Skřeti Útočí (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Skřeti Útočí

Autor : Alfonzo   15. února 2007   Povídky
Tento příběh je ze světa Gothic. Až ne jména a svět je celý vymyšlený.

Jmenuji se Rhun. Jsem jeden z paladinů strážících hrad v Hornickém Údolí. Už to nemůžu vystát. Za pár dní se Skřeti sešikujou, přijdou před bránu a všechny nás pokosí na hromadu a spálí nebo snědí.

Narodil jsem se ve městě v Khorinisu jako syn jednoho obchodníka, bohužel zemřel hned po mém narození. Zabili ho bandité, když šel pro zboží na Bengarovu farmu. Jako malý jsem tedy vyrůstal u jednoho domobránce v kasárnách, jmenuje se Wulfgar. Je to docela fajn chlapík, naučil mě, jak bojovat s jednoroční zbraní i s těžkým obouručákem. Jednou, když jsem dosáhl osmnácti let si mě zavolal do „kanceláře“ samotný Lord Andre. Ptal se mě, jestli jsem připraven vstoupit do služeb města.
„Ale samozřejmě, že jsem připraven“, řekl jsem Andremu.
„Výborně“, řekl Andre, „zajdi za Peckem a on ti dá tvoji zbroj a tvůj první vlastní meč,“ dokončil Lord.
„Moc si toho cením.“ A nelhal jsem. A proč taky, konečně jsem se stal právoplatným domobrancem. Peck mi dal mou zbroj, „užij si ji, je to čest ji nosit na sobě, tak se k ní patřičně chovej.“

Po několika týdnech ve službě městu jsem dostal předvolání do Horní části města za Lordem Hagenem. Nemohl jsem tomu uvěřit, když na mě promluvil jeho starostlivý a trochu mlaskavý hlas. „Dobrý den, vojáku. Předpokládám, že víš, proč jsi tady, u mě v domě?“
„Bohužel ne, můj pane, slyšel jsem doprovod mumlat jen něco o Skřetech a útoku na hrad.“
„Přesně,“ začal Hagen zvolna, „přesně to mí muži měli říct. Snad Ti to dává jisté informace o situaci v Hornickém Údolí, kde náš hrad plný těch nejlepších paladinů obléhají už měsíce Skřeti,“ dokončil smutně.
„Ale pane, jak do toho zapadám já?“ Věděl jsem, jak do toho zapadám já, ale chtěl jsem to slyšet od něho samotného.
„To už víš, ty jim pojedeš na pomoc spolu s těmito novými paladiny, kteří zasvětili svůj život samotnému Innosovi, jako ty. Jsou silní, odhodlaní, ale nezkušení. Potřebuji, abys na hradě našel učitele Kerolotha a svěřil mu tyto vojáky,“ drmolil Hagen hbitě. „Na cestě na hrad je budeš chránit a sám se přihlásíš veliteli Garondovi jako schopná posila.“
„Ano, pane,“ souhlasil jsem, ale moc se mi to nelíbilo.

Tak takhle jsem se dostal na hrad velitele Garonda. Moc velkou radost neměl, Hagen mu poslal jen sedm nováčků, ale aspoň někoho, to musel uznat.
Strávil jsem na hradě nějaký ten měsíc, stal jsem se rytířem jak se sluší a patří. Dokonce i těch ostatních šest chlapů, co šli se mnou, se skoro neskutečně zlepšili. Paladin Keroloth si s nimi poradil, a to velice dobře. Ale najednou, při nějakém tréninku na dvoře, vylezl jeden zvěd, úplně od krve, se zprávou pro velitele Garonda. Skřeti, ty mizerný bestie, se konečně odhodlali nás definitivně zničit.

Tahle zpráva nás docela šokovala, ale taky povzbudila. Aspoň ty hnusný bestie poznají s kým mají tu čest. Ano, čest, ta je teď nejdůležitější, zachovat si v bitvě hrdost a neustoupit před prvním průzkumníkem, který na nás tasí sekeru.
Garond si nás povolal do trůnního sálu a promluvil nám do duše: „Hoši, vy, co jste tady, v téhle zbroji a s pořádným mečem u pasu, jste ti nejodvážnější rytíři, co jsem mohl kdy poznat,“ souhlasný řev se vznesl nad začátkem proslovu, „teď vás asi trochu zklamu, ale vy víte, jakou máme šanci. Skoro žádnou. A tak uděláme jednu věc, postavíme se skřetům s takovou vervou, že než oni pošlou nás k Innosovi, my pošleme je k Beliarovi,“ opět souhlasný řev, „my jim ukážeme, co jsme zač, s hrůzou ty svině poznají, že vyzvali na souboj nás, paladiny samotného krále Rhobara. Zítra jim ukážeme, co jsou lidé zač, že je stále naděje, a že oni už tady nemají místo!“ Všichni v sále se rozkřičeli a tasili zbraně na počest Garondovi.

Pár dní před bitvou nás potkalo pěkné překvapení. Po rozbitém skřetím beranidle šplhali jeden rytíř za druhým v čele s Lordem Hagenem. Hodně z nás vítalo bojovníky, nejen proto, že to jsou naši přátelé, ale proto, že nám přišli na pomoc proti těm chlupatým barbarům a jejich čoklům. Uviděl jsem tam i Wulfgara s jeho domobranou. Okamžitě jsem se k němu vypravil a objal ho jako otce, který se vrátil z bitvy.
Dlouho do noci jsme si povídali a najednou jsme zahlédli velice jasné světlo, které uměl vykouzlit pouze jediný člověk: samotný Pyrokar se svými mágy, Radou i novici, nás přišel navštívit v tuto krušnou hodinu, v noci před bitvou.

Druhý den ráno Garond vyslal několik hlídek, aby zjistili, kdy se skřeti chystají zaútočit. Mezitím chtěl naplánovat strategii: „Pánové, zůstaneme za bránou, tak nás nebudou moci obklíčit a přesila jim bude k ničemu. Do brány se vejdou nanejvýš tři.“
„A teď postavení,“ začal Hagen. „Nejdřív půjdou paladinové, za nimi domoobrana a na konci budou mágové, kteří po nich budou metat ohnivé koule a další kouzla.“
„Rozdělíme jednotky do několika skupin,“ to se ozval zástupce Garonda Oric. „Navrhuji, aby paladinové byli rozděleni do šesti skupin, domoobrana bude rozdělená na dvě sekce a mágové zůstanou celí.“
„A teď,“ začal znovu Hagen, „musíme určit, kdo je bude řídit. Já navrhuji, aby paladiny vedli Andre, Lothar, Keroloth, Tandor, Gerold a Sengrath. Domoobranu povede Wulfgar a Wambo, mágy samozřejmě Pyrokar,“ Hagen dokončil svůj návrh.
„Výborně,“ řekl Garond, „a ještě střelce. Ty povede Udar, náš nejlepší střelec z kuše.“
Zrovna v tu chvíli se vráti zvěd, trochu zjizvený, se zprávou od skřetího stanovistě. „Veliteli, s jedním zvědem, který umí skřetí jazyk, jsme se dorozuměli, že skřeti zaútočí zítra ráno, hned za úsvitu.“ Blekotal vystrašeně zvěd.
„Jděte spát, všichni, ať jsme ráno připraveni,“ řekl Garond, „To je ROZKAZ, vojáci!“

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Skřeti Útočí?
BredJefferson (5.00*), dave black, david66, Epi, Hakon, hater, Herunumen, J. L. C. Wauder, Kotel, Laethé, Mr.Frost, Sakutzik, Snory Nosohrys

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

BredJefferson - 2. září 2011 19:02
BredJefferson

Je super jak jsi dal svůj příběh do světa gothicu.Líbí se mi to a myslím že nejsem jediný :) (5.00* :D)

david66 - 18. listopadu 2009 15:38
david66

Mohlo to být lepší, ale i tak se mi to líbilo :-)
Být učitelem je nevděčný úkol. Být žákem – ještě nevděčnější.

Mr.Frost - 21. srpna 2009 09:56
Mr.Frost

Urob pokračovanie prosím. Ako zavislák na Gothicu som to celé prečítal a mám dobré dojmy. Fakt si myslím že pokračovanie tejto poviedky by bolo velmi dobre:) 4,5*
"Tak to teda nie, my pôjdeme do tankov a zrovnáme Budapešť!" J.Slota

J. L. C. Wauder - 28. prosince 2008 16:23
J. L. C. Wauder

Já bych ještě k Laethé a Granovi dodal dvě věci, který tam nesedí důvodů logiky:

1. V 6. odstavci na začátku píšeš ,,Pár dní před bitvou nás potkalo pěkné překvapení.", na konci pak ,,...v tuto krušnou hodinu, v noci před bitvou.". Vzhledem k tomu že se děj v tom odstavci odehrává jenom jeden den tak to časově nesedí.

2. Na konci píšeš o zcvědu, který byl člověk a uměl škřetí jazyk. Já gothic hrál a nějak bych neřekl že pro lidi bude snadný naučit se řeči skřetů. Možná by tam bylo lepší dosadit nějakýho vypovězenýho skřeta, jako byl v prvním díle skkřetí šaman Ur-Shak.

Taktéž si nějak myslím že by se atmosféra dala dokresilit líp a přijde mi že ta část u konce kde jmenuješ kde kde kdy a jak co budou v téhle skupině vojáků (a mágů) dělat, je sice jako připomenutí hry pro ty co to hráli pěkná, ale přeci jenom pro neznalce jaksi zbytečná a dlouhá. To by se podle mě mohlo uděla nějak jinak, nějak to zkrátit.
Třeba jenom vypsat že proběhla vojenská porada na níž se domluvili že bude šest skupin paladinů a dvě skupiny, mágové půjdou v celku , popřípadě ještě pár drobností dodat, ale pak už dost. Hlavně bych asi vynechal ty jména.
Je ozvěnou lidského hlasu, zvučící ve větru a bouři. Je začátkem a koncem, ba i tím co je mezi. Je, bylo a bude vším na Nebi i Zemi...

Laethé - 24. září 2008 08:59
Laethé

alfe, tohle mohlo být tak skvělý... ta nesnesitelná situace mužů jdoucích na smrt, ta náhlá naděje měnící se v jistotu vlastním vítězstvím... bohužel to skvělé jen mohlo být. kde nic, tu nic a konec dřív než k něčemu dojde.
Jsem anděl / co Tě dostal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubrikační gel / tak mi namaž perutě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

Epi - 24. července 2008 09:16
Epi

Já jsem Gothic hrál, takže mě se to moc líbylo, ale chtělo by to pokračování, proto jsem ti bráško dal **** a půl hvězdiček
"Aby si zuřícímu trpaslíkovi uniknouti dokázal, hbitých nohou jest ti zapotřebí. Nest pomni: vždy rychlejsi byti musis, nez kterakoli sekyra jim vrzena letic. Jestlize unikl jsi mu, zevnejsek svůj pozměn. Paměť jejich jest smrtelně dobrá."

Ben - 4. března 2007 01:15
Ben

Hm docela rád bych věděl kde vázne ( nebo kdy bude ) pokračování tohoto článku.
www.pistecesky.ic.cz |92% of teens have moved onto rap. If you are part of the 8% that still listen to real music, copy and paste this into your signature

hartal - 24. února 2007 20:23
hartal

Nevím, je to takové moc strohé, celé to ubíhá až moc rychle a člověk z toho pak zachytí jen něco a zbytek si musí domyslet, což k tomu sice někdy patří, ale tady mi to tak nepřijde... nehodnotím, nevím jak...
Chci zpátky Aragorn. Ale Aragorn! Ne aragorn...

Ben - 16. února 2007 23:29
Ben

Podle mě ( jakožto fandy hry Gothic) je tohle zatraceně dobrá povídka. už se téšim na další část
www.pistecesky.ic.cz |92% of teens have moved onto rap. If you are part of the 8% that still listen to real music, copy and paste this into your signature

Alfonzo - 16. února 2007 16:02
Alfonzo

Díky za pomoc. Cyhstám další díl a tak si aspoň budu všímat nedostatků, které jste mi řekli
Magma is a funny word... Magma...

Chlodva - 15. února 2007 21:01
Chlodva

Ale aspoň tam nejsou žádné špatně použitá slovní spojení ani chyby, takže za to velký plus.
Dvě věci mi porád nejdou z hlavy --- Tak především ty její oči, krásný dravý... --- A pak taky ten hřebík.

Chlodva - 15. února 2007 21:00
Chlodva

Ještě bych dodal, že to je hodně... plynoucí. Povídka by měla nějak detailněji popisovat jednu zápletku, ale tohle je prakticky dokonaloe detailů zbaveno, je tam jen spousta jmen, které náhodnému čtenáři nic neřeknou...
Dvě věci mi porád nejdou z hlavy --- Tak především ty její oči, krásný dravý... --- A pak taky ten hřebík.

Gran - 15. února 2007 20:36
Gran

Není to úplně špatné, má to však jednu zásadní vadu - chybí napětí.
Ano, čtenář si _uvědomuje_, že se blíží nějaký útok, na druhou stranu však není ono napětí "popsáno" - žádní muži sedící sami opřeni o zeď a hryzající se do rtu, žádný rytíř potisící brousíc meč a pobrukujíc stupidní melodii pořád dokola, žádná nervózní odkašlávání. Žádný strach.
Takže by člověk řekal, že hned vzápětí nastoupí divoké krveprolití plné adrenalinu, které čtenáře strhne jako divoký vír a vykoupe ho ve skřetích a rytířích vnitřnostech - ovšem nic takového se nekoná, bohužel.
Čili, je to pěkné, ale postrádá to zásadní věc - šťávu. .)
NIN: https://www.youtube.com/watch?v=EyKNUj-AjgA

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog