Realita (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Realita

Autor : kačík   12. května 2010   Povídky
Taková blbost, vzniklá z čisté nudy...

Tak nějak jsem měla pocit, že tomu utíkám, utíkám ode všeho.
Sice to byl chvilkový pocit, který často netrval déle, než na třístou stránku, kde většina knížek končí.

Ovšem to byl pořád jen pocit.

Realita je úplně o něčem jiným a s tím se musí počítat.

Někdo to neumí, třeba někdo jako já. A moje realita byla něco, jako jiného nerealita. Vtipné...

Moje realita se zakládá na tom, že je mi už přes několik set let a pátrá po mě tajná služba, kdysi si říkali Inkvizice, krásné jak si lidé dovedou poradit. Což bych ještě přežila, ale pátrá po mě i můj bejvalej!
(Ano, přesně v tomhle pořadí.)

Jak by to řekli dnešní mladí, to je ale megaprůůser.

Protože on je víceméně to samé co já.

A jelikož ví, co jsem doopravdy zač, má hned několik možností jak zjistit, kde jsem.

Teď se mi to nechce rozebírat, mohlo by to taky dopadnout tak, že by se tohle vůbec nedostalo ven.
(Pro svou přehršelost, hrubými výrazy.)

Takže chytré mozky okamžitě pochopí, že ho pořád miluji.

No moje nerealita, která, jak se zdá, je právě prohozená s mou realitou, jelikož ta nedává smysl, zatímco nerealita je v tomhle směru naprosto obyčejná.

Růžová, drahý hadry, drahý účesy, drby, moje hraná naivita,
hraná závislost na mobilu a hraná závislost na "růžovém blogýsku".
Prostě správná "bárbínka".

Za těch pár desítek let jsem svou obyčejnost dotáhla k naprosté dokonalosti.
Víceméně pomohlo i to, že obyčejnost se dá docílit i určitou dávkou neobyčejnosti, ale z úplně jiného pohledu. Což se mi zdárně, i když náhodou, podařilo.

Takže...

Jmenuji se Beatrice.
(Sice se většinou touhle frází začíná, ale nevadí.)

Narodila jsem se hodně dávno, abych vám to nastínila, někdy kolem roku, kdy pan Kolumbus tvrdil, že se dostane západem do Indie.

Ne, vlastně ne.

Až o něco později.

Možná v době kdy ho napadlo, že by se tamější obyvatelé měli jmenovat indiáni.
Samozřejmě podle země, ze které pocházejí.

Nechce se mi počítat, jak je to dlouho, nerealita nerada počítá.
(V tom se zázračně shodneme.)

No jakmile se mí drazí rodičové, svou přirozenou inteligencí,
- někde pod hranicí průměru -
dopracovali k tomu, že se mnou nebude něco v pořádku.
Táhlo mi na dvacet a pořád sem vypadala jako starší patnáctka.

V pětadvaceti jsem se úplně zasekla. Takže jsem právě středoškolačka a nedávno jsem dostala řidičák.
(Vypadám na těch osmnáct.)

Nerealita se ušklíbá. Je prostě hustá.

Pokud počkáte možná půl hodinky, zajdu si do knihovny, půjčit něco ke čtení.

Nerealita čte dívčí romány.

Mě se z toho čtení vždycky chce zvracet.

Nu nic.

***
Po ulici se prochází obyčejná dívka v růžové minisukni a třpytivém tílku.
Vlasy jí vlají a růžové rtíky se lehce usmívají.
Zdálky míjí zebru i jakýkoli jiný náznak přechodu.
Brzdy skřípějí a stříbrné auto dostává smyk.
Nebohou Nerealitu mačká k zemi.

Oh hloupá Nerealito...

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Realita?
Anders (5.00*), hater (2.00*), Karolcaa (2.00*), Kaveh (1.50*), MatthewNachio (5.00*), Megan (3.50*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Amthauer - 13. května 2010 21:24
Amthauer

Mno, "pátrá po mě", "megaprůůser", "přehršelost", "indiáni", "Mě se (...) chce" plus chyby v čárkách - nejsou po "no" či "oh", před "co" a jinde jsou naopak navíc.
- What is a life devoid of strife?

Rainy - 13. května 2010 20:57
Rainy

No moje nerealita, která, jak se zdá, je právě prohozená s mou realitou, jelikož ta nedává smysl, zatímco nerealita je v tomhle směru naprosto obyčejná.
Fajn. Tohle jsem asi neměla pochopit hned po první přečtení.

Líbí se mi autorčin osobitá sarkasmus, se kterým se vypořádává se špatnými životními zkušenostmi. Líbí se mi i to, jak příběh končí.
Avšak námět už je ohraný. Mnoholetá bytost, zamilovaná do svého úhlavního nepřítele, co po ní jdou nějací megaborci. Originalitu, prosím!

Těch pár hrubek by se dalo přehlédnout, vzhledem k tomu, že je to rychlovka (jak jsem pochopila z anotace).

A výsledně? Pěkné, pohraj si s tématem víc, uber kýčovitých prvků a jednou z tebe něco bude.

hater - 13. května 2010 20:52
hater

Yakaman 13. května 2010 11:13
Ach ano :-) tvá slova mi velice lichotí. Ale když schválil, tak schválil a je to tu.

O čem to je? Hlavní hrdinka popisuje svůj dlouhý život (?) a to, že se kvůli své odlišnosti skrývá. Utíká a schovává se, snaží se přizpůsobit nové době, ale starého psa novým kouskům nenaučíš. Možná tomu chtěl osud a nebo náhoda. Hlavní hrdinka končí pod koly auta.

Konec. Možná by povídka mohla mít ambici útočit na realitu kolem nás a pokusit se jí rozbít nerealitou, ale to bychom se toho museli dočíst víc.

Styl psaní mně také příliš nezaujal, všude jsou závorky. Když bych měl říct něco pozitivního, tak je to krátké :-)

No jo, psát povídky není jen tak, chce to trénovat, trénovat a trénovat. Stejně jako cokoli jiné.

Yakaman - 13. května 2010 11:13
Yakaman

Dobrotivý Hater schválil ve své nekonečné blahosklonnosti tuto povídku a jistě se za to dostane do nebe.

Tvoje hrdinka možná dotáhla svou obyčejnost k dokonalosti, tys však povídku nedotáhla a k dokonalosti už vůbec ne.
Často se opakují stejná slova. Chvíli píšeš hovorově, chvíli zase spisovně. Když použiješ *sice*, tak čtenář čeká, že bude i nějaké *ale*. Spousta nevysvětlených náznaků něčeho, co se hned v další větě rozplyne jako dým a podtrhne celkový dojem zmatenosti. Skáčeš od myšlenky k myšlence (což by se dalo přežít), ale žádnou nedokončíš. Pointa není dostatečně vysvětlena a v čtenáři zbude jen pocit, že tam asi někde je.

Jestli v anotaci píšeš, že je to blbost z nudy, tak jsi to trefila úplně přesně. Ale my nechceme číst blbosti z nudy.
Kolem a kolem – námět je dobrý. Příště na něm víc pracuj, rozveď ho, přemýšlej, jak na něm postavit příběh, protože samotný námět nestačí. Pokud se ti takové věci dělat nechce, tak raději nepiš. Mrháš svým talentem.

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog