Soudce i Kat (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Soudce i Kat

Autor : LadyMorwen.II.   17. dubna 2013   Poezie
Nedokázala jsem si odpustit odeslat i něco jiného, než jsou povídky. Tak trocha veršů.

Já sama sobě jsem soudcem i mistrem popravčím.
Na vlastní popravu, s hrdostí mně vlastní odkráčím.

Jdu, snad středem, rozlíceného davu.
Křičí a smějí se, chtějí mou hlavu.
„Pryč s tou divnou ženou, pryč s čarodějnicí.
Ať visí, ať se houpe na šibenici.“

 „Já, soudce i popravčí, odsuzuji k smrti sebe.
Za to, že věřila jsem, v tebe lide.“
Už i krkavci, mi krouží nad hlavou.
Ti, které milovala jsem, s oprátkou mi pomohou.

Hořké jsou slzy, co po tváři mi stékají.
Lidé, jak lítí psi, štěkají.
„Ať už je pryč, ať už visí.
Nám z očí a mysli, navždy zmizí.“

Další články v kategorii Poezie:

Kdo hodnotil článek Soudce i Kat?
Amthauer (2.00*), Antracitově černá (3.00*), liberius (4.00*), rafaela (2.00*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Amthauer - 10. května 2013 10:23
Amthauer

Dlouhé verše mají své výhody. Vypadají vznešeně, strnule a majestátně. Dávají určitou větší svobodu vyjádření, protože konce veršů, na kterých je diktát rytmu nejintenzivnější, jsou jaksi méně časté.

Ale většinou jsou pastí. Hrozí, že se budou špatně číst, že ztratí dynamiku a že bude čtenář znuděn už v půlce některého z veršů. I Březina či Sova se pro nezkušeného čtenáře špatně čtou a nudí jej, a to jsou přitom vrcholní básníci a mistři veršovaného slova.

Dlouhý verš je dokonce tak problematický, že je pro něj často příznačnější volný verš (mluvím tu o typicky českém prostředí). Zde autorka předvádí pravý opak: máme schéma AABB a rýmovou shodu obvykle ve dvou a více slabikách, což je asi nejpříznačnější básničkám pro děti. (A někde to ani moc není povedené: "sebe"/"lide".)

Takže po formální stránce nesplní tato báseň ani jednu funkci: je příliš naivní pro dospělého čtenáře a dětského by zas znudila. S tím souvisí i obsah. Ironii s posunutím sebe sama do role kata by dětský čtenář nepochopil, dospělý by zas očekával něco složitějšího.

**
- What is a life devoid of strife?

Antracitově černá - 19. dubna 2013 23:14
Antracitově černá

Obzvláště u předposlední a poslední strofy je hlasité čtení spíše mučením. Stejně jako rafaela tedy musím vytknout chybějící rytmus (či chceš-li kakofonii). Vše rýmuješ, načež se objeví "sebe/lide" a nesoulad je tady.

Naopak musím pochválit zapojení přímé řeči, to se mi na básni doopravdy líbí.

Celkově nic mrazivě neohraného, ale líbilo se mi to. Nad celkovým hodnocením váhám, ale zanechalo to ve mě určitý pocit, takže krásné 3*.

rafaela - 19. dubna 2013 09:13
rafaela

Báseň naprosto nevybočující z aragornského průměru. Téma je ohrané, ale alespoň to není o lásce, za to +bod. Bohužel, něco takhle nelibozvučného už jsem dlouho nečetla. K tomu, aby báseň byla opravdu básní, nestačí fakt, že se slova na koncích řádků vlastně i tak trochu rýmujou.

Při psaní básně musíš počítat slabiky. Pokud ti ve verši nevycházejí shodně počty slabik, je něco špatně, je potřeba se tím zabývat znovu a znovu, dokud nedáš chybu do pořádku. Zkoušela sis to číst nahlas? Sama přece při hlasitém čtení musíš cítit, že báseň nesplývá ze rtů přirozeně, že v ní chybí stálý rytmus a že tam sem tam něco chybí a něco přebývá.

Ale celkově... No... Četla jsem tu asi i horší věci.
Víš, cos vlastně chtěl, kdyžs žádal po bozích za ženu z jezera Paní...?

vockoo - 18. dubna 2013 21:04
vockoo

"Jdu, snad středem, rozlíceného davu"

Tam asi nebudou úplně správně čárky, ne?
V případě, že by to byla věta vložená (nebo vložený výraz), tak by to muselo dávat smysl i bez ní "jdu [-] rozlíceného davu", což nedává.

Jistý si nejsem, jen taková intuice.
Mohu si začuchat?

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog