida, jakou lidstvo nikdy předtím nevidělo. Genocida ve jménu demokracie, která už byla dekády mrtvá!

Použili jsme taktiku, že dva stříleli, jeden běžel. Škoda, že odstřelovač se svým falkonem nemohl pálit, byl tam náš. Nepřátelští vojáci začali ustupovat (pravděpodobně jim to bylo podezřelé). Ustupovali stylem, že jeden pálí, druhý běží, pak si stoupne za něj a klepne ho do ramene, začne střílet a tím kryje ústup toho před sebou. A to pořád opakovali, dokud se nedostali na konec továrny, tam už nebylo úniku.
"Jsou naši, vykuchejte jim střeva!"

Rozběhli jsme se, jak nejrychleji to šlo. Průzkumník našeho odstřelovače dostal zásah. Uklouzl. Rychle jsem ho zvedl a doběhli ke zdi. Ostatní stáli vzadu a pražili do trosek továrny. V oknech byly ještě vidět trosky štuk...

Doběhli jsme na zhroucenou podlahu továrny, kde se předtím schovávali naši nepřátelé. Na místě páchl střelný prach a na zemi byla krev a nábojnice. Z mé pušky se ještě kouřilo. Oba průzkumníci přezbrojili na osobní zbraň a nůž...
"Připraveni?" řekl neuvěřitelně klidným hlasem náš plukovník. Pohlédl jsem na svého zraněného kolegu. Ležel nehnutě. Neznal jsem ani jeho jméno či tvář. Mohl to být můj přítel a já o tom neměl ani tušení. Neměl nic, co by mi napovědělo, kým je. Neměl ani psí známky! To byla možná podstata těchto masek! Válka se změnila a my jsme přihlíželi zpoza skel. Všechno bylo skryto za lehkou skleněnou oponou. Taky jsme se změnili.
Ale tahle válka pro mě už není anonymní, je osobní!

Asi dvě vteřiny nato hodil někdo do továrny STUN granát.
"Ťuk... ťuk..." ozvalo se kutálení železného válečku a pak jenom "břink", jak granát vybuchnul.
Všichni jsme se nahrnuli dovnitř. Nevím, co se stalo, zavřel jsem oči a vystřílel půl zásobníku, palba duněla ozvěnou a rozléhala se po celé hale zasypané sutinami a zahalené dýmem.

Naproti mě jsem viděl kohosi skrčeného, vyběhl jsem na něj. Běžel jsem tak rychle, jak to jen šlo a pokusil se ho praštit pažbou po hlavě. A znovu. Avšak po druhé mou pažbu chytil. Nakopli jsme se navzájem do holení, ale on byl rychlejší a praštil mě do obličeje svým čelem (beran, lidově řečeno). Zatemnilo se mi před očima. Pak mě praštil pažbou mé vlastní zbraně. Slyšel jsem jakési pištění a ztratil pojem o světě. Ještě jeden náraz, zadunělo to a já padl k zemi...

Ticho... Tma... Prázdnota...

Elizabeth, jmenovala se Elizabeth, ano, vzpomněl jsem si! Tak se jmenovala... Elizabeth... Má poslední vzpomínka patří Tobě, jenom Tobě!
Alespoň naposledy...

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Radtourova federace?
agarwaen, Arachnid (4.00*), Danae, Deloran (4.00*), Eugenio, Laethé, medizn

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1 2

Klaghler O´Pilley - 23. května 2009 23:18
Klaghler O´Pilley

hater 10. května 2009 21:24
Moon.rider 15. května 2009 17:51
Oba dva jste vedle jak ta jedle - to je citace z jednoho skeče z Monty Pythonů ;-)
"Láska, chleba a knihy by měly být zadarmo." Arnošt Lustig

Moon.rider - 15. května 2009 17:51
Moon.rider

hater 10. května 2009 21:24
jestlis toho nevšiml..reagoval sem an jeho příspěvek když o sobě tvrdil že raději utíká..
Ministerstvo zdravotnictví vrauje: Moon škodí vám, i lidem ve vašem okolí.

hater - 10. května 2009 21:24
hater

Moon.rider 10. května 2009 19:39
myslím, že Klagher nikam neutíkal, naopak bojoval tu jako lev :-)

Moon.rider - 10. května 2009 19:39
Moon.rider

Klaghler O´Pilley 10. května 2009 18:39
nejsi zbabělec. ty máš odvahu říct a udělat věci, to že píšeš na aragorn je výraz toho že nejsi pasivní člověk.

Pouze raději utíkáš než bojuješ..i útěk je možnost boje jako každá jiná...
Ministerstvo zdravotnictví vrauje: Moon škodí vám, i lidem ve vašem okolí.

Klaghler O´Pilley - 10. května 2009 18:39
Klaghler O´Pilley

Moon.rider 7. května 2009 11:25
Nejde ani tak o můj postoj ke zbraním, jako spíš o to, že vše musí být použito v pravou chvíli. Pokud ti šlo o zamyšlení, jak avizuješ, chtělo to zvolit trochu jiné prostředky než detailní popis několika bojových prostředků a manévrů. A jinak nejsem pacifista, nýbrž zbabělec.
"Láska, chleba a knihy by měly být zadarmo." Arnošt Lustig

Moon.rider - 7. května 2009 11:25
Moon.rider

Amthauer 30. dubna 2009 09:02
Klaghler O´Pilley 30. dubna 2009 15:27
motá semi v tom hlava

a ehm...zbran tam ma akorád jednu dvě:P ja vim že jsi pacifista ale na tebe jsem zapoměl:P

No utopie je dysutopie videna z venku, nemyslite?
Treba ka Kubě může být Havaj a v USA vás roztrhaji a rozmete tržní systém...
Ministerstvo zdravotnictví vrauje: Moon škodí vám, i lidem ve vašem okolí.

Klaghler O´Pilley - 30. dubna 2009 15:27
Klaghler O´Pilley

Amthauer 30. dubna 2009 09:02
Neřekl bych. Jednak dystopie a antiutopie jsou synonyma a jednak taková formulace by znamenala, že existuje něco jako utopie, která by byla pro člověka, který v ní žije, příjemná. Jenomže každá utopická myšlenka počítá s omezením lidské svobody, manipulací s lidmi a fungování lidí v předurčené pozici. Ono to sice bude zvenku vypadat hezky, ale lidi uvnitř budou absolutně nesvobodní. Proto si myslím, že dystopie je utopie, v níž musíme žít.
Dystopie (antiutopieú a utopie je podle mě totéž z odlišného úhlu pohledu. Když totiž srovnáme třeba Sluneční stát a svět v románu My, najdeme překvapivě mnoho shodných znaků. Jenom první kniha se zaměřuje na to, jak společnost funguje z hlediska čísel a statistik, a druhá na to, jak probíhá život jednoho jednotlivce v takové ideální společnosti.
"Láska, chleba a knihy by měly být zadarmo." Arnošt Lustig

Amthauer - 30. dubna 2009 09:02
Amthauer

Klaghler O´Pilley 29. dubna 2009 22:05
Není dystopie tedy spíš antiutopie viděná zevnitř? :)
- What is a life devoid of strife?

Klaghler O´Pilley - 29. dubna 2009 22:05
Klaghler O´Pilley

Jinak všimli jste si toho, že zatímco utopie většinou popisuje nějaký cestovatel - člověk zvnějšku, dystopie většinou vypráví ten, kdo v nich žije? Proto taky používám pojem dystopie místo antiutopie - dystopie totiž není protiklad utopie. Dystopie je utopie viděná zevnitř.
"Láska, chleba a knihy by měly být zadarmo." Arnošt Lustig

Klaghler O´Pilley - 29. dubna 2009 21:56
Klaghler O´Pilley

Moon.rider 29. dubna 2009 17:22
Moon.rider 29. dubna 2009 18:51
Jenomže ta otázka se nenabízí. V tom textu nejsou žádné pochyby. Chlapík někam jede, pak se bojuje, což se nejvíc projeví tím, že během několika minut se vystřídá patnáct různých zbraní, pak umře. Na otázky není čas.
"Láska, chleba a knihy by měly být zadarmo." Arnošt Lustig

Moon.rider - 29. dubna 2009 18:51
Moon.rider

Moon.rider 29. dubna 2009 17:22
jako proč nakonec padla že jo..
Ministerstvo zdravotnictví vrauje: Moon škodí vám, i lidem ve vašem okolí.

Moon.rider - 29. dubna 2009 17:22
Moon.rider

Amthauer 29. dubna 2009 11:33
no ale jako on řiká že to s orwellem nemá nic společného

už níže jsem říkal že se s nim enchci srovnávat...nejsem samolibej ajk bylo níže řečeno

ale skutečně..té sci-fi je moc..tak jsme to chtěl zařadit do jistého subžánru.

Já bych nerad aby se někdo těšil na vesmírné lodě a byl zklamán.

Pointa je v tom...že civilizace, výšep opsaná byla velmi vzdělaná a byla i na velké sociální úrovni.

očekával jsem otázku "proč" :) ta nit tam opravdu je..věřte mi.
Ministerstvo zdravotnictví vrauje: Moon škodí vám, i lidem ve vašem okolí.

agarwaen - 29. dubna 2009 15:22
agarwaen

Víš, mnoo.. přesně tak... ano.. jistě... 3*
http://bandzone.cz/zixi

Amthauer - 29. dubna 2009 11:33
Amthauer

Klaghler O´Pilley 29. dubna 2009 07:01
1984 i Brazila znám a v porovnání s Equilibriem celkem rozhoduje, jestli výše hodnotíš uměleckou (co přináší nové, jak navazuje předchůdce a jak ovlivní další vývoj) nebo estetickou (co nejkomplexnější a nejjednodušší zároveň). A ano, byly to zrovna akční scény, které jsem na Equilibriu hodnotil tak vysoko. Jinak se mi do srovnání s tímto filmem hodí spíše zhruba soudobé V for Vendeta, které skutečně budovalo víc na syžetu než efektu. Ale nejen scénářem tvořen je film, že ano.
- What is a life devoid of strife?

Eugenio - 29. dubna 2009 11:19
Eugenio

Klaghler O´Pilley 29. dubna 2009 07:01
Ano... Zrovna před měsícem jsem dočetl 1984 a před rokem jsem četl Zvířecí farmu... Takže mé zážitky z knih jsou poměrně čerstvé
Život by se dal charakterizovat jedním slovem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sraček, po které plujeme kánoí. Někdy ztratíme pádla, někdy i kanoi.

Eugenio - 29. dubna 2009 11:18
Eugenio

Amthauer 28. dubna 2009 23:27
Hustě :-D A já proč to nemůžu sehnat xD
Když to je film, tak v tom případě to leccos vysvětluje, jelikož na filmy se moc nekoukam
Život by se dal charakterizovat jedním slovem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sraček, po které plujeme kánoí. Někdy ztratíme pádla, někdy i kanoi.

Klaghler O´Pilley - 29. dubna 2009 07:01
Klaghler O´Pilley

Amthauer 28. dubna 2009 23:27
V hodnocení bych nebyl tak entuziastický. Mně se vůbec nelíbil. I když je pravda že jsem viděl jen druhý poločas a ani ne celý. Nicméně možná to bylo tím, že to bylo v době, kdy jsem dělal o dystopiích seminárku, takže jsem měl zrovna za sebou filmy 1984 a Brazil a knížky 1984 a My, takže možná to bylo jenom tím, že jsem měl čerstvé zážitky z toho nejlepšího z daného žánru.
"Láska, chleba a knihy by měly být zadarmo." Arnošt Lustig

Amthauer - 28. dubna 2009 23:27
Amthauer

Eugenio 28. dubna 2009 20:09
To si ani nepřečteš, je to totiž film, je o diktatuře, je akční a je skvělý. Doporučuji. ;)
- What is a life devoid of strife?

Klaghler O´Pilley - 28. dubna 2009 22:52
Klaghler O´Pilley

Moon.rider 28. dubna 2009 20:54
Eugenio 28. dubna 2009 21:03
Ano, třeba ve Star Treku je pojmů spousta, ale nestojí na tom celé příběhy. Čolvěk některým pasážím moc nerozumí (jak říká známý - "nafofrujte hudrátory"), ale je to třeba ve chvílích, kdy je scéne ve storjovně a člověk od techniků očekává, že budou říkat slova, kterým čtenář nerozumí. Horší je, když taková slova tvoří podstatnou část povídky a jsou vložena do úst vypravěči. Navíc v rozsáhlejších sci-fi sériích si člověk u těch frekventovanějších výrazů alespoň udělá letmý obrázek z kontextu, v povídce na něco takového ale není prostor.
"Láska, chleba a knihy by měly být zadarmo." Arnošt Lustig

Eugenio - 28. dubna 2009 21:03
Eugenio

Moon.rider 28. dubna 2009 20:54
Tak člověk, co nic nevý o hyperprostoru si asi také moc nebude číst sci-fi, kde to je a není to popsané :-) Nebo hvězdný pohon. SW je příkladem. Tam je tolik pojmů a tolik vymyšlenin, kde jinde nic takového nelze najít. (jen ve vysvětlivkách, které jsou přiloženy v publikacích s významem vysvětlit)
Život by se dal charakterizovat jedním slovem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sraček, po které plujeme kánoí. Někdy ztratíme pádla, někdy i kanoi.

1 2


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog