Smrt potká každého (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Smrt potká každého

Autor : Gaz   8. března 2011   Povídky
Krátká povídka na oddych, nehledejte v ní žádný hlubší smysl. Je to moje první umělecké dílko. Jde mi hlavně o kritiku, protože bych se psaní rád občas věnoval a chtěl bych se dozvědět, na co si dávat pozor atd. No, snad se bude aspoň trochu líbit :)

Chladným ránem se blížil k městskému parku. Již zdálky spatřil shluk lidí, jak tomu obvykle bývá. Místo činu ohraničené žlutou páskou, několik policejních vozů, policisté zadržující zvědavý dav a hlavně dotěrní novináři. Vždy je to stejné. Čím významnější oběť, tím větší poprask. Poslední dobou nastal zvlášť velký rozruch. Za poslední měsíc je tohle již třetí velká vražda. Dva významní poslanci a teď samotný ministr. Zahodil ty myšlenky za hlavu a nasadil kamenný výraz. Pomalu se propletl davem, ale i tak se na něj stihlo zaměřit pár kamer a mikrofonů. Novináři začali chrlit otázky typu: "Jak pokračuje vyšetřování?" nebo: "Co nám můžete říci o vrahovi?" Další slova ani nevnímal a rychle se protáhl pod policejní páskou. Strážníkovi, který k němu zamířil, ukázal svůj odznak a bezbarvě pronesl: "Detektiv Thomas Morgen."

Zde, na druhé straně pásky, bylo vše úplně jinak. Každý prováděl svou práci a nikdo zbytečně nepřekážel.Thomas došel až k oběti.
"Zdravím, detektive Morgane," pozdravil kolega skloněný nad zakrytým tělem.
Thomas jen lehce kývl hlavou a stručně se zeptal: "Tak, co máme?"
"Ministr Donovan. Nalezen dnes ráno paní Patricií Spearsovou. Usmrcení nastalo jedním řezem přes hrdlo. Jako nástroj nejspíš posloužil skalpel, řez je totiž mělký a hladký. Pravděpodobná doba smrti kolem jedenácté včera večer. Na místě činu nebyly zanechány žádné stopy a nejsou ani žádní svědci. Podle všech okolností můžeme pravděpodobně potvrdit, že se jedná o stejného vraha, jako v posledních dvou případech. Další podrobnosti ukáže až pitva," shrnul kolega z technického.
Thomas pokýval hlavou a krátce řekl: "Dobře, zprávu mi nechte na stole. Ještě si musím něco zařídit, potom se uvidíme."
S dalším kývnutím se rozloučil a šel dál do parku, kde byl konečně klid.

Zastavil se na malém mostku a opřel se o zábradlí. Nadechl se čerstvého ranního vzduchu a hluboce se zamyslel. Teď již věděl, že to byla ona. Doposud měl pochyby, ale poslední oběť ho přesvědčila. Jen Hallová, jeho kdysi nejlepší kamarádka, spolužačka a později i přítelkyně. To všechno se událo už před téměř dvaceti lety. "Ach, kde jsou ty staré časy," lehce si povzdychl. Mladý pár, moc jim to spolu slušelo, ale jak to tak bývá, oba se začali měnit. Z ní se stávala rebelka, revolucionářka a ostře vystupovala v mnoha demonstracích proti státní politice. Snažila se prosadit své názory. On mezitím zůstával v podobných ohledech naprosto lhostejný a spokojil se s tím, co měl. Ostatně, jako doposud. Nakonec se rozešli a každý pokračoval svou vlastní cestou. Když se před asi desíti lety stal policistou, odehrálo se pár politických vražd. To se s Jen ještě občas stýkal a všiml si na ní něčeho neobvyklého. Podivný neklid ji nakonec prozradil. Přiznala se, že se zapletla do pár špatností. Se zlým tušením ji poprosil, ať toho nechá, dokud má čas. Od té doby ji už neviděl. Prý se odstěhovala někam daleko. Zároveň v té době ustaly i tehdejší vraždy. Teď se Jen vrátila a očividně ho tehdy neposlechla. Tehdy bylo zřejmé, že vrah neměl mnoho zkušeností. Nejspíš se jednalo o úplného amatéra. U nynějších vražd je zřejmé, že se jedná o zkušeného zabijáka. Přesto mají všechny vraždy příliš mnoho podobných znaků, než aby se jednalo o náhodu. Předtím věděl, že s tím Jen má něco společného, ale naivně doufal, že ona má ruce čisté a vraždil někdo jiný. Pro tentokrát je mu jasné, kdo za tím skutečně stojí. Musím ji najít a varovat, než si ty spojitosti uvědomí i někdo další, rozhodl se.

Jen držela sluchátko stále u ucha a zahloubaně poslouchala monotónní pípání. Potom sluchátko položila. Thomas se s ní chce setkat. A co je horší, už je na cestě k ní. Je jí jasné, že něco tuší nebo to možná už ví. Ale její hra je příliš vysoká a nemůže se nechat nikým rozptylovat. Ví, že Thomas ji nenechá na pokoji, tak se ho bude muset zbavit. I když to bude těžké. Připravila si tedy svou pistoli a namontovala na ni tlumič. Teď už jen přijít na to, jak to udělat. Nejjednodušší asi bude ho svést a dostat na postel. Na ní natáhne igelit, aby krev nebyla všude. Díra v matraci po kulce se dá zamaskovat jednoduše, pokud vůbec projde skrz tělo. Dala se tedy do příprav.

Thomas stál před jejími dveřmi a přemýšlel, jak začít rozhovor. Když na nic nepřicházel, rozhodl se to ponechat volnému spádu. Zazvonil a po chvíli se dveře otevřely. Stála tam Jen, usměvavá a krásná jako vždy.
"Ahoj," pronesl tiše.
"Ahoj," odpověděla mu s dalším úsměvem, "pojď dál."
Pověsil svůj kabát na věšák a vkročil hlouběji do bytu.
"Co tě tak naléhavého přivedlo?" zeptala se jako první.
"Dlouho jsem tě neviděl a byla jsi celou tu dobu pryč. Tak mě napadlo, že bych tě rád navštívil," vyslovil první věc, která ho napadla.
Stejně asi bude jednodušší si nejprve promluvit, uvědomil si. Dali se tedy do povídání.

Právě se chystal začít mluvit o tom, proč sem skutečně přišel, když vstala a přišla k němu. Nevěděl, co má v úmyslu, ale vstal taky. Pomalu k němu pronesla: "Víš, chyběl jsi mi celou tu dobu. Pořád jsem na tebe myslela." Naklonila se k němu a jejich rty se setkaly. Jemně ji objal a aniž by si to uvědomil, přešla s ním k posteli. Najednou do něj strčila. Narazil na okraj postele a převrátil se na šustící matraci. Než se stihl vzpamatovat, ležel na zádech a Jen na něj mířila pistolí. Nechápal, o co tady jde, ale v tu chvíli nebyl schopen slova.

"Promiň, ale tušila jsem, že s tebou bude problém. Z téhle hry už vystoupit nemůžu a jiné východisko nevidím," pronesla roztřeseným hlasem. I ruce se jí chvěly, ale přesto je nesklonila.

Thomas hleděl do ústí hlavně a to ticho mu připadalo nesnesitelné a nekonečné. Najednou vyšla tlumená rána. Ostrá bolest v hrudníku. Neschopnost se pořádně nadechnout. Po celém těle se začal třást. Ale přece jenom tak nezemře, ještě ji musí zadržet.

Stále byla rozechvělá. Z pistole se kouřilo a ona pozorovala zvětšující se kaluž krve pod Thomasovým tělem. Najednou zaslechla tichý šepot. Ještě žije, srdce se jí tedy zasáhnout nepodařilo. Zahleděla se mu do očí a vyčetla v nich prosbu. Snaží se jí sdělit něco důležitého? Přišla tedy až k posteli a sklonila se k jeho ústům. Mluvil sice přerývaně a hodně tiše, přesto mu dokonale rozuměla: "Mi-lu-ju tě."

To rozhodně nečekala. Najednou jí do očí vhrkly slzy. "Taky tě miluju," pronesla se vzlykem a upřímně se pousmála. Sklonila se k jeho rtům a ještě naposledy ho políbila. Proč jenom k ní musel chodit zrovna teď. Vždyť to všechno mohlo být jinak. Jejich rty tiše mlaskly, jak se začala vzdalovat. Prásk! Ozvala se ohlušující rána. Pocítila svíravou bolest v břiše a svalila se přímo na Thomase. Ještě se jí podařilo zahlédnout malý revolver v jeho ruce. Takže takhle to skončí? Problesklo jí ještě hlavou než ji pohltily mdloby.

Její tělo padlo přímo na něj. Cítil její teplo a slábnoucí dech. Až přestala dýchat úplně. Tohle přece nechtěl. Ale nedala mu na výběr. Byla to poslední možnost, jak ji zastavit. Zatracenej svět, stihl si ještě pomyslet. Pak i on vydechl naposledy.

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Smrt potká každého?
Artemiska 58 (3.00*), MARK (2.50*), Sakutzik (2.50*), xDomx (3.00*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Artemiska 58 - 11. března 2011 09:17
Artemiska 58

Mně se to náhodou líbilo, sice nemám ráda povídky, kde se všichni pozabíjej, ale tahle byla dobrá. Jen škoda, že se ho rozhodla zabít hned. Možná kdyby si spolu trochu popovídaly...

Gaz - 9. března 2011 17:07
Gaz

Opět děkuju za komentáře.

Sakutzik 9. března 2011 10:17
Jak jsem psal v předchozím komentáři - nepřemýšlel jsem u toho. A máš pravdu, Dexter mě dost ovlivnil. Zrovna jsem na něj koukal a jedna věc má na Dextera přímou návaznost - příjmení hlavního hrdiny.
http://adalbert.xf.cz/

Sakutzik - 9. března 2011 10:17
Sakutzik

Musím se přiznat, že v průběhu čtení jsem prostě nevěřil svým očím a dost se rozesmál. Jedna věc mi tam strašlivě brutálně neseděla a to úvaha chladnokrevné téměř dokonalé vražedkyně, která se dokáže ohánět scalpelem lépe než Batman se všemi jeho vymoženostmi.
Prostě mi dostala úvaha Teď už jen přijít na to, jak to udělat. Nejjednodušší asi bude ho svést a dostat na postel. Na ní natáhne igelit, aby krev nebyla všude. Díra v matraci po kulce se dá zamaskovat jednoduše, pokud vůbec projde skrz tělo. Dala se tedy do příprav.

Nejenže prvotřídní zabijáci se málokdy chovají jako děvky, ale určitě by neuvažovali dávat igelit na postel(zřejmě tě moc ovlivnilo koukání na podobných seriálů jako například Dexter) a neuvažovali o tom, zda kulka projde celým tělem a zda to bude vidět.

Za prvé člověk má v sobě tolik krve, že by ta postel musela být hodně velká, aby se krev nedostala ani na podlahu. Za druhé i kdyby ta díra sebemenší v matraci by to rozhodně vidět bylo a člověkem by kulka z tak velké blízkosti (počítám tak 3 metry) měla projít skrz naskrz...

Toť kritika k tomu, aby ses nad tím trochu zamyslel realisticky, drobet mi to fakt vadilo. Co se týče příběhu, naprosto jasný stereotyp podobné povídky. Již po první odstavci bylo jasné, jak to přesně skončí. Zkus trochu víc zapracovat na tom vyvolat v příběhu napětí/nečekaný konec... Nejlepší je něco sepsat, opravit... pak nechat tak měsíc odležet a pak se na to znovu podívat. Člověk si pak říká "Tohle, že jsem psal já?" Protože pak už nemáš tu myšlenku v hlavě a vidíš to jiným způsobem. Čím víckrát takto učiníš tím lepší by ta povídka mohla být. Vždy je co vylepšovat.

Začátky jsou vždy těžké...

Dávám 2,5 hvězdy. ;)
"Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl!"

Adien - 8. března 2011 22:23
Adien

páni, já nevim jak vy ostatní, ale já v tom rozhodně našla kombinaci Romea a Julie a Mr. & Mrs. Smith... :-)

Jinak docela dobré, i když chvílema trochu (trochu dost) patetické - jsou tam věty které jsi někde vyčetl a je to tam znát.. ("jejich rty se setkaly..") a ten motiv lásky na konci působí až skoro komicky - zabije ho, řekne mu že ho miluje a dá pusu skoromrtvole? to přece ne-e!!

Jak píšeš - oddychovka - kdyby sis to nechal chvíli uležet, všiml by sis určitě spousty detailů, které tam nesedí - příklad: charaktery postav. Na začátku je on chladnokrevnej detektiv a ona chladnokrevná vražedkyně..... a na konci jsou jak dva puberťáci s pistolí.

Závěr: klidně piš oddychovky, jestli se psaní chceš věnovat tak piš cokoliv tě napadne(a hlavně co nejvíc čti!) - ale pokud chceš kritiku, dej sem něco, na čem sis dal trochu práci :-)
Otevřete okno upírovi......

Gaz - 8. března 2011 21:43
Gaz

Díky vám oběma za komentář :)
K anotaci - pro příště se poučím. Ale já to vážně nepsal s tím, že bych u toho moc přemýšlel. Bylo to spíš takové spontánní. Děj mi zrovna probíhal před očima a jenom jsem ho sepsal. To mi trvalo nejvýš hodinu. Další hodinu jsem přepisoval překlepy, nesrozumitelné věty atd.
Dále pak k motivu zabijáka, o kterém se oba zmiňujete. Ty vraždy jsou jen pozadí pro hlavní téma. Motiv si může každý domyslet sám. Nechtěl jsem ho rozvíjet, protože pak by délka přesáhla moje prvotní plány. Původně jsem to chtěl ještě kratší :)

xDomx: Název ti nesedí, poněvadž nesedí ani mně ;) Vymýšlení názvů a jmen mi opravdu nejde nejlépe. Právě proto tam jsou (i mimo jiné) ta anglická jména.

A ještě jednou k té anotaci, teď již pro všechny. Schválně, jestli v ní nějaký ten hlubší smysl najdete. Yakaman už mi jeden prozradil. Mám rád případy, kdy čtenáři, diváci nebo posluchači najdou v autorově díle mnohem více smyslů a souvislostí (a já nevím čeho všeho ještě), než autor původně zamýšlel :)
http://adalbert.xf.cz/

xDomx - 8. března 2011 19:57
xDomx

Myslím si že to není tak hrozné, jak by se to zdálo po přečtení tvé anotace. Příliž mi nesedí název. Nevím, jestli by se detektiv zachoval zrovna takhle, ale nejsou zde o něm napsané žádné bližší údaje, snad kromě toho že jí nejspíš miluje, což to vlastně docela vysvětluje. Neřekl bych, že poslední o čem budu přemýšlet bude zatracenost světa, ale ještě jsem neumřel tak to uvidím. :D
Na někoho kdo začíná psát to není krátké a děj také není na zahození. Snad příště trochu rozvinout motiv zabijáka.
Hodnocení článů mi moc nejde, takže když dám za 3*, snad nikoho neurazím ani nenaštvu.
"Slova jsou někdy mocnější nežli meč."

Yakaman - 8. března 2011 18:33
Yakaman

Gazi, shazuješ si povídku už v anotaci a ještě mi doporučíš, ať v ní nehledám žádný hlubší smysl. To je nerozumné. Anotace ti dává možnost nalákat čtenáře, aby je mezi záplavou ostatních zaujalo zrovna tvoje dílo. Kdybys napsal třeba: „Variace na lásku a smrt po stopadesáté a přece jinak“, určitě by si to přečetlo víc lidí a jestliže bys je svým výtvorem nakonec zklamal, pěkně by ti to v diskuzi spočítali, čímž bys dosáhl svého cíle - že ti jde zejména o kritiku.
Anglická jména v českém textu od českého autora mi vždycky trhají oči. Doufej, že jsem jediný takový hnidopich na světě.
Nemám rád povídky, kde se vraždí a já nevím proč.
Rád bych řekl, že hlubší smysl nacházím ve vnitřním boji hrdinů s láskou k sobě navzájem a smyslem pro povinnost a představou o svém vyšším poslání. Ale v anotaci jsi mi to zakázal.

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog