Trhání nitek (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Trhání nitek

Autor : Saia   11. dubna 2010   Povídky
Se světlem vždy nepřichází Dobro a s Tmou ne vždy jde ruku v ruce Zlo.

Plížím se tmou, brodím se krví, zabředám do mazlavé kaše hříchu... A přesto má čistá neposkvrněná duše kráčí dál. Nezastavuji se, nerozhlížím. Nedbám zoufalých výkřiků, proseb, žalmů a bědování trpících vinných i nevinných.
Svět kolem mě se mění v šedou šmouhu, realita splývá s minulostí a mísí se s budoucností. Emoce mizí, světlo slábne, temnota se mění v podivné šero.
A já jdu. Dál a dál, cestami známými i neznámými. S každým dalším krokem se má duše stává lehčí a lehčí, až téměř necítím svou váhu. V hlavě mám dokonale prázdno, v rukou svírám meč, bosé nohy se boří do bláta, smilstva světa.
Cítím na sobě pohledy desítek, stovek, tisíců lidí. Cítím pohledy, vnímám doteky, slyším slova, ale nikoho nevidím. Jejich přítomnost je téměř hmatatelná, přesto tu jsem sama. Sama samotinká. Jen já a cesta.
Cesta osudu? Bytí? Nevyhnutelnosti? Ne... Cesta Zapomnění. Bez něho bych nemohla žít. Ani předtím, ani teď, ani v časech nadcházejících.
Zpomaluji, i když mé duchovní Já se vznáší na křídlech Andělů. Kroky se stávají nejistější, cesta se podivně klikatí a jejich slova jsou čím dál víc hlasitější. Klopýtám, probouzím se z té přízračné apatie, když mě chytají za nohy, ruce a snaží se stáhnout z cesty, svést od mého cíle.
Já se ale nenechávám. Bojuji s nimi, nevzdávám se. Nedovoluji, aby má mysl podlehla jejich slibům. Mlčky se prodírám dál neviditelným davem, mhouřím oči, neboť cesta se ztrácí v nedohledu a právě tam mizí úplně.
Srdce mi buší, vlasy vlají ve větru, tělo se prohýbá pod ranami, jež prší odevšud jako krupobití a hlasy se mění v křik. Na chvíli přivírám oči, tvář křivím bolestí, proklínám za to trýznění. Ale nezastavím! Nic mě neodradí, nic mě nedonutí, nic mě nedokáže zastavit.
Teprve teď se mi ukáží. Stíny, zástupy duší, zástupy těch, kteří mě odsuzují a touží po pomstě. Odplatě za nadutost a aroganci, které nás učil samotný Stvořitel. Snažím se spatřit tváře, výrazy v nich, ty bělma bez panenek mě děsí. A ještě více mě děsí poznání těch tváří. Slévají se totiž v jedinou. Jedinou, kterou si pamatuji, jedinou, která bodá a ubližuje, jen ji vidím.
Jeho tvář.
Cítím cosi studeného, modrého. To slzy skrápějí mou tvář, oživují pocity sochy, loutky ovládané svým loutkářem, kterému patří celé divadlo jménem Svět. Oživují pocity, probouzí bolest, tlačí mě z cesty pryč a lákavé Zapomnění se mění v to nejhlubší peklo.
Pouštím meč, ruce se mi třesou, žaludek svírá křeč. Již nekráčím, neklopýtám, ale zastavuji. Z hrůzou sleduji žlábek na čepeli, jak jej opouští poslední rudé krůpěje. Mrazí mě v zádech, to pomyšlení, že bílou zdobí rudá, mě naplňuje nejistotou, žalem, steskem.
Ta krev...
Slz je čím dál více, stejně jako vzpomínek, myšlenek, pocitů. Nitky poutající mě k Pánovi, k autorovi této hry, se trhají, jedna po druhé. A má duše padá z obláčků volným pádem. Dolů a dolů, těžkne, černá skvrna v jejím středu se rozšiřuje, jak čistota se mění v špínu, uvědomění.
Vzlykám, skučím, polykám žaly a prosby. A stíny mizí. Zůstává jen jeden. Temný a přesto tak skutečný. Tvář viditelná, snědé ruce čouhající z hřbitovního rubáše.
S odporem hledím na meč, se znechucením na své dokonalé ruce od krve.
Vybavují se mi dotyky, tak něžné a tak nečisté a zakázané v mém Světě. Vybavuje se mi taky meč, čepel svištící vzduchem a nořící se do srdce. Do jeho srdce. Před očima vidím úsměv Loutkáře, tahající ho za nitky, vedoucího mou ruku držící meč.
Duše dopadá na zem, obtěžkaná hříchy, které mi již nebudou promíjeny ve jménu Božím.
Ušklíbnu se. Tak to tedy je. Trest za uvědomění si. Trest pro Anděla, který zapochyboval o svých činech, kvůli havěti jménem člověk.
Scházím z cesty a poslední stín mizí, usmívá se. A já už také.
Teď, teď už jsem totiž konečně volná.

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Trhání nitek?
Assassins (4.00*), Dahlia (5.00*), Darrick Lang (5.00*), Diuk (4.50*), hater (4.00*), kucik (3.00*), Lusst (3.50*), Nortsar (4.50*), Oliver000 (4.50*), sherridon (4.50*), Sybila (5.00*), Thrawn (5.00*), Voju (5.00*), Yakaman (3.50*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1 2

Darrick Lang - 18. dubna 2012 17:06
Darrick Lang

Je strašná škoda, že som to objavil až teraz, veľmi si mi tým pripomenula minimálne dvoch ľudí, na ktorých mi veľmi záleží ba dokonca mňa samého.

Všetci vravia, chaos no ja v tom vidím úžasný spôsob ako opísať príbeh najčistejšou formou a to pocitmi.

Myslite si ostatní čo chcete, ale ja keď spomínam tak prvé čo ma vždy napadne je to ako som sa v tedy cítil, to ostatné už je len odtlačok "reality" častokrát pozmenenej naším podvedomím.

Ešte raz tlieskam, je to skvelé.
Bolesť a strach sú prvou a poslednou vecou nášho života. Rodíme sa a umierame spolu s nimi.

Michiyo - 10. července 2010 23:36
Michiyo

Nevím, možná je to mnou, ale mě se tohle dílo líbilo. Možná je to tím, že já sama mám divné myšlenkové pochody, ale nepřišlo mi to moc zmatené. Tahle povídka by nejspíš měla být v nějaké kategorii jako "pocitová", to ano. Ale jinak nevidím jediný důvod, proč cokoli ubírat z pozitivního hodnocení.
“Never thought I'd see the day when Death was denied. That leaves taxes as the only certainty.” ― Piers Anthony

Saia - 25. června 2010 23:03
Saia

Yakaman 17. dubna 2010 13:43

K té myšlence díla - ano, pochopil jsi to dobře, ale až na tu část o tom, že Stvořitel škodí schválně bezbranným lidem.
To netvrdím, nikde v díle to není přímo řečeno.
Možná, že jim pomáhá, i když způsoby, které se třeba namusí každému zamlouvat - viz. hrdinka - Anděl.
Vlastně je na čtenáři, jak si to přebere, místa pro fantasii a vlastní úvahy tam je více než dost.

Jak už jsem několikrát psala, já si to uvědomoji. Je to plné pocitů, myšlenkových pochodů a tak to ztrácí na přehlednosti - samozřejmě pro jiné.
A pokoušela jsem se to předělat, než jsem to zaslala ke schválení, ale prostě mi to nešlo. Přišlo mi to poté takové... Neúplné, moc rozvláčné a především mi to prostě nesedělo.

A tohle dílo je vlastně taková... Výjimka. Takhle obvykle nepíšu a ano, beru si z toho do příště ponaučení...
:)

hater 13. května 2010 21:18

Krásně vystiženo :) a pravda. I vědění je svým způsobem víra, ovšem pro hlavní hrdinku mnohem přijatelnější, než ta původní.

Jsem ráda, že to někomu nepřišlo jako jedna velká chaotická změť pocitů a emocí. :)
Na světě neexistuje problém, který by nevyřešila vhodná ráže...

hater - 13. května 2010 21:18
hater

Myšlenkou tohoto článku je pro mně víra. Možná bych mohl napsat celou větu: Víra je slepá.

Hlavní hrdinka kráčí touto cestou a nevidí. Potom vidí, ale nevnímá. Pak přijde událost, která se jí hluboce dotkne, ale dál kráčí cestou víry. Pochyby jsou však nyní všude kolem a přichází zlom. Ač je to prohra, je to zároveň i vítězství. A hlavní hrdinka zjišťuje, že lesk a slávu víry vlastně nepotřebuje. Že vědění je pro ni důležitější. I když vědění je svým způsobem také víra :-)

Líbí se mi to jak myšlenkově, tak způsobem, kterým je to napsané.

Yakaman - 17. dubna 2010 13:43
Yakaman

Stvořitel jest veliký zloduch a dareba, neboť nejen že bezostyšně škodí bezbranným lidem, ale ještě k této špinavé práci využívá andělů, kterým navíc upřel možnost svobodného rozhodnutí a uvědomování si významu svého chování. Je ale tak trochu lajdák - jeden anděl se mu vymkl z kontroly a vše prokoukl. Pochopil špatnost záměrů Stvořitele a to se v nebi netrpí. Byl svržen na zem, což vnímá jako úlevu a vysvobození.

Dalo mi to opravdu hodně práce, ale nakonec jsem takto pochopil nosnou myšlenku díla (doufám, že správně). Není špatná, není slabá, není nedotažená. Na krátkou povídku, jejímž základním sdělením je navíc proud pocitů, je tak akorát. Problém spatřuji právě v tom, jak upozaděna a utlučena tím přívalem emocí je. Jeden aby si vzal dovolenou a četl to opakovaně ze všech stran, než se mu ji podaří z textu doslova vydestilovat. Pak se nemůžeš divit, že nejčastějším slovem v reakcích je „zmatené“ a že absence pochopení vede mnohé k odsouzení Tvého díla. Což je škoda – nemám pravdu? Proto ti radím mít pro příště víc soucitu s čtenáři, podej svou ideu srozumitelněji, bude se jim to víc líbit.

Překlepy a další malichernosti už Ti vytkli ostatní, nemyslím, že by bylo třeba se v tom víc rýpat.

Saia - 15. dubna 2010 21:34
Saia

sherridon 15. dubna 2010 15:21
hater 15. dubna 2010 21:27

No a já, ačkoliv jsem to četla též několikrát, tak jsem ani tu modrou nezaznamenala... kchm. :) Asi bych ty brýle vážně měla začít nosit.
Na světě neexistuje problém, který by nevyřešila vhodná ráže...

hater - 15. dubna 2010 21:27
hater

sherridon 15. dubna 2010 15:21
mno já jsem to taky četl vícekrát :-) ale tak nějak jsem se rozhodl tu modrou přeskočit.

sherridon - 15. dubna 2010 15:21
sherridon

hater 13. dubna 2010 15:16
=D četla jsem to radši víckrát, abych si byla jistá, jestli to fakt není úmysl =D
*cink*

hater - 13. dubna 2010 15:16
hater

sherridon 12. dubna 2010 22:12
aha to mně nenapadlo :-) ale ta modrá mi taky přišla divná :-)

sherridon - 13. dubna 2010 14:54
sherridon

Saia 12. dubna 2010 22:18
=)
*cink*

Saia - 12. dubna 2010 22:18
Saia

sherridon 12. dubna 2010 22:12

Ahá, toho jsem si nevšimla.
Mělo tam být mokrého. :)

A děkuji. :)
Na světě neexistuje problém, který by nevyřešila vhodná ráže...

sherridon - 12. dubna 2010 22:12
sherridon

Mě se to teda líbilo moc. Právě ta údernost krátkých vět. Rychlé střídání všeho. A ten konec. Úplně živě jsem si to při čtení představovala =) Jen jedna věc mě trochu vyrušila:
"Cítím cosi studeného, modrého." - nemělo tam být mokrého? Pokud chceš cítit barvy, tak pohoda, jen bych to možná použila víckrát, aby to bylo zřejmé.

Každopádně palec nahoru a já bych tam nic neměnila! =)
*cink*

Saia - 11. dubna 2010 19:01
Saia

kucik 11. dubna 2010 18:56

Já vím.
Tak to taky skoro pokaždé dělám. Když něco napíšu, odložím to a potom, jakmile mám čas, přečtu si to podruhé a vrhnu se na úpravy a opravy.
Tady mi to ale nešlo. Je to napsané asi před měsícem. Od tý doby jsem to četla asi desetkrát a můžu se na to dívat, jak chci, ale k žádnému závěru, co bych měla opravit nedojdu.
Prostě nejsem na té myšlenkové vlně, na jaké jsem byla, když jsem to k ránu smolila.
Na světě neexistuje problém, který by nevyřešila vhodná ráže...

kucik - 11. dubna 2010 18:56
kucik

Saia 11. dubna 2010 18:52
Neni spatne psat, jak se to sype z hlavy, ale ctenari je to treba zpravidla jeste jednou prezvejkam. To co napises jako prvni pritom vezmi spise jako mustr.
Básníci krve / básníci šílenství / básníci výsměchu / básníci beze slov.

Saia - 11. dubna 2010 18:52
Saia

Takže tímto děkuji všem za komentáře a jsem ráda, že aspoň někomu se tahle slátanina, psaná po probděné noci, líbí. :) *Zázub.*

K té zmatečnosti, nepřehlednosti - já vím, že je tam nacpaných strašně moc pocitů, myšlenek, popisů a situace střídá situaci, téměř každá myšlenka, vjem se přelije do jiného, který s tím původním nemá zase tolik společného.

Jsou to ale de fakto moje myšlenkové pochody, psala jsem, co mě zrovna mozek nabídl.
Neberte to, jako nějaký ucelený příběh s pointou a dostatečnou zápletkou, spíše výjev ze života, závěrečná část jedné etapy bytí Anděla. Snad proto toho tam je nacpaného tolik, je v tom zmatek. Přece když se děje něco, co mění život, zde dejme celou existenci Andělské bytosti, není to jen "raz dva a šlus, už nejsi anděl".
Jiné vysvětlení pro tu chaotičnost vám asi nenabídnu.

Zkoušela jsem to předělat, zjednodušit, nějak to předělat, ale už mi to nešlo, prostě jsem nevěděla jak.
To by asi tak závěrem bylo vše a ještě jednou díky a doufám, že to nebyla zase tak velká ztráta času tuhle slátaninu přelétnout očima. :)
Na světě neexistuje problém, který by nevyřešila vhodná ráže...

Gekomak - 11. dubna 2010 18:29
Gekomak

kucik 11. dubna 2010 18:15
Jestli mohu něco podotknout, tak právě "dynamika rychle se měnících situací" posunuje děj vpřed a je zde důležitá. Tak já to vidím.
I love the life I live, I live the life I love.

kucik - 11. dubna 2010 18:15
kucik

Prilis mnoho pocitu, myslenek a obrazu. Velice dobra volba slov zavdavajici obrozotvornisti dost materialu k dilu. Problem je, ze je toho az prilis. Az prilis mnoho popsanych vjemu, az prilis velky zmatek. Jakkoliv nemam rad rozvlacne popisy jednoho objektu/deje, tady jsou ony popisy jednotlivosti sice kratke, ovsem o to husteji jsou nacpane za sebou.
Zmatek jen podtrhuje dynamicky se menici situace. Napr.: ,,Emoce mizí, světlo slábne, temnota se mění v podivné šero." Predstava slabnouciho svetla => stmivani. Ovsem najednou se temnota meni v sero, takze vlastne v opacnem gardu. Vzapeti pises o klikatici se ceste v dalce - takze najednou misto tmy, ci sera opet vse vidis.
Ctenar nevidi do tve hlavy, pokud mu to nepopises. Nesmis ho ovsem zaroven utlouct mnozstvim ruznych obrazu. Je treba ho pozvolna vest a postupne dobarvovat detaily.

Da se rici, ze je to slusne napsane. Mne osobne shazi predevsim dostatecne nosny obsah. Rozhodne to neni clanek, ktery by me zaujal natolik, abych ho jeste nekdy cetl znovu.
Básníci krve / básníci šílenství / básníci výsměchu / básníci beze slov.

Assassins - 11. dubna 2010 18:08
Assassins

Psycháč :). To tajomno s príchuťou mystiky boli dobré ingrediencie, ale po čase sa mi zdalo, že je tam toho trochu viac, ako by bolo vhodné, takže mi riadky utekali spred očí (možno to bude aj tým, že som dnes spal len 7 hodín...), ale celkovo sa dá poviedka zhodnotiť ako podarená.
I´ll Chuck you!

Gekomak - 11. dubna 2010 15:52
Gekomak

Velice působivý úvod, krásné vtažení do děje, živě jsem si již na začátku představoval člověka, jenž kráčí peklem. Tak to na mě působilo. Následující text v tom samém duchu. Pravda, poněkud matoucí, avšak hezky napsané. Líbí se mi důraz v krátkých větách.

Shrunuto: ___Moc pěkný___
I love the life I live, I live the life I love.

Moon.rider - 11. dubna 2010 14:54
Moon.rider

Aplikace Moonrider- komentování provedl neplatnou operaci a bude ukončen. Pokud potíže přetrvají, obraťte se na výrobce tohoto programu.

Aplikace Rundll32 způsobila neplatnost stránky v modulu Neznámý na adrese aragorn.cz.

Nelze najít Newdot~1.dll a "ohodnotit článek".

Chyba při načítání C:Windowsnewdot~3.dll. Moon si nemůže vzpomenout jestli se mu článek líbí nebo ne.

Syntax error - proto se systém "moonRider" restartuje a nezanechá žádný komentář ani ohodnocení
Ministerstvo zdravotnictví vrauje: Moon škodí vám, i lidem ve vašem okolí.

1 2


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog