Smlouva s ďáblem (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Smlouva s ďáblem

Autor : Narwhal   19. května 2010   Povídky
"Neříká nic a říká vše."

Jak opuštěná je temnota. Jak nicotná je tma, pronikající ti do vědění. Jak ztracený je život, zakončený neprůstupnou, černou mlhou. Nikdo by si to nepřál. Nic nevidět, neslyšet, jen plout ztracen v neznámu, rozložen na části.  Nebýt ničím, ale vším. Vědomí mi sahá do všech koutů, vnímám vteřiny a minuty života, který mi unikl. Proč já, tady, teď? Můžu to vzít zpět, odřeknout slib, dál žít… klidně i svůj špatný život, bez splněných přání, ale žít, možná i mít děti, rodinu… krásnou ženu. Čas nejde vrátit. Bohužel. Nebyl jsem od mala takový. Nevím, kde se to ve mně vzalo. Ta touha, mít víc.  Když se objevil, neváhal jsem. Neměl jsem proč. Nepřipouštěl jsem si následky svých činů. Škoda.Nekonečná temnota pluje mnou. Krev. Místo inkoustu na papíře, uvrhla mě v zapomnění, způsobila být mi tím, čím jsem. Věříte v peklo? To pohádkové s čerty? Ano? Zklamu Vás, i když nerad. Peklo je, ale ne takové, horší. Já to vím. Co jsem to udělal? Ztratil jsem se světu a chtěl víc. A dostával to. Zničil jsem sám sebe, křehkou lidskou duši. Neměl jsem to dělat. Tma a neustávající ticho mrazí mě v kostech. S jedinou chybičkou. Nemám kosti.  Rok a den krásy, pak vše končí. Teď jsem tu a vzpomínám. Mít ruce, rvu si vlasy a moci plakat…Podepsal jsem smlouvu. Krev místo inkoustu zůstala mi v mysli. Nekonečná prázdnota duše, pluji v neznámu. Nejsem ničím a jsem vším. Rozložen ve vzduchu… být tu vzduch. Loučím se, světe, pro mě nejsi. Nevěříte? Lidi… jak jste hloupí.

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Smlouva s ďáblem?
Agarina (5.00*), Karolcaa (2.00*), Kaveh (2.00*), Lusst (2.00*), Ragar (5.00*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Amthauer - 2. června 2010 14:50
Amthauer

WTF? :D
- What is a life devoid of strife?

Yakaman - 19. května 2010 13:27
Yakaman

Variace na Faustovy pocity. Trochu krátká. Dozvídáme se, že v pekle je to blbý. No jo, to bejvá... Potom ještě, že za pomoc ďábla se platí neúměrná cena. To víme. Už jsme to totiž četli v mnoha různých zpracováních. Takže – chceme to číst ještě jednou?

Kdybych chtěl být hnidopich, tak něco málo ke slohu:

*Tma a neustávající ticho mrazí mě v kostech. S jedinou chybičkou. Nemám kosti.*
Tuhle větu už autor jednou opravoval, ale zdá se mi, že to pořád není ono. Mně by třeba lépe znělo: Tma a neustávající ticho mrazily by mě v kostech, kdybych je měl.

Malá nesrovnalost: * Můžu to vzít zpět, odřeknout slib, ...* na konci věty je pak tečka, čili ústřední postava oznamuje, že může odříct smlouvu, pokud bude chtít. O pár řádků dál si ale rve vlasy, z čehož vyplývá, že už nic vzít zpět nejde.Tak jak je to teda?

Doporučení: Pokud bys chtěl i příště psát něco na téma tak otřepané, že snad není nikdo, kdo by jej neznal, zpracuj ho netradičně, z jiného úhlu pohledu. Musí to přinést něco nového.

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog