Tfëira, skoro paladinka (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Tfëira, skoro paladinka

Autor : Eiris   22. června 2010   Postavy
Postava elfí bojovnice, která byla utvořena podle výsledku hodů dle 1.6 DrD pravidel (Povolání a atributy)(Rasa určena PJ)Tedy je životopis a popis dělán podle náhodně vygenerovaných výsledků, kde se její slabá odolnost stala zápletkou pro RP

Popis: Oči, ve kterých splývá matná zeleň horských luk a modř svobodných dálek oblohy. Ani jedna z barev však nepřevládá natolik, aby onu druhou sokyni zastínila či přemohla. Oči jsou vlastně šedavé, matně si hrající se splýváním oněch barev. Ony prstýnky, jenž se obtáčejí kolem černých zorniček, jenž jsou zvýrazněny temnými řasami, snad ještě doladěnými uhlem či tuší. Takové jsou oči v zákrytu řas a víček, nakreslené barvou míchanou z černočerných nocí. Ty dva temně dýchající body ve světlém obličeji dívky s bledě růžovými rty pod kapičkovým nosíkem a drobnou špičatou bradou, jenž uzavírá oválný obličej z bělostné pokožky, do kterého občas spadne zatoulaný a uvolněný, tu lehce nahnědlý a světle tmavý, tu tmavě světlý, jak pšeničný uzrálý klas, zbarvený dlouhý vlas. Vlas jenž je dívčinou vrozenou krásou, jenž až pod lopatkami kryje její záda, je ve své délce svůdným artiklem těla, kde ve spletitosti pramínků jenž přecházejí ze světlého blonďatého odstínu v lomu slunečního světla až do kaštanové hnědi se ukazuje kontrast s světlou pokožkou, do které však jakoby přímo vlasy zaplouvaly. Rovné a přitom lehce zvlněné jak mořská hladina ve chvílích, kdy se kadeře opřou o hedvábnou šíji či odhalené rameno. Pleť tváře i těla samotného je nepoškozena jedinou jizvičkou či znaménkem a vráskou, jen v levém ušním lalůčku má dívka drobounkou stříbrně se lesknoucí pecičku, ovšem na ozdobnou náušničku je její umístění pod hřívou kadeří poněkud tajemné...
Ač jsou elfové o poznání drobnější nežli lidé, tak přesto působí Tfëira svojí konstitucí a výškou poněkud křehce až spíše roztomile, nežli nebezpečně a smrtonosně, což by jako bojovnice měla. Její výška je bez dvou coulů rovných sto a padesát těchto měrných jednotek a tak onoho sto a padesátého coulu dosáhne dívka jen když si stoupne na špičky. Přesto její velikost nepůsobí na její vzhled nikterak nepěkně, ba naopak, stejně jako její drobná výška je i díky oné drobné konstituci poněkud zmenšeno její tělo, takže si stále zachovává krásné tvary mladého ženství a smyslnosti, třebaže i oproti ženám vlastní rasy je poněkud drobnější a o dobrou polovinu hlavy nižší, u lidské rasy se tento rozdíl zdvihne až na výšku celé hlavy, někdy i více...
Ač je drobného vzrůstu, tak právě ono drobné tělo působí více než svůdně a zvláštním kouzlem až vyrovnaně svými vzhledovými vlastnostmi. Prsa dívky jsou poměrem ku jiným ženám drobná, ale jinak krásně vyvinutá a tvarované, obdařené pevností a jemnou pokožkou bledé barvy, jenž je společná celému dívčinu tělu. Boky a bříškem byla dívka obdařena přesně tak, aby nebyly vidět její žebra a kosti, avšak přesto se dala přirovnat k hubené a dobře trénované postavě válečnice. Dost možná, že právě díky tomuto způsobu života je dívka tak svůdná, pečujíc o svůj zevnějšek, ne s přístupem toužícím po kráse, ale po zdraví a eleganci. Což krásu samotnou právě ještě více podtrhuje. Zadeček elfky je drobný a stehna i lýtka pod ním krásně doplňují její drobnost skloubenou s dokonalým ovládáním těla, jenž by se dalo přirovnat k tělu šelmy. Šelmy jenž místo několika palcových zahnutých drápů má prsty rukou zakončeny bílými nehtíky. Zápěstí jsou ozdobena různými řemínky z kůže, jenž je ještě zdobena často vlysy, barvami, korálky nebo vyšíváním. Jak se zdá, dívka má tyto řemínky přivázány napevno na rukách a nelze je stáhnout jinak, nežli řemínek zničit. Pokud by se vysvlékla do naha, jen tyto řemínky by zdobily její již tak krásné tělo. Velká jejich část je na zápěstích, ale několik jich zdobí paže i pod rameny...
Oblečení a vybavení: Oblečení dívky je prosté a jednoduché. Povětšinou je vyrobeno z plátna a hlavně z vydělaných a porůznu zpracovaných kožešin. Jen několik málo kousků oděvu je dotvořeno kovem nebo kostí, stejně tak jako dřevem. Dívka tak plně dokáže využít své obratnosti, jenž by byla omezena v kovových plátech zbroje a stejně tak může dát na odiv svoji krásu. A v neposlední řadě se zdá, že nižší váha ošacení a vybavení je její drobnější postavě jen ku prospěchu. Třebaže tělo je dozajista dobře vytrénované a silné, stojí jej dlouhé nošení těžkého nákladu zbroje a výbavy mnoho sil...
Zbroj dívky je tvořena koženým brněním z matně oranžové a hnědé vydělané kožešiny, na které je v oblasti pod prsy a u boků připevněno několik plátů tenkého kovu a přidrženo cvočky. Jedná se o obyčejnou pokovanou koženou zbroj, ale bystré oko jistě postřehne, že byla patrně vyrobena přímo na míru dívčinu tělu. Krom kovových lehkých plátů, jenž jsou u boků a na bříšku je zbroj pokována již jen na přehozu, který je krytem dívčina zadečku a sahá, tedy spíše spadává, do půli jejích stehen. Jinak je zbroj krom přezek prosta jakéhokoliv kovu a zatížení. Dívka tak má zesílené krytí důležitých orgánů těla a ramena, lopatky a třísla má kryté koženou vrstvou zbroje. Tedy vrstvou. Takto dělané kožené zbroje jsou vždy z několika vrstev kůže zpracované v oleji a ani tato není jiná. Záda nejsou krytá jinak nežli právě jen tímto koženým pancířem, ale díky dodatečnému vybavení jenž se nejčastěji nosí v batohu na zádech není třeba jeho zesílení, jenž by vedlo k omezení pohyblivosti i růstu váhy zbroje...
Stehna dívky jsou pak nahá, ze shora kryta jen lehkou suknicí zbroje a jejího zadního přehozu. Zespodu pak stehna mizí v kožešině černo hnědé barvy, jenž je až po kolena součástí vysokých bot, které lýtka chrání stejně jako kožená zbroj. Těžko říci, zda je kožešina nahoře nad koleny jen ozdobná, nebo má nějaký zvláštní účel, nejspíše izolační. Dost možná v huňaté kožešině může být i něco schováno. Třeba malá dýka. Boty mají jednoduchý, nízký podpatek, jenž dívce přidává lehce na výšce, ale není nijak přehnaně vysoký, aby se v botách dalo chodit a stát celý den. Vlastně se zdá být spíše praktický nežli zkrášlující dívčinu výšku...
Paže jsou zakryty jen u ramen a to chrániči z kožené zbroje. Jinak jsou paže holé a ozdobené jen okrasnými řemínky...
U pasu elfky je zapnut široký kožený opasek, jenž slouží k udržení několika věcí jenž chce mít dívka vždy při ruce. Je zpevněn několika kovovými kroužky do sebe zapadajícími a také motouzem jenž jimi prochází. Na opasku je zavěšena kožená pochva s širokým mečem. Pochva je u levého boku a je zdobena několika přivázanými dřevěnými knoflíky a stejně tak výrobky z kůstek. Meč uvnitř je matně tmavého, kovového jílce, záštita je s tepaným vzorem ze stříbra, rukojeť je z proužků černé kožešiny a hruška je zdobenou kulí, jenž je stříbrně tepána stejně jako záštita. Z očka na hrušce poté vede ještě kožená stužka podobná té, jenž obaluje rukojeť, tato ale patrně plní ozdobnou funkci. Meč je dle všeho dobře vyvážen a ukut, ale podle absence jakékoliv aury není magický...
Další výbavou zavěšenou na opasku je dvojice čutor, z nichž jedna má hrdlo s ucpávkou ze dřeva a druhá z opracované kosti. Patrně v jedné je voda a ve druhé nějaká další tekutina. Možná alkohol nebo olej. Obě čutory jsou zavěšeny na pravé straně. Tedy naproti širokému meči. U boků, je na opasku vždy zavěšen váček z kožešiny. Jeden na levé straně a druhý na straně pravé. Ale nezdá se, že by v něm byly mince. Kdo ví, co skrývají. Poslední dvojicí na opasku je dvojice pouzder z kůže zdobených kožešinou. Jedno se zdá býti koženým pouzdrem na dýku a o obsahu druhého, menšího pouzdra se dá jen dohadovat...
Elfka tak ve své zbroji a s výbavou budí spíše dojem hraničářky či tulačky, nežli bojovnice, ale to jen do chvíle, kdy si někdo prohlédne její záda, jenž nesou největší část výbavy na kožené torně. Místo dlouhé elfího luku nebo těžké kuše je totiž vedle torny přes rameno připevněna pochva a v ní obou ruční meč. Tedy. Při bližším prozkoumání se dá zjistit, že to není obou ruční meč, ale meč bastard. Zvaný též jako jeden a půl ruční meč. Ovšem díky drobné postavě dívky se i tento běžně jedno ruční meč jeví ku její velikosti jako obou ruční. Dívka jej také tak používá. Meč je zcela jednoduchý a prostý, z běžné oceli, s pozlacenou záštitou a dřevem a kůží potaženou rukojetí. Obou ruční meč by totiž vzhledem k jejím proporcím byl větší než ona sama a tedy nevhodný pro nošení i manipulaci v boji. Jak se zdá, dívka si z širokého meče udělala meč dlouhý a z bastardu obou ruční meč. Sice jejich síla proti původním zbraním tohoto typu zaostává, ale ve zkušených rukách bojovnice, uvyklé jejich užívání jsou dozajista stejně smrtonosné jako jejich původní a větší protějšky...
Kožená torna na zádech skrývá mnohá tajemství dívčina majetku. Možná je naplněna poklady, možná jen několika svršky a skromnou zásobou pokrmů. Jediné co se dá určit s přesností nezměrnou je kovový, malý kotlík a pánvička, oboje připevněné na přezce z kůže a malá kovová lucernička zavěšená na opačné straně torny. Vše ostatní zakrývá složený plášť tmavé barvy a srolovaná dvojice dek zakrytých voskovaným přehozem upnutým motouzem...
Životopis: *Jak se státi, vlastně nestáti, paladinkou* Tfëira se jako mladá bojovnice ucházela několikrát o místo chrámové strážkyně. Pokaždé však byla odmítnuta s odůvodněním, že její tělesná konstituce ji nedovoluje vykonávat toto těžké povolání, kdy spolu ruku v ruce musí být skloubena síla, odolnost, obratnost a odhodlání společně s reprezentativním půvabem. Elfí žena splňovala pokaždé, dle názoru chrámových kněží, jen čtveřici z pěti požadavků. Její odhodlání a marné pokusy se staly téměř příslovečnými v přirovnání odhodlání. Půvabný vzhled i vystupování dával tušit nejen fyzickou, ale i duševní krásu nositelky. Síla taktéž obstála v mnoha odzkoušeních a obratnost nezůstávala pozadu ve svém uplatnění. Přesto stále neustále a opakovaně dívka selhávala ve zkouškách fyzické výdrže. Když bylo potřeba uběhnout pětkráte míli, dívka při čtvrté téměř kolabovala. Nejednou vydržela bezmála na desítku hodin stát v pozoru a nepohnout se, ale k čemu to, když je třeba vydržeti hodin tucet. A stále tak dokola, jakoby se překážky vzdalovaly stejně tak rychle, jako se dívka tréninkem a zkušenostmi pokoušela k jejich zdolání přibližovat. Jeden neúspěch, druhý, třetí a další a další. Nechávajíc mnohé spolu vrstevníky hluboko a daleko v jiných zkouškách a testech. Rok co rok neúspěšně odcházela ze zkoušek chrámové stráže. Žádný trénink nebyl dostatečně intenzivní, žádné odříkání dostatečně zhodnoceno. Po pěti pokusech a pěti neúspěších zůstávala Tfëira nejsilnější, nejobratnější, nejinteligentnější a nejkrásnější bojovnicí vesnické domobrany. Ale jako jedna z mála, vlastně jediná, z těch co se vydali dráhou válečníků, nebyla pro svoji mdlou konstituci přiřazena ke strážím chrámu, prý pro její vlastní dobro a uchránění od strastí, které by nedokázala zvládat v tvrdém a přísném uspořádání. Tak pokaždé končila Tfëira svůj pokus o začlenění se do elity bojovníků, místo zůstávání na jediném žebříčku mezi dorůstajícím bojovníkem nováčkem a elitou, uznávaným členem. Neschopná zbavit se minulosti a nemohoucí učinit krok vpřed. A tak učinila krok bokem. Odešla od své vesnice a chrámu, vystupujíc z řad válečníků kmenových elfů. Vydala se na cesty. Na cesty po cizích krajích, doufajíc v nalezení stejně uznávaného místa, jenž jí není díky starým a možná i přežitým, ale uznávaným a platným tradicím dopřáno zde, v domovině. Třeba v jiných zemích bude mít více pochopení pro její skromnou konstituci a nebude přehlédnuta pro její bojové schopnosti a použitelné znalosti. Nu a v neposlední řadě, krásu. Však ne přímo jen chrám ve vesnici může uplatnit elfí paladinku. Tedy. Nu. Skoro paladinku...
Charakter: *Neutrální dobro* Tfëira je zákoně dobrá elfí bojovnice, ale na rozdíl od mnohých, právě řádových bojovníků, nejedná fanaticky a vždy je odhodlána učinit to, co se od ní očekává. Její chování se dá přirovnat k neutralitě mezi zákonem dobra a povinností a chaosem dobrosrdečnosti odpoutané právě od oné povinnosti a předsudků. Kdyby se dalo dobro rozdělit na zákonné a zmatené, to její by bylo a je neutrální. Dobrota ducha spojená se svobodomyslností a podivuhodně vedené toleranci, jenž podporuje dodržování zákonu, pořádku a pravidel, ale naopak nepovoluje jejich extrémní převládnutí nad chaosem vlastního uvědomění. V mnohých věcech tak je nekompromisní a neoblomná, dá se říci až tvrdohlavě puritánská, ale oproti tomu se v zcela jiné otázce může postavit na druhou stranu názoru, pokud dané pohlížení na zaběhlý řád vnímá jako silný extrém. Ctí zákony a jejich dodržování, ale neváhala by je změnit, pokud jsou zastaralé a nelpí tak na jejich tradicích či historii. Je svobodomyslná. Přesto však onu hranici neuposlechnutí či obcházení nikdy nepřekročí, ne vědomě a úmyslně, protože pak by byla tažena do extrému chaosu a zmatenosti, která se zdá býti stejně nebezpečná jako zákonný protějšek. Vždy však bude jednat v možnostech dobra a tedy i v možnostech zachování života, krásy a bezkonfliktního či nejméně nevhodného a dramatického řešení. Ovšem bez ohledu na přiklánění se k řádu či chaosu tohoto činu a jednání...
O Tfëiře: *(Int. 14)* Již od mládí se Tfëira chovala poněkud jinak, než by odpovídalo původu její krve. Plnila důkladně všechny povinnosti patřící jejímu údělu mladší dcery a členky vesnické domobrany, přesto však se do jejího chování podepsalo více z života nižší vrstvy, nežli z kruhů jí odpovídajícím. Proto snad je její inteligence a schopnost učení, vstřebávání a vyhodnocování na nejnižší možné míře odpovídající minimálnímu vzdělávání. Tfëira se vždy učila a učí jen to nejnutnější k tomu, aby chápala návaznosti či dokazovala vyhodnocovat dané situace. Není nijak hloupá a ani snad líná myslet, či spíše dedukovat následky či výsledky, ale mnohem více času věnuje spíše svému vlastnímu životu jak tělesnému tak duševnímu, nežli by se zajímala o hloubku vzdělání. To málo co umí jí stačí k tomu aby mohla působit dostatečně vzdělaně v nízkých kruzích a v těch středních, aby nebudila nechtěnou pozornost tupce. Ale nic více. Nic hlubšího, či snad vyššího ji nepodněcuje se vzdělávat nad rámec uchování své úrovně vědomostí...
*(Str. 15, Dex. 14, Con. 9)* Mnohem raději tedy svůj čas tráví činností ryze produktivní a jednorázovou nebo naopak jednáním zcela iracionálním, nežli by přemýšlela nad následným děním budoucna. Oproti tomu však stejným způsobem nezanedbává své fyzické potřeby a sebeuvědomění proti mase jedinců. Pečuje o svůj vzhled stejně tak jako o zdokonalení těla. Ovšem v mnoha ohledech se již dostala do svých mezí a nemá kde pokračovat. Udržuje se občasnou sérií cviků nebo tělesné zátěže, ale toto posilování nijak nedokáže vytříbit již tak dobře vložené tělesné schopnosti obratnosti a síly, naopak její konstituce také nedovoluje jejich hrubou a dlouhodobou aplikaci. Takže je jasné, že trénování nepřehání, ale také se nesnaží vynechávat...
*(Cha. 18)* Ohledně svého těla si je dívka vědoma, že může, nebo spíše doslova musí, vzbuzovat v mnohých jisté emoce, ať již kladné či záporné. Její tělo je dobře a důsledně opečovávané a plno přirozeného půvabu, mrštnosti i elegantní lehké exotičnosti elfí krve. Je to dívčina nejsilnější zbraň hned po dobrém meči. Ale ohánět se s ní umí stejně obratně jako s ostrým železem čepele. Občas však přestává své chování ovládat a zaplétá se poněkud více a těsněji do své hry. Hry na svůdnou a živočišnou ženu. Tfëira sice má již za sebou tělesné zkušenosti, ale ve skutečnosti je vcelku nesmělá a stydlivá. Nebojí se ukázat svůj půvab, ani tělesnou krásu běžně nespatřených míst, ale vše to bere jen jako hru. Jako zkušenost s možnostmi. Jako hledání svých pravých možností. Pokud by měla skutečně dát muži, nebo i ženě, to co snad náznakem nabídla, nebo se měla zapojit do přílišně přehnaného flirtu, ztrácí rychle svoje odhodlání pramenící z důvěry ve svoji svůdnost a začne jednat nejistě až nezkušeně. Nemá totiž valné zkušenosti se skutečným sváděním a jednáním těla. Flirt v náznacích studu a praxe protřelé ženy, to jsou vzdálené vrcholy. Učí se. A učí se to ráda. Ale ještě stále není na tomto poli zkušenou válečnicí. Vlastně ani válečnicí, možná zápasnicí. Ovšem přes tuto drobnou nesmělost, maskovanou právě oním snad až chtíčem, ji nelze upřít jisté tělesné i vystupující kouzlo, kterého není mnoha dívkám toliko dopřáno...
Něco málo o oblíbených činnostech, zájmech a neduzích: V elfí komunitě bývá zvykem, že si každý během let vypěstuje nějakou činnost nebo zájem, kterému se věnuje ve svém volném čase. Během let se v této činnosti stává téměř druhé povolání, dá li se to tak nazvat. Někdo se věnuje tomu a jiný onomu, ale každý člen elfí společnosti pro svůj duševní rozvoj a chvilky odpočinku nějakou činnost vyvíjí. Tfëirin pohled na oblíbenou relaxační činnost byl zkroucen jejím neúspěchem u chrámového zařazování. Několikráte nebyla přijata a přesto velkou část svého sebezdokonalování věnovala právě činnostem cvičení a tělesné zdatnosti. Jak se zdá, ne sice marně, ale ve svém odhodlání bezútěšně. Proto jí zůstávalo méně času pro jiné činnosti, jimiž jako dívka mohla ve vesnici trávit čas. Což znamená, že nikdy ve svých zálibách, od nichž byla odrazována potřebou tréninku, nedosáhla takového mistrovství jako vrstevníci, ale přesto se může pyšnit schopnostmi v několika odvětvích drobných relaxačních činností...
Tfëira se během let výcviku naučila dobře ovládat svůj dech, jenž byl klíčem k zvládání technik různých cviků a postupů pro navýšení kondice. Třebaže její konstituce bránila hlubšímu, či snad širšímu, využití těchto znalostí, díky přirozenému talentu elegance, jenž spíše vycházel z darů po předcích, se za několik desítek hodin naučila vcelku obstojně hrát na malou dřevěnou flétničku, kterou používala k dechovým cvičením. Sic nikdy nedosáhne kvalit bardů a umělců, tak občasné zahrání několika líbezných melodií dokáže povzbudit ducha nebo prostě jen v podvečeru u ohně zpříjemnit hovor nad pečeným kusem masa či s měchem medoviny. V neposlední řadě pak dobrý nádech a následný výdech může zajistit opravdu, ale opravdu razantní poplach při hlídkování...
S poněkud zvláštním zalíbením se pak také dívka věnuje svému zkrášlování. Jako elfka nepoužívá šperků v podobě náušnic, jenž její rod nenosí, snad jen krom několika obřadních předmětů tohoto typu a taktéž nepoužívá amuletů nebo prstenů k zvýraznění své krásy. Je zastánkyní jednoduchosti a praktičnosti, ovšem vkusně spojené do elegance a možné praktičnosti. Proto nevynechává možnost získat ke svému zkrášlení třeba proužek zdobené kůže. Celou řádkou těchto vlastně vcelku levných, tenkých proužků kůže si zdobí zápěstí a paže. Některé jsou obohaceny vlysy či vyrytími a vyřezanými ornamenty, jiné obyčejnými barvami a některé jsou dokonce zdobeny tím, že jsou z několika druhů kožešinek a pruhů látek. Na několika málo kouscích, jenž zdobí zápěstí jsou dokonce kamínky a vyřezávané kousky kůstek či větviček...
Pokud nemá Tfëira něco ráda, tak jsou to nepřirozené výšky a tedy s tím spojené hloubky dolů. Trpí zvláštním druhem závratí, jenž ji dokáží přimět k spěšnému couvání a nebo obrácení žaludku naruby. Nevadí jí vylézt na vysoký strom a rozhlédnout se po okolí. Nejednou to jako malá děla. Ovšem pokud by měla vystoupat po dřevěném schodišti do vyššího patra kamenné věže, tak již po pár krocích, kdy se dostane kotníky do běžné výšky své hlavy, započne v mysli zuřit boj a bouře o pokračování vzhůru a úprkem podpořené sestoupení níže...
Jako elfka, příslušnice pro sebe samotnou staré a vznešené rasy, se dokáže Tfëira povznést nad mnoho problémů a názorů, které jsou povětšinou trnem v oku a hybatelem nesvárů v lidské a i jiné kultuře. Tak jako někde jiným stačí jen slovo a narážka, nebo jen posunek k tasení nože či zatnutí pěsti, tam Tfëira s vyrovnaností jen přikyvuje či odmítavě kroutí hlavou a myslí si své. To však neznamená, že ji daná věc nemůže urážet, ranit či vytočit v duši téměř do běla, či snad ruda. Jen se snaží po vzoru svých předků a hlavně po vzoru klidných a rozvážných strážců chrámu, brát věci s nadhledem, nebo přinejmenším tak, aby se nedala zatáhnout do sporu bezpředmětných malicherností. Ovšem i ona je jako džbán či kalich. Jednoho dne se jí utrhne ucho či přeteče hladina v ní nastřádaná. Nu. Nu a pak se z vyrovnaného děvčete stane lítá bestie nejhoršího možného chování, zcela přesahující klidnou vyrovnanost elfí rasy. Z dívky se až do chvíle vyprchání všech zásob hněvu stane hurikán přecházející přes meditační loučku mechu a kapradin...
Drobnosti navíc, aneb co může být zajímavé: Tfëira se na rozdíl od lidských žen, jenž snad vynikají v tomto oboru, nebojí drobných zvířat nechvalně a neprávem neuznalým pro svoji ohavnost. Nevadí jí si v lese vzít do dlaní chlupatého pavouka cupitajícího po kmeni stromu, stejně tak jako ví z vlastního doteku, že hadi nejsou vůbec slizcí, jak se o nich mezi lidmi i ostatními rasami povídá. Ovšem hlodavce jako jsou myši a potkani nemá vůbec ráda. Nebojí se jich jako přecitlivělá panička z čistého domu, ale stejně jako jiní, nesnáší jejich život ve špíně, šíření nemocí a vůbec onu nechutnost existence, třebaže jakožto tupému zvířeti nemá v důvod něco vyčítat či se na něho hněvat. Přesto se raději těmto malým savcům vyhýbá. V překvapení tak může být, že její strach, nebo přinejmenším bojácný respekt ze zvířat patří zvířatům jinde obdivovaným a uznávaným. Jedná se totiž o koně, krávy a další velká zvířata, nejčastěji ty běžně viděná na farmách či usedlostech lidí. Také velký pes v ní dokáže vzbudit obavu. Z vesnice, kde největším zvířetem mezi vcelku i proti lidem drobnými elfy bývá koza, si neodnesla moc znalostí o větších zvířatech z hospodářství jiných. Tudíž na ně hledí poněkud nejistě...
Mezi oblíbené jídla elfí dívky patří poněkud překvapivě sýr, jenž se vyrábí u většiny elfích rodin právě z kozího mléka a také jednoduše upravené dušené maso, balené do zelených listů pro svoji jednoduchou přepravu. Toto jídlo se jednoduše vyrábí, je levné a hodnotné na zasycení. Dívka mu dává přednost před všemožnýma laskominami, ale přesto nepohrdne dobře zpracovaným pokrmem ze zeleniny, širokou paletou ovoce nebo pečenou rybou. Naopak nemá ráda pečivo, krom jednoduchých sušených placek...
Co se pití týče, tak dává přednost obyčejné pramenité vodě, nejlépe dochucené o výluhy travin. Tyto vlažné či studené čaje nejlépe hasí žízeň a v některých případech mohou mít i lehce povzbuzující či tlumivé účinky. Ale s jejich vařením se nepouští do experimentů, jenž patří k povolání alchymistů a dává přednost několika osvědčeným kombinacím směsí suchých dužin ovoce a travin, jenž se rozpustí v čutoře a ochutí tak nápoj. Co se týče alkoholu, tak jej elfka nepije téměř nikdy. Vína a jiné alkoholické nápoje odmítá kdykoliv je jí nabídnut a jen občasně, vskutku málokdy, ji lze spatřit s půl korbelem černého, bylinného piva...
Oblíbenou barvou Tfëiri je červená, tedy tmavě rudá a černá. Také má ráda stříbrnou, světle modrou či pomněnkovou a fialkovou. Naopak nemá ráda téměř žádný z odstínů žluté a taktéž zelená se nemusí vyskytovat v a na jejím oděvu a blízkosti..

Další články v kategorii Postavy:

Kdo hodnotil článek Tfëira, skoro paladinka ?
apophis (1.50*), Beluga (0.50*), beorn (2.00*), Eugenio (3.50*), RadkaS (1.50*), Saia (1.50*), Sheps (3.50*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

hater - 15. srpna 2010 16:44
hater

Když bych měl krátce zhodnotit postavu, psal bych už jen pouze to co bylo napsáno:
Vím o každém detailu vzhledu, ale nedokážu si představit jak vlastně vypadá.
Celkově mohu říct: Vím o postavě velmi mnoho detailů, ale vlastně si ji nedokážu představit.

hater - 4. srpna 2010 20:41
hater

Rimmer 2. srpna 2010 12:17
Přečetl jsem to více než jednou a jsem na sebe patřičně hrdý, i když je mi jasné, že jsem nebyl schopný správně vnímat text celkově a navrhnout podle toho úpravy

Nefrete - 2. srpna 2010 15:48
Nefrete

Rimmer 2. srpna 2010 12:17
Ode dneška ho smíš oslovovat jen "Bože".;)
Také jsem u toho nevydržela dlouho...
Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

Rimmer - 2. srpna 2010 12:17
Rimmer

Přiznám se, že odbivuji ty co si dali práci tohle přečíst.... já to vzdal asi v polovině popisu.
Hatere... pokud jsi tohle opravoval... a přečetl více než jednou... tak jsi u mě Buh!:)
2+2=1

Beluga - 24. července 2010 23:06
Beluga

hater 24. července 2010 21:29
Ano, bohuzel jich tam hezkych par zustalo... Chybejici pismenko, spatny tvar slova atd.
I wish for time travel. Not to change shit, but to have the opportunity to live some moments again.

Nefrete - 24. července 2010 22:02
Nefrete

hater 24. července 2010 21:29
Souhlasím, opravovat některé texty je natolik náročné, že dojít dokonalosti je téměř nemožné.:)
Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

hater - 24. července 2010 21:29
hater

Beluga 24. července 2010 16:47
gramatické chyby? :-) a já jsem se tak snažil aby jich co nejvíce zmizelo. Mno, nic se nepovede dokonale :-)

Ale jinak musím souhlasit, že popisová část mně dokonale odrovnala a musel jsem se hodně odhodlávat, abych začal s korekturou :-)
navrhoval jsem autorce, že výstižnější by byl obrázek.

beorn - 24. července 2010 21:22
beorn

Hodnocení postavy pro soutěž Miss léto:

Hmm, co říct k tomuto druhému ženskému zástupci a horkému želízku v ohni Eiris. Na první pohled bych tuto postavu tipoval minimálně na stupně vítězů: Krásně detailní a poetický popis, za který by se nemusel stydět ani Fráňa Šrámek. Jenže čím hlouběji jsem se do popisu začítal tím víc a víc se mi tahle kráska přestávala líbit.

Proč? Tak třeba jsem se opět nemohl zbavit dojmu, že se nechala Eiris popisem krás ženského těla natolik unést, že to patří do trochu jiného žánru, než je charakteristika rpg postavy. A kromě toho i tady dochází k již zmiňované nelogické idealizaci. Že může být bojovnice drobná, s tím nepolemizuju. Že je štíhlá a elegantní je jen přirozené. Ale to tělo bez jediné jizvičky, dlouhé pěstěné nehtíky, ostatně i dlouhé rozpuštěné vlasy mi k bojovnici prostě nepasují.

Občas jsem se taky setkal s trochu nelogickým slovním spojením, nebo větou:

"Ač jsou elfové o poznání drobnější nežli lidé, tak přesto působí Tfëira svojí konstitucí a výškou poněkud křehce."

"Charakter: *Neutrální dobro* Tfëira je zákoně dobrá elfí bojovnice..."

"nejedná fanaticky a vždy je odhodlána učinit to, co se od ní očekává" atd.

Ovšem ani to bych nepovažoval natolik zásadní, aby to snížilo vysoké hodnocení opravdu dobrého popisu. Čímž se dostávám ke své poslední výtce: Celá postava je tak bezmezně dokonalá ve všech ohledech, že je to až nereálné a hlavně - neskutečně nudné. Já osobně bych si s touhle postavou nic nezačínal ani jako hráč, ani jako PJ. Myslím, že Eiris má skutečně talent, ale těmihle nešvary ho trochu zadupává do země.
The true man wants two things: danger and play. For that reason he wants woman, as the most dangerous plaything. -Friedrich Nietzsche
PJ roku - «AK» 2009

Beluga - 24. července 2010 16:47
Beluga

Ano, tak tohle je přesně to, co jsem čekal u dryády. Naprosto nečitelný škvár plný hloupostí a nesmyslů. Skoro bych typoval, že tohle nepsala Eiris, ale Erinye. Ne, že by to něco zmohlo na mém již dost špatném hodnocení.

Délka je naprosto nesmyslná a to pouze proto, že se autorka (záměrně nebudu říkat Eiris, něco tu totiž smrdí) oddala přespísknutým, nekonkrétním a zbytečným popisům těch nejmenších a nejméně významných detailů. Byl jsem u jejích vlasů a už jsem vlastně nevěděl, jaké že měla ty oči. Zelené, modré, šedivé, černé? U zadku už zase nevím, jaké měla ty vlasy. Je problém ve mě, nebo v tom, že jsou čtenáři soustavně topeni v nedůležitém patosu?

O tom, že elfka neutrálního přesvědčení je vlastně zákonně dobrá raději pomlčím. Navíc tenhle odstavec v konečném důsledku ani trošku nedává smysl.
A jak to tak čtu, tak ani ty další na tom nejsou o mnoho lépe. Nesmysl za nesmyslem.

Navíc i gramatické chyby. Kde já to už jenom viděl...
I wish for time travel. Not to change shit, but to have the opportunity to live some moments again.

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog