Synové prérie: Kapitola první-Hříšný život Johna Dalta (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Synové prérie: Kapitola první-Hříšný život Johna Dalta

Autor : liberius   23. října 2013   Povídky Zatím nehodnoceno
První kapitola tak trochu neobvyklého westernového (s nádechem tajemna) příběhu. Prosil bych všechny, kteří to dočtou o názor a pokud se to bude líbit, tak budu pokračovat.

Předmluva

Byl oblečen v bílém a na hlavě měl klobouk, také bílý. Sesedl z koně a dál kráčel po jeho boku. Okna okolních domů se plnila zvědavými tvářemi, a pak se honem rychle zavírala. Jak šel dál, pozorovali ho i černě odění muži s nabitými kolty u pasů. Jakmile však spatřili stříbrnou hvězdu na jeho hrudi, jak odráží sluneční svit a oslepuje je, znervózněli. Vzduch ještě více zhoustl, když začal uvazovat svého hnědáka u vchodu do saloonu. Pozorovali ho snad všechny oči, které byly na dosah. Když jeho kůň nečekaně zaržál, všichni sebou trhli, ale pak si znovu nasadili masku klidu.

Rozrazil dveře saloonu a v tu chvíli jako by se zastavil čas. Kulky létaly vzduchem a muži v černém padali na krví zbrocenou zem. Dvanáct střel a dvanáct těl. John Dalt byl mezi nimi. Ležel s hlavou proděravělou tak, že ho ani nebylo poznat. Ostatní černooděnci seděli přimrzlí k židlím a ani se nehnuli. Pomalu došel k Johnovu tělu a přitom nabíjel své kolty. Kopl do něj a chladně se pousmál. Jeden muž, jakoby se najednou probudil z transu, vstal a náměsíčnou chůzí zamířil k lítacím dveřím. Udělal jeden krok, druhý a na třetí spadl na zem s dírou v krku. Ostatní stále seděli a pozorovali konání bílého. Ten si klekl a něco šeptal mrtvému do místa, kde by měl mít ucho.

Náhle se zpoza pultu vyřítil hospodský s brokovnicí v ruce a střelil bílého přímo do hrudi. Ozval se sykot páry a broky se při kontaktu s tělem svého cíle vypařily. Bílý se zvedl a nevrle na hostinského pohlédl. Ten se skácel k zemi a držel se přitom u srdce. Skolil ho infarkt.

Bílý se poté otočil a znovu vyšel ze saloonu. Do jeho zad se stále vpíjely pohledy osazenstva hospody. Začal pomalu scházet ze schodů a při každém kroku se část jeho těla proměnila v popel, až nakonec nezbylo nic než ticho a pach spáleniny ve vzduchu.
"Smrt, čistá smrt." Ozvalo se z úst mrtvého Johna.

Kapitola první-Hříšný život Johna Dalta

John Dalt se narodil na rodinném ranči v Jižním Texasu. Porod byl těžký a jeho matka již nemohla mít další dítě. Otec ho za to nesmírně nenáviděl a využíval každou příležitost k šikaně. V romantickém příběhu by tímto způsobem vznikl neprávem zocelený hrdina, který by bojoval za utiskované, ale opak je pravdou i realitou. John vyrostl ve velice problémové a zahořklé dítě. Ve svých 14 jen tak pro radost zabil jednoho z koní, které otec choval. To byla známka jeho už od dětství vzrůstajícího šílenství. Otec ho za trest zbil, až mu zlámal 3 žebra. Po chlapcově uzdravení nastalo znovu jeho nepochopitelné řádění a nesmyslné ničení věcí. John se doslova vyžíval v ničení cizího i vlastního majetku. Proto si v okolí děti začaly vymýšlet pro rodiče výmluvy typu:"To byl Johny Dalt.", nebo "Já Johna viděl, jak to udělal." apod., když něco provedly. Nebyl mezi dětmi nikdy oblíbený a jelikož dělal potíže, tak ani u dospělých.

Jednou, na Johnovo 17. narozeniny, se jeho otec dozvěděl, že ho Johnova matka podvádí s prodavačem z města. Přímo před Johnovýma očima ji zabil svou brokovnicí, i když se mu v tom snažil zabránit. Jelikož výstřel padl blízko Johnovy hlavy, tak způsobil, že Johny ohluchl na levé ucho. Tehdy, když Johnovi zemřela jediná osoba v jeho životě, která mu ještě věřila, která ho měla ráda, Marry Daltová jeho matka, něco se v něm zlomilo. Už v sobě neměl špetku dobra a jeho touha ničit se ještě více prohloubila. Vzal starou pušku ze stodoly a zabil s ní svého otce, který se chystal vyřídit si to i s oným prodavačem. Po této první vraždě se John vydal pryč z domoviny a odjel do Mexika. Pak následovalo ještě dalších 16 úkladných vražd, které John ve svém hříšném životě spáchal.

Jeho opravdová zločinecká dráha započala až v jeho 23 letech. Zrovna se opíjel v baru v malém městečku Coelm. Když se ona událost, start jeho "kariéry", stala, seděl v temném koutu s děvkou na klíně a lahví tequily v pravé ruce. Do saloonu vrazili dva bandité, dvojčata Chavéz a Lopéz Siazovi. Byli to nezkušení nováčci v oboru, a proto udělali už na začátku velikou hloupost. Šli vyloupit saloon plný po zuby ozbrojených cowbojů a gangsterů. Jeden měl v ruce dva šestiraňáky a hlídal osazenstvo a druhý s brokovnicí vyhrožoval barmanovi.
"Dělej ty sráči, dej sem všechno co máš." Řval na něj Chavéz.
Barman sáhl pod pult, kde měl schovanou brokovnici a bleskurychle ji namířil na Chavéze. Když už mu chtěl vystřelit mozek z hlavy, trefil ho John svým coltem do krku. Bylo to tak nečekané, že bylo chvíli ticho a nikdo se ani nehnul. Až na Johnyho, ten se vymrštil ze židle a jelikož nestál daleko od pultu ani Chavéze, strhl ho za něj, aby se ukryli. Osazenstvo hospody se již probudilo z transu a každý v místnosti vytasil zbraň. Lopéz neváhal a také se skryl za výčep. Netrvalo dlouho a hospoda se proměnila na střelnici. Nikdo nebyl s nikým, ale všichni byly proti všem. John, Lopéz i Chavéz se chvíli úspěšně skrývali. Po nějaké době, když byla vhodná chvíle, vzali obsah pokladny a utekli nepozorovaně, díky chaosu v baru, zadním vchodem ven.
"Díky chlape." Řekl Lopéz Johnovi.
Ten jen přitakal a běžel si pro koně. Dvojčata ho následovala. Když nasedli na koně, otočil se John na Chavéze se slovy. "Ste blbý, nebo proč jste šli vybrat hospodu?" Nečekal na odpověď a pokračoval. "Kam teď? Máte ňákou zašívárnu?"
"Jj-jo pp-pojeď." Zakoktal Chavéz ve spěchu.

Jeli směrem na jih od baru, postranními uličkami na okraj města. Domy ve městě byly všechny dřevěné a natřené na bílo s tmavými rámy kolem oken a dveří. Ve většině oken byly záclony do jedné třetiny skla. Takové ty krátké, co jsou jen na okrasu, ale neplní prapůvodní účel záclon. Bylo poledne a každý si hleděl své práce, proto se trojici podařilo úspěšně uniknout z města. Když cesta skončila a poslední úhledně bílý dům byl za jejich zády, vedl Chavéz společníky podél města na východ. Tahle část města byla chudší. Domy zde nebyly natřené a pár nemělo ani okna, pouze tmavý rámeček. Žili zde rolníci, kteří nyní pracovali na plantážích, a tak si ani tady banditů nikdo nevšímal. Konečně dojeli do oné skrýše.
Stáli před starou zchátralou stodolou s vymlácenými okny a trochu ohořelým štítem. Sesedli z koní. Chavéz uvázal koně vedle stodoly pod malý přístřešek, kde byla voda a oves pro koně. John i Lopéz udělali to samé. Chavéz jim pak pokynul a namířil k vratům do stodoly. Zabral za ně a zrezivělé panty zaúpěly bolestí. Vrata se pootevřela a trojice vešla dovnitř. Chavéz za nimi zase zavřel a tentokrát panty už neskřípěly.
"Tadá! Tady je bezpečno a vcelku i pohodlno, když se trochu..." Chavéz si Johna změřil pohledem a pokračoval. "... uskromníš." Zasmál se a začal se věnovat něčemu na stole. Lopéz ho napodobil a šel za ním.

John si tu barabiznu nedůvěřivě prohlížel. Interiér byl zcela obyčejná stodola, sem tam nějaká ta býčí lebka na stěně a pavučiny v rozích. Nic extra, ale jako dočasné útočiště jistě poslouží. Byly zde 3 pracovní stoly se starým nářadím a u protější zdi balíky slámy. Ty dnešní noc zřejmě poslouží jako postele. Stodola oplývala čtyřmi okny na každé straně a když byla skla rozbitá, byla okna zatemněná starými hadry.
"Tak kolik?" Zeptal se John a zabodával svůj kamenný pohled do zad Chavéze.
"Co? Co kolik?" Zeptal se zmateně Lopéz a podíval se na bratra.
"Aaah ty myslíš náš lup." Řekl Chavéz a sundal si kožený klobouk z hlavy.
"Ano NÁŠ lup." Zdůraznil John. "Kolik máme?."
Chavéz se neochotně zašklebil a řekl. "70 dolarů. A taky 25 pesos. Ale nemyslím si, že by jsi měl na ně nějaký nárok."
John si odplivl a podíval se Chavézovi do očí. "Ty jeden zasranče. Nebejt mě, tak ten tvůj mrňavej mozek právě hostinskej smejvá z podlahy. Takže si myslím, že si zasloužím polovinu vašeho výdělku, protože beze mě by jste žádnej neměli."
Lopéz se vyděšeně otočil na bratra a potichu mu řekl. "Tak mu ty blbý prachy dej. Stejně má pravdu. Zachránil tě."
Chavéz se s Johnem ještě jednou střetl pohledem a pak svolil. "Dobrá dostaneš prachy, ale aby to bylo fér, dostaneš jen třetinu. Stejně jako já i můj brácha."
John přikývl a vzal si prachy. "Dnes tu zůstaneme, ale zítra tu už bude moc horko, takže se rozejdem a půjdem si každej po svým. Komprendo?"
"Jasně." Utrousil Chavéz a otočil se k Johnymu zády.

Johny vyšel ven před stodolu. Zapálil si doutník a zahleděl se do západu slunce. Přemýšlel tehdy večer nad tím, co to sakra udělal za blbost a jak z toho ven. Jenže jak už víte, Johny byl povahy, která po nebezpečí přímo touží, a proto se mu zjevilo ještě jedno východisko.
"Zabiju ty dva a vezmu si jejich prachy a koně." Říkal si v duchu. V ten moment se v něm ozvala ta poslední špetka dobra, co se ještě zuby nehty držela v jeho mysli, a temné myšlenky zahnala. John zahodil zbytek doutníku a vrátil se dovnitř. Šel si lehnout na slámu a během hodiny usnul.

Když se John ráno probudil, byla už dvojčata pryč. Zbyla po nich jen zpola prázdná lahev whiskey. Stále ještě rozespalý se k ní připlahočil, zvedl ji a namířil ji proti světlu, aby si tu tekutinu mohl prohlédnout. Zřejmě se mu zalíbila a tak do sebe kopl dva loky. Chvíly si alkohol vychutnával a poté lahev dopil. Oblékl se, nasadil si klobouk a vyšel ven. Nejdříve se obezřetně rozhlédnul a poté, když usoudil, že je vzduch čistý, šel pro koně. Byl však nemile překvapen, když zjistil, že kůň zmizel.
"Bastardi mexikánský!" Zaklel nahlas.
Nyní byl bez koně a navíc po něm jde polovina města. I když to pro Johna bylo nadlidským výkonem, udržel si chladnou hlavu. Věděl, kam se jet schovat. Problém však tkvěl v tom, jak se na to místo dostat. Jediné, co ho napadlo, bylo navštívit místní stáje.

Prošel několika temnými uličkami, až se dostal ke svému cíli. Stáj byla velká budova, bíle natřená a se stejnými rámy jako ostatní domy, ale měla trochu netypickou střechu. Všechny domy měly střechu do tvaru písmene A, ale stáje ji měly tak starou, až se její vrchol mírně propadal dovnitř, takže to vypadalo jako A s ďolíkem na vrcholu. John se připlížil k zadnímu oknu a nahlédl dovnitř. Bylo tam všeho všudy 8 koní. Z toho dva tažní. Jeden se však Johnymu zalíbil. Byl to poštovní hnědák, rychlý a spolehlivý. Vrata stájí byla zavřená a naštěstí se kolem nepohybovalo moc lidí, proto si John mohl dovolit to, co si dovolil. Sebral ze země kámen o velikosti pěsti a mrštil ho do okna. Udělalo to celkem značný hluk, ale lidé na hlavní ulici slyšeli jen tlumené rachotění, proto tomu nevěnovali pozornost. Vlezl do stáje a zamířil přímo k vratům. Byly zavřená zevnitř na závoru a zvenčí visacím zámkem. John si však ulevil, když zjistil, že ho někdo zapomněl zamknout. Zatím mu štěstěna hrála do karet, ale to ještě neznamenalo vítězství. Po krátké úvaze se rozhodl svůj plán uskutečnit. Osedlal si poštovního koně. Otevřel závoru a nasedl na koně. Poté hnědáka silně plácl a zařval.
"Hyjé!"
Kůň rozrazil vrata a zámek odletěl do prachu. John se vyřítil ze stájí s úmyslem prchat co nejrychleji z města. Jenže přímo před stájemi zrovna projížděl vůz se dvěma koňmi. John měl co dělat, aby se s ním nesrazil a strhnul koně do strany.
"Chyťte zloděje!" Zařval kdosi. Všichni zpozorněli a sledovali dění. John se tryskem rozjel ven z města, ale pár lidí se mu v tom pokoušelo zabránit. Z koloniálu vyšel prodavač a střílel po něm svou puškou. Další dva lidé pálili ze svých coltů. John však ujížděl pryč. Měl ten den vskutku štěstí, až do chvíle, kdy si ho vzal na mušku jedenáctiletý syn místního šerifa Bob. Ten jediný se dokázal do Johna trefit a to velice nepříjemně. Při úprku John cítil sice jen štiplavou bolest v zádech, ale když vyjel z města, uvědomil se, že má kulku pod lopatkou. S kusem olova se na koni jede velice špatně, o tom se John přesvědčil na vlastní kůži. Nikdo ho nestíhal, protože výdaje na takový hon by byly vetší než je cena koně, a proto si John mohl dovolit pomalejší tempo jízdy.

Po celodenním putování se konečně dostal ke svému cíli. Zlatý důl se ironicky jmenovalo místo jeho zamýšleného pobytu. Byla to menší osada, kde se zdržovali jen zlořádi a odpad společnosti. Nacházela se ve středu menšího pohoří, kde se dříve těžilo zlato, ale těžba byla pozastavena, protože zde narazili pouze na podivnou tmavou tekutinu, která jim byla k ničemu. Teď jistě chápete tu ironii.
S velkými bolestmi se ubytoval v místním bordelu a zavolal si mastičkáře. Ten mu kulku ze zad vyňal, naúčtoval si nekřesťanské peníze a nechal Johnyho bolest zapíjet whiskou. Uloupené peníze mu stačily na chlast i ženy na měsíc. Tak se den za dnem opíjel do němoty a znovu a znovu si přemítal tu chvíli vzrušení a jistého uspokojení, které zažil při té loupeži. Našel svou novou vášeň.

Dny plynuly a John pozbyl peněz. Právě toho dne, kdy si u vedení bordelu domlouval sekeru, se stalo něco velice zvláštního. Do sálu, který sloužil jako hospoda, vrazili jeho staří známý. Bratři Siazovi. Celý rozjaření a rozesmátí došli přímo k baru a vůbec si Johna nevšimli. Poručili si dvakrát burbon.
"Také jeden pro mě." Ozval se John. "Pánové mě zvou."
Podíval se Chavézovi do očí a viděl směsici strachu a údivu. Jediné, co z něj vypadlo bylo
"Kurva."
Pak už však měl colt přímo u hlavy.
"Pamatuješ si na mě Chavy?"
Ten jen zakýval hlavou.
"Aha, tak mi prozraď, co se ti to v tý tvý malý hlavě dělo, když si mi ukradl koně a ujel? He? Mluv radši rychle nebo už nebudeš mít příležitost."
Všichni ostatní hosté seděli, nahmatávali své zbraně a napjatě sledovali, jak se to vyvrbí.
"Pp-počkej Johny. Nějak se domluvíme. Já toho koně potřeboval, ale mám tu něco, čím ti to vynahradím." Vyděšeně se pousmál a čekal na reakci. Johny sklonil zbraň a všichni přihlížející se uvolnili.
"Poslouchám."
"Neposadíme se raději? Toho panáka ti samozřejmě platím." Vyhrkl Chavéz.
John neodpověděl a namířil si to rovnou k jednomu z volných stolů.
"Víš Johny, já tě nikdy nechtěl okrást. Vážně." Snažil se podlézat Lopéz.
"Ty drž hubu!" Uzemnil ho John. "Tak pokračuj Chavézi."
"No, znám jednoho chlápka. Ten zná jinýho a ten mi sehnal slušnou prácičku, na který se dá dost trhnout."
"Pokračuj." Pobídl ho John.
"Jde o to, že za týden pojede z Coelmu do Ritermu dostavník s úředníkem, kterej poveze nějaký cený papíry. Na půdu, akcie nebo dluhopisy. Něco takovýho. Ten chlap, co ho znám, tam pojede jako ochranka pro toho úředníka. Zařídí, aby poblíž Zlatýho dolu museli zastavit a my tý chvíle využijem a papíry si vezmem. Co na to říkáš?"
V Johnovi se ozval ten nedávno poznaný pocit lačnosti po vzrušení. Chtěl to udělat, ale ještě pořád si nebyl jist, jestli nemá toho hajzla radši zabít a vzít si, co bylo jeho.
"Můžem tomu chlapovi věřit?" Zeptal se a nasadil kamennou tvář.
"Je to veterán z občanský války. Ten by nelhal. Snad." Znejistěl Chavéz, protože si uvědomil, že na takovou věc ani nepomyslel.
"Ale tentokrát je půlka zisku moje." Smlouval John.
"No dobrá. Chci si to s tebou urovnat."
"To ještě nějakou dobu potrvá. Kdy a kde se sejdem?"
"Dám ti ještě vědět neboj." Ujistil ho Chavéz. "Mělo by se to stát příští tejden ve středu."
"Dobře jdu do toho, ale ještě jednou mě podrazíš a jsi mrtvej muž." Pohrozil ještě Chavézovi na odchod.
To bylo poprvé a naposledy, kdy John dal někomu druhou šanci.

Další články v kategorii Povídky:

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

liberius - 24. října 2013 16:23
liberius

rafaela 23. října 2013 20:34
V pohodě já už si řek, že mi je to jedno jestli to někdy vyjde nebo ne :D
Každý meč je dvousečný.

rafaela - 23. října 2013 20:34
rafaela

liberius 23. října 2013 16:40
Omlouvám se za pozdní schválení, když jsem se k tomu dobrala, byla fakt hrozná fronta věcí, které čekaly na editaci... Odteď by to mělo být lepší.
Víš, cos vlastně chtěl, kdyžs žádal po bozích za ženu z jezera Paní...?

liberius - 23. října 2013 16:40
liberius

Neberte tento článek zatím moc vážně. Psal jsem ho snad před půl rokem a podal jsem ho asi tak před 4 měsíci. Doposavaď marně jsem čekal, jestli to sem už nějaký admin dá. Každopádně je to tady, ale já to mám už dávno přepsané. Takže těch kravin, které jsem tam ve své slabé chvilce napsal, si nevšímejte. Myslím tím např ty střechy o kterých jsem napsal, že měly tvar A, přitom v té době byly na západě střechy rovné. Další kravina bylo to zamčení stodoly. Z obou stran? Sakra to my to moc nemyslelo tehdy. Ještě se tam určitě něco najde, tak na to nedbejte a počkejte až to sem dám přepsané. Dík.
Každý meč je dvousečný.

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog