Sám, sám a ještě jednou sám (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Sám, sám a ještě jednou sám

Autor : Amthauer   28. ledna 2008   Povídky
Známe ty pocity, většina z nás...


Modravý večer a šedý panelák nad špinavým sídlištěm, v jehož okně, vysoko nad zemí prorůstající stíny, sedí on a melancholickým pohledem se dívá do dálky. Zmar a prázdnota. Přitáhne si nohy k tělu a opře hlavu o studené sklo. Večerem začalo pršet. Kapky bubnují a tečou po skle. Měly by uspávat, ale nefunguje to. Je sám. Sám v tomhle pokoji, sám v tomhle bytě, sám v celém vysokém paneláku, sám na celém sídlišti a sám na celém širém světě. Jsou tady lidi, některé slyší chodit po chodbě, některé vidí dole kráčet s deštníky po dláždění. Ale ti všichni jsou mu cizí a hlavně – on je cizí jim. Neznají ho jménem, neví jak vypadá, neví na co myslí, neví co ho souží a co by mu mohlo udělat radost. Neví a nechtějí vědět. Ať teď udělá cokoliv, nikdo se o tom nedozví. Nikdy. Lampička zhasla. Asi vypadl proud, to se stává. Kdyby alespoň venku začala pořádná bouřka – blesky, hromy a tak… Ne, jen stále stejně chabě mrholí a venku se vše zesmutňuje, rozostřuje a tmavne. Je chyba někde v minulosti? Už si nevzpomíná, na co zapomněl. Co to jen bylo, co měl udělat a co neudělal? Bylo to něco v jeho silách? Stačilo snad jen natáhnout ruku, aby vše uchopil za pevný konec? Nebo neměl předem šanci? Sáhl si do kapsy u kalhot a vytáhl zmačkanou fotku, kterou tam nosil už dlouhou dobu. Rozložil ji a s trpělivou důkladností vyhladil dlaní. Dlouho se na ni díval. Jako by mu nyní fotografie, na níž prakticky vůbec nebylo vidět, dělala jedinou společnost. Nikdo se nikdy nedozví, co je v tomto pokoji… Ta věta mu stále běžela hlavou, zatímco svíral v pěsti fotografii. Pak vstal. Nikoho nezajímá. Nic neumí. Nic neznamená. Je zbytečný. Rozsvítil malou svíčku. Aspoň trochu romantiky pro tento večer jeho samotného se sebou. Vytáhl zpod stolu krabici a postavil ji na stůl. Sedl si ke stolu a na jeho druhý konec sirkou podložil fotografii, aby stála. Když člověk trpí insomnií, neznamená to, že vůbec nespí. Naopak – celý jeho svět se mění na jeden velký sen. Otevřel krabici. Uvnitř byl dort, už trochu slehlý časem. Nasázel na něj barevné svíčičky a zapálil je. Podíval se do očí člověka na fotografii. Povzdechl si. Tohle je všechno blbost. A jak to vlastně říkal kdysi ten chlápek? Má brát ty tabletky? Kašle na tabletky, má teď přece narozeniny. Přál si něco a sfoukl svíčky. Čekal na radostné úsměvy kolem sebe. Jeden viděl na fotce. Kam to pořád kráčím? Jaký má tahle pouť smysl? Uvažuji vůbec ještě normálně? Pozvedl kuchyňský nůž a podal ho fotografii. Chceš provést první řez? Ne? Tak já. Jak velký chceš kousek? Ukrojil dobrou pětinu dortu, položil ji na talířek a postavil před fotografii. Blbé prášky, asi bych si je měl vzít, točí se mi hlava… Ale kde jsou? Aha, ráno se mi vysypaly, už si na to vzpomínám. Začal jíst svůj kousek. Pomalu. Proč se jen to mé žvýkání ozývá tak nahlas? Pomalu dojedl, i když mu už po prvních pár soustech přestalo chutnat. Před fotografií stál stále netknutý kousek. Už nechceš? Není dobrý? Vytáhl zpod stolu další krabici. To je dárek. O, jak milé. Ale proč se všechno kolem točí? Kde jsou ty prášky? Aha, vysypaly se… Kam? Tak dost! Vzal dárek a hodil ho proti oknu. Proletěl skrz a v záplavě střepů se zřítil na chodník o několik pater níže. Žádná reakce okolí. A to mě štve! Uklidni se, něco prostě není v pořádku, vyspíš se z toho! Ano, něco není v pořádku. To ticho, to podezřelé ticho, proč už neprší, proč ani ten zatracený vítr nefouká, proč je tady takové ticho? Něco se děje nekalého. Možná někdo někomu ubližuje. A oběť potřebuje pomoc! Tasil meč a vykopl dveře svého bytu. Pomóc! Volání, dívčí hlas, plný zoufalství! Musím jednat! Běžel po kamenném schodišti a rozrazil dveře od lupičského doupěte. Uvnitř byl smrad po připáleném prasečím mase, nemytých tělech a líhu. Zarostlí loupežníci v kroužkových zbrojích na něj pohlédli, zavrčeli a pozvedli sekery, dýky, palcáty i meče. Na konci jejich doupěte spatřil oběť. Krásná dívka ladných tvarů zmítala se tam v poutech, oči zalité slzami a prosila jej o pomoc. K čertu! Jeho meč zasvištěl vzduchem a jedinou ranou skolil prvního zloducha. Zlověstně se zasmál a v jeho tváři zaplál barbarský úsměv zuřivosti. Sekal. Bodal. Trhal. Ničil. Nakonec všichni leželi v tratolištích krve a on svíral dívku v náruči. Obvíjela se kolem něj, objímala ho, svlékala ho i sebe. Nakonec se k němu přitiskla a spolu jako dva dobří milenci vykráčeli zpět do jeho bytu, kde konečně oslavili jeho narozeniny s plnou parádou. Seděli naproti sobě na židlích, připíjeli si vínem a jedli dort. Přinesla mu dárky a on jí za ně děkoval. Nakonec spokojeně usnuli v náručí.

Ráno otevřela policie dveře zatuchajícího bytu. Na podlaze zde v krvi leželo deset dětí ve věku od desíti do čtrnácti let. Zřejmě zde zrovna měli nějakou párty, vždyť tamten svírá ještě sklenku, ten zas šňůrku nafukovacího balónku, jiný v zakrvácené dlani drží jointa. Všichni mrtví. Podříznutí jako zvířata. A z bytu se nahoru po schodech táhne krvavá stopa. Jako by zde někdo vláčel po zemi těžce krvácející, ale stále se zmítající tělo. A zde jsou úlomky nehtů zaryté do zdí – jaká křečovitá zoufalost musela probíhat obětí. Stopa končila v bytě v nejvyšším patře. Na židli u stolu seděla nahá mrtvola bezhlavé dívky. Její hlava ležela na stole, obalená narozeninovým balícím papírem. Naproti ní seděl asi osmnáctiletý hoch se zarudlýma očima, krvavým nožem poblíž ruky a pěnou u úst. Jen spal, ale znechucený důstojník policie jej v afektu převrhl na zem, kde se pomalu zardousil jazykem.

Ale dostal se do novin. Zajímal lidi. Věděli o něm. Věděli, co udělal. Znali jeho diagnózu.

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Sám, sám a ještě jednou sám?
agarwaen, Ajgor, Anael, Ben, Chlodva, hater, kucik, Mett, Mr.Frost (5.00*), novajz, TheDave, Tulačka (5.00*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

hater - 19. března 2008 13:54
hater

je to hodne podobne tvemu predchozimu clanku s analgetiky, navic je tu jen smutny a osamely pocit na zacatku.

Ben - 15. února 2008 14:34
Ben

Nejsem zase tak náročný čtenář, abych tohle považoval za průměrné. Podle mě je to tvé další vynikající dílo.
www.pistecesky.ic.cz |92% of teens have moved onto rap. If you are part of the 8% that still listen to real music, copy and paste this into your signature

TheDave - 1. února 2008 01:28
TheDave

Nemůžu se zbavit pocitu, že už jsem to někde někdy četl. Řekni, uveřejňoval jsi to ještě někde jinde, nebo je to ten případ, kdy mám po přečtení pocit, že to znám odjakživa, protože mám něco takového v hlavě napsané už dávno...?
"Každej si holt dělá tu anarchii po svým." - Charlie

Amthauer - 31. ledna 2008 15:08
Amthauer

Gil - avardil 31. ledna 2008 10:43

To je v pohodě, i já mám zkušenosti s prací mimo Arag, kde je opravdu mnohdy úroveň výš. Rovněž toto dílo mohu zcela objektivně označit za své slabší, i dle mého citu - vznikalo také krátkou dobu, snad jen čtvrt hodiny. Jinak, nebudu tady házet odkazy jinam, popřípadě se mi ozvi na icq.
- What is a life devoid of strife?

Gil - avardil - 31. ledna 2008 10:43
Gil - avardil

Tak nevím. Rozhodně netvrdím, že by to bylo špatné. Plný počet bodů se mi ale také dávat nechce. Už je tomu dlouho, co jsem pravidelně četla všechny povídky, které tu byly k přečtení, a tak nevím, jak vysoká úroveň se tu dá očekávat..ovšem už jenom to, že mě příběh zaujal natolik, abych ho dočetla do konce, můžeš svým způsobem považovat za pochvalu.
Co se ale samotné kritiky týče:

1. Gramatika - Místy ti tam chybí nějaká ta čárka, což se dá odustit. To hlavní, co občas praštilo do očí bylo několik "patvarů" slov popřípadě nedotažený slovosled. Vím - není to až tak čistě gramatická záležitost, měla jsem možná napsat spíše "stylistika", ale jsem líná, abych to předělávala :)
Konkrétně k těm slovům, která se mi moc nezdála - Večerem začalo pršet - Nu ano, teoreticky to použít jde. Je to možná jen můj problém, ale mému uchu respektive oku se to moc nelíbí. Po celkem dobře zvolených úvodních větách to trochu ruší.
Souvětí, kterým povídku otevíráš, je v zásadě srozumitelné, ale já bych přece jen dala přednost něčemu..jednoduššímu. Možná rozpůlit ho aspoň na dvě věty - ale to je jen detail, který každému čtenáři může vyhovovat jinak.
zesmutňuje- to je poněkud zvláštní slovo. Nejsem si jistá, jestli vůbec oficiálně existuje. Hledat ve slovníku to teď nebudu :) To slovo v poměrně lyrickém textu vyčnívá vkutku nepatřičně. Asi bych se vyjádřila jinak..třeba opisem. Rozhodně bych to slovo vyhodila pryč.
"líhu" - Zdá se to asi jako další drobnost, ale ta čárka nad "i" tam být nemá. Prostě lihu. A tečka. byla jsem začtená do textu a najednou tohle - kompletně mě to vytrhlo z děje a v podstatě znehodnotilo celý dojem z povídky.
Takových věcí by se našlo víc, ale nemám dost času na to, abych je pečlivě vyhledávala.
Jinak oproti věcem, které jsem tady čítávala dřív, máš gramatickou a vlastně i stylistickou stránku věci docela v pořádku.

2. Samotný příběh
Když jsem začala číst, napadlo mě, že je to další z ne právě ojedinělých děl, které řeší autorovu...psychickou situaci. Na tom by nebylo nic špatného - kdyby ty pokusy nebyly všechny na chluo stejné. Ale co, viděla jsem lyrický styl psaní a vznosný jazyk - a už proto, že jsem kdysi sama psávala věci s podobnými rysy - rozhodla jsem se, že to přečtu do konce.
Jak jsem se dostával hlouběji a hlouběji do útrob ubohého textu, potvrzoval se mi můj prvotní názor - originalita značně pokulhává, ale celé je to psáno zajímavým čtivým, jazykem. Ze začátku jsem se obávala, že v duchu úvodního souvětí se ponese celá povídka, naštěstí se tak nestalo. Musím ocenit tvůj cit (nebo to byla náhoda?) pro odhad četnosti využití dlouhých a složitých souvětí. Není jich tam naštěstí tolik a poměry mezi extra dlouhými a extra krátkými větami vypadají docela uspokojivě.

Celkově vzato mi dílo připadá...nemám ráda to slovo, ale..průměrné. Zde možná patří mezi špičku (nevím, soudím podle toho, co jsem tu čítávala kdysi) , ale i přesto, ve srovnání s díly mimo aragorn, to až takový zázrak není. Každý to vidí jinak, ovšem podle mě je třeba srovnávat spíše s "tím lepším" co lze nalézt.

Rozhodně to neber jako osobní urážku nebo útok. (I to se mi už stalo) Spíš je to snaha upozornit na chyby, které jsem zpozorovala já.
Mimochodem, směla bych se tě zeptat na tvůj věk?
A doufám, že mi odpustíš, že jsem napsala příspěvek, který je dlouhý skoro jako samotný článek :)

novajz - 30. ledna 2008 09:22
novajz

Moc dobrý. Skvěle vykreslená atmosféra, která přímo srší okolo (docela by mě zajímalo, jestli bydlíš v paneláku nebo domku). Těsně před závěrem jsem už jaksi tušil, že to s těmi loupežníky nebude jen tak, ale čím víc jich ztrácelo hlavy, tím víc jsem byl zmatenějši. Nakonec se přece jenom vyplnila má předpověď, takže jsem závěrem nebyl moc překvapený a to je možná škoda, protože podlě mě celý tenhle příběh stojí na závěrečném rozuzlení.
Rozhodně nechci tvrdit, že se mi to nelíbilo, naopak. Dávám (trochu špinavější) maximální počet bodů

Ajgor - 30. ledna 2008 00:42
Ajgor

Moc pěkné. Chvilkami jsem přemýšlel, jakou to vlastně může mít pointu a vyvrcholení povídky (můžu to tak nazvat, ne?...kdyžtak mě opravte) stálo opravdu za to. Jednou jsem napsal podobnou paralelu a tenhle mistrovský kousek mi ji připomněl... Možná proto se mi tak zalíbila. Asi si budu stěžovat, že je k dispozici málo hvězdiček pro hodnocení. U mě máš minimálně 6.
Vyvolalo to ve mě hodně vzpomínek na různé krátké filmy a "normální" filmy. Toho si cením a tebe jako "spisovatele" si cenit začínám. Mám ještě pokračovat? (jasných 5*)

kucik - 29. ledna 2008 13:25
kucik

Vyborne.

Precteno jednim dechem. Je tam par pro me nezvyklych slovnich spojeni, jako treba ,,dobří milenci". Ale jinak uzasny. Vtahne do deje a nepusti do posledniho slova.
Básníci krve / básníci šílenství / básníci výsměchu / básníci beze slov.

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog