Stíny (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Stíny

Autor : Sihája   6. července 2008   Povídky
Co dodat... Depresivní, smutná, neoriginální povídka...
Ležím sama v posteli, jsem unavená. Jsem otočená ke stěně a jako v transu pozoruji hry stínů které na ní míhají. Čekám. Chce se mi spát, jsem unavená, ale spánek nechce přijít. Hlavou se mi honí různé myšlenky. Jsou černé, jako ty stíny… Mé oči zírají vytřeštěné do tmy, do prázdna které se mě zmocní pokud to dřív neudělá spánek… A možná i pak… Chtěla bych usnout. Ponořit se do té nevyčerpatelné krásy snů, objevovat nové světy, které pak, bohužel, po probuzení zaniknou… Čekám. Obracím se na druhý bok a hledím do temnoty mého pokoje. Je tam jen tma, zpod záclon neproniká žádné světlo, které by mi usnadnilo zbavit se stínů. Těch stínů které teď leží v mé hlavě. Pohlcují šťastné myšlenky jako tma pohlcuje světlo. A stále čekám. Chtěla bych křičet. Vykřičet do světa své obavy, smutek, bolest. Ale z mých úst nevychází žádný zvuk, jen tlukot mého srdce někde uprostřed vědomí ruší ten hraný pocit "klidu". Někde uprostřed srdce, v tom maličkém kousku nejniternějších pocitů který by se dal možná nazvat duší, mě něco ničí. Narůstá tam temnota, která se postupem času rozroste dál a způsobí můj konec. Nevím co mám dělat. Nemůžu se bránit, nemůžu dělat vůbec nic. Jenom někde v mém vědomí, se stále hlasitěji ozývá hlásek, pravdivý hlásek oznamující mi, že mě to zabije. A já se mu stále snažím uniknou, zacpávám si uši abych neslyšela krutou pravdu, věštící mou smrt. A čekám. Cítím temnotu. Zmocňuje se mě, pohlcuje, ničí. Schoulím se do klubíčka v marné naději, že to skončí. Ale naděje je sen bdícího a já už napůl spím. Temnota roste. Živí se mou nadějí, mými představami, sny… Zanedlouho už ve mně nezbude jediný kousek štěstí, nebude už místo, kam bych se mohla ukrýt. Budu nahá ve tmě a nikdo a nic nepomůže tomu ubohému, slabému něčemu co kdysi, bývalo mnou. Umírám. Moje duše je naprosto dobytá temnotou, roztrhaná na kousky, které odlétly do všech světových stran. Mé vědomí zmizelo, zabito tou nekonečnou temnotou, zlobou, kterou jsem neuměla potlačit. Nebyla jsem dost silná. Nevydržela jsem čekat…
Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Stíny?
Arte-Zherth, Bogina, Diuk, Kaena, Sidar, Systy, TheDave, Zlatovous

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

TheDave - 27. července 2008 19:46
TheDave

Rádo se stalo.
"Každej si holt dělá tu anarchii po svým." - Charlie

Sihája - 26. července 2008 11:00
Sihája

Děkuji všem za kritiku.
Ten, kdo se podrobuje, vládne. Vrba se podrobuje větru a vede se jí dobře - až jednoho dne z ní je mnoho vrb. Hráz proti větru.

TheDave - 15. července 2008 13:26
TheDave

To už zase hovoříš o něčem jiném.
Jistě, všeho moc škodí.
Ne, není na tom nic špatného, ale ani nic úžasného, proto se to ani žádného pozitivního ohlasu většinou nedočká.
Na to musíš mít čuch :-D
"Každej si holt dělá tu anarchii po svým." - Charlie

Morigan - 14. července 2008 21:59
Morigan

Jasně, ale mě osobně se docela příčí něco, co je napsané tak, aby to bylo originální za každou cenu, na úkor všeho ostatního, jako jsou například postavy nebo samotný obsah. Aby účel takové práce nebyla prostě jen ta originalita. Tak nějak jsem to myslela.

Jistě, z velké většiny je poznat, zda je autorem holka nebo kluk, ale v tom je taky občas hezká ta rozdílnost. Aby taky nebylo "překoulováno". To pak taky nestojí za čtení:-)

Ale když nad tím tak přemýšlím...opravdu z toho prostě čouhá holka-začátečník. Ale holka-začátečník Ale na tom přece není nic špatného...

A nakonec, jak se vlastně ty "koule" dají v tom textu poznat?:-)
"Fool me once - shame on you, fool me twice - shame on me..."

TheDave - 14. července 2008 18:20
TheDave

Když kluk nemá koule a plodí takovéhle věci, je to taktéž typicky holčičí práce. Protože kluk bez koulí je holka. Zkušenost a vypsaná ruka s tímhle nemá co dělat. A jistě že na pohlaví záleží. A nakonec, pokud budeme každou pitomost hájit slovy "ne všechno musí být za každou cenu originální", hádej jak dopadneme. Ona originalita se cení z dobrého důvodu.
"Každej si holt dělá tu anarchii po svým." - Charlie

Morigan - 14. července 2008 17:15
Morigan

Tak za prvé si myslím, že ne všechno musí být za každou cenu originální. A za druhé se musím ohradit proti té "typicky holčičí práci". Už jsem četla některé podobné pokusy od "drsných hochů" a rozhodně si myslím, že tady rozhoduje zkušenost a "vypsaná ruka" a ne pohlaví.
Jinak mám taky pocit, že je to nedotažené a nevtáhne to čtenáře do pocitů autorky/hrdinky, což je škoda. Ale je to pro tebe taky zkušenost, takže tvá příští práce bude určitě lepší. Nenech se odradit:-)
"Fool me once - shame on you, fool me twice - shame on me..."

Arte-Zherth - 7. července 2008 18:18
Arte-Zherth

Hmm... myslím že vše podstatné už vytkli jiní. Slovo temnota zaplavilo nejen dívčinu mysl, duši, vědomí a vše ostatní, ale také Tvůj text. Nějaký ten odkaz na něco určujícího smysl celé povídky, či alespoň nápověda... ale což. Možná jsi jen chtěla vyjádřit nějaký svůj chvilkový pocit, který my ale necítíme. Pokud ho ale neobohatíš nějakou skrytou myšlenkou, něčím mrazivým mezi řádky, těžko se to dá vstřebat jinak než se slovy "hmm.. co tam máš dál?"
Je sex nemravný? Jen dělá-li se pořádně.

TheDave - 7. července 2008 09:42
TheDave

Ano.
"Každej si holt dělá tu anarchii po svým." - Charlie

Systy - 7. července 2008 08:32
Systy

Typická holčičí práce?!
"Peníze jsou sekera, která rozetne i dobrá přátelství." Malajské přísloví

TheDave - 7. července 2008 02:54
TheDave

Že je deprese tématem a obsahem díla ještě zdaleka neznamená, že dílo samotné působí depresivně. A ano, je to neoriginální, to ti nikdo vyvracet nebude. Prolétl jsem to bleskem, jsou tam i nějaké gramatické chyby, ale ty nestojí příliš za řeč. Co se týče onoho dojmu...jak říkal vous, na začátku se to ještě drží, ale jak se dílo přelévá doprostředka, pomalu končí a obsah se stále nijak nemění, děj negraduje...nebo svým způsobem graduje, ale tak, že to vlastně není žádné plus. Je to pořád na jedno brdo a tolik zbytečných slov...typická holčičí práce, forma vítězí nad obsahem. Věty a slova jsou v pořádku, ale na to, jak málo je toho řečeno, je jich tam příliš. Temnota, tma, duše, smrt, blablabla...co z toho? Kde je nějaký dojem, nějaké poselství, nějaká myšlenka? Odkud se bere ta temnota, za zloba, jakou má příčinu? Opět typická holčičí práce, "temnota" a "zloba" mají tak ubohé a zbytečné příčiny, že jich lépe nezmiňovat...či není žádné příčiny, a "temnota" a "zloba" jsou pouze černým šátkem na očích, na okrasu a odiv. Těžko říct, co je horší.
"Každej si holt dělá tu anarchii po svým." - Charlie

Kaena - 6. července 2008 20:56
Kaena

Pche, pche, pche.
A mě se to náhodou líbilo! :)
"Kde je ta mrcha, co ze mě vysála život a říkám jí zlatíčko?!"

Systy - 6. července 2008 18:41
Systy

Souhlasím... Je to pořád o tom samém. Pořád se jen opakuješ. Častá slova - temnota, tma, který/á/é...

Občas chybí čárky, někde jsme dokonce zahlédla, že jsi ji dala tam, kam nepatří. A pak ještě něco. Někde píšeš spojení "mého pokoje" ... Správně by to mělo být "svého pokoje" ;) Ale což, deformace dnešní doby - angličtina mate.

Zhltla jsem to jedním dechem, ale prostě to není ono... Očekávala bych něco trochu víc. A je blbost psát do anotace sebekritiku svého díla. 2,5*
"Peníze jsou sekera, která rozetne i dobrá přátelství." Malajské přísloví

Zlatovous - 6. července 2008 11:35
Zlatovous

S anotací zčásti souhlasím, není to příliš originální, ale ani příliš smutné a určitě ne depresivní. Je v tom vidět jistá metafora (temný pokoj = temná duše), ale to mi jaksi pro dosažení toho správného, úzkostlivého pocitu nestačí.

Na začátku se ta atmosféra ještě jakž takž drží a čtenáře to napíná a napíná a napíná... až praskne a zjišťuje, že čte v podstatě to samé. Kdyby tam byl odkaz na něco krásného a nezkaženého (pocit, vzpomínka), dosáhla by si skvělého kontrastu, kterým by si ty smutné pocity podtrhla a dodala jim nový rozměr.

Na to, jak je to krátký text, rozhazuješ slova tma a temnota jako by to byly bonbóny. To není dobrý přístup.

Za dvě.

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog