Rok 2956 (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Rok 2956

Autor : rafaela   5. června 2007   Povídky
Sci-fi povídka o konci světa. Nic dokonalého, vím, ale...

Rok 2956

Píše se rok 2965. Následkem globálního oteplování tají ledovce a voda pomalu zaplavuje svět. Většina lidské populace už zmizela. Ti šťastnější a bohatší vylétli do vesmíru a pokusí se najít novou planetu vhodnou pro život. Poslední raketa však odlétla před půl rokem a na Zemi už zůstalo pouze jedno městečko vysoko v horách. Voda už se však dostala i sem a situace je beznadějná. Zítra v poledne městečko zaplaví voda.
***
Pozvánka přišla napsaná na zlatě orámované kartičce. Margaret mě zve na „Večírek na rozloučenou“. Prý pozvala všechny zbývající obyvatele městečka, tedy asi 25 lidí. Nakonec jsme se tam s manželem rozhodli jít, protože Margaret byla moje nejlepší přítelkyně. Na večírek se dostavilo asi 14 lidí, ostatní nejspíš zůstali doma a vymýšlejí plán na záchranu. Hned u dveří zalituji, že jsem se rozhodla sem přijít, protože na zábavu nemám při vyhlídce blízké smrti ani pomyšlení. Ale to už k nám přichází má přítelkyně. Usmívá se, vítá se s námi. Její dobrá nálada mě rozčiluje a dávám jí to zřetelně najevo. Margaret si toho nejprve nevšímá, ale vidím, jak moc je jí můj výraz a chování nepříjemné. Po půlhodině vcelku jednostranné konverzace se mě zeptá, co mám, sakra, za problém. Nechápavě se na ni dívám, cítím jak to ve mě vře vzteky. Po pár vteřinách začínám křičet: „Co mám za problém? Ty se vážně ptáš? Zítra nejspíš všichni zemřeme a já tu mám jen sedět, popíjet rum s kolou a nezávazně se bavit? Já přece nemůžu zemřít, jsem ještě příliš mladá, mám celý život před sebou! Copak ty to nechápeš?“ Přítelkyně mě chytá za ramena a třese se mnou. I ona už křičí „A co mám asi dělat? Mám sedět sama doma, vymýšlet nesmyslné plány na záchranu, či si snad mám postavit archu? Tohle je poslední den mého života a já si ho chci užít až do konce. Jestli se ti to nelíbí, tak můžeš klidně jít domů. Nikdo tě tu nedrží! No tak, ZMIZ!!“ Otáčím se na manžela a hledám u něj podporu. Ten se na mě však jen smutně dívá. Jeho další slova mě odzbrojí. „Ale to co říká Margaret je rozumné, zamysli se nad tím.“Hned mě však bere do náručí a já se pomalu uklidňuji. Něco mě však nutí o jejich slovech uvažovat. Vždyť oni mají možná pravdu. Přijmout tuhle myšlenku je však pro mě obtížné. Oba se na mě dívají a Margaret mi podává sklenici. Alkohol je silný a mně se po těle rozlévá příjemné teplo. Zbytek noci mi bohužel vlivem velkého množství pití, hlavně vodky, splývá dohromady. Nejasně si vybavuji tanec, horká těla ostatních lidí, hudbu... Domů se dostáváme až kolem páté ranní, v hlavě mám zmatek.
Přichází ráno. Noc ustupuje dni a slunce vyráží na svou každodenní pouť. Jeho paprsky se dotýkají mých zavřených očí. Procitám. Tlustý koberec tlumí mé kroky. Oblékám se a snažím se ignorovat tupou bolest hlavy. Navzdory bolesti však nelituji, že jsem tolik pila. Vždyť to bylo naposled. V koupelně si beru prášek a dívám se do zrcadla. Je mi teprve dvacet pět, ale jemné vlasy už docela zbělaly, v modrých očích se zračí stín strachu, ruce se chvějí. Bojím se a nemohu si pomoci. V hlavě mi zní slova zemřelé sestry. Pronesla je těsně před tím, než spáchala sebevraždu. Řekla, „Radši teď, než později.“ Chodbami se rozléhají mé kroky. Vcházím do jídelny. Vysokými okny dovnitř pronikají paprsky slunce. Přejíždím rukama po lesklém nábytku.Dveře se otvírají a dovnitř vchází můj manžel. Dveře se zavírají... ale možná, že zavírají není ten správný výraz, spíš jako by se zakrývaly tenkou blánou obrovského netopýřího křídla. Manžel usedá ke stolu uprostřed místnosti. Stůl je prostřený, o to se včera postarala naše služebná Maria. Včera večer prostřela k snídani a ukončila tak dlouhodobou službu. Také si sedám, popřeji manželovi dobré ráno a pak je ticho. Slova nejsou třeba, každý se oddáváme vlastním myšlenkám. Dnes totiž zemřeme, všichni lidé zemřou. Naše město dosud unikalo zkáze, ale voda už stejně dosáhla do prvních pater domů a stoupá stále rychleji. Jsme unavení, už ani nebojujeme. Konec nastane dnes v jednu hodinu odpoledne. S jistou ironií si vzpomenu na včerejšek. Margaret už se nemusí unavovat úklidem. Včera jsme nezřízeně pili, říkali si věci otevřeně do očí a dělali věci, na které jsme se do té doby báli jen pomyslet. Ale noc skončila a nastal čas přijmout svůj osud, přijmout smrt. Manžel vstává a říká „Pojďme!“ Naši smrt jsme včera důkladně promysleli. Vycházíme na balkon, voda už dosahuje do poloviny druhého patra. Rozhlížíme se a vidíme stříbrné lodě, které nám posledních pár měsíců sloužily jako jediný dopravní prostředek, uvázané u vysokých modrých domů. Naše domy byly kdysi proslulé po celé Zemi svou krásou s precizním provedením. Ještě naposled se skloním a pohladím svou kočku Miu. Ona je jedním z posledních živých zvířat. Vybavím si hromadu mrtvol v jednom opuštěném domě na kraji města a zachvěji se. Mia zatím měla štěstí i ona však musí zemřít. Chytám se manžela za ruku, objímám ho. Přese všechno se stále bojím smrti. Voda už se vlévá na balkon. Poslední pohledy, stisk rukou, teď už je zbytečné cokoli říkat. Voda nám dosahuje až po prsa. Prší. Střechy domů vypadají jako pokryté slzami. Slzami zničené krajiny. Stisk rukou a slůvko „SBOHEM.“ Zemřít je vlastně docela snadné. Usmívám se a prostupuje mnou klid. Už tě chápu Margaret.
***
O 100 let později voda opadla, ale trvalo dalších 1500 let, než na Zem znovu přišli lidé. Nakonec se ale 20 mladých mužů a žen, do té doby žijících na Marsu, rozhodlo že zjistí, co je pravdy na starých legendách o Zemi. Mladí lidé se usadili na bývalém území Velké Británie. Země se znovu zalidnila, lidé se poučili, byli moudří a žili šťastně. Neznali hlad ani nedostatek a starali se jeden o druhého. NE, POČKAT, STOP! Bylo by hezké říci, že se lidé poučili ze starých chyb a přijali rozhodnutí žít v souladu s pomalu se zotavující přírodou. Bylo by to hezké, ale nestalo se tak. Brzy byly vybudovány první továrny a vybojovány první války. Lidé se prostě nikdy nezmění.

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Rok 2956?
Allizea, Anders (4.00*), apophis, Drtikol, Eleovny, Feyd Rautha, Gabriell, Griffík, hater, Kaena, Liwien, Mr.Frost, Sachmet (0.50*), Systy, wampire

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Ben - 20. června 2007 14:08
Ben

Je tam napsáno, že maj nějakou kočku, ale já bych ji radši utratil už dřív. Neměl bych to srdce se koukat jak se kočka plácá ve vodě, mňouká a doufá, že se zachrání. To už by bylo lidštější vzít pistoli a prohnat jí kulku hlavou.
www.pistecesky.ic.cz |92% of teens have moved onto rap. If you are part of the 8% that still listen to real music, copy and paste this into your signature

Drtikol - 17. června 2007 08:01
Drtikol

A ešte niečo, na začiatku je preklep, alebo to má hlbší význam:

Rok 2956

Píše se rok 2965. Následkem globálního oteplování ...
Hláška roka: "Si to vychytal jak Českej brankář..."

Drtikol - 17. června 2007 07:58
Drtikol

Som niekde čítal, že keď sa roztopia naše polárne ľadovce, tak voda stúpne "len" o nejakých 50 metrov...
Možno sa to nezdá veľa, ale keď sa človek na tým zamyslí, veď pevina zaberá len 30% povrchu. Stratí sa to v oceánoch.
Dokonca aj čehúni to prežijú. :)

Dobre sa mi to čítalo, ale ten záver á la odstavec pod čiarou bol fakt zbúchaný narýchlo.

Sa musí uznať, že Mária musela mať rodinu fakt rada, že kmitala do posledného dňa. :)
Hláška roka: "Si to vychytal jak Českej brankář..."

hater - 15. června 2007 10:46
hater

ja bych rekl, ze to je velice primocare az naivne napsane. Ne ze by to povidce skodilo.
Jinak ano, narozdil od mnohych zdejsich prispevku se toto da oznacit za povidku.

hlavne ze zacatku mi to prislo dost sroubovane, misty nelogicke. Nerekl bych napriklad, ze kdyz roztaji ledovce, tak voda zaplavi celou planetu. Myslim, ze mista 1000 metru nad morem budou zrejme dost v klidu (napriklad vzhledek k rozloze obou oceanu). To je samozrejme jen odhad :-) ale tak kdyz si to spojim s tim, ze i v teto situaci maji sluzku Marii a nejvyse polozene mesto je architektonicky skvost bohatych :-)
a taky, ze k tomu tani ledovcu dochazi az za devet set let :-) kdyz uz ho mame vicemene na krku ted :-))
no ale to jsou detaily, ktere se urcite casem zlepsi :-)

Co se mi libilo je, ze to ma svou osonovu a pekne to na sebe navazuje. Ma to svuj ucel i myslenku.

Griffík 5. června 2007 06:49
A taky bohuzel musim souhlasit s hlavni myslenkou, ze lide jsou nepoucitelni a to pujde jen velmi tezko zmenit :-))

Adien - 7. června 2007 09:53
Adien

Mně se to moc líbí, jenom to příště rozděl na víc odstavců, špatně se to čte. Možná bych rozvedla některé části a něco zkrátila ale styl psaní je pěkný a moderní.
Otevřete okno upírovi......

Liwien - 7. června 2007 09:48
Liwien

mě se tohle teda moc líbilo.dá se vytknout jenom to co už bylo řečeno jenom bych k vašim kontářům podotkla že rafaela je holka :-D
Žvojt je boj.........tak se pozabíjejte a já bych s dovolením prošla :-P

rafaela - 7. června 2007 09:46
rafaela

Za ten konec se omlouvám, nevěděla jsem jak příběh uzavřít.
Víš, cos vlastně chtěl, kdyžs žádal po bozích za ženu z jezera Paní...?

wampire - 6. června 2007 15:10
wampire

ale jo je to dobrý ani se mi nezdá že ty poslední řádky odflákl to spíš opravdu jen zdá protože to se probouzíme z tranzu toho dobrého psaní a dostáváme se do reality.. :-)
War does not determine who is right - only who is left. ~Bertrand Russell

Feyd Rautha - 6. června 2007 09:38
Feyd Rautha

Kdo cetl Hlavni trat vecnosti {Highway of Eternity] od Clifforda D. Simaka, se klidne smiri s myslenkou, ze listvo neudelalo zadny pokrok ani za tech smesnych 2500 let. Ale jinak s Griffikem souhlasim. Davam za tri.
Nejlepší taktikou je upřímnost. -MIGUEL DE CERVANTES Lháři prosperují. -ANONYM

Griffík - 5. června 2007 06:49
Griffík

Inu máš pravdu není to nic moc. Ale i tak je to nápad, o který se již pokoušeli mnozí, jen málokdo uspěl...nevímvšak, do které skupiny bych zařadil tohle. Tak nějak na rozmezí.

Na jednu stranu ti nahrává celkem logické zpracování, logické emoce, logické chování, logické události, prostě nesmysly tu nenajdeme.

Styl psaní je taky celkem ucházející...az na poslední odstavec kde si trochu klesl níž.

Ovšem dobrý nápad odbýt pár řádky je trochu škoda, což ti ubírá celkem hodně. Stále se mi to však líbí až na to, že se lidé vrátí až po 1500 letech...to je hodně dlouhá doba....ode dneška je to skoro 2500 let...za tu dobu už mohou vypadat uplně jinak, jejich technologie musí být na uplně jiné urovni a pleteš se, lidé se mění...pokrokové nápady jako je evropská unie a ruzné společenstva...války zuří jen v zapadákově a v nadutých zemích jako je USA. I když dříve než nás zaplaví voda, zamoříme povrch země jadernou válkou USA-Rusko-EU a Čína...ovšem technologie vyvíjená lidmi je stále ekologičtější. Za chvíli tu budeme mít umělý strom desetkrát výkonnější a podobné věci...továrny v takovém podání o 2500 let později je tak hnusné slovo že se to pro tak vyspělou technologii prostě nehodí...to je snad jediný nesmysl a je to spíš na polemizování než na chybě proto to ani neudu brát v ůvahu.

Jinak je to pěkné ale chybky to má. Dám za 4

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog